„Omlouvám se, Esme, ale nestihnu to,“ řekla a spiklenecky na mě mrkla. „Musím chytit letadlo.“ Vešla dovnitř a zamířila do pokoje.

„Letadlo? O čem to mluví… Bello?“ zeptal se nechápavě Carlisle a s úžasem hleděl na vzdalující se Alici.

„Letí do Itálie,“ oznámila jsem mu s úsměvem.

Policie a čokoládový dort...

Rodina - tu si bereme i s partnerem...

„Stefane!“ oslovil ho náš velitel, používaje velice nebezpečný tón. „Dodržte dohodu, vraťte nám zajatce,“ poručil a propichoval upíra pohledem, „ihned!“ Ten se okamžitě zarazil a ztuhnul. A pak se to stalo...

Poslední den prázdnin...

Když byla pravda vyslovena, podívala jsem se na Ara. Sledoval mě s mírně šokovaným výrazem. Něco takového nečekal. Rumuni se obvykle nesnažili o nějaké promyšlené strategie, o plánování složitých tahů. Většinou šlo prostě o silové souboje.„Snaží se nás rozdělit,“ konstatoval Aro, co bylo zjevné, „poštvat proti sobě.“ Pohled stočil na Bellu. „To ty jsi tou příčinou."

Byl jsem tím, co jsem měl hledat, ničit a zabíjet, co můj otec celý svůj život tvrdě odsuzoval.

Děkuji KalamityJane za korekci a betovaní. :) Také děkuji všem, kteří jsou se mnou, vaše komentáře mě ženou vpřed a pomáhají. :)

Postřehl moje zaváhání a na okamžik se ve svém snažení zastavil. Věnoval mi tázavý pohled, ale náhle se otočil a zahleděl někam do tmy. Napjala jsem zrak týmž směrem a v tu ránu jsem vyděšeně strnula. Zřetelně jsem viděla drobnou ženskou postavu s dlouhými hnědorudými vlasy, jak stojí ani ne sto metrů od nás. Bella.

Nejen rodinná večeře.

Panenka Suzie...

Zakázala som si to, ale aj tak som si predstavila výraz v jej tvári. Vryl sa príliš hlboko do mojej mysle. Navždy sa v nej zahniezdil, aby mi dookola ukazoval, aká bolesť čaká ženu, ktorá stratí to najcennejšie. Aká bolesť čaká Leah. Aká bolesť čaká mňa.

V začarovaném kruhu.

Oběd u Blacků... a menší vylívání srdíčka...

Pohřeb a setkání. Duch, člověk, nebo ještě něco jiného?

Strach...

Konečně se Dia zeptá na tu správnou otázku. :) Sundance

„Ne, Aro. To nesmíš!“ vykřikla s leknutím a hledala, jak se ode mě dostat dál, ale zatarasil jsem jí cestu. Cítil jsem, že dělám nesmírnou chybu, když na ni takovým způsobem tlačím, ale nemohl jsem si pomoct. Probudila ve mně pocity a touhy, které jsem dlouho necítil. Vlastně jsem je předtím nikdy necítil.

Slyšel jsem její hlas, jako by stála vedle mě.

Návštěva přijde často v nesprávnou chvíli.

Strašně se omlouvám, jsem de*il. Minulá kapitola vyšla někdy v srpnu a teď je začátek řijna a já nemám žádnou pořádnou výmluvu. No, ale zkrátka nekončím, pokračuju a Edward je pořád ten samej šmejd, ne-li větší :)

Tak tu máte aspoň dvojtou dávku ;)

Prudce jsem se otočila. Nebyla jsem si jistá, jestli poznámka souvisela s Jasperem, anebo ne. Náhle jsem si uvědomila podstatu Marcusova daru. Mohl on něco vidět? Mohl něco tušit??? Tahle situace mi začínala být velice nepříjemná.

Příliš temné forkské večery...

15+!!!

Seznámení se staronovou postavou...

Během řeči jsem klouzal pohledem z jednoho na druhého a zastavil jsem se u Alice. Postřehla, že je pozorována a uhnula pohledem. Cítil jsem její odtažitost při každém našem setkání a vysvětloval jsem si to přílišným naléháním z mé strany, ale co jsem mohl dělat? Byla tak dokonalá, tak sladká, má Alice!

Jak to bude dál?

Není hračka jako hračka...

Byly to už dva roky, kdy část Rumunského kovenu napadla naši rezidenci a zavraždila tři členy rodiny. Pro všechno, co se stalo a pro to, co by se ještě mohlo stát, jsme museli udělat velice obtížné rozhodnutí. V zájmu zachování řádu a našich životů jsme se museli přidat k Volturiovým.

Pocit neznáma, skutečnost, že už se možná nikdy nevrátíte, napjatá očekávání. A štěstí v neštěstí, o kterém ani nevíte.

Za korekci a betování děkuji KalamityJane. :)

Mokro v botách nezachrání ani Rimbaud.

Pochybnosti...