Sekce

Galerie

/gallery/Volturi-aro_zpoved11.jpg

Aro nechce. Aro musí. Nu což, manželky mívají občas zvláštní nápady a Aro poslechne, aspoň bude mít následující rok klid v domácnosti. :)

 

 

Muž oděný v černém stál v zahradě, nedaleko hradní kaple, a snažil se utřídit si myšlenky. Založil ruce za zády a udělal několik kroků ke kapli, aby se pak otočil a ušel tu samou vzdálenost zpět. Byl rozčilený, ano, ale za pár chvil už bude mít všechno za sebou. Rozechvěl se nedočkavostí. Zvedl pohled k obloze, tak černé a přitom zářící – byla poseta hvězdami.

Svým skvělým zrakem muž snadno rozeznal krom jasných hvězd souhvězdí Orionu i další, méně jasné, tvořící jeho luk a meč. Zamyšleně ten vesmírný výjev pozoroval a pak se vědoucně usmál.

„Ach, Bellatrix. Ještě kousek vedle a zasáhla bys jej přímo do srdce,“ řekl do ticha jemným hlasem s kadencí dávno uplynulých století. Ten hlas byl tak líbezný a přesto hrozivý, že se ptactvo spící nedaleko v keřích probudilo a s křikem odletělo pryč.

Dveře kaple se otevřely.

„Ehm, můj pane. Můžeme začít?“ ozvalo ze z kaple nedočkavě. Muž v zahradě se otočil za hlasem a zamračil se. Jako by se v jeho okolí vzduch ochladil alespoň o deset stupňů.

„Jistě,“ zasyčel a těsně před tím, než vešel do kaple, si jedním prstem popotáhl za uzel vázanky, aby ji trochu uvolnil.

Svíce zde hořely téměř kalným mihotavým světlem. Náladu měl v tu chvíli naprosto otřesnou. Zhluboka se nadechl, přestože to vůbec nepotřeboval. Chvíli zadržel dech, snad aby se znovu uklidnil. Poté vydechl s rozčileným zamručením.

„Nuže, ať je to tedy rychle za námi,“ řekl muž v černém. Kněz, který mu prve otevřel, se hluboce uklonil a naznačil rukou cestu ke zpovědnici. Šel první a každou chvíli se ohlížel, jestli ho pán následuje. Nejednou mu cukl koutek úst, na což muž reagoval znechuceným mlasknutím.

Kněz zašel za plentu zpovědnice a lavice pod ním zavrzala, jak se posadil. Muž v černém zaujal své místo na druhé straně za dřevěnou mřížkou. Protože mlčel, kněz si zlehka odkašlal.

„Tento rituál má určitý postup. Byl bych rád, kdybychom jej dodrželi, ne jako naposledy. Můj pane,“ dodal kněz kvapně a trochu kysele. Tohle oslovení bylo přece tak hloupé!

„Ovšemže,“ povzdychl si muž v černém a odmlčel se. „Odpusť mi, otče, neboť jsem zhřešil,“ řekl nanejvýš otráveně a nijak kajícně.

Kněz potěšeně zvedl koutky v mírný úsměv a zavrtěl se na lavici.

„Svěř se mi, synu.“

Aniž by jeden na druhého viděli (přes mřížku sice mohli, ale nepokusili se o to), při tom oslovení oba zakouleli očima.

„Bod pět až deset,“ začal muž v černém a znovu se odmlčel. Když nějakou chvíli nic nedodával, kněz se naklonil k mřížce.

„Prosím?“

Muži v černém očividně docházela trpělivost.

„Páté až desáté přikázání. Snad vám nemusím připomínat, co které znamená, otče.“ Mluvil s takovým despektem a lhostejností, že by kdejaký kněz byl při nejmenším rozhořčen.

Tento kněz se pouze tiše zasmál.

„Sice mě tato hra nesmírně baví, bratře, nicméně myslím, že tímhle tempem bys tu seděl minimálně týden, pokud to i nadále z tebe poleze jako z chlupaté deky.“

Muž v černém pohlédl na kněze skrz mřížku a jeho chladný pohled byl plný vzteku.

„V žádném případě nechci trávit tolik času v tomhle…“ mávl rukou před sebe a přivřel oči. „Svatostánku,“ procedil skrz zuby.

„Já mám času dost. Celou věčnost, můj bratře,“ zašeptal kněz poťouchle a znovu se tiše zasmál.

Muž prudce vstal a serval závěs zpovědnice i s dřevěnou tyčí, na které visel.

„Tohle celé! Jedna velká fraška!“ vykřikl a pro člověka sotva postřehnutelnou rychlostí se přemístil před dřevěný oltář ze sedmnáctého století. Stál tam s rukama zkříženýma na prsou a mračil se na Ježíše na kříži. Náhle se mu výraz uvolnil, naklonil hlavu do strany a pozvedl obočí.

Kněz si povzdechl, uvolnil si trochu kolárek a pomalu a zcela lidsky došel za mužem.

„Aro, myslím to vážně. Pojď. Dokončíme zpověď, abych pak mohl s čistým svědomím předstoupit před Sulpicii,“ řekl kněz. Inu, byl tedy skutečně knězem?

Aro pomalu přikývl.

„Připadám si jako ten Ježíš. Podívej se na jeho výraz, Marcusi! Jistě mi dáš za pravdu, že se Sulpicií trpím přinejmenším tolik, jako on s hrstkou jeho učedníků.“ Našpulil rty.

„Jistě, jistě. Pokud si to myslíš,“ řekl Marcus nezúčastněně a ohlédl se po zpovědnici.

„Raději bych pokračoval zde, pokud nemáš nic proti. Tahle kaple je celá… umělecké dílo. Rád bych si ji ponechal pokud možno v kuse, bratře,“ řekl tiše Marcus a posadil se do lavice.

Aro sklonil hlavu a zavřel oči.

„Dobrá!“ zavrčel a otočil se čelem k bratrovi.

„Dobrá. Páté přikázání, nezabiješ.“ Odmlčel se, v očích mu zajiskřilo. „To je tedy nesmysl! Jak jinak bych se nasytil,“ usmál se ledově.

„Šesté, nesesmilníš. Za tohle mi nemusíš ukládat žádné otčenáše. Již jsem si u Sulpi prošel očistcem!“ vystrčil bojovně bradu. Marcus se usmál.

„To věřím. Povíš mi detaily?“ zvědavě se naklonil vpřed.

„Ach, to snad nebude nutné,“ odpověděl Aro a obličejem se mu mihl zvláštní výraz, téměř zasněný. Nejspíš z nějaké příjemné vzpomínky. Chvíli si vyměňovali s Marcem pobavený výraz, načež Aro pokračoval.

„Sedmé…“ Odvrátil se. „Nepokradeš,“ zašeptal.

„Ano?“ pobízel Marcus k pokračování. Aro zas znechuceně mlaskl jazykem o patro a mávnul rukou v nonšalantním gestu.

„Technicky vzato jsem naplnil toto přikázání. Prakticky jsem si bral to, co už bylo moje.“

„Samozřejmě,“ odpověděl výmluvně Marcus.

„Osmé přikázání, nevydáš proti bližnímu svému křivé svědectví. Inu, Cullenovi mi nejsou tak bližní, jak bych si přál, což víš. Nebylo to vlastně tak křivé svědectví, jako prostě upravení pravdy. Řekl jsem přece, že v tu chvíli nevidím žádnou hrozbu. V tu chvíli. To byla pravda. Ovšem během následujících desetiletí se vše může vyvinout jinak a pak ten detail s měniči a míšenci vyřešíme, o tom jsem přesvědčen.“

Marcus pozvedl obočí a jemně mávnul rukou, což bylo jako: „Když myslíš, bratře.“

Aro podrážděně zavrčel, proč by měl mít touhu ospravedlňovat se právě z tohoto hříchu?

„Deváté, nebudeš dychtit po domě svého bližního.“ Otočil se k bratrovi a usmál se. „Bude se snad i sám kněz zpovídat?“ zeptal se s úsměškem. Marcus se zatvářil kysele a pokynul bratrovi, aby pokračoval.

„Tedy, to sídlo v Chesteru je tak okouzlující! Zpovídám se předem, protože vím, že brzy prostě bude moje. Nerad bych pak celou tuhle frašku dělal znovu.“

Marcus zasněně pokýval hlavou.

„Nesmírně se těším, až tam budu moct pobývat, Aro. Skutečně pěkná volba.“

„Desáté, nebudeš dychtit po ženě svého bližního…“ Aro se odmlčel a po chvilce si odkašlal. „Inu, skončeme to. Souvisí to s šestým přikázáním, to je ti přece jasné.“

Marcus vstal a přešel k bratrovi, aby ho uchopil za ramena.

„Budiž ti odpuštěno, bratře.“

Oba se od srdce zasmáli. Marcus odhodil kolárek na podlahu, poplácal bratra po zádech a už uvolněně oba odcházeli z kaple. Přešli přes zahradu a nádvoří svojí přirozenou rychlostí, až došli k boční bráně hradu, kam měli přístup jen oni, nikdo z místních. Brána se pomalu otevřela a nevydala při tom jediný zvuk, na přání Arovy paní byly panty důkladně promazány. Jak jinak by zachovala tu slavnostní chvíli?

Za branou bylo malé nádvoří ohraničené ze všech stran ambitem. Pod jednotlivými arkádami stáli členové gardy, v rukách zapálené louče pro efekt, tváře naprosto bez výrazu. Uprostřed nádvoří stála Sulpicia, vlnité kadeře jí splývaly volně po zádech, ruce volně podél těla. Ušla několik kroků směrem k příchozím, temně modré třpytivé šaty jemně zašustily po dlažbě. Aro si celkem překvapeně uvědomil, že jeho manželka stále ví, jak pro něj být atraktivní.

„Marcusi?“ pokývla mu nedočkavě hlavou.

„Vše v pořádku, má drahá. Zpověď proběhla celkem hladce,“ usmál se Marcus.

Sulpicia se s pozvednutým obočím zadívala na Ara. Prohlížel si ji tak, jako už nějaký čas ne. Potlačila vítězný úsměv – věděla, že tyto šaty ho dnes určitě zaujmou. Pomalu se otočila bokem, aby ukázala lépe ten rafinovaný střih, který jí odkrýval téměř celá záda, a pokynula Arovi rukou k sobě.

Aro po očku sledoval svého bratra, jeho výraz byl dobře potlačovaný, ale Arovi bylo jasné, že kdyby u toho nebyl, Marcus by si rád a chtivě prohlížel Sulpicii s větší důkladností. Tiše zavrčel a připojil se ke své manželce, nabídl jí rámě a rychle odešli ke svým komnatám.

Marcus si povzdychl. Dílem proto, že by rád ještě nějakou chvíli pozoroval Sulpicii, které to dnes nesmírně slušelo, dílem kvůli tomu, že bude muset aspoň dva dny trávit o samotě ve sklepeních. Znal ten Arův pohled a rozhodně nechtěl být svědkem zvuků linoucích se z bratrových komnat.

Zavrtěl zkroušeně hlavou a šel k dlouhému schodišti do sklepení.

 


Shrnutí

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

miamam

13)  miamam (26.06.2012 14:05)

Děkuju, holky

Pilly

12)  Pilly (19.06.2012 20:53)

úžasné

Marvi

11)  Marvi (19.06.2012 20:52)

Moc se mi to líbilo ;) ;) ;)

Twilly

10)  Twilly (19.06.2012 20:46)

Emiku, dala jsem to, a víš co? DOBRÝÝÝ

Clea

9)  Clea (19.06.2012 20:39)

Naprosto skvělý
Tento rituál má určitý postup. Byl bych rád, kdybychom jej dodrželi, ne jako naposledy. Můj pane - tak u tohohle jsem se začala smát a až do konce jsem nepřestala
Ale ty poslední dvě věty
moc díky za skvělou povídku, která mi rozjasnila večer

miamam

8)  miamam (19.12.2011 08:05)

Marně přemýšlím, jak slovo "děkuju" napsat tak, aby to vyjádřilo, co tím myslím... Ech, asi ho budu psát v cizích jazycích, protože jinak je to celkem nedostatečná odpověď na vaše reakce...
Merci beaucoup, mes bébés

Bosorka

7)  Bosorka (18.12.2011 19:49)

Tak toto bylo úžasné! :D Moc jsem se bavila, i když občas mi zatrnulo - viz. přikázání osmé...
jsi skvělá!

nikolka

6)  nikolka (18.12.2011 18:56)

jednoducho fenomenálne...
spoveď ako sa patrí :D :D

SarkaS

5)  SarkaS (18.12.2011 12:38)

Ano, jak zkrátit výčet hříchů.. vezmem to hromadně pod číselným označením. Skvělé

4)  Babča S. (18.12.2011 12:19)

:D :D :D :D :D :D :D :D :D ;) ;) ;) ;) ;)

belle

3)  belle (18.12.2011 10:47)

povídku jsem četla v noci hned po vydání, ale nebyla jsem schopna napsat jakýkoli komentář, tak moc jsem se
bylo to opravdu skvělé, Sulpi má Arouška pěkně pod pantoflem, když přistoupí na něco takového
u svěř se mi, synu, jsem se začala chechtat a do konce jsem nepřestala, moc se mi to líbilo
zase něco napiš

miamam

2)  miamam (18.12.2011 10:09)

... ambro, moc děkuju Páni, takhle po ránu a tak úžasnej koment.

ambra

1)  ambra (18.12.2011 09:29)

Ááááách!!! Tohle je naprostá pecka!!! :D :D :D :D Skvěle jsem se bavila (Za tohle mi nemusíš ukládat žádné otčenáše. Již jsem si u Sulpi prošel očistcem! ) a hlavně si užívala, jak MOC dobře píšeš! Perfektní!

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek