13.12.2010 [21:45], Kamikadze, ze série Za láskou přes překážky, komentováno 8×, zobrazeno 3262×

Pomalu jsem se probouzela ve své vyhřáté posteli. Slastně jsem zavrněla a přitáhla si peřinu až k bradě. Že tady něco nehraje, mi došlo, až když jeden z koní zafrkal. Vmžiku jsem byla probuzená a plně si uvědomovala horké klučičí tělo za svými zády. Vymrštila jsem se z lehátka a shodila ho tak na zem. To už se vzbudil i on.

„Co sis myslel, že děláš?!“ zařvala jsem na něj vztekle, až koně vyděšeně zařehtali.

„V noci byla zima,“ pokrčil ublíženě rameny. Tak na tohle ti hochu neskočím.

„Seš vlk, tobě není zima,“ zavrčela jsem na něj. Jacob mě s tím vrčením normálně nakazil.

„Mě ne, ale tobě ano,“ objasnil mi svůj čin. Zmlkla jsem a uvědomila si, že jsem v noci opravdu cítila, jak se do mě dává zima. Tohle na věci ale nic neměnilo. Stačilo dojít pro jednu z koňských houní. Zahřála by mě stejně.

„Příště se zeptej, jestli o tvoji pomoc vůbec stojím,“ odsekla jsem mu a zamířila ven ze stáje. Uslyšela jsem totiž přijíždět několik aut.

„Máme vzácnýho hosta,“ ucedila jsem místo pozdravu a kývla na vrata stáje, ze kterých zrovna vycházel Paul. John s klukama zamrzli uprostřed pohybu. Pak už to byla jen kakofonie výkřiků, pozdravů a výskání. Stála jsem s Leah opodál a sledovaly jsme je s naprostou lhostejností. John byl vedle nás, ale tomu se ve tváři zračilo naštvání.

„Přišel ses rozloučit?“ zeptal se Paula ledovatě, když k nám došel. Zatvářil se provinile.

„No, spíš jsem se tak nějak vrátil,“ vypadlo z něj po chvilce. John na něj vykulil oči, stejně jako ostatní kluci. Tak u toho opravdu být nemusím. Ne, nevadilo mi, že se vrátil, ale to, jak ho všichni rychle přijali. Jakoby snad ani neodjel a nenechal je ve štychu. A navíc, bylo potřeba makat. Koně měli hlad a nemínila jsem je nechat hladovět jen kvůli nějakému cizímu klukovi.

Zmizela jsem v jedničce. Tady byli ustájení koně soukromých majitelů, co si nemohli dovolit, nebo nechtěli, platit ustájení u Cullenů a doma pro svoje čtyřnohé partnery neměli místo. Byly jim vyhrazeny celé dvě stáje.

Namíchala jsem v kbelících oves a ječmen přesně podle seznamu ve skladu krmiv a každému koníkovi nasypala do žlabu jeho porci. Za chvíli se už ozývalo jen spokojené chroupání. Stihla jsem i trojku, než si kluci vůbec něčeho všimli. Leah zrovna zavírala čtyřku a dvojku už měla taky hotovou.

„No, takže jsme se hezky uvítali, tak co se třeba zapojit do práce a pomoct holkám, nebo to snad chcete všechno nechat na nich?“ okřikl John rozjařené kluky a sám se dal naším příkladem. Zmizel v první stáji, následovaný Paulem a Jacobem. Embry s Leah zapadli do dvojky, a Jared s Quilem zase do čtyřky. Na mě a na Setha zbyla trojka. Ne že bych si nějak stěžovala, koneckonců tam stáli oba mí miláčkové.

„Jsem rád, že je zpátky,“ pousmál se Seth, zrovna když jsem naložila poslední hromadu hnoje na kolečko.

„No, já teda ráda nejsem. Přijde si sem po kdoví jak dlouhé době, chová se, jakoby se nic nestalo a ještě čeká, že mu Dreamer samou radostí oblízne ruce,“ odfrkla jsem si naštvaně.

„Vůbec bych se nedivila, kdyby se pokoušel přesvědčit Johna, aby mu dal Dreamera zpátky,“ dodala jsem ještě a zabouchla box větší silou, než bylo nutné.

„To neudělá, protože ví, že mu ho zpátky do péče nedám, dostal Talianga,“ ozval se za mnou Johnův hlas. Sklopila jsem ramena a zavřela oči.

„Já vím, že ne. Prostě mi jen vadí, že se kluci tváři, jakoby ani neodešel,“ postěžovala jsem si mu.

„Je mi to jasný, ale pochop je. Oni jsou smečka, a to je mnohdy víc, než rodina. A Paul je prostě ztracený bratr, který se vrátil, jsou z toho nadšení,“ pokusil se mi to vysvětlit.

„Co v noci, všechno v pořádku?“ změnil téma a opřel se o Dreamerův box. Ten spokojeně žvýkal seno a koukal na nás zvědavým pohledem.

„No, pokud nepočítám ten úlek, když jsem se probudila a zjistila, že u boxu stojí cizí osoba, nebo to, jak jsem se znovu probudila ráno v jeho objetí, které se mi pokoušel vysvětlit chabou omluvou, že prý mi byla zima, tak to proběhlo v pohodě. Dreamer loudil pamlsky, ochotně mě bránil a dal Paulovi jasně najevo, že oni už kamarádi nejsou,“ poreferovala jsem mu o uplynulé noci a protáhla si záda. Nějak jsem si je na tom lehátku přeležela.

„Jo, už jsem slyšel, že jsi ho shodila na zem“ uchechtl se John a odvezl za mě kolečko. Vděčně jsem se na něj podívala, protože Seth zatím někam zmizel, pacholek jeden. Určitě převypravoval Paulovi, co si o něm myslím.

„No, zbytek práce kluci zvládnou, tak si vem Dreamera a trochu ho projeď. Podle veterináře mu pohyb neuškodí,“ pousmál se na mě. Šťastně jsem se usmála a pádila do sedlovny pro uzdečku, sedlo a čištění. Dokonce se tam povalovaly moje zateplené pantalony, takže jsem se rovnou převlíkla, ale pořád jsem dumala nad tím, kde se tam vzaly. Usoudila jsem, že nejspíš dostaly nožičky.

Pořádně jsem Dreamera vyčistila, nauzdila ho a nasedlala. Nezapomněla jsem ani na mentolové pastilky. Dostal těch pár posledních, co jsem měla v kapse. Naštěstí jsem měla další ve skříňce.

„Tak polez, Snílku, půjdem se trošičku protáhnout,“ zamumlala jsem a otevřela box.

Jaké překvapení, když před vraty stáje zametal zrovna Paul. Já na něj snad měla nějaké extrémní štěstí, či co.

Pousmál se na mě a ustoupil mi z cesty. Ani já, ani Dreamer, jsme se na něj nepodívali a pokračovali rovnou ke kolbišti.

„Můžu se dívat?“ ozval se za mými zády. Měla jsem co dělat, abych úlekem nenadskočila.

„Nemůžeš, jdeš si totiž nasedlat Talianga a přidáš se,“ houkl na něj John. No výborně, ani jsem nemusela odpovídat. A byla jsem zvědavá, jak Paul jezdí a jak se s Taliangem popere, protože línějšího koně aby pohledal.

„Tak jo, Snílku, jdeme na to,“ šeptla jsem mu do hřívy a z horního rantlu ohrazení vyskočila do sedla. Zlehka jsem ho pobídla do kroku. A vzápětí přitáhla otěže, protože se rozklusal.

„Neboj, dojde i na cval, ale pomalu,“ mluvila jsem tiše, aby mě John neslyšel. Neměl to rád.

Potřásl hlavou a pozdravil příchozího Talianga. John počkal, až ho Paul uvolní a teprve pak dal povel ke klusu. Tentokrát už jsem si dala pozor a nenechala Snílka, aby se rozběhl.

„Šikovnej kluk,“ zamumlala jsem a zamířila na dolní konec kolbiště. John bedlivě pozoroval Paula a dal mi tak naprosté volno. I kluci se nakupili kolem hrazení horního konce. I s Leah.

„Snílku, to jsme to dopadli, co. Prej smečka,“ odfrkla jsem si potichu a poplácala ho po krku.

„Takže máme prostor pro ty cviky, co jsme zkoušeli posledně,“ pousmála jsem se ďábelsky a dala správný povel. Vzpomněl si téměř okamžitě a přešel z prodlouženého klusu do shromážděného. A naopak. Pochválila jsem ho a stáhla ho zpátky do kroku. Spokojeně protáhl krk a zafuněl. Pohladila jsem ho a nechala povolené otěže.

„Mandy, pojeď sem,“ zavolal na mě John. Nechápavě jsem se na něj podívala. Paul se tvářil stejně.

„Cos to tam prováděla?“ zeptal se, sotva jsme k němu s Dreamerem dojeli. Aha, tak tady je ten zádrhel.

„Shromážděný klus, četla jsem, že pomáhá zlepšit soustředění a přilnutí na holeň,“ odpověděla jsem a pokrčila rameny.

„A myslíš, že to zabírá?“ zvedl obočí. Tak to fakt netuším, protože je to vycucané z prstu.

„Nevím, zjistím to na závodech,“ zamlžila jsem trochu a modlila se, aby to byla pravda.

„Tak fajn. Ocválejte si je a vykrokovat v lese,“ oznámil nám ještě a odešel z kolbiště. Ještě jsem zpozorovala, jak se vydal do kanclu. Pokrčila jsem rameny a poslechla ho. Ovšem, bez toho cvalu. Jenže kluci nejevili zájem otevřít vchod.

„John řekl ocválat,“ vysvětlil mi Seth. Protočila jsem oči a oznámila mu, že si s Dreamerem zacváláme v lese.

„Ale no tak, chci vidět, jak s ním pracuješ. Vždyť je jako můj,“ usmál se na mě Paul. Nechápala jsem to, ještě včera vypadal, že se z toho rozchodu rozsype a dneska se na každého usmíval. Ten jejich otisk asi nebyl zas tak osudový, jak mi všichni tvrdili.

„Chceš vidět, jak s ním pracuju? Fajn,“ odsekla jsem mu a prozkoumala vzdálenost lesa od kolbiště. Kousek od nás byla úplně ideální, pobídla jsem tedy Dreamera do cvalu a nechala ho, aby si objel jeden kruh. Teprve pak jsem mu ukázala hrazení. Okamžitě mě pochopil a radostně pohodil hlavou. Pak už jsme jen letěli. Měkce dopadl na druhé straně a se zavířením kopyt jsme zmizeli v lese.

„Tak, a má to, pacholek jeden,“ rozesmála jsem se, přitáhla Dreamerovi mírně otěže a nechala ho zvolna klusat lesem. Po chvilce už jsme šli jen krokem. Zahodila jsem otěže a Dreamer se vydal nazdařbůh lesem, už jsme to tady měli prochozené, nehrozilo nám, že bychom se ztratili. A kdyby něco, Dreamer cestu domů vždycky najde, jako každý kůň.

Dorazili jsme na naši část pláže. Rozhlídla jsem se kolem nás. Vypadalo to tady dost podobně, jako na pláži Cullenů. Moře, písek, štěrk a jeden útes vedle druhého.

„Co dřív, zlato. Zacváláme si, nebo vyzkoušíme ještě pár cirkusových kousků,“ zamumlala jsem a pohladila jsem ho po krku. Jen hrábl kopytem do písku, jak se nemohl dočkat, až mu dovolím naplno se rozběhnout.

„Nedočkavče,“ zasmála jsem se a zamířila s ním na konec pláže. Poznal, co se bude dít a netrpělivě poškubával otěžemi.

„Klid, hochu, klid, však se dočkáš,“ konejšila jsem ho, ale nezabíralo to. Cukal hlavou, dokud jsme nedošli ke skále a neobrátila jsem ho zpátky. Teprve pak se naprosto uklidnil, zadíval se před sebe a hrábl kopytem. Trošku jsem povolila otěže, naklonila se nad jeho krk a stiskla holeně. Vystartoval, jakoby se snad celý život věnoval dostihům. Téměř okamžitě nabral závratnou rychlost a řítil se po pláži. Zavýskla jsem radostí a chytila se ještě pevněji.

Zničehonic se před námi objevil Taliango s Paulem. Dreamer uhnul prudce doprava a málem mě tam zapomněl. Musela jsem vynaložit všechno svou dostupnou sílu, abych ho stočila zpátky doleva a vyhnula se tak moři. Bylo rozbouřené a jeho teplotu jsem opravdu nechtěla zkoušet.

„Jsi normální? Mohl si nás zabít!“ zaječela jsem na Paula, rozzuřená jeho všudypřítomným úsměvem. Po tomhle oznámení mu však zmizel. Bod pro mě.

„Promiň, nevěděl jsem, že tady projedete rychlostí blesku, ostatně, ani jsem netušil, že je téhle rychlosti schopný,“ omlouval se. Nebrala jsem to, od něj fakt ne.

„Na to, že jsi ho jezdil pár let, toho o něm víš opravdu málo,“ odsekla jsem mu a vydala se na cestu do stáje. Krokem, aby se Dreamer vydýchal.

„Jacob se po tobě sháněl, prý něco kvůli tomu dnešnímu Hallowenu, jo a Leah vaří v kuchyňce nad klubovnou oběd,“ oznámil mi, když nás dohonil.

„Vyřiď Jakovi, že všechno platí tak, jak se řeklo, a Leah se omlouvám, ale jedu domů. Potřebuju se převlíct, sprchu a slíbila jsem Billymu, že mu ukážu další mámin recept,“ odsekla jsem mu. Doufala jsem, že pochopí, že se s ním opravdu bavit nehodlám. Asi mu to došlo, protože po zbytek cesty ani necekl, kdybych neslyšela Talianga, jak jde za námi, uvažovala bych, jestli někde nezmizel.

Ve stáji jsem Dreamera odsedlala a počkala, až spořádá ten zbytek sena, co měl v boxu. Mezitím jsem seděla v jeho žlabu a pozorovala ho. Včerejší kolika na něm nezanechala absolutně žádné stopy, vypadal, jakoby se včera vůbec nic nestalo. Když dosnídal, odvedla jsem ho do jeho výběhu. Jako hřebec k ostatním koním nemohl. I když byl strašně hodný.

Šla jsem domů kolem klubovny. Z oken nad nimi se ozýval klučičí smích a občasné poznámky Leah. Slyšela jsem i Jacoba. Evidentně jsem jim vůbec nechyběla, a přitom Jake věděl, že Billy je dneska celý den na rybách, tudíž mě doma žádné vaření nečekalo. A že čistého oblečení tady mám tunu. Začalo mi být smutno.

„Nechceš se k nám přece jenom přidat k nám?“ ozvalo se mi za zády. Zaplašila jsem slzy a otočila se na něj se vzteklým výrazem v obličeji.

„Ne, nechci,“ prskla jsem na něj a vydala se domů. Za branou stájí jsem si do uší vrazila sluchátka a rozběhla se. Poklusem to domů bylo sotva deset minut. A skvěle se u toho zbavovalo vzteku.

Jak jsem si myslela, doma bylo naprosto pusto. Sundala jsem si bundu a dala se do vaření. Billy aspoň bude mít hotový oběd, až přijde.

Ukuchtila jsem mu lasagne a dala si tu sprchu. Vážně mi bodla. Přestaly mě bolet přeležené záda a vlasy jsem zbavila nahromaděného prachu. Jeden by neřekl, kolik se ho tam, za jednu noc, usadí.

„Mandy, ty jsi doma?“ ozval se z předsíně Billy.

„Jo, jsem to já,“ pousmála jsem a mrkla na něj. Charlie mě pozdravil, rozloučil se s Billym a odešel.

„Já myslel, že zůstaneš ve stáji,“ poznamenal jen tak mimochodem. Pak ale začichal a neomylně se vydal za zdrojem vůně.

„Tys uvařila oběd?“ vykulil na mě oči. Pousmála jsem se nad jeho výrazem.

Chutnalo to skvěle a Billy nešetřil chválou. Dohodli jsme se, že se ve vaření oběda střídat. Ať si od toho trochu odpočine.

„A proč vlastně nejsi s ostatními ve stáji?“ zeptal se mě, zatímco mi pomáhal s nádobím. On utíral, já sklízela.

„Mají novou hračku, Paul se vrátil,“ pokrčila jsem rameny.  Nechápavě na mě hleděl, když jsem mu převyprávěla tu věc o rozchodu.

„To nechápu, otisk přece nemohl jen tak vyprchat, ani ze strany Rachel,“ zakroutil nad tím hlavou. Výborně, další, co se zaobírá jenom Paulem. Billy si všiml mého výrazu ve tváři.

„Tobě tady vadí, viď?“ poznamenal. Opět jsem žasla nad tím, jak skvěle mě má přečtenou, a to mě znal jen pár měsíců. Dosedla jsem na zem a položila mu hlavu na nohy.

„Ne, on mi nevadí. Vadí mi jeho chování a chování kluků. Nechápu je. On si klidně odejde, aniž by se rozloučil, nechá je na holičkách. Vůbec se nezajímá o to, jestli se nevyskytly nějaké problémy, jestli třeba nepotřebují kvůli něčemu jeho posilu. A nestaral se ani o to, jak to nese Dreamer. Nezajímalo ho, že k sobě nikoho, krom Johna, nechce pustit, že se mu stýská a že mu chybí. Pak se vrátí a myslí si, že je všechno jako dřív. V noci se vloupe do stáje, vyděsí mě i Snílka, dokonce se mi snažil namluvit, že je jeho jezdec. A když se ráno probudím, vyděsím se podruhé, protože leží na lehátku vedle mě a vymlouvá se na zimu. A kluci dělají, jakoby se nic nestalo. I Leah,“ vypovídala jsem se ze svých pocitů. Ke konci už mi tekly i slzy. Billy mě hladil po vlasech a čekal, až se vybrečím. Cítila jsem se zrazená. Dřív se kluci mohli přetrhnout o to, aby mi pomáhali. S díky jsem je odmítala, ale věděla jsem, že mě vzali do party, i když nejsem jedna z nich. A jenom co přijede Paul, Seth se tvářil, jako kakabus, že musel být ve stáji zrovna se mnou a jenom co to šlo, zmizel. I pro ostatní jsem byla vzduch. Normálně už bych měla několik nepřijatých hovorů, kde se flákám a proč nejsem s nimi. A teď si na mě ani nevzpomněli. Bála jsem se, že znovu ztratím ty, co považuju za rodinu.

„Vůbec bych se nedivila, kdyby se snažili o to, aby na ten dnešní ples šel místo mě Paul,“ zamumlala jsem a otřela si slzy. Billy mě konejšivě pohladil po zádech.

„Víš dobře, že to není pravda. Dej jim všem trochu času. Paul je jejich bratr a chyběl jim. Za pár dní bude všechno ve starých kolejích,“ ujistil mě s úsměvem.

„Mimochodem, jak se Dreamer má, když už o něm mluvíme,“ změnil téma. Vděčně jsem se na něj podívala.

„Už je v pořádku. Přes noc žádné komplikace nenastaly a dneska jsem ho už měla pod sedlem. Podle veterináře nic nebrání ani tomu, abychom odjeli na ty závody,“ pousmála jsem se. Pak mi zničehonic zazvonil telefon. Omluvila jsem se Billymu a vběhla do svého pokoje.

„Hele, netuším, proč tady s námi nechceš být, takže doufám, že mi to pak důkladně vysvětlíš, ale myslím, že je nejvyšší čas začít se na ten dnešek chystat. Mám pro tebe přijet domů?“ ozval se v přístroji Jacobův hlas, sotva jsem to zvedla. Nadechla jsem se a vydechla. Že bych Jacobovi přece jenom křivdila?

„Budu ti vděčná, když pro mě přijedeš,“ souhlasila jsem s odvozem, ale musela jsem mu slíbit, že mu to všechno vysvětlím. Měla jsem asi pět minut času. Nakonec bylo dobře, že jsem jela domů, protože jsem u zrcadla našla svoje indiánské vlasy.

Připnula jsem si je do těch vlastních skutečných a před zrcadlem zkontrolovala neviditelnost spojů. Tak akorát, Jake zrovna zastavil před domem a vešel dovnitř. Slyšela jsem ho mluvit s Billym. Aha, takže mě právě ušetřil vysvětlování. Netrvalo to dlouho a Jake klepal na dveře pokoje. Zrovna jsem si vytvářela neviditelné líčení. Takové, co projasní obličej, ale není vidět.

Nakoukl dovnitř a usmál se na mě. Úsměv jsem mu opětovala, i když o poznání nervózněji, než on.

„Ty jsi přece takové trdlo. Pořád tě máme rádi,“ zakroutil nechápavě hlavou a objal mě kolem ramen. Sledovala jsem v zrcadle naše tváře. Byli jsme si tolik podobní a přece tolik odlišní.

„Jeho návrat na situaci nic nemění. Pořád jsi lidský člen smečky. Naše milovaná člověčí sestřička,“ zazubil se na můj odraz. Plácla jsem ho se smíchem po ruce.

„Tak šup, vem si ty svoje barevný hračičky s sebou a frčíme,“ pobídl mě ke spěchu. Usmála jsem se na něj, sbalila kosmetický kufřík a hodila na sebe mikinu. Kostýmy jsme nechali ve stáji hned po první zkoušce.

„Máš všechno? Ať se pak nemusíme vracet,“ zeptal se mě ještě, než nastartoval.

„Termo oblečení!“ plácla jsem se do čela a vběhla zpátky do domu.

„Tak jo, už mám všechno,“ zamumlala jsem zadýchaně a zabouchla za sebou dveře spolujezdce.

„Fajn,“ zazubil se na mě Jake a rozjel se.

„Ne aby ses před Paulem prokecla, nikdo mu o kostýmech nic neřekl. Tahá to z nás sice od rána, ale co jsem tam byl, z nikoho nic nedostal. Doufám, že mu zatím nepodlehli,“ oznámil mi s poťouchlým smíchem. Zabublala jsem smíchy. Kolem obličeje se mi rozvířil černý závoj vlasů, na který jsem nebyla zvyklá.

„Hele, neuvažovala jsi o tom, že by sis ty vlasy nechala dorůst? Takhle ti to sluší,“ poznamenal, když uviděl, jak si je stahuju zpátky na záda.

„Ani ne, takhle je to pro mě pohodlnější, ale je to fajn pocit, mít je takhle dlouhé,“ pokrčila jsem rameny a natočila k sobě zrcátko.

„Fakt, nech si je dorůst,“ pousmál se a zaparkoval před klubovnou.

„Ježíš, to je fajn, že jsi tady. Potřebuju pomoct s těma vlasama,“ vyběhla z klubovny Leah a zoufale se na mě podívala. Jo, tu pomoc opravdu potřebovala.

Drapla jsem svůj kosmetický kufřík a zatáhla ji zpátky do budovy. Posadila jsem ji před zrcadlo a opravila, co bylo potřeba.

„Hotovo,“ usmála jsem se na ni a natáhla se pro šminky. Potřebovala jsem dodělat ten make up a trochu si ztmavit pleť.

„Můžu taky?“ zeptala se mě a ukázala na kufřík. Kývla jsem hlavou a pohroužila se zpátky do maskování. Na konci jsem málem nepoznala sama sebe, pleť jsem měla tak o dva odstíny tmavší.

„Teď fakticky vypadáš, jako čistokrevná indiánka,“ zazubila se na mě Leah. Převrátila jsem oči v sloup a rozesmála se.

„Mluvíš, jako bych byla kůň. Čistokrevná indiánka,“ oznámila jsem ji s neustálým smíchem.

Do našeho smíchu vpadl do klubovny Paul. Zůstal zaraženě stát mezi dveřmi a vykuleně na nás hleděl.

„Kdo jste a co tady děláte?“ zeptal se nás naoko vyděšeně. Vztekle jsem si odfrkla a prosmýkla se kolem něj ven. Proběhla jsem šatnou, vzala si svůj kostým a zamířila rovnou do stáje.

„Lásko, kdo tě dovedl z výběhu?“ zeptala jsem se Shadowa, jakmile vystrčil hlavu ven z boxu.

„Já,“ ozvalo se od Silvera. Pousmála jsem se a zahulákala na něj poděkování.

„Že to ale máme štěstí, co? Nedokážu si představit, jak by to dopadlo, kdyby pršelo a ples se z venku přesunul do tělocvičny,“ poznamenal Jake a postavil se do dveří boxu.

„Asi by to bylo zajímavý,“ přitakala jsem a odložila kartáč a hadr zpátky do bedýnky s čištěním. Slíbila jsem, že mu pomůžu se strojením Silvera. Došel si pro mě a rovnou mě k němu odtáhl.

„Tak ukaž,“ pousmála jsem se a vzala mu z rukou uzdu. Pokrčil rameny a zvedl ze země deku.

Zatímco jsem se potýkala se všemi koženými ozdobami na lícnicích a čelence, Jake stihl upevnit deku a nasadit Silverovi zdobené kamaše.

„Díky moc,“ zazubil se na mě Jake a vystrkal mě ven z boxu. Chtěl se ještě převlíct. Převrátila jsem oči v sloup a zamířila zpátky k Shadowovi. Koukal na mě s veselými jiskřičkami v očích.

„Taky se těšíš, až mu to znovu natřem, viď?“ pousmála se a podrbala ho mezi ušima a vešla k němu s uzdou. Neomylně mi vrazil nos do kapsy mikiny a vytáhl celý balíček mentolových pastilek.

„Necháš to na pokoji! To není jenom pro tebe!“ durdila jsem se a snažila se vzít mu ten balíček z huby. Nakonec se mi to povedlo až lstí, kdy jsem mu nabídla mrkev. Sledoval, jak uklízím pastilky k čištění a spokojeně chroupal sladkou pochoutku.

„Jak jste na tom?“ vpadl do stáje převlečený Seth a rozhlédl se po boxech.

„Hotovo,“ křikla jsem od Shadowa a nasadila si čelenku. Silver s Jakem už zamířili ven, tak jsme je následovali. Venku už stáli všichni seřazení a čekali, až se k nim přidáme.

„Nastav nohu,“ ozval se za mnou Johnův hlas. Nadskočila jsem úlekem a bleskově se otočila. Vesele se na mě smál a vytvořil z dlaní stoličku. Zpražila jsem ho káravým pohledem, ale nechala se vyhodit na Shadowův hřbet. Pak zahvízdal a ze dveří klubovny vyšel Paul s foťákem v ruce. Zamrznul uprostřed pohybu, zíral na nás a klapal pusou jako ryba na suchu. John zavrtěl hlavou a vzal mu ten foťák z ruky. Zdokumentoval nejen náš nástup, ale taky to, jak jsme se rozešli a zamířili ven z areálu. Čekala nás asi hodinová cesta krokem ke škole. A ples začal deset minut potom, co jsme vyrazili.

Prokecali jsme spolu celou cestu. Všichni mi vyprávěli různé příhody z těch jejich hlídek, nebo jak mezi sebou závodí. Už jsem si na ty živly celkem zvykla, ale Kim asi ne. Seděla za Jaredem, držela se ho jako klíště a vykuleně pozorovala kluky před sebou. Já a Leah jsme jely jako poslední.

Asi v polovině cesty se začalo pomalu stmívat a kolem se rozlévala mlha. A houstla docela rychle.

„Hej, to se mi líbí. Budeme vypadat jako přízraky vystupující kdoví odkud,“ houkla Leah dopředu. Kluci přisvědčili ďábelským smíchem. A tak jsme se pochechtávali až ke škole. Zničehonic začali kluci s Leah prozpěvovat jakousi monotónní písničku, složenou spíš z hrdelních zvuků, než slov. Nechala jsem ji dvakrát projet a teprve pak jsem se přidala. Kim na nás okouzleně hleděl, zatímco my si vytvářeli skvělé prostředí pro nástup.

Mlha zahalovala celý areál a nebylo vidět na krok. Šli jsme za hudbou. Náš zpěv taky sílil a poslední řady už nás slyšely. Utichli a obrátili se naším směrem. I já, se svýma lidskýma ušima, jsem slyšela jejich okouzlené vzdechy a zuřivé šeptání. Začali se pomalu rozestupovat a vytvořili tak uličku. Všechno šlo podle plánu. Koně se nesli, jakoby jim patřil svět, zvysoka našlapovali na školní dlažbu a kolem se rozléhal zvuk podkov. Dokonce utichla hudba a všude se rozléhal náš zpěv. Jestli Cullenovi porazí i tohle, pak už opravdu není možné dostat je na lopatky.

Když jsme projížděli kolem ztuhlých členů Cullenovic rodiny, zabublala jsem smíchy. Občanská válka. Zajímalo mě, čí byl ten nápad, navléct kluky do oblečení příslušníků texaské kavalerie a z holek udělat takové ty barové holky, v hezkých barevných sukních a těsně padnoucích korzetech.

Dojeli jsme až k podiu, kde náčelník Jacob sesedl a nahlásil porotcům naše masky. A pak jsme se mohli bavit. Poodjeli jsme s koňmi dál od všech těch lidí a u nejbližších stromů sesedli. V ten moment se kolem nás vyrojilo spoustu holek. Chtěli si koně pohladit, nebo ještě líp, svést se na nich. Nedovolili jsme jim to, ale tak nějak nechtěly odejít. Pomohl nám Shadow, jedna z nich se k němu přiblížila moc blízko a on se začal stavět na zadní. To už se rozprchly úplně všechny.

„Hodnej kluk,“ pochválila jsem ho a na rozevřenou dlaň položila kostku cukru. Jacob se po mě udiveně podíval.

„Joe ho naučil plašit se na povel, přesně kvůli těmhle situacím. Víš, co to bylo, uhlídat ho na mistrovství, aby se k němu nikdo nepřiblížil, když jsem byla třeba na prohlídce parkuru?“ vysvětlila jsem mu to a podrbala Shadowa na čele.

„Uvažuju, že to naučím Dreamera, na naprosto jednoduchý pokyn. Paulovu přítomnost,“ zaskřípala jsem potichu zuby.

„To, myslím, nebude potřeba, Dreamer ho nenechá přiblížit k sobě na víc jak tři metry,“ zamumlal si Jacob pod nosem. Zrudla jsem, když mi došlo, že mě všichni slyšeli.

„Hele, my tě chápem, ublížil Dreamerovi a ten pro tebe znamená hodně,“ ujistila mě Leah se smíchem.

„Ajaj, máme návštěvu,“ upozornila jsem ostatní a ukázala bradou na příchozí Culleny.

„Spíš problémy,“ zabručel Jared a postavil se před Kim. Najednou nás zasáhla vlna klidu.

„Hele, nech si ty kousky pro sebe,“ houkla jsem na Jaspera. Přistiženě sebou cukl a klid zmizel. Zase jsme byli všichni jako na trních, z toho, co po nás chtějí.

„Tak tohle je ten slavný Shadow?“ zeptal se mě ten jejich hromotluk, Emmett, myslím, a přišel k němu blíž. Natáhla jsem ruku a ťukla ho prstem do kohoutku. Poslechl mě a opět se postavil na zadní. Tentokrát dokonce zahrabal předníma nohama ve vzduchu a zařehtal. Kluci padli smíchy na zem a Shadow zpátky na přední nohy. Pochválila jsem ho poplácáním po krku a otočila se na toho Emmetta. Ten stál o pár metrů dál.

„Jo, to je Shadow,“ zazubila jsem se na něj. Shadow sklonil hlavu a dloubl mě nosem do břicha.

„To víš, že jo, seš šikovný kluk,“ zamumlala jsem. Jako odpověď mi foukl do vlasů. Já jemu do nozder. Jako vždycky pohodil hlavou a znechuceně si odfrkl.

„Kdo je dneska vlastně na hlídce?“ otočila jsem se na Jaka, když Cullenovi odešli, i s Bellou.

„Paul a Sam,“ odpověděl a rozhlédl se po mumraji kousek od nás.

„Jdu pro pití, chcete někdo něco donést?“ zeptal nás ostatních. Nakonec se k němu přidali všichni, krom mě, Jareda a Kim. Ti dva spolu začali cukrovat, tak jsem jim diskrétně oznámila, že se jedu projet do lesa. Zavedla jsem Shadowa k jednomu velkému kameni a vyhoupla se mu na hřbet. Kdyby se něco dělo, Jacob měl číslo na můj mobil. A ten odpočíval na šňůrce pod halenou.

Hned za hranicí lesa jsem poznala, jak se Shadow uvolnil. Kráčel klidněji se skloněným krkem a téměř vůbec se nelekal. Téměř, poplašil se, když z křoví naproti nám vyšel Jasper.

„Baví tě hodně, takhle nás lekat?“ osopila jsem se na něj a snažila se Shadowa uklidnit. Po chvilce se mi to povedlo.

„Chtěl jsem si s tebou jen popovídat, nevěděl jsem, že ho vyplaším,“ omluvil se mi kajícně. A já zase propadla zlatu v jeho očích.

„Jestli se mnou chceš mluvit, tak, prosím tě, buď za mnou,“ požádala jsem ho mírně rozechvěle. Pousmál se na mě.

„Omamuju tě, že? To dělá upíří podstata,“ pokrčil rameny a postavil se k Shadowovi zboku. Jo, teď to bylo lepší.

„Co myslíš, unesl by nás Shadow oba dva?“ zeptal se zničehonic po chvíli ticha.

„Copak, bolí tě nohy?“ zeptala jsem se ho ironicky. Pobaveně zakroutil hlavou.

„Chtěl jsem zjistit, jak se na něm sedí. A je mi jasné, že samotného mě na něj nepustíš,“ ospravedlnil svůj dotaz. Měl pravdu, samotného bych ho na Shadowa nepustila.

„Fajn, ale necháš mě někdy projet na Goldenovi,“ určila jsem si podmínku. Přistoupil na ni a vyhledal nejbližší kmen, ze kterého by se na Shadowa mohl vyhoupnout.

„Tak co?“ zeptala jsem se ho po pár minutách. Seděl naprosto uvolněně a lehce se mě dotýkal v bocích. Vyvolávalo mi to po těle příjemné mrazení.

„Je pohodlný,“ zašeptal mi do ucha. I já jsem slyšela, jak mi tep vylétl do závratných výšin.

„Sakra, Jaspere, přestaň s tím. Zavaříš mi srdce,“ ošila jsem nervózně. Jasper se rozesmál, až málem slítnul na zem.

„Fajn, fajn, už přestanu,“ rezignoval s úsměvem.

„Čí to byl vlastně nápad, ty vaše kostýmy?“ zeptala jsem se ho a dotkla se šavle na jeho stehně.

„Můj, je to doba, ze které jako člověk pocházím,“ odpověděl tiše. A sakra.

„Hm, jeden by ti netipl víc jak sto padesát let,“ zamumlala jsem nervózně. To mu je vážně tolik.

„Mám kvalitní hydratační krém,“ chytil se mého pokusu o vtip. Hustá atmosféra se odlehčila.

„Vyprávěj mi o tvém životě. Ty ten můj znáš, ale o tobě nevím vůbec nic,“ pobídla jsem ho k řeči. Shadow zatím sám hledal cestu mezi stromy a opatrně kráčel přes nástrahy divokého lesa.

„Narodil jsem se do úplně obyčejné rodiny. Máma byla se mnou a se setrou doma a táta pracoval jako úředník v bance. Jak to u nás doma vypadalo, to už si nepamatuju. Lidské vzpomínky ti časem vyblednou,“ začal s vypravováním. Takže málo nebo vůbec žádné vzpomínky na život? Začala jsem ho litovat.

„Vím jen, že jsem měl skvělé dětství. Nebyli jsme zrovna bohatí, ale ani chudí. Taková ta zlatá střední cesta. A měli jsme doma koně. V sedmnácti jsem narukoval k armádě. Na velitelství jsem lhal. Namluvil jsem jim, že je mi dvacet a oni to spolkli. Rodiče o mě říkali, že jsem charismatický, podle Carlislea se můj dar projevil už v lidském životě. Strašně rychle mě povýšili mezi důstojníky a pak přišla první bitva. U Galvestonu, spíš taková větší rvačka, než opravdový boj, ale i tak, stal jsem se nejmladším majorem texaské kavalerie,“ pokračoval dál, ale s o poznání větším zápalem. Asi měl armádu rád.

„A to ani neznali můj pravý věk,“ dodal se smíchem.

„Hm, to si dokážu představit. Klameš tělem, vypadáš v tomhle oblečení o dost starší, než normálně,“ pokusila jsem se ty velitele obhájit. Rozesmál se a poposedl si blíž ke mně. Dokonce byl tak troufalý a opřel si hlavu o moje rameno. Tak nějak jsem se neuměla dokopat k tomu, abych ho ze sebe shodila.

„Pak připluli nepřátelské lodě a já dostal za úkol evakuovat ženy a děti z Galvestonu pryč. V noci jsem jel zpátky a tam jsem je potkal. Byli to tři nejkrásnější ženy, jaké jsem kdy viděl. María, Lucy a Nettie. Ježily se mi z nich chloupky na zádech, ale sesedl jsem z koně a nabídl jim pomoc. Pak už si jen pamatuji tu příšernou bolest z přeměny. Je to jakoby ti v žilách koloval oheň a rozléval se ti po celém těle. Vím, že to trvalo tři dny, ale v tu chvíli mi to přišlo jako věčnost.“ Znatelně jsem cítila, jak se zachvěl. On, velký Jasper Cullen. Asi to opravdu bylo příšerné. Pak se nadechl a pokračoval dál.

„Tehdy na jihu USA zuřili války mezi upíry. Bojovalo se o velká města, kde bylo dost lidí a tím pádem dost potravy. Silnější a mocnější upíři si vytvářeli armády novorozených. Čerstvý upír je totiž mnohem silnější, ale hodně špatně se ovládá. Jsou nestálí a nebezpeční, sami sobě i okolí. María byla jednou z těch mocných upírů. A já se probudil jako její nejnovější zbraň. Všichni jsme byli muži a to situaci trochu ztěžovalo, protože dalo hodně práce udržet nás, abychom se neprali mezi sebou.

Byl jsem rychlejší než ostatní, lepší v soubojích. Maria ze mě měla radost, ačkoliv mi trochu vyčítala, že musí nahrazovat ty, které jsem zničil. Byl jsem často odměňován, a tím moje síla narůstala.

Velmi brzy přišla na můj potenciál a jako jediný z jejich upírů jsem přežil první rok. Pokud totiž o svoje vojáky nepřišla v boji, nenechávala je přežít déle, než rok, protože pak už ztráceli svou sílu a byli spíše na obtíž,“ mluvil dál, ale hlasem podstatně tišším.

„Ty odměny, to byli…“ nakousla jsem větu, ale zarazila mě jeho dlaň na mých ústech.

„Udržovala nás v přesvědčení, že se upíři můžou živit jen lidskou krví. Nejspíš ani netušila o téhle možnosti. Ano, ty odměny, to byli lidé,“ dopověděl to za mě. Cítila jsem, jak mi přes záda přeběhl mráz.

„Můj život pokračoval ve stále stejném koloběhu násilí, a roky ubíhaly. Začalo se mi to silně zajídat dávno předtím, než se všechno změnilo. Tehdy jsem měl provést další čistku, jak říkala zbavení se starších upírů své armády. Měl jsem po ruce jednoho, co navzdory všemu, přežil první čtyři roky. Jenže se do jedné z novorozených zamiloval a láska v upířím světě je něco neuvěřitelného. Když přišla Charlotte na řadu, utekli spolu. Cítil jsem nechuť k tomu, abych je pronásledoval. A María se velmi zlobila. Chtěla zničit svého posledního druha, svou nejlepší zbraň. Dřív jsem si myslel, že to, co bylo mezi námi, je láska, ale nebyl jsem pro ni nic jiného, než jeden z nejlepších vojáků. Utekl jsem a po pár stoletích narazil na Carlislea s Edwardem a Esmé. Ukázali mi, že se dá žít i jinak a všechny moje deprese, způsobené pocity těch, které jsem zabil, zmizeli. Najednou jsem se cítil šťastný,“ dořekl poslední slovo a kolem nás se rozhostilo ticho.

„No, to bylo zajímavé,“ usoudila jsem po chvilce. Rozesmála jsem ho.

„Můj život je všechno, jen ne zajímavý,“ ujistil mě a seskočil z Shadowa na zem. Zmateně jsem se po něm ohlédla.

„Už jsme skoro u areálu, přece nechceš, aby nás kluci spolu viděli,“ pousmál se a ukázal bradou před nás. Opravdu, mezi stromy prosvítala nasvícená školní budova. A zněla od tama hudba.

„Hm, to ne, ale stejně tě ucítí z mého oblečení,“ pokrčila jsem rameny.

„Teď je u koní jenom ta Kim, sice nechápu, proč ji tam nechali, když z nich má takovou hrůzu, ale tobě to přijde vhod. A já si pro tebe znovu přijdu. Věnuješ mi jeden tanec?“ zeptal se mě s nadějí v hlase. Tohle opravdu nešlo odmítnout. Ne, když jsem se mu dívala do očí. Ach jo.

Kývla jsem na souhlas a pobídla Shadowa k chůzi.

Jak Jasper říkal, kluci byli pryč a Kim stála u koní sama.

„Jsi statečná,“ usmála jsem se na ni a uvázala Shadowa vedle Stinga. Ti dva se hodně skamarádili.

„Ne, jsem strašpytel. Ve stáji máte tak skvělou partu a Jared je s vámi strašně rád. Jenže kvůli mému strachu tam nemůžeme být spolu a on se musí rozhodovat mezi vámi a mnou,“ zakroutila nešťastně hlavou.

„Na to je lehká pomoc. Pojď za mnou,“ natáhla jsem k ní ruku. Váhala dlouho, ale nakonec ji přijala a nechala se odtáhnout k Shadowovi.

„Je obrovský,“ kuňkla vyděšeně.

„Jo, to jo. Obrovský mazel,“ přisvědčila jsem a položila jí dlaň na jeho nozdry. Ty byly na koňském těle to nejjemnější místo.

„Má úžasně hebký nos,“ zamumlala a dál ho hladila. Jen jsem jí opravila, co se názvu týče, ale nechala jsem ji a tiše poodešla. Shadow sklonil hlavu ještě níž a Kim ho začala drbat na čele a mezi ušima. Pak do ní lehce šťouchl nosem. Ani se nepolekala a dál ho hladila. Do volné dlaně jsem jí položila jednu mentolku. Shadow šel najisto a málem ji spolknul celou ruku.

„Omluv, ho, je strašný nenasyta a mentolky přímo zbožňuje,“ rozesmála jsem se jejímu výrazu a dala ji další. Tentokrát to proběhlo bez problémů. Kim natáhla dlaň přesně tak, jak jsem jí ukázala a pak se rozplývala nad hebkostí jeho jazyka.

„Kim?“ ozval se za námi nevěřícně Jared. Zářivě se na něj usmála a skočila mu do náruče.

„Já ho hladila a dávala jsem mu pamlsek,“ referovala mu nadšeně. Jared se otočil směrem ke mně.

„Děkuju. Budu dělat, že z tebe toho Cullena necítím,“ pousmál se na mě. Za mnou se něco pohnulo. Bleskově jsem se otočila a skončila v Jasperově náručí.

„Já vím, slíbila jsem ti tanec,“ povzdechla jsem si a otočila se zpátky na Jareda.

„Omluvíte mě?“ zeptala jsem se ho. Zamračil se, ale kývl.

„Dělej, Jacob tady za chvilku bude,“ poradil mi ještě. Usmála jsem se na něj a nechala se Jasperem odtáhnout.

„Je ti doufám jasné, že tohle je náš první zároveň poslední společný tanec,“ upozornila jsem ho. Zazubil se na mě a přimkl mě k sobě pevněji.

„Právě proto si ho chci co nejvíc užít,“ ujistil se s úsměvem. Zakroutila jsem hlavou a nechala se vláčet po parketu. Asi v polovině písničky si vzal slovo ředitel a ztlumil.

„Je čas vyhlášení vítěze naší každoroční soutěže o nejlepší masku,“ oznámil nám a prostranství zaburácelo potleskem.

„Prosím tedy naše indiány, aby se zde seřadili i se svým čtyřnohým doprovodem. Stejně tak všechny ostatní soutěžící skupiny. Vítěze kategorie jednotlivec vybere porota z vás všech, podle standardních kritérií,“ pokračoval ještě, ale víc jsem neslyšela. Upalovala jsem spolu s Embrym a Quilem za ostatními ke koním.

„Prosím tě, kde jsi tím upírem tak načichla?“ odfrknul si Jake znechuceně, sotva jsem dorazila.

„Ve frontě na pití se na mě strašně lepil,“ zamumlala jsem potichu a poprosila Jareda, aby mě na Shadowa vyhodil.

„A kvaltujem, je po nás sháňka,“ zavelel náčelník Jacob a pobídl Silvera do cvalu. Všichni jsme si z něj vzali příklad a k podiu cválalo menší stádo koní. Na betonu už jsme jen klusali a mezi lidmi šli radši krokem. I tak se ze strany upírů ozýval potlesk. Jasper dokonce uznale hvízdal.

Porota se chvíli dohadovala, měli před sebou jmenný seznam účastníků i s fotkami, přece jen, jednotlivců bylo strašně moc. Nakonec se rozhodli, že vyhlásí vítěze z každého ročníku. A že bylo na co koukat. Za prváky to vyhrála roztomilá lesní elfka, ve druhém zvítězil jakýsi středověký bojovník. Z třeťáků zase Napoleon Bonaparte. Připadala jsem si, jako na hodině dějepisu.

Mezi maturanty vybrali jako vítěze holčinu, co vypadala, jako antická bohyně. Koukala jsem na všechny ty naštvané obličeje kočiček a králíčků playboy, jak se mračí na porotce i na vítěze. Jedna růžová králičí slečinka se dokonce rozbrečela a na těch svých jehlách se rozběhla pryč, až se jí ocásek na zadečku třepotal.

„A máme tady vrchol večera. Vyhlášení kategorie skupina,“ sjednal si ředitel znovu klid a obrátil se na předsedkyni poroty. Naši tělocvikářku. Ta vstala a vzala si slovo.

„Uplynulé dva roky, spolu soupeřily pouze dvě skupiny. Sourozenci Cullenovi proti partě přátel z La Push. Letos je tomu nejinak. Na jedné straně máme vojáky Konfederační armády a jejich dámy, na straně druhé zase příslušníky kmene Dakotů na koních. Loni i předloni tuto kategorii vyhráli právě sourozenci Cullenovi. Ale boj to byl vždy vyrovnaný, v letošním roce bylo rozhodování stejně těžké. Zohlednili jsme všechna kritéria. Nápaditost, provedení, vizuální efekt a letos navíc i realističnost a podobnost s historickými prameny. A dospěli jsme k tomuto výsledku.“ Porotkyně udělala ve svém proslovu dramatickou pomlku a pomalu rozbalovala obálku. Křečovitě jsem se držela Shadowovy hřívy a kousala do rtu. Nakonec jsem si ho i prokousla. Sykla jsem bolestí a chytila se za pusu. Na rtech mi ulpěla krev. S obavou jsem se podívala na skupinu upíru napravo ode mě. Nejspíš to ani nezaregistrovali, na té Carlisleově hlášce, že moji krev vnímají jako vodu, asi něco bylo.

Obrátila jsem svou pozornost zpátky na porotkyni. Ta nás všechny přelétla pohledem.

„Vítězem kategorie skupina se pro tento rok stávají indiáni z kmene Dakotů!“ přečetla text uložený v obálce.

Publikum za námi propuklo v jásot. Dala jsem Shadowovi povel ke vzpínání a pevně svírala jeho boky, abych nespadla na zem. Jacob ze sebe vyrazil indiánský pokřik a všichni jsme našeho náčelníka následovali. Shadow dopadl zpátky na zem a zařehtal. Koně mu na pozdrav odpověděli. A Kim seděla za Jaredem o poznání uvolněněji, než když jsme jeli sem.

Ředitel společně s porotkyní sešli dolů a předali Jacobovi putovní pohár. Příští rok ho budeme muset vrátit. Každý z nás ale dostal pamětní list a balíček sladkostí. Když už Hallowen, tak se vším všudy. A náš večírek oficiálně ukončili. Na hodinách v hale už prý odbila půlnoc. Vůbec jsem se nezlobila, už jsem toho měla plný kecky a koně taky vypadali, že už by nejraději byli v boxech.  A to nás ještě čekala cesta domů.

Lidi se pomalu vytráceli, až jsme u školy zbyli jen my a Cullenovi.

„No, tak se vám to povedlo,“ nechala se Rose slyšet a se vztyčenou hlavou odcházela pryč. Emmett pokrčil rameny a vydal se za ní.

„Gratuluju,“ usmál se na nás Edward, Bella se usmála, mávla nám a nechala se odvést ke stříbrnému Volvu. Jasper si nás nejdřív prohlédl všechny a pak zakotvil v mých očích. Bleskově jsem Shadowa otočila a vydala se směrem domů. Cítila jsem jeho pohled v zádech, ale neotočila jsem se. Tolik odvahy jsem opravdu neměla.

„Já věděl, že se nám to povede,“ pronesl Embry slavnostně, když jsme konečně seděli v klubovně a vychutnávali si pozdní a zároveň brzký čaj. Seděl tam s námi i Paul. Dokonce se na mě ani nedíval. A vypadal o dost smutněji, než ráno. Málem mi ho bylo líto.

Quil si všiml, kam koukám a zeptal se ho, co se děje.

„Nepustí mě k sobě,“ zamumlal jen tiše a dál zíral do země. Asi jsem tušila, odkud vítr vane. Vyskočila jsem z pohovky a táhla ho za sebou do stáje.

„My zůstanem tady,“ uslyšela jsem ještě Leah, jak napomíná ostatní.

Seběhla jsem schody, s Paulem v závěsu a pádila do trojky. Tam jsme se zastavili.

„Potichu,“ naznačila jsem mu a zamířila k Dreamerově boxu. Už ležel na zemi a spal. Opatrně jsem mu vešla do boxu a zamlaskala. V ten moment byl vzbuzený a snažil se postavit na nohy. Uskočila jsem, abych nechytila jednu kopytem.

Když zjistil, že jsem to já, měkce zařehtal a šťouchl do mě nosem. Pousmála jsem se a pohladila ho.

„Jestli mi chceš ubližovat tím, že mi ukážeš, jak k němu můžeš, zatímco já ne, bravo. Daří se ti to,“ ujistil mě jedovatě.

„Pojď dovnitř, ale pomalu,“ poprosila jsem ho a nepřestávala Dreamera hladit.

Jakmile se postavil vedle mě, sundala jsem dlaň z Dreamerovy hlavy a chytila Paula za ruku. Přistrčila jsem naše spojené dlaně k citlivým koňským nozdrám a nechala ho, aby je očichal.

„Můj pach má spojený s bezpečím a důvěřuje mu. Stejně, jako kdysi tomu tvému, ale zradil si ho a on se teď bojí, že kdyby si tě připustil blíž, tak ho zradíš znovu. Teď, když si tvůj pach spojil s tím mým, měl by tě nechat přiblížit se k sobě,“ vysvětlila jsem mu, co jsme právě prováděli. Po chvilce jsem ho pustila a pomalu vyšla z boxu ven. Nechtěla jsem narušovat znovu se rodící přátelství.

Vrátila jsem se zpátky do klubovny, ale tam už bylo vymeteno, stál tam jen Jake.

„Nejspíš budou v naprosté pohodě,“ odpověděla jsem mu na nevyřčenou otázku a dopila svůj čaj.

„Děkuju ti, za Paula i za sebe. Je jako bratr,“ usmál se na mě.

„Já vím, smečka. Není za co,“ mávla jsem nad tím rukou a přistoupila k oknu. Po chvilce klaply dveře a já ve skle viděla, jak se ke mně Paul blíží.

„Ani nevíš, jak moc jsem ti vděčný,“ usmál se šťastně na můj odraz. Otočila jsem se a podívala se na něj.

„Nedělám to kvůli tobě, abys věděl. Dreamerovi jsi chyběl, i když ti to nechtěl dát znát. Ale varuju tě, jestli mu ještě jednou ublížíš, zařídím ti peklo,“ upozornila jsem ho a otočila se zpátky k oknu.

„Já vím. A slibuju, že už ho znovu nezklamu,“ slíbil s úsměvem.

„Jakto, že toho víš o koňské psychice tolik?“ zeptal se mě po chvilce zvědavě. Mrkla jsem se na hodiny na zdi. Ukazovaly něco kolem půl čtvrté rána. Zívla jsem si.

„Hele, sorry, ale jsem utahaná a za pár hodin tady bude John a bude nás honit do práce. Vysvětlím ti to někdy příště, souhlas?“ koukla jsem na něj ze zpola zavřených očí. Zazubil se na mě a kývl. A popřál mi dobrou noc. Zakývala jsem hlavou a zapadla do pokoje, vyhrazeného pro mě, Leah a Kim. Dobrou noc.

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

1

© 2010 Stmívání FF - Kopírování veškerých děl je bez souhlasu autora přísně zakázáno!