Sekce

Galerie

/gallery/Chyťte Víru.jpg

Když se rodiče nechtěně dozví o vztahu své dcery s nějakým klukem, je to nepříjemné. Ale rozhodně je to lepší, než když se dozví o jejich milostném životě.

Byla polovina ledna a já byla s Malou zase sama doma. Táta před chvíli odešel do práce a máma odjela už ráno, aby mi perfektně zařídila ateliér. Původně jsem měla jet taky, Malá ráno hysterčila, že nechce, aby táta jel do školy, takže by to s ní asi bylo umění. Vyčerpáním usnula ještě před obědem.

Ten jsem teprve vařila. Místností se linula příjemná vůně a z rádia se ozývaly tóny nějaké vyloženě letní písničky.

Spokojeně jsem si četla nějaký časopis, když se mi do nosu dostala trochu jiná vůně. Známá, ale neměla tady co dělat. Nepatřila tomu jídlu, nepatřila ani nikomu, kdo by tady mohl být. A potom mi to došlo. Odhodila jsem časopis a s hlasitým hrknutím židle jsem vyletěla z kuchyně. Schody jsem brala po třech a vletěla jsem přímo do pokoje Malé.

Sotva jsem otevřela dveře, zastavilo se mi srdce, aby se mohlo rozeběhnout nadpřirozenou rychlostí.

„Co tady chceš?“ sykla jsem vyděšeně směrem k oknu.

„Pomstu?“ usmála se samolibě Cory a přiblížila se blíže k oknu. Dech se mi zadrhl v hrdle a já vystrašeně zírala na Malou v jejím náručí, která vzlykala a prala se s Coryinou rukou, kterou jí držela na puse, aby neřvala nahlas.

„Pusť ji!“ zavrčela jsem.

„Ne! Vzala jsi mi to jediné, co jsem milovala. Vzala jsi mi rodinu. Teď ji vezmu já tobě.“ Proboha, proboha, proboha!

Slyšela jsem, jak mi dole na stole vibruje mobil. Alice zřejmě viděla, co se tady děje, snad co nejdříve přijdou. Musím ji co nejdéle zdržet.

Nebo mi taky volá máma, aby mi předložila nějaký návrh.

„Sakra, Cory, já ti nic nevzala. Všechno jsi ztratila tím, jak ses chovala. Jsem si jistá, že pokud se začneš chovat jinak, Eleazar s Carmen tě rádi vezmou zpátky. Hlavně nedělej nic, čeho bys později litovala,“ snažila jsem se ji zoufale přemluvit.

„Tohohle litovat nebudu, to se neboj,“ usmála se. Udělala jsem jeden zoufaly krok, ale zarazilo mě napnutí jejích paží okolo Malé. „Ještě se pohni a zabiju ji přímo před tebou.“

„Co sakra chceš?“ rozkřičela jsem se na ni se slzami na tváři. „Myslíš, že když ji zabiješ, získáš tím rodinu nebo Edwarda? Zabijou tě. Nepřestali by tě hledat. Já tě nepřestanu hledat, jestli jí něco provedeš.“

„Tak ať. Já už nemám co ztratit, ale pokud ti teď ublížím, alespoň zemřu spokojená.“

„Tak ubliž mně. Zabij mě!“ chytla jsem se naděje. „Ona je v tom nevinně, vždyť je to jenom dítě!“

„Ale kdybych zabila tebe, nepoznala bys tu bolest.“ Nedokázala jsem tam jenom tak stát. „Řekla jsem ti, ať se nepřibližuješ, nebo ji zabiju,“ okřikla mě. A než jsem stihla udělat další krok, Malá byla u mě, v náručí Edwarda a Emmett držel pod krkem Cory.

„Jsi v pořádku?“ ptal se Edward Malé a ta uslzeně přikývla. Podal mi ji do náručí a obě nás objal. Rozvzlykala jsem se úlevou a pevně si ji tiskla k sobě. „Odveď ji dolů a pusť nahlas televizi. Bello, jdi!“ popohnal mě, když jsem se neměla k odchodu. Udělala jsem, co řekl, a Malé pustila televizi na co největší hlasitost, která netrhala ušní bubínky. Přesto jsem seshora slyšela vrčení, dunění, skřípání a nakonec i bolestný výkřik, který se už ale ozval z lesa.

Přecházela jsem po pokoji a nervózně si ohryzávala nehty. Byli na ni dva, přesto jsem se o ně bála. Když se potom otevřely dveře a dovnitř vešel Edward v závěsu za Emmettem a Rose a dolehla ke mně ta nasládla vůně dýmu, vrhla jsem se mu kolem krku a kolena mi podklesla únavou. Rukama kolem pasu si mě vyzdvihl do vzduchu a uklidňoval mě. Emmett měl mezitím v náručí Malou a společně s Rose utěšovali zase ji. Věděla jsem, že správně bych ji měla utěšovat já, ale nebyla jsem toho schopná.

„Už bude všechno v pořádku. Slibuju,“ zašeptal mi do ucha. „Už je po všem. Už je po ní.“

„Kdybyste nepřijeli, zabila by ji,“ vzlykla jsem a už jen to vyslovit bylo neskutečně bolestivé.

„Ale my jsme přijeli. Nic se jí nestalo, je v pořádku. Alice nás varovala včas.“

„Myslím, že mi volala,“ popotáhla jsem. „Když jsem vletěla do pokoje, slyšela jsem vibrovat mobil.“

„Neviděla Cory, viděla až tebe, jak jdeš do pokoje a najdeš ji tam,“ vysvětlil.

„Cítila jsem její vůni. Přes všechnu tu vůni jídla jsem cítila tu její. Nedokážu si představit, co by se stalo, kdybych ji nepoznala.“

„Běželi jsme, jak nejrychleji jsme uměli.“

„Jo,“ přitakala Rose, „tak rychle jsem ho utíkat ještě neviděla.“

„Ale stíhali jste mi,“ usmál se na ně Edward.

Z venku se ozvalo pískání pneumatik, jak někdo prudce dupnul na brzdu, a vteřinu na to se rozletěly dveře a Alice objímala Malou a Jasper zase mě.

„Jste v pořádku?“ zeptal se starostlivě a aniž bych se dotkla země, skončila jsem celá v jeho náručí a konečně se dokázala pořádně uklidnit.

„Jo, nic nestihla. Díky, Alice!“

„Hrozně jsem se bála, že to nestihnou, že vám něco provede.“

„Po cestě jsme volali Carlislovi a Esme. Esme okamžitě sedla do auta, Carlisle slíbil, že tady hned je,“ řekl Jasper a znovu mě předal do náručí Edwardovi.

Tátovo auto zastavilo před domem pět minut po tom a obě dvě nás schoval do své náruče. Když potom přijela vyděšená vzlykající máma, nechal jí prostor nás obejmout a šel volat Eleazarovi. Musel to být ten nejhorší telefonát, který kdy měl.

Slyšela jsem Eleazarův křik, ale nedokázala jsem určit, co říká. Lehce jsem se napjala a bála se, že to znamená konec našich skoro rodinných vztahů.

„Neboj,“ uklidňoval mě Edward. „Nekřičí na Carlisleho, nadává na ni. A teď se mu hrozně omlouvá, ptá se, jestli jste v pořádku a jak to můžou odčinit.“

Oddechla jsem si, vážně jsem se hrozně bála.

„Zlatíčko, večeře,“ zavolala na mě máma. Neměla jsem hlad. Ještě pořád jsem měla neskutečně stáhnutý žaludek úzkostí.

Ale když jsem potom vstala, abych Malou uložila, a i s ní v náručí se svalila na zem, nebýt pohotové Emmettovy reakce, narvali do mě alespoň trochu jídla.

V noci jsem se budila s hrozným bušením srdce a Edward mě potom další hodinu uklidňoval. Nebyla jsem schopná fungovat. Nebyla jsem schopná se starat o Malou. Naštěstí mi pomáhala máma.

Jenže kdykoliv jsem si vzpomněla na Cory, rozklepala jsem se. Nedokázala jsem spát, nedokázala jsem jíst a byla jsem tak slabá, že se mi čím dál častěji stávalo, že se mi zatmělo před očima.

Viděla jsem, jak to všechny trápilo. A viděla jsem Edwardovu bolestnou tvář, kdykoliv si všiml mých kruhů pod očima.

Vypadala jsem jako zombie. Táta se mi dokonce pokusil dát krev, ale ani ta nepomohla. Prostě jsem se přes to potřebovala přenést.

 

„Sakra, Carlisle, to není normální. Dej jí nějaké prášky na uklidnění, nebo něco podobného. Nespí, nejí a nemůže ani nosit Malou, aby se nebála, že znovu omdlí,“ slyšela jsem Edwardův křik z pracovny, když jsem se zase probudila z jednoho omdlení na pohovce s nohama nahoře.

„Já vím, že se o ni bojíš, je to moje dcera, taky se o ni bojím. Jenom prostě nevím, jak jí pomoct. Víš moc dobře, že prášky do ní nedostanu. Nikdy jsem je do ní nedostal,“ bránil se táta.

