Sekce

Galerie

/gallery/I kick your ass, life.jpg

Když už vám nepomůže ani rodina, musíte se spolehnout sami na sebe.

Edward:

Zase byl jeden z těch zamračených dnů. Nesnášel jsem déšť, ačkoli jsme díky němu mohli alespoň trochu existovat jako lidé. Už mě nebavilo hrát si pořád na něco, co nejsem. A o to víc mě to nebavilo před Bellou.

Věděl jsem o ní všechno a já jí nemohl říct naprosto nic. Připadal jsem si jako zrádce. A hrozně mě to štvalo. A štvalo by mě to déle, kdyby se neozvalo zaklepání na dveře. Podíval jsem se na hodiny a usmál se. Ručičky ukazovaly přesně dvanáct hodin, což znamenalo jediné – pošta. Nikdo už se neobtěžoval chodit otevřít. Bylo jim jasné, že je tady kvůli mně.

V rychlosti jsem seběhl schody, otevřel dveře a okamžitě v ruce držel dopis. Pozorně jsem se na něj podíval a zamračil se.

„Já ho fakt neotvíral,“ dušoval se Jonathan raději předem, abych na něho nevyjel jako minule.

„Věřím ti,“ řekl jsem potichu a zašel do domu. Slyšel jsem, jak se mu srdce zase vrací do normálu a jak se klopýtavým krokem přesouvá na kolo a po štěrku odjíždí lesní cestičkou zpátky do města.

S pohledem stále upřeným na dopis jsem vyšel až k sobě do pokoje a sotva jsem za sebou zavřel dveře, roztrhl jsem obálku a vytáhl z ní lehce pomuchlaný papír. To, že si ty dopisy někdo čte, mě znepokojovalo méně než Bellino stále roztřesenější písmo a kratší dopisy. A taky jejich obsah.

 

Edwarde,

dostaň mě odsud. Udělám cokoliv, jen abych odsud vypadla.


A tímhle stylem pokračoval celý dopis. Dopis, který byl kratší než minule. Zase. Věděl jsem, že se něco děje. A nic jsem s tím nedělal.

Jenže další dny jsem na poledne čekal marně. Neozvalo se žádné zaklepání, žádný zvonek. Nedostal jsem žádný dopis. Čekal jsem týden a poslední den jsem stepoval obývákem naprosto nervózní, dokud to ostatní nepřestalo bavit.

„Sakra, přestaň už,“ křikl nervózně Jasper a zamračil se na mě. Spustil jsem ruku z vlasů a podíval se po všech okolo. Zírali na mě zamračeně a nespokojeně.

„Pardon,“ křikl jsem naštvaně omluvu, ačkoli to působilo přesně opačně.

„Co je?“ oplatil mi nevrle Emmett. „Tak prostě nenapsala. Asi nemá čas.“

„Muselo se jí něco stát,“ řekl jsem zamyšleně a vůbec se mi tahle situace nelíbila.

„Proboha, Edwarde, co by se jí tam mělo stát? Ten tábor je uznávaný a vážně je tam vyléčí,“ přisadil si Carlisle.

„Jo, protože nic jiného se na veřejnost nedostane. Ale dá se na ně vyhrabat plno špíny. Několik lidí jim tam zemřelo, pár dívek je obvinilo ze znásilnění, dokonce i několik chlapců, což samozřejmě nejméně Alice ví, protože si to zjišťovala,“ otočil jsem se naštvaně na ni. Vykulila na mě oči a němě otevřela pusu. Potom jí došlo, odkud to vím a zamračila se.

„Jenks.“ To jméno řekla s takovým odporem, až to všechny ostatní překvapilo.

„I kdybys mu řekla, ať si to nechá pro sebe, jeho myšlenky by mi to stejně řekly. Není důvod být za to na něj naštvaná.“

„Edwarde,“ snažila se mě ukonejšit Esme, „jsem si jistá, že je v pořádku.“

„Já o tom pochybuju. Musím za ní.“

„Proboha, Edwarde, je to člověk!“ řekla rozzuřeně Rosalie. Jo, byl to člověk. Můj člověk.

„Říká ta, pro které je lidství svaté?“ ušklíbl jsem se. Propalovala mě pohledem, ale než stihla odpovědět, předběhla ji Alice.

„To je fuk. Ale nedovolíme, abys tam šel. Esme má pravdu. Určitě je v pořádku.“

„Vážně? Tak se na ni podívej. Jestli bude v pořádku, zůstanu doma.“ Zavrtěla hlavou.

„Nebudu se jí dívat do budoucnosti. Ani ji pořádně neznám. A i kdybych viděla, že se jí něco stalo, stejně by bylo pozdě. Krom toho ty vize mění, moc dobře to víš,“ chrlila ze sebe a dívala se všude možně, jenom ne na mě.

„Viděla jsi ji, že? Měla jsi vizi.“ Zavrtěla hlavou, ale nevypadala zrovna přesvědčivě. „Alice, řekni mi pravdu, viděla jsi ji?"

„Ne,“ řekla v rychlosti, ale nepřesvědčila mě. Znal jsem ji moc dobře na to, abych teď poznal, kdy lže.

„Do hajzlu,“ zaklel jsem a rychle vyběhl ven. Jen na mě zírali a nesnažili se mě zastavit.

Nevěděli, co se chystám udělat. A já to vlastně taky nevěděl.

Nakonec jsem zamířil přímo za J. Jenksem. Jestli někdo bude vědět, co dělat, tak je to on. Měl jsem štěstí, že byl v kanceláři, a když mě uviděla sekretářka, okamžitě mě zavedla dovnitř, nehledě na to, že přede mnou čekali ještě dva lidé.

„Pane Cullene,“ pronesl suše a potřásl mi rukou. „Co vás ke mně opět přivádí?“ zeptal se a pokynul rukou, abych se posadil.

„Pamatujete si na ten tábor, o kterém jste mi zjišťoval nějaké informace?“ Zamračil se, ale nakonec přikývl. „Potřebuju odtamtud dostat jednu dívku.“ Nadzvedl obočí, ale nakonec nasadil profesionální masku a chvíli přemýšlel.

„Nejsem si jistý, jestli to půjde. Jestli se nemýlím,“ řekl takovým tónem, který říkal, že se rozhodně nemýlí, „minulé léto se o to pokoušeli dokonce rodiče jednoho z dětí, ale to rozhodnutí musí vydat ředitel tábora. A o něm se říká, že ti, co tam nastoupí, tam zůstanou až do konce.“ Tohle byl problém.

„Takže nemám žádnou šanci?“ zeptal jsem se sklíčeně a když zakroutil hlavou, všechny mé naděje se naprosto rozpadly.

„Je mi líto, že vám nemůžu pomoct. Věřte, že bych byl velmi potěšen, kdybych pro vás měl jiné zprávy.“ Jenže… možná, že mi může pomoct. S nadějí jsem zvedl hlavu a bylo vidět, jak ho změna mé nálady zaskočila.

„Když ji nemůžete dostat ven, můžete mě dostat dovnitř?“

 

Před domem jsem zaparkoval skoro smykem a bez pozdravu přeletěl až do pokoje. Popadl jsem cestovní tašku a začal do ní balit nějaké oblečení. V podstatě jsem ani nevěděl, co si balím. Bral jsem všechno, co mi padlo pod ruku a když jsem vybíhal z pokoje, došlo mi, že tam můžu být i několik týdnů, které bez obživy s plno lidmi okolo nemusím vydržet.

Nakonec jsem odcházel s několika rezervními sáčky krve.

„Edwarde, co to děláš?“ ozvala se za mnou Esme, když jsem házel tašku do auta.

„Když jí nechcete pomoct vy, je to vaše věc. Ale já ji v tom nenechám. Nemůžu.“ Lítostivě se na mě dívala, ale nesnažila se mě zadržet. A když jsem odjížděl, zamávala mi.

Jenks už mě čekal před budovou soudu a nervózně si upravoval kravatu. Srdce mu trochu zvýšilo frekvenci stahů a na čele mu rašil pot.

„Tohle mě může stát místo, pane Cullene,“ upozornil mě znovu, když mi předával k podpisu několik papírů.

„Nebojte se. Podpis svých rodičů umím dokonale. Krom toho vás za to čeká dost tučná odměna,“ uklidňoval jsem ho, ale zrovna nejlépe se mi to nevedlo. Nakonec si papíry strčil do složky a trochu nervózně mě vedl dovnitř.

Nechal mě čekat před dveřmi jedné z kanceláří a sám vešel dovnitř. Se soudcem se znal a podle toho, co jsem pochopil, mu něco dlužil. Jenks mu vysvětlil upravenou situaci a požádal ho, jestli by bylo možné mě na ten ostrov ještě odvést.

Trvalo mu dvacet minut, než ho přesvědčil, a když potom vyšel na chodbu, bylo vidět, jak nabral barvu a jak se mu celkově ulevilo.

„Máme hodinu na to, abychom se dostali k pobřeží, kde si vás vyzvednou,“ oznámil mi a potom se zamračil. „Opravdu si to nechcete ještě rozmyslet? Po těch informacích, které jsem na ten tábor vyhrabal, bych mu v žádném případě nevěřil.“

„Umím se o sebe postarat,“ uklidnil jsem ho. Chtěl ještě něco namítnout, ale když viděl můj odhodlaný výraz, smířil se s tím.

Na pobřeží jsme s mou rychlejší jízdou byli dřív, než předpokládal, takže jsme na loď ještě čekali.

„Až budete ve městě, zavolejte někomu z mé rodiny, aby přijel pro auto. A dávejte na něj pozor,“ upozornil jsem ho, když jsem mu vkládal klíčky do ruky. Přikývl a zadíval se někde za mě. Blížil se k nám menší člun se čtyřčlennou posádkou a s vyobrazenou vlajkou tábora na pravoboku.

S Jenksem si vyměnili několik papírů a když všechny podepsali a nechali mě se rozloučit.

„Díky, odměna by vám měla přijít co nejdříve,“ ujistil jsem ho.

„Děkuji. A doufám, že se vám podaří tu slečnu najít. Dávejte na sebe pozor.“ Přikývl jsem a potom už nastoupil na člun.

Najdu tě, Bello, i kdybych pro to měl udělat bůhvíco.

Ree

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

Jalle

19)  Jalle (15.12.2012 19:48)

Edward do toho Edward do toho Edward do toho Edward do toho

Twilly

18)  Twilly (08.12.2011 17:16)

áááááááááááááááááá.... promiň, promiň

Yasmini

17)  Yasmini (23.10.2010 22:23)

Skara!Sakra! Sakra!
Jedu dál.

Y

Evelyn

16)  Evelyn (26.09.2010 21:18)

Kaju se, omlouvám a haním Jak jsem jen mohla nenechat komentář? Jsem trubka a to hrozná
Takže nyní, se zpožděním: Edward je zlatíčko, úplně úžasný a báječný. Dobrovolně jít do takového nápravného tábora, ze kterého mám docela husí kůži, kvůli Belle
Skvělý díl, Ree

Marketa

15)  Marketa (21.09.2010 18:01)

14)  bb (20.09.2010 23:11)

tahle povídka je vážně bomba, zhltla jsem všechny díly za večer a teď budu mít absťák já, protože nutně potřebuju další dílek jsem strašně napnutá, cože se v tom táboře děje, píšeš senzačně

Iwka

13)  Iwka (20.09.2010 20:22)

Ooo, Edward je fakt sexy, když si hraje na hrdinu A to to jenom čtu Aaaa, Reeánku, dodej další kapitolku

12)  elie_darrem (20.09.2010 20:11)

jsem totálně napnutá, na další díl, ten tábor je teda hnus...prosím honem další kapitolu

11)  SofiaN (20.09.2010 15:33)

10)   (20.09.2010 15:31)

Edward jede za ní!!!!!! Rychle Ede, pomoz jí!!! DALŠÍ DALŠÍ DALŠÍ
Úžasná kapitola

piskot94

9)  piskot94 (20.09.2010 14:30)

jojo, Ed hezky setřel Rise on jde za ní! on se nechá zavřít v tom táboře! zlato! ale já bych tam nešla, nahání mi hrůzu i normální tábory... ale jemu tleskám a tobě taky!!!!

8)   (20.09.2010 12:16)

„Proboha, Edwarde, je to člověk!“ řekla rozzuřeně Rosalie. Jo, byl to člověk. Můj člověk.

„Říká ta, pro které je lidství svaté?“

Ty vole já čumím!!!
Tak toto bola totálna pecka! Úplne super. Keď mu prišiel ten list, behal mi mráz po chrbte. Potom, keď sa Alice tvárila, že sa nič nestalo..to ma zaskočilo, zmiatlo a zmrazilo ešte viac. Takže Edí sa nám vybral za Bellou. Panebože... neviem či chcem vedieť, čo tam s ňou robili... Alebo skôr, neviem či chcem, aby Ed vedel, čo tam s ňou robili. Nevypočitateľný nahnevaný upír s rezervnými sáčkami krvi môže byť poriadne nebezpečný
Takto to zakončiť... tse tse tse Už aby tu bolo pokračovanie!


Silvaren

7)  Silvaren (20.09.2010 11:15)

He? Co to? Myslela jsem, že jí tam mají pomoct, ne ublížit! A proč ji tam tedy Alice a Edward pouštěli, když věděli, že je ten tábor nebezpečný? Proč se ostatní Cullenovi chovají, jakoby neviděli, že se v táboře něco děje?
Nutně potřebuju další díl!

6)  Lejla (20.09.2010 07:45)

NEDOKAZU SI ANI PREDSTAVIT CO TAM S NI DELAJ.
TO ZE SE EDAWARDOVO RODINA K TOMU POSTAVI TAKTO, TAK TO ME VYVEDLO Z MIRY.mOC SE TESIM NA DALSI

semiska

5)  semiska (19.09.2010 23:47)

Reakce rodiny mě dost překvapila. Držím Edwardovi palce, aby ji odtamtud dostal živou a zdravou. On jí miluje, je to vidět. Snad se jí tam neděje to, oc si myslím, protože by to byl pěknej hnus.
Moc se těším na další kapitolku.

gucci

4)  gucci (19.09.2010 23:45)

souhlasím s holkama!!! honem další!!!!

anamor

3)  anamor (19.09.2010 23:39)

Jo je to tady konečně přichází část na kterou se tak moc těším
Jsme informoaná, takže asi vím co se tam dělo a dít podle všeho bude ježiš jak já se na to těším jak to napíšeš.
Nechápu proč Alice neřekla co viděla :(
Je Ree šup sem s dalším, co nejrychleji prosím

Nebraska

2)  Nebraska (19.09.2010 23:39)

Heee?
Na začátku té povídky jsem měla pocit, že ten tábor povede Carlilse - nevím proč, prostě jsem s tím tak nějak počítala.
Ale pak jsem ten pocit už neměla :-) Tohle je prostě úplně jiný
No ale... uf... teda jako... Tábor drsnej, ale Eda! Jo!

Ajjinka

1)  Ajjinka (19.09.2010 23:27)

No ty vado.. To je hustý Copak jí tam chudince dělaj? A že to Edward vydržel tak dlouho? A proč jsou všichni z jeho rodiny takoví idioti? Tolik a ještě více otázek se dočtete v nedělním Ajjlesku!
Ňuf, Ree, RYCHLE sem s dalším!!!

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek

cal1