XIX. Volterra

Vždycky je kapka naděje...

Kdo chce vědět, co Carlisle našel, račte číst níže.

Tolik jsem si přála být zase obyčejným člověkem. Moci se zhroutit a nechat se obejmout sladkým pocitem nevědomí. Nestačila jsem se ani vyrovnat s tím, v co jsem se změnila. Sotva jsem to chápala, měla jsem pocit, že nic horšího už se mi stát nemůže. Ale zpráva o tom, že Charlie zemřel tuto teorii vyvrátila. Byla jsem na dně. Táta, ten jediný, který mě držel celý život nad vodou, je mrtvý. Chtěla jsem pryč, nechtěla jsem tu být bez něho. Můj mozek ovšem odmítal přestat fungovat, naopak, mučil mě a trýznil vzpomínkami. Zoufalství, bezmoc ... a naděje?

Edit 12/1/2011

V minulém díle měla Bella divný pocit a teď se ještě zvětšuje a tak po dlouhé době utíká do lese. Pomůže jí to? Co nového se dozví?

Bella se najednou ocitne v cizím domě a neví, co se jí stalo. Jen to, že je bloudící duše - duch. Nic si nepamatuje, jen žije v opuštěné domě v lese. Najednou se přesune do Itálie, kde uvidí krásného kluka s bronzovými vlasy. Bude vědět, že je upír, a nedovolí mu, aby se odhalil a tím pádem odsoudil k jista smrti. Jakmile ho přesvědčí, zase se vrací do toho domu, kam se chvíli na to nastěhují majitelé. Kdo to bude? Uvidí Bella ještě někdy toho chlapce? A dozví se, proč je duch?

Návrat domů

Neštěstí nechodí po horách, ale po lidech...

Copak se asi z Belly vyklube?

To jediné slovo ve mě dokázalo vyvolat záchvat paniky. Mé tělo zareagovalo samo od sebe a já jsem se stím snažila nějak vypořádat. Tříštící se sklo mi doslova rvalo uši a i na ostatní smysly mi útočilo až neuvěřitelné množství obrazů, vůní a informací. Tohle nemělo být možné a přesto se to dělo. Byla jsem k smrti vyděšená. Snažila jsem se to všechno ignorovat, ale stále se mi v mysli zjevovalo to slovo. Upír. Vzpomínky, náš dům ve Forks, záclony, svíčky, bolest, smrt. Ale já jsem tady, na hromadě trosek. Asi jsem se zbláznila.

Edit 12/1/2011

Hudba se mi moc nelíbí, ale měla jsem potřebu tam nějakou dát. Snad se bude líbit. A nechte nějaký komentář lidi.

A tak šel čas

Bella byla skvělá studentka a žádaná dívka. Jednoho dne se však všechno změnilo. Máma ji zavrhla a čas trávila raději v práci než doma. Ten den zanechal na Belle následky, které si ponese do konce života. Následky, které teď řeší drogama. Stala se z ní rebelka, ale to má brzo skončit. Máma ji pošle na letní převýchovný tábor, kde se jí opět změní život od základů.

Námět by anamor... :)

Přeměna

Edward

Minulost předčí budoucnost.

Konečně se dostáváme k patě povídky. (U)Žijte to!

Poslední úder mého srdce

Pro Bosorku, kterou jsem svojí pomalostí a slibotechnou musela přivádět k šílenství...

Snad na mě nezanevřela... :D

Přidávám další díl povídky Life or death?

Co k tomu napsat? Stane se něco, co nikdo nečekal. Takhle Vám to asi moc neřekne, takže jestli chcete vědět, co to je, přečtětě si tuhle kapitolku.

Mohla bych Vás o něco požádat? Ráda bych věděla, jestli se Vám tahle povídka líbí nebo co bych na ní mohla změnit, případně zlepšit. Takže bych Vás chtěla poprosit alespoň o krátký komentář, abych věděla, že to vůbec někdo čte. Děkuju moc.

Přeju příjemné čtení:))

Pomalu jsem propadala pocitům naprosté beznaděje. Mé tělo opět stravovala obrovská bolest a já s tím nemohla nic dělat. Nemohla jsem se hýbat a všude kolem mě byla jen černočerná tma. Hlas mi fungoval dobře a já žadonila o smrt. Marně, naopak, všechna ta bolest se zdála být ještě intenzivnější. Byla jsem uvězněná sama ve své hlavě. Slyšela jsem dění okolo, ale nedávalo žádný smysl. Zůstaly jen mučivé vzpomínky a vlastní myšlenky. A najednou se všechno změnilo.

Edit 12/1/2011

Menší nehodička naší šikovné Bells.

Vánoce končí a blíží se návrat domů. Co ve Forks na Bellu čeká a jestli to bude příjemné překvapení, to nám prozradí dnešní kapitola.

Tak dobře, máte pravdu, skandovací smajlíci působí na každýho, takže i na mě :D

Chcete více Lucka? Tady ho máte.

Jen doufám, že vás nezklame ;)

Poslední díl VKV. Má celých 6 stran ve wordu! A dočtete se zde naprosto unikátního pohledu! :D

Upozornění: Povídka je psána převážně nevážně :D

Ne!

Takže do třetice. A kdo za to může? Múza Bye, která mě svou povídkou tak rozbila, že jsem si nutně musela pořídit nějaké rozptýlení a Múza Amisha, která mi vnukla Alici.

Co se odehrává po Bellině zranění...

Kdo má chuť se mnou sledovat další děj Proroctví, račte dále a užijte si dílek.

XVIII. For the first Time

Tuto kapitolu věnuji Karolce, která mi „kdysi“ odpověděla na můj komentář, že jednou možná napíše povídku, ve které budu vystupovat. Pravděpodobně bych v ní ale byla neustále na útěku, nebo v posteli. Nejspíš ale obojí najednou…

Že to vzdá bez boje? To jste mu věřili?

Snad citů zalek se a jenom na chvíli

zdál se být v pozadí příběhu našeho.

Však dnes už je zpět. Teď bojím se o něho…

Prolog + 1. kapitola

Edit 12/1/2011