„Tak třeba násilím. Ale tohle musí přestat,“ nevzdával se Edward.

„Je vzhůru a slyší vás,“ řekla máma normálním hlasem a  křik ustál. Klaply dveře pracovny a Edward se najednou objevil vedle mě a svíral mi ruku.

„Jak ti je?“ zeptal se starostlivě a políbil mě na čelo.“

„Líp,“ zalhala jsem, ale jeho chabý úsměv mi prozradil, že i tuhle lež prokoukl. Rozhlédla jsem se kolem a pohled se mi zastavil na Malou v Rosaliině náručí. Měla růžové tvářičky a napuchlé očka.

„Zase plakala?“ zeptala jsem se sklíčeně a když Rose přikývla povzdechla jsem si. Když jsem začala omdlévat častěji, Malá byla vždycky tak vystrašená, že brečela. Bála se o mě. Musela jsem se sebou něco dělat. Už jenom kvůli ní. „Zkusím nějaké ty prášky,“ zašeptala jsem k Edwardovi. Soucitně se na mě usmál a hřbetem ruky mě pohladil po tváři.

„Je to naše jediná šance, když nejsi schopná se přes to přenést,“ řekl omluvně.

„Já vím. A musím to zkusit. Už jenom kvůli vám dvěma.“ Přikývl a zatímco mi táta přinesl nějaké tabletky, on mi obstaral vodu.

Víčka se mi začaly klížit chvíli po tom a Edward mě donesl do pokoje. Přitáhl si mě do náruče a  hladil mě po zádech.

Jenže ta noční můra mě probudila znovu.

Brečela jsem. Tentokrát už ani ne tak tím snem jako tou bezmocí. Dělala jsem, co jsem mohla, ale nic nepomáhalo.

„Já už to nevydržím,“ vzlykala jsem a nechala se jím uklidňovat. Několikrát se mi snažil pomoct i Jasper, ale jak jsem byla vyčerpaná, nedokázala jsem ovládat svůj dar a on ze mě cítil naprostý klid, takže mu nešlo mě uklidnit.

„Zvládneš to, lásko. Cory je pryč. Malá je v pořádku. Pořád ji někdo z nás hlídá. A už není nikdo, kdo by měl důvod jí ublížit,“ snažil se mě klidnit, ale bylo to stejně marné jako Jasperova schopnost. Nakonec se rozhodl to udělat jinak.

Začal mě líbat tak, že by to až mělo být nezákonné. Položil mě do peřin a studenou rukou vjel pod moje tričko. Vzdychla jsem a lehce zaklonila hlavu.

Přesunul mi rty na krk a laskal mě, jak nejlíp uměl. A že to uměl báječně.

Přitáhla jsem si ho výš, abych mu mohla sundat tu přebytečnou košili a hodit ji někam hodně daleko. Ruce se mi třásly a knoflíčky se mnou nespolupracovaly. Většina se mi podařila až napotřetí.

To Edwardovi stačilo mi tričko přetáhnout přes hlavu a zůstala jsem před ním jenom v kalhotkách.

Kalhoty jsem mu svlékla rychleji. Jenže když se mi snažil sundat i kalhotky, zase jsem si vzpomněla na Cory a měla chuť si vyliskat.

„Já nemůžu,“ hlesla jsem. Zklamaně se svalil vedle mě, ale přikryl mě a přitáhl k sobě.

„Promiň,“ špitla jsem a měla na krajíčku.

„Ne, ty promiň. Jenom jsem myslel, že tě přivedu na jiné myšlenky.“ A já mu to takhle zkazila.

„Přivedl jsi. Sice na chvíli, ale přivedl. Jenom je to ještě čerstvé.“

„Chápu,“ řekl a políbil mě do vlasů. „Zkus usnout.“ Souhlasila jsem.

A tentokrát jsem se probudila až ráno.

„Ahoj,“ špitl mi do ucha a políbil mě na tvář.

„Ono je ráno?“ zeptala jsem se zmateně.

„Jo. Celý zbytek noci jsi spala,“ odpověděl spokojeně a přejížděl mi prsty po páteři.

„Takže to včerejší rozptýlení přece jenom zabralo,“ uchechtla jsem se. „Půjdu do sprchy.“ Políbila jsem ho na tvář a zalezla do koupelny.

Sprcha mě dokázala probrat a cítila jsem, že dnešek bude lepší. Jen v ručníku jsem vylezla ven a přehrabovala jsem ve skříní.

„Esme už má snídani,“ nakoukl do pokoje Edward a usmál se, když mě viděl jenom v ručníku.

„Na to zapomeň, mám hlad!“ upozornila jsem ho hned. Vypadal jako dítě, kterému zakázali si hrát s nejoblíbenější hračkou.

„Já si tak i připadám,“ šeptl a se smíchem zavřel dveře dřív, než schytal polštářem.

Vůně čerstvého kakaa se táhla celým domem. Máma stála u stolu a chystala rohlíky s džemem.

„Ahoj, zlatíčko,“ políbila jsem Malou do vlasů a sedla si vedle ní.

„Jak ses vyspala, Bello?“ zeptala se starostlivě máma.

„Šlo to. Jsem si jistá, že to bude co nejdříve úplně v pořádku.“ Usmála se na mě a podala mi plný talíř.

Spokojeně jsem uhryzávala rohlíku, protože jsem za těch několik dní, kdy jsem do sebe skoro nic nedokázala dostat, měla vážně obrovský hlad. Usrkávala jsem kakaa a povídala si s Malou. Jenže u druhého rohlíku mi začalo být divně. Žaludek se mi houpal ze strany na stranu a když jsem pohledem zavadila o hrnek kakaa, zhoupl se mi natolik, že jsem tak tak doběhla k nejbližšímu záchodu.

Práskla jsem za sebou dveřmi a ty se skoro v zápětí potichu otevřely. Edward si bez řečí dřepnul vedle mě a položil mi svou ledovou ruku na zátylek. Neulevilo se mi. Ne úplně.

„Dobrý?“ zeptal se, když jsem se unaveně opřela o studenou zeď vedle. Lehce jsem přikývla a zavřela oči.

„Nejsi těhotná, Bello?“ zavolal na mě pobavený Jasperův hlas. Jenže já se nebavila. Vrátila jsem hlavu do původní pozice a vyděšeně se podívala na Edwarda. To překvapení mi oplácel.

Slyšela jsem, jak táta složil noviny a položil je na stůl. Najednou byl dům úplně tichý a rušila ho jen puštěná televize na kanálu pro děti.

Tak to jsme pěkně v hajzlu! Edward jen přikývl.

„Bello?“ ozval se mámin napůl překvapený, napůl vyděšený hlas, když jsem na Jasperovu poznámku nereagovala.

„Do háje,“ zaklela jsem potichu, ale nebylo to dost potichu. Dveře se prudce otevřely a vyděšená máma pozorovala, jak mě Edward schoval ve svém náručí.

„To nemyslíš vážně!“

„Nejsem těhotná!“ bránila jsem se a než se jí stihlo ulevit, dodala jsem: „Snad.“

„Carlisle!“ zavřeštěla a když se vedle ní objevil táta, měla jsem chuť se propadnout do země. Místo toho jsem se naklonila nad mísu a začala zvracet.

Edward mi přidržoval vlasy a prosil naše, jestli nemůžou odejít, alespoň když zvracím.

Máma ale nezapomněla vztekle podotknout, že mě potom táta vyšetří.

Zavřeli za sebou dveře a nechali nás o samotě.

„Nechci se nechat vyšetřit od táty,“ mumlala jsem unaveně, když mě Edward objímal.

„Já vím, lásko, ale je to doktor. A jako poloupírka nemáš jinou možnost.“

Věděla jsem to, ale ani tak jsem se s tím nehodlala smířit.

Když jsme vylezli ven, Edward mě rovnou dovedl do tátovy pracovny.

Zamkni, prosím. Věděla jsem, že v domě upírů je zamknutí k ničemu, ale dávalo mi to pocit soukromí.

Táta se taky netvářil zrovna nadšeně, že tohle vyšetření bude provádět vlastní dceři. A pokud by to nespískala máma, byla jsem si jistá, že on by raději počkal, až jestli mi bude růst břicho.

Když si potom sundal rukavice a odsunul se se židlí ke stolu, mlčel. Edwardův stisk se trochu povolil a podíval se na mě.

„Nejsi těhotná, nejspíš to bylo jen tím stresem za poslední dny,“ špitl. Oddechla jsem si. Vážně.

 

Když jsem ale večer ležela v posteli v Edwardově náručí a hrála si s jeho rukou, přemýšlela jsem o tom, co se stalo. Táta říkal, že i když jsem napůl člověk, dítě zřejmě mít nemůžu.

Když se mi myšlenka toho, že jsem mohla mít dítě, celý den převalovala v hlavě, najednou se mi to nezdálo jako děsná představa. Jasně, měli jsme Faith a byla úžasná, ale představa toho, že bych měla vlastní, že bychom my dva měli dítě, byla najednou neskutečně lákavá.

Podívala jsem se na Edwarda a zachytila jeho spokojený úsměv.

„Když to takhle vidím ve tvé hlavě, není to zas tak hrozná představa,“ usmál se a vtiskl mi polibek.

Jenže děti mít nemůžu, povzdechla jsem si. Pevněji mě objal a přitiskl se na moje záda.

„Máme Faith, je neskutečná a ještě dlouho bude trvat, než vyroste,“ snažil se mě uchlácholit.

„Já vím, ale i tak.“ Se šibalským úsměvem si mě otočil k sobě a přitiskl mi rty na krk.

„Možná nemůžeme mít děti, ale můžeme se o ně snažit,“ zašeptal tak potichu, aby ho nikdo jiný neslyšel.

„Máma tě zabije. Slyšel jsi ji vyvádět ráno.“

„Myslím, že to přežije,“ zasmál se a velmi, velmi důkladně se mi začal věnovat.

Ree

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

Alda

14)  Alda (16.03.2011 21:10)

Janeba

13)  Janeba (21.01.2011 16:35)

Tak teď to bylo jak na houpačce, nahoru, dolu!! Víš jak jsem se bála, že to nestihnou a Malé nebo Belle se něco stane?! Ree, promiň, ale nedokázala jsem odolat! Ale víš, že by to nebylo špatné, kdyby Bella měla miminko!! Děkuji!!

tessa

12)  tessa (11.01.2011 08:28)

Za necelých 9 hodin (i se spánkem) jsem přečetla tuto povídku... Musím říct, že hned po Londýnské romanci jsem na ní závyslá! Začínám si myslet, že by bylo náderné, kdyby Bellča měla dítě (další), a Fait se těšila jako správná malá sestřička. Přeci jenom je to ďáblík a v rukou Alice... No, nechám se trošku překvapit.

Jinak se mi toto strašně moc líbilo a celá povídka je nádherná!!! už se moc těším na další díleček!

Linfe

11)  Linfe (10.01.2011 20:47)

Jžíš představa, že by mě vyšetřoval táta....brrrr, ale představa miminka je lákavá. To s tou Cory přišlo dříve něž jsem čekala. Úplně mě mrazilo.

10)  hellokitty (09.01.2011 13:36)

9)  AMO (08.01.2011 21:44)

No naprosto úžasné
Konečně se zbavili Cory, ta potvora mě šíleně vyděsila .
A pak jsem se skoro rozbrečela, že Bella není těhotná, jen ten konec také slintám, při té představě...trénink na mimi ( prý máma tě zabije)

Ree

8)  Ree (08.01.2011 21:18)

Ale no tak, zuzko! To se nedělá! Když mně se jí nechtělo nikam tahat. A ty to tady tak vyslepičíš

7)  zuzka (08.01.2011 20:54)

bez krvných testov to je veštec alebo čo

Lenka326

6)  Lenka326 (08.01.2011 19:47)

To jsou šoky!!! Jako kdybych to přivolala, když jsem minule napsala, že tyhle mrchy se občas vrací jako bumerang. Ale, že se pokusí zabít Faith, to byla opravdu síla! Mrcha jedna
Chudák Bella, její milostný život řeší celá rodina , i když při takových problémech těhotenství napadne asi každého.
Těším se na další dílek.

Bosorka

5)  Bosorka (08.01.2011 19:26)

Mrcha jedna podvyživená!!!!!

4)  gabina (08.01.2011 19:17)

Tá prvá čať ale potom :) Perfekné

3)  Lucie (08.01.2011 18:58)

Tak tohle bylo o infarkt,ale Cory už je pryč Bella se nám zotavuje a vynořila se zajímavá vyhlídka...Už se těším na další kapču!!

eMuska

2)  eMuska (08.01.2011 18:41)

Jéémináčku! Tak najprv mi privodíš infarkt s Cory a potom s bábom? Aj keď je pravda, že som o tom už uvažovala a je to kúzelná predstava... Aaachinku, to je úžasné! Som zvedavá, čo z toho vznikne!

eElis

1)  eElis (08.01.2011 18:40)

Nádherná kapitolka Když se tam objevila Cora, tak jsem ani nedychala a doufala, že to stihnou v čas, ale jedno pozitivium na to je. Už je od ní nadobro konec.:D :D :D A já si už myslela, že je těhotná, škoda.

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek

Edward - EC promo