Sekce

Galerie

http://stmivani-ff.cz/gallery/Rosalie-and-Emmett-Eclipse-x-emmett-and-rosalie-15045456-100-100.jpg

Zatmění. Bella s Edwardem jsou u její matky a zbytek Cullenových? Nahání Victorii. Takže se pojďme zaměřit na ně. No vlastně spíše na jednoho člena. Rosalie. Proč vlastně jde na 'lov' Victorie? Vždyť Bellu nenávidí. Nebo ne?

Stáli jsme uprostřed lesa a čekali na ni. Alice nám měla říci, kde je. Pak jsme měli vyrazit a zabít ji. Nevěřila jsem tomu, že to bude tak lehké. Přeci jen byla vychytralá. Možná až moc. Už tolikrát nás přechytračila a kvůli čemu? Kvůli otravné lidské dívce. To ona nás všechny tímto ohrožovala. Jen kvůli tomu, že se dala dohromady s mým povedeným bratrem a nedokázala od sebe držet tu pitomou smůlu. Kdyby nebylo jí, byl by ten baseballový zápas neškodný. Zahráli by si s nimi pár kol a vypadli by. Potom bychom o nich už nikdy neslyšeli. Jenže ona si tam musela jako primadona naskákat a všechno pokazit.

„Určitě jsi ji viděla tady?“ zeptal se Carlisle Alice a mě tím vytrhl z přemýšlení. I kdyby se spletla. Co je nám do toho? Kývla jsem na tuhle štvanici jen kvůli tomu, že přitom byl Edward. Snažila jsem se před ním a Bellou chovat co nejlépe. Chránila jsem si myšlenky. Bavila se s Bellou. Snažila se být kamarádská. Jen kvůli Edwardovi. Kdyby nebylo jeho, ignorovala bych ji.

„Už tu bude,“ odpověděla odhodlaně Alice. Zamrazilo mě v zádech. Začala jsem se porozhlížet. Opatrnosti není nikdy dost.

„Nalevo!“ vykřikla. Okamžitě jsme se vydali tím směrem. Hlavně proto, že tam běžel Emmett. Bála jsem se. O něj. Možná byl mohutný a lidé se jej někdy kvůli tomu báli, ale když šlo o akci, nepřemýšlel. Byl jako novorozený. Napřed jednat, potom myslet.

Byl až moc rychlý. Byl o kus napřed. Společně s Jasperem. Alespoň to mě trochu uklidňovalo. Kdyby se o něco pokusila, Jasper by měl navrch. Lesem se ozvalo hluboké zadunění. Jako by spadl kámen na zem tou největší možnou silou. Hned poté se ozvalo naštvané zavrčení. Emmett. Toho bych poznala všude. Stalo se mu něco? Jestli ano, někdo si to odskáče. Ta zrzka kupříkladu.

Když jsem doběhla na to místo, nebylo po něm ani památky. Pokud nepočítám ten kousek zeminy, který byl propadlý a přesně obkresloval tvar jeho zad. Musí být v pořádku. Jinak by nepokračoval.

Nedaleko šuměla řeka. Tam končila naše pravomoc. Na druhém břehu bylo vlčí území. Zrychlila jsem. Moc dobře jsem si byla vědoma toho, že Emmett by byl schopen i přeskočení dělící čáry.

Blížila jsem se k řece. Po mém boku běžela celá rodina. Byl tam i Emmett. Oddychla jsem si. Vsadila bych se, že jsem slyšela i ten obrovský balvan, který mi spadl ze srdce. Pozorně jsem si ho prohlížela a zkoumala, jestli nemá nějaká zranění. Nic jsem naštěstí neviděla. Na poslední chvíli jsem si všimla okraje menšího srázu. Podívala jsem se na druhou stranu. Byla na jejich území. Všimla jsem si, že Jasper se i tak chystá na přeskočení.

„Počkejte! Je na jejich území,“ řekl Carlisle. Bylo to hlavně mířeno na Jaspera. Když se rozeběhla podél řeky, udělali jsme to stejné. Třeba přeskočí zpět.

„Uteče nám!“ zakřičela Esme. Musela jsem souhlasit, vypadá to tak. Rozhodně nevypadala, že by měla v plánu přeskočit. Spíš to vypadalo, že si to užívá. Byly jsme bezmocní. Nemohli jsme na ni. Nějak to musela vycítit.

Najednou se z lesa vynořili vlci. Ještě nikdy jsem nebyla vděčná za jejich přítomnost tak jako dnes. Máme víc šancí. Může se nám povést to s ní skoncovat. Pak budeme v klidu. Nikdo nás nebude ohrožovat.

„Neuteče!“ křikl Jasper a všechny nás předběhl. Emmett se nenechal zahanbit. Už zase. On mi to snad dělá schválně. Ví, že se o něj bojím. I když bych ho někdy za ty jeho vtípky nejraději zabila.

Přeskočila zpět k nám. Těsně se vyhnula vlčím tesákům. Běžela víc do lesa. Přesto byla stále na jeho okraji. Jasper se rozběhl ještě více. Měla jsem co dělat, abych mu stačila. Skočil po ní. Vyhnula se mu. Přesto jsem stačila zaznamenat, jak Alice zatajila dech. Neměla proč se bát. Jasper na rozdíl od Emmetta věděl, co dělá. Přesto jsem ji chápala. I kdyby byl Emmett jakkoli rozumný, bála bych se o něj. Stejně hodně jako teď.

Emmett byl teď vepředu. Nebyl nikdo, kdo by ho teď chránil. Přestože se Jasper rychle sbíral ze země. Zrychlila jsem. Ačkoliv to snad už nebylo možné. Byla jsem neuvěřitelně rychlá. Nevěděla jsem, co bych dělala, kdybych ho musela bránit, ale jedno jsem věděla na sto procent. Raději já nežli on.

Viděla jsem ji znovu přeskočit. Neudělej žádnou pitomost. Prosím. Kvůli mně. Dobíhala jsem na místo. Pokud bude chtít přeskočit, zvládnu mu v tom ještě zabránit.

Chystal se ke skoku. Byla jsem ještě moc daleko. Ne!

„Emmette, ne!“ Nebyla jsem si ani jista, jestli jsem to vůbec zakřičela nahlas. Zato jsem si byla více nežli jista, že mě ani tak neposlechl. Skočil. Když byl v prostředku, odrazil ho jeden z vlků. Skončil ve vodě. Napřímil se do bojové pozice a naštvaně zavrčel.

„Emmette, pojď sem,“ zaprosila jsem. Nebo si mě nepřej. Ignoroval mě. Prosím, teď si na hrdinu nehraj. „Prosím,“ zašeptala jsem. Alespoň jednou mě poslechni.

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

HMR

3)  HMR (05.04.2011 20:18)

Fanny

2)  Fanny (05.04.2011 18:50)

Zajímavé podívat se jí do hlavy zrovna v tuto chvilku...

eMuska

1)  eMuska (05.04.2011 17:15)

Zaujímavý nápad, veľmi pekne spracované

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek