17.05.2010 [08:00], anamor, ze série Každá lež jednou skončí, komentováno 0×, zobrazeno 3561×

Menší nehodička naší šikovné Bells.

24. kapitola – Krev

Těšila jsem se domů na klid a hlavně na to, že budu moct být konečně se svým manželem sama. Šťastně jsem vběhla do domu, tady mám jistotu, že nikdo nebude okupovat Edwarda a že můžu konečně nechat mou touhu, aby mě ovládla naplno. Poslední hodina byla tělocvik a tak bylo jasné, kam zamíří moje první kroky.

„Jdu se vysprchovat,“ zašeptala jsem Edwardovi do ucha a políbila ho na něj. Jemně se zachvěl a já v klidu odešla do našeho pokoje a rovnou zapadla do koupelny. Nakonec jsem tam musela strávit víc času, než bylo plánováno a to jen díky tomu, že jsem stále napůl člověk a některé věci se mi nevyhnou, jako třeba to otravné holení nohou. Vážně jsem tuhle činnost proklínala a záviděla Alici a Rose, dokonce i mámě, že se nemusí pravidelně holit a jiné lidské věci, které se mi nevyhly. Ještěže nemám všechny ženské věci, to bych asi v domě plném upírů dlouho nevydržela.

Nesoustředila jsem se na to, co dělají moje ruce, bylo to automatické, tak jsem různě přemýšlela a plánovala, jak budu dnes mučit svého manžela. V hlavě se mi rojil skvělý plán a já na sebe byla pyšná. Chtěla jsem mu oplatit to, co dělá ve škole a to i s úroky, hodně vysokými. Rychle jsem dělala vše potřebné a usušila jsem se. Zabalila jsem se do jiného ručníku a rychle si alespoň trochu vysušila vlasy.

S ďábelským úsměvem i plánem jsem se vrátila do ložnice. Edward ležel na posteli a měl zavřené oči, určitě už o mě musel vědět, protož se lehce pousmál. Chudák, to ještě neví, co ho dnes čeká.

Pomalu jsem šla k němu, ale stále měl zavřené oči a jemně se usmíval. Těžte se, pane Masene. Usmála jsem se ještě víc a došla k němu.

Obkročmo jsem si mu sedla na břicho. Nic nedělal, asi chtěl být mučen. Byla jsem ráda, že se nepokouší zničit můj plán. Chytla jsem jeho ruce, které měl podél těla, udělal jsem svýma rukama pouta kolem jeho zápěstí a ruce mu uvěznila vedle hlavy. Naklonila jsem se k němu a obličej měla kousek od jeho. V tu chvíli otevřel oči, usmála jsem se na něj, když zvednul hlavu a pokusil se mě políbit, ale protože jsem to čekala, uhnula jsem.

Zase jsem se k němu přiblížila a políbila ho na čelo. Pomalu jsem postupovala dolů. Políbila jsem ho na oči, které zavřel, na nos. Poté jsem postupovala na jeho tvář, nahoru na spánek a přes čelo jsem se dostala k jeho druhému spánku a postupovala dolů na bradu. Našpulil pusu, protože si myslel, že se tam taky zastavím, ale to jsem neměla ve svém cestovním plánu zařazeno a tak jsem postupovala dál na jeho krk.

Pevně jsem svírala jeho ruce, aby se mi nemohl vytrhnout a dráždivě laskala jeho krk. Hlavu víc zaklonil a tak mi udělal lepší přístup. Ztěžka dýchal a já se musela usmívat, tohle je teprve začátek. Přesunula jsem se na dolíček mezi krkem a rameny. Tím, že měl zakloněnou hlavu, jsem se na něj dostala líp než jindy. Rychle jsem pustila jednu jeho ruku a škubnutím roztrhla jeho košili, knoflíčky se rozletěly a já zase chytla jeho ruce, jistota je jistota.

Postupovala jsem polibky pomalu dolů na jeho hruď, trochu jsem se posunula níž na jeho klín, hlasitě vzdychnul. Usmála jsem se a polibky se začala posouvat dolů na jeho vypracované bříško. Pustila jsem jeho ruce a moje se přesunuly k mým rtům a laskaly jeho tělo. Každý sval jsem políbila, posunula jsem se na jeho nohy a začal mu líbat jeho podbřišek. Nahlas sténal, a mě se to až moc líbilo.

„Bell,“ šeptal s takovou touhou, až to bylo nemožné.

Jeho ruce chytily moje paže a vytáhl si mě nahoru. Hrubě si přitáhl mojí tvář a zmocnil se mých rtů. Divoce mě líbal a jeho ruce hladily má záda přes ručník, až se dostaly k mému zadečku, který pevně uchopil. Prohla jsem se v zádech jako kočka. Pevněji si mě k sobě přitáhl. Když se najednou prudce odtáhl od mých rtů a zděšeně se na mě díval, nechápala jsem nic.

„Ty krvácíš!“ vyhrkl najednou zděšeně. Odtáhl mě od sebe a podíval se mi do klína. Následovala jsem jeho pohled, který mě vyděsil. Moje osuška mezi mýma nohama byla do krve a i jeho košile, na které jsem seděla. Podívala jsem se na Edwarda, který vypadal ještě víc zděšeně.

Svou rychlostí jsem, z něj slezla a utíkala do koupelny. Rychle jsem si vyhrnula osušku, nemohlo to být to, co jsem si myslela a Edward asi taky. Ne, to by se už projevilo za ty desetiletí a ne až teď. S hlubokým nádechem a výdechem jsem se podívala.

Já kráva! Byla moje první myšlenka. Naštěstí to opravdu nebylo to, co jsem si myslela, ale moje blbost. A ještě ke všemu moje blbé poloupírství. Proč nemůžu začít krvácet jako normální člověk? Ne, já musím začít krvácet později. Někdy je to výhodné, ale dnes ne. Tohle se může stát jen mně. Na stehně hodně vysoko jsem měla řeznou ránu, jak jsem se holila. Bylo to tím, jak jsem se nesoustředila. Rychle jsem si zalezla pod sprchu a krev si smyla. Řez byl docela hluboký, zajímalo by mě, jak to, že mě to nebolelo?

Opatrně jsem se osušila a zabalila do jiné osušky. Ale krev mi stále tekla. Vrátila jsem se do pokoje. Edward nikde nebyl, na posteli byla jen jeho košile od mojí krve a lísteček.

Musel jsem jít na lov. Nevím, kdy se vrátím. Edward

Povzdechla jsem si, šla jsem do skříně a našla spodní prádlo, oblékla jsem si Edwardovo triko a vydala jsem se za tátou. Opatrně jsem zaklepala na dveře a po jeho výzvě jsem vešla dovnitř. Jako vždy seděl za svým stolem. Překvapeně se na mě podíval, když jsem vešla jen v košili.

„Co potřebuješ, Bell?“ zeptal se po chvíli.

„Možná zašít nohu, ale nejdřív se na ni podívej,“ řekla jsem celkem zahanbeně a šla k němu. Sedla jsem si na stůl vedle něj a ukázala mu moje dílo. Překvapeně se díval.

„Jak se ti to povedlo?“ ptal se nechápavě a kroutil hlavou.

„Holila jsem si nohy,“ řekla jsem zahanbeně a sklopila pohled.

Kroutil hlavou. „Bell.“

„Holil jsi si někdy nohy, tati?“ zeptala jsem se ho vážně. Nadzvedl obočí a nevěřícně se díval na mě.

„Tak nevíš, jak je to nebezpečné.“ V tu chvíli se začal smát. Vstal a pro něco si došel. Vrátil se ke mně. Ránu mi vydezinfikoval, umrtvil a zašil, jak jsem si to myslela.

S poděkováním jsem se vrátila do pokoje. Jak jsem si myslela, Edward tam nebyl. Něco mi říkalo, že se teď rozhodně nevrátí, až ráno. Jeho košili a osušku jsem hodila do pračky. Vrátila jsem se do postele a usnula.

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře