Sekce

Galerie

/gallery/Duch starého dolu.jpg

Takže jsem na druhou část trošku zapomněla, ale doufám, že to nevadí.

Seth

Říká se, že smutek není to nejhorší, co vás v životě může potkat, jenže pro mě ano. Collie se zjevuje každému, jen mě ne. Teď je to přesně týden a dva dny, co se zjevuje. Proč tak najednou? Byl jsem vcelku šťastný, když jsem na ní nemyslel. Že by se mstila? Ne, ne, to ne! Collie by mi to nikdy neudělala.

„Důl se zase sesypal,“ vyhrkl Sam, jakmile vešel do Emilyina domu.

„Sesypal?“ zeptal se nechápavě Embry a Sam jen přikývl.

„Byl tam někdo? Nebo se sesypal sám od sebe?“ pokládal jsem dvě nejdůležitější otázky a tu třetí jsem se snažil nevyslovit.

„O to jde,“ řekl najednou a všichni na něj nechápavě hleděli.

„Byl tam kus látky z jejích šatů.“ Sam mi podal hedvábnou látku, která byla velká asi jako dno hrníčku. Byla mírně špinavá od hlíny.

„To není možné,“ zašeptal jsem a ohmatával v ruce kus látky.

Aniž bych přesně plánoval, co udělat, vyskočil jsem a proměnil se těsně před Emilyiným barákem. To není možné, opakoval jsem si v hlavě. Chtěl jsem, aby tu byla zpět, ale ona nemůže, vždyť je po smrti.

 

Collie

Sledovala jsem slunečnou krajinu a hledala dům Sama Uleye. Nevím, jak dlouho jsem šla, ale najednou se v křoví něco šustlo. Zastavila jsem se a rozhlédla se po okolí. Zpoza vyšel velký pískově zbarvený vlk a vypadal zmateně. Prohlížel si každý detail mého těla. Pozorovala jsem ho stejně, ale spíše jsem hleděla do velkých hnědých očí. Byly plné smutku, byly… byly… Sethovy!

„Sethe?“ zašeptala jsem omámeně a vlk se mi zahleděl do očí. Strnul a nehýbal se dobrých pět minut. Ani já se nehnula, pozorovala jsem jeho oči, které se změnily. Byli teď šťastné, plné radosti a lásky?! Rychle překonal vzdálenost mezi námi a čumákem jemně drcl do mé ruky. Pomalu jsem jí zvedla a začala ho hladit po celém těle. Líbilo se mu to. Slastně přizavíral oči a špicoval uši. Přejela jsem mu po hřbetu a potom jsem se vrátila zpět k jeho čumáku.

„Jsem tak ráda, že tě zase vidím,“ zašeptala jsem se omámeně. V jeho očích se mihl nadšený výraz. Neodolal a olízl mi celou tvář. Pobaveně jsem se zasmála. A dál ho jemně drbala mezi ušima.

Najednou se ozvalo další křupnutí a z lesa se vynořila o něco větší šedá vlčice. V tlamě nesla nějaké hnědé rifle a tílko. Hlavou pokynula ke stromům a Seth se vydal k ní. Zmizeli spolu v lese.

 

Slunce mi jemně hřálo tvář a vlastně mi začalo být horko. Rozpustila jsem si černé vlasy a pořádně si je pročechrala. Bylo mi tak nějak krásně, byla jsem spokojená.

„Collie, jsi to opravdu ty?“ zeptal se mě někdo opatrně. Mezi stromy se objevil Seth, jenže byl konečně v lidské podobě. Rozešel se ke mně a chtěl pokračovat v mluvení, ale to už jsem ho držela v náručí. „Nevíš, jak moc jsem rád, že jsi zpátky. Bál jsem se, že jsem tě ztratil nadobro.“

„Já se bála, že už tě nikdy neuvidím. Bála jsem se, že mě nebudeš mít rád. Já nechtěla jsem, aby ses kvůli mně trápil, nikdy bych ti to neudělala,“ mluvila jsem rychle a do očí se mi začaly vlévat slzy, které jemně máčeli mé tváře.

„Šššš, to je dobré, já vím. Neplakej, jsem tu s tebou. Už tě nikdy neopustím, slibuji,“ zašeptal a přivinul si mě k sobě blíž. Hladil mě po vlasech, stejně jako jsem mu já předtím hladila srst.

 

„Potřebujeme pro tebe nové oblečení,“ řekl zamyšleně Sam, který mě stále nevěřícně prohlížel. Pokrčila jsem rameny a on se na mě usmál. Nikdo z té jejich vlčí smečky nedokáže přijmout fakt, že jsem opravdu živá. Nastalo trapné ticho a já prostě neodolala.

„Baf!“ řekla jsem a Paul, který se doteď houpal na židli, spadl. Stejně jako Embry, který mě také sledoval. Seth vedle mě se začal smát.

 

„Možná by mohla mít Bella nějaké oblečení po Reneesmé,“ řekl zamyšleně Sam, když jsme nastupovali do auta. Seth mě chce někomu představit, ale hlavně chce, abych viděla svého bratránka Jacoba.

 

Zastavili jsme u velké vily, že by mě chtěl seznámit s Culleny? To nechápu, když jsem se ptala mamky, co jsou zač, řekla, že jsou to zlý lidé. Vystoupila jsem a na sobě jsem měla už džíny a žluté tričko, které mi dala Sue po Leah.

Seth se na mě zářivě usmál. Dveře se otevřeli a v něm stál kluk, který mi přišel povědomý, jenže já nevěděla, co je zač. Vytřeštil oči a během chvilky stál přede mnou. Prohlížel si mě z otevřenou pusou a pak do mě jen jemně strčil. Zavrávorala jsem a skoro spadla, kdyby mě nechytl Seth.

„Ona je skutečná?!“ zeptal se ten kluk a Seth jen mlčky přikývl.

„Nicollet tohle je Emmett a Emmette tohle je Nicollet,“ představil nás Sam, ale neodolal a ještě dodal. „Oživlý duch starého dolu.“

„Páni, až tě uvidí Jake, bude skákat sto metrů do výšky!“ prohlásil nadšeně Emmett a už mě táhl do domu. Hodila jsem prosebný pohled po Sethovi, který nás následoval, jen se zazubil… zrádce!

Dotáhl mě až do prostorného, moderního obýváku, kde si můj bratránek hrál s třináctiletou holkou. Když mě uviděl, zůstal na mě zírat jako na věc, která by neměla existovat.

„Jakeu, ona je skutečná,“ pochlubil se Emmett jako malé dítě. Jake se zvedl a pomalu ke mně přešel. S nervózním pohledem jsem se na něj usmála a chystala se mu něco říct, ale to už mě držel v objetí.

„Jsi naživu,“ zašeptal mi ohromně do ucha a já se pokusila nadechnout.

„Jakeu, dusíš mě,“ oznámila jsem mu přiškrceně a on mě pustil. Nevěřícně na mě hleděl.

„Jsi naživu,“ zopakoval znovu. Nepovídej, pomyslela jsem si vztekle.

Představil mi Cullenovi. Najednou se u mě objevila drobná střapatá dívka.

„Já jsem Alice, moc ráda tě poznávám,“ řekla energicky a potřásla si se mnou rukou. Motala se mi z ní hlava.

 

Když jsme měli jet domů, těsně před domem se mi zamotala hlava. Seth mě rychle podepřel, ale to už jsem před očima viděla jen mžitky. Kolem mě se rozhostila tma a hrobové ticho. Jsem mrtvá, ptala jsem se v hlavě. Najednou mi hlavou probleskla vzpomínka o tom, jak jsem zemřela.

Stála jsem v dolu, kolem mě byli nezajímavé šutry. Najednou se ozvala rána, nějaký dělník zakřičel. Kamení se začalo sesouvat. Chtěla jsem utíkat, ale cestu mi zatarasily kameny. Najednou jeden dopadl na mou hlavu a já cítila stejnou bolest, jako když jsem spadla z té skály. Rozhostila se tma, ale slyšela jsem tisíce mužských výkřiků.

Na hlavě jsem ucítila něco studeného. Pootevřela jsem oči a nade mnou se skláněl Seth. Odložil hadr, který držel v ruce a starostlivě se na mě podíval. Chtěla jsem se posadit, ale bylo to, jako kdybych měla v hlavě nějaké bodce, které by se mi zabodávali hlouběji a hlouběji.

„Lež,“ zašeptal, ale i přesto to pro mě bylo stejně hlasité, jako kamení, které se sesunulo. Aniž bych ho poslechla objala jsem ho. Chtěla jsem cítit, že je u mě. Že jsem zpátky doma.

„Promiň,“ zašeptala jsem a zavřela oči. Umřela jsem v náručí mého milovaného. Doufám, že ho to nebude tak bolet.

_____________________________________________________

Za ten konec se převelice omlouvám, ale takhle se mi to líbí. Měla se pouze rozloučit se Sethem.

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

1)  hela (18.04.2012 22:28)

:'-( :'-( :'-( :'-( :'-( :'-( :'-( :'-( :'-( :'-(

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek