16.07.2010 [13:30], Kiana, ze série Canto de mi destino, komentováno 4×, zobrazeno 2167×

 

Bella se vrací domů, ano,ale co ji zastihne na cestě? Letadlo, letadlo, Střel!

Kiana ♥

 

---

16. Kapitola

Střel!

„To je dosti široký pojem Sabel. Nezapomeň, že ty máš domov prakticky všude, kam se podíváš. Vila v Řecku, Itálii a Skotsku. Byt v New Yorku, Paříži, Londýně a Benátkách. Statek v Devonu, Švýcarsku a Finsku. Pozemky v Kanadě a Španělsku. Letní sídla na pobřeží Austrálie, Kalifornie a Irska. A další nespočet domů a sídel, tak kam přesněji?“

„Domů.“

„Fajn, to je kde?“

„Ve Forks.“

„Za pár minut budeme přistávat,“ řekla mi Lina.

„Děkuji,“ řekla jsem jí. Nemohla jsem se dočkat, až je zase uvidím, mojí rodinu, až je zase potkám, až jim budu moci zazpívat, až je budu moci zase obejmout.

Esme, moji maminku. Osobu, kterou tolik miluju, nevyměnila bych ji za nic. Vše bych dala, abych ji mohla zase vidět, ale to bych udělala pro každého člena mé rodiny. Alice, klidně s ní budu celé dny v obchodních domech, jen doufám, že mi odpustí. Jasper, Emm, mí bratři, ti nejlepší na světě. Rosalie, která mě miluje, jako vlastní sestru. Carlislea, který mi splnil mé sny, který mě bere jako další svou sestru.

Milujou mě ještě vůbec? Nezapomněli na mě? Bála jsem se, že mě nemají ráda, teď se bojím, že mě už nebudou chtít vidět, že mě možná nenávidí, že mě nemají rádi teď.

„Lino? Podej mi notebook, prosím,“ řekla jsem a hnedka jsem do rukou dostala, co jsem chtěla. Zapnula jsem se e-mail. Žádný nový jsem neměla, ne od nich. Poslední mi přišel od Alice, před pár měsíci, když jsem odjela na velké turné.

Klikla jsem na „Napsat nový e-mail“, začala jsem tedy psát:

Ahoj Alice,

nevím, zda-li se mnou chcete ještě mít něco společného, chovala jsem se jako idiot. Byla jsem naprosto sobecká a nevychovaná. Uvědomuji si to a moc toho lituji. Chtěla bych Vás poprosit o odpuštění. Bloumala jsem světem a hledala jsem něco, co jsem již dávno měla. Hledala jsem, to, co mi chybělo, když jsem věděla, co to je. Hledala jsem, co jsem ztratila, ale nechtěla jsme si připustit, že to všechno jste vy. Moje rodina, mé sestry, bratři, otec i matka. To všechno jste pro mě, právě vy, ale já si to nechtěla připustit. Část, mého mozku to tušila, ale ta druhá to razantně odmítala. Prosím Vás, odpusťte mi mou hloupost.

Sedím v letadle a za hodinu budu přistávat v Seattlu.

Miluju Vás,

Bella♥

Odeslala jsem to. Pár slov, která mi berou duši, která mě bolí, ale jsou pravdivá. Otevřela jsem si dokument Word. Začala jsem psát.

V hlavě jasno mám,

znovu si to přehrávám,

poslední minuty,

poslední nádechy,

Svěží vánek vál,

u mě jsi stál,

u hlavy

jsi mi držel

zbraň

Chci to vzít zpět,

šance nulová.

Tahle ruská ruleta,

umřu buď hned,

anebo zítra,

tak jak tak

už jsem mrtvá.

Tak už střel!

Slyším své srdce bít,

pulzující tep.

V uších slyšet melodii znít,

slyšet svou horkou krev

Poslední nádech, poslední výdech

a tím končí můj, příběh.

Chci to vzít zpět,

šance nulová.

Tahle ruská ruleta,

umřu buď hned,

anebo zítra,

tak jak tak

už jsem mrtvá.

Tak už střel!

Neuvidím již slunce východ,

nespatřím tvou tvář,

nebudu mít šanci říct Good bye.

Uvidím jen tmu, nic víc.

Mrtvá jsem tak, jak tak,

tak ž to neodkládej.

Střel!

Chci to vzít zpět,

šance nulová.

Tahle ruská ruleta,

umřu buď hned,

anebo zítra,

tak jak tak

už jsem mrtvá.

Tak už střel!

Dopsala jsem poslední slovo a už jsem jen slyšela náraz a potom uviděla jen tmu...

Jen si myslím, že to jde. Mám dojem, že Vás nechám v očekávání celý zbytek prázdnin, jelikož netuším, kdy se vrátím z prázdnin. Záleží na tom, jak budete komentovat, čím více komentářů, tím více kapitol, tím rychleji budou nové dílky... a naopak.

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

1)  Kejt (16.10.2010 14:07)

upřímě řečeno jsem zmatená neumřela už z jamesem? a ted zase nechápu promin

1