21.01.2011 [16:15], anamor, ze série Otisk dokáže naštvat, co Jacobe?!, komentováno 7×, zobrazeno 3079×

Ally si dnes prověří, jak dobře umí Edward doučovat.

4. Kapitola

Zbytek víkendu proběhl v pohodě. Pořád jsem myslela na to doučování. Bylo to celkem vtipné, upír doučoval vlka. Jsem zvědavá, jestli to k něčemu v pondělí bude, když píšeme další test. Jestli bude další pětka, s hlídáním se můžu rozloučit. Ale jestli se někdo dozví, jak jsem se tu matiku naučila, bude ještě větší sranda.

Timmoty byl přiřazen k Paulovi a ten ho měl už plné zuby. Ani se mu nedivím, já ho mám zase doma.

On upír, já vlkodlak, vtipná kombinace na učení. Ale my to dokázali. Mně osobně to nevadilo, ani přesto, že jsem vlk, protože on mě to jako jediný doopravdy dokázal naučit. Bylo vidět, že chodil do školy pořád znova a znova. A pro mě to byla jen výhoda. Profesor byl na nic, všichni si na něj stěžovali, ale jiného učitele jsme ani tak nedostali.

Vypravila jsme se do školy a jela zase sama. Timmothy jel opět s kluky a podle všeho s nimi bude jezdit častěji. To mi vůbec nevadilo, alespoň nebudu poslouchat ty jeho připomínky na náklaďáček a moje řízení. Před školou jsem vrazila omylem do Paula a vydali jsme se spolu na naši první hodinu.

Ale já se těšila na matiku. Chtěla jsem vyzkoušet, jestli mi to opravdu půjde tak dobře, jako když jsme se učili. Přeci jen, víkend je dlouhá doba na to, aby mi to z hlavy vypadlo.

Paul si celou hodinu stěžoval na mého bratra, já se mu jen smála. Sama jsem věděla, co dokáže. Leah mluvila o nedostatku soukromí a o tom, že je to s kluky na palici, když tam já nejsem. Já ji ani moc nevnímala. Ohledně oblečení si za to mohla sama, byla moc výbušná a tak se často přeměňovala. Já se dokázala ovládat po chvíli.

Seděla jsem u stolu na obědě, když do jídelny jako hurikán vešla Leah pěkně naštvaná. Protočila jsem oči a čekala, co se zase stalo. Nevzala si ani jídlo a posadila se ke stolu, všichni napjatě čekali, kdy začne.

„Vykašlu se na to! Nejen že musím sedět s pijavicí. Jeden z nich mě ještě trefil do hlavy míčem,“ rozčilovala se, ale dávala si pozor, aby ji lidé okolo neslyšeli.

„Kdo?“

„Ten obr mě sejmul míčem o těláku. A ještě se tvářil, jako že nic,“ vrčela. Podívala jsem se ke stolu Cullenových, všichni se až na Edwarda mračili, on se lehce usmíval a Emmett dělal, jako že tam není.

„Leah, byl tělocvik třeba nechtěl,“ pokoušela jsem se ji uklidnit.

„A třeba taky jo,“ vykřikla a odešla. Paul šel za ní, aby něco neprovedla. Opřela jsem si čelo o ruku a povzdechla si.

„Možná bys jim měla něco říct,“ nadhodil Scotty a ostatní souhlasili.

„A to jako co? Aby chodili kolem Leah po špičkách, když nemá den!“ vřískla jsem na něj potichu. „Promiň,“omluvila jsem se po chvíli. „Dobře, jdu zjistit, co se stalo,“ rezignovala jsem s povzdechem a vydala se ke stolu Cullenových. Všichni se na mě otáčeli stejně jako minule. Zase jsem se posadila vedle Edwarda. Jen jsem si půjčila židli u vedlejšího stolu.

„Dobře, určitě jste slyšeli Leah. Emmette, co se tam stalo?“ otočila jsem se na dotyčného. Stejně jako jeho rodina.

„Hráli jsme baseball a já dělal blbiny a nerad ji trefil. Nevěděl jsem, že je to ona.“

„V pohodě. Leah je moc výbušná a proto prosím, prosím, dávej si pozor.“ Rozloučila jsem se a mrkla na Edwarda, ten se usmál.

Do konce oběda jsem na ten výbuch Leah zapomněla. Ona měla pořád něco. Kdybych si vše měla pamatovat, asi by mi z toho množství informací vybuchla moje paměťovka. Vydala jsem se na matematiku a neměla strach, spíš dobrý pocit, těšila jsem se. Můj soused už byl v naší lavici na svém místě. Jak jinak, vždy je tu první. S úsměvem, který se mi objevil na tváři, když jsem ho uviděla, jsem se vydala do lavice a posadila se vedle něj.

„Omlouvám se za Emmetta,“ promluvil po chvíli, když jsem už měla připraveno.

„To nic, Leah je moc výbušná,“ mávla jsem nad tím rukou.

„Tak co, těšíš se na test?“ podívala jsem se na něj. Usmíval se a v očích mu jiskřilo.

„Celkem jo, jsem zvědavá, jestli si něco pamatuju.“

„Já v to věřím,“ usmál se povzbudivě. Pak mi najednou došlo, co jsem tu postrádala.

„Kde je Scotty? Už minule tu nebyl,“ podívala jsem se překvapivě.

„Vyměnil si hodiny. Chtěl kvůli jinému předmětu, co má druhou hodinu, a oni mu předělali celý rozvrh,“ pokrčil rameny. Mně to bylo celkem jedno, mohla jsem se s ním bavit bez obav, že nás někdo uslyší.

Zazvonilo a profesor ihned přišel. On byl na hodiny až moc nabuzený. Nic neřekl a začal rozdávat testy. Neváhala jsem a pustila se do něj.

Koutkem oka jsem zahledla svého souseda, jak se na mě usmívá. Většinou jsem na test celou hodinu koukala a nevěděla co, ale dnes rozhodně ne. Ke konci hodiny Edward jen seděl a koukal na moji práci, sám už byl hotov.

„Ally, nezapomněla jsi to odmocnit?“ zašeptal mi do ucha, když jsem se trápila s posledním příkladem. Jenže tím, jak byl v tu chvíli blízko, mi utekly myšlenky a moje srdce se divoce ozývalo. Chvíli jsem koukala na papír a nevnímala, co je na něm. Až jsem se uklidnila a Edward byl dost daleko, podívala jsem se pořádně na příklad. Měl pravdu, jako vždy.

„Dík,“ otočila jsem se k němu s úsměvem, když jsem to konečně dopočítala.

„Není zač, jde ti to dobře,“ pochválil mě a já znejistila. Cítila jsem horkost ve tváři. Tuhle hroznou vlastnost mám po mámě.

Jenže upír vedle mě se ještě víc usmíval. Profesor začal sbírat písemky.

„To díky skvělému učiteli,“ zamumlala jsem k němu s pohledem zabodnutým do lavice. Krucinál, Ally, vzpamatuj se.

„Žákyně taky nebyla špatná,“ pošeptal mi, když se zvedl a mířil na naši poslední společnou hodinu.

Převlíkla jsem se v šatně na hodinu tělocviku. Profesor si zas vymyslel něco nového. Museli jsem se na to rozdělit do dvojic, kluk-holka. Alice, která byla většinou se mnou, šla jasně s Jasperem a já se tedy rozhodla pro Edwarda. Aspoň se nebude muset tolik krotit.

Na konci hodiny jsme museli běhat a mně při asi třetím kole srazil nějaký kluk ze školy.

„Dávej bacha,“ křiknul po něm Edward a hned byl u mě.

„Jsi v pořádku, Ally?“ ptal se mě se strachem.

„Nic mi není, přeci jen se rychle hojím,“ usmála jsem se na něj. Pomohl mi na nohy. Stále mě držel za tu ruku a mně to nevadilo. Bylo to zvláštní příjemný pocit, že mě držel. Ostatní vlci by se přeměnili anebo nadávali, ale já nechtěla, aby mě pustil. Koukali jsme se do očí, bylo to zvláštní.

Bylo to jiné, než když jsem se dívala do očí jiných. Tady bylo něco víc. A líbilo se mi to. Ten pohled byl tak zamilovaný a -

Krucinál,  on se do mě opravdu zamiloval. Díky otisku. Lehce jsem zalapala po dechu pod tíhou toho zjištění. Vždyť je upír, nemůže mě milovat. Nejde to, to je proti přírodě. Ale když jsem se dívala do jeho zlatých očí, přišlo mi to normální. Jenže to normální nebylo. Jak se dá odmilovat? Jde odmilovat upír? Musí to jít!

„Edwarde,“ ozvala se vedle nás Alice a já úlekem ucukla a koukla se na ni. Usmívala se na nás oba, což jsem nechápala.

„Je konec hodiny,“ zasmála se a pak odtančila. A já se za ní vydala do šatny bez jediného pohledu na něj.

Rychle jsem se převlíkla a vydala se na parkoviště. Opřela jsem se o náklaďáček a koukala se okolo. Dnes měl se mnou jet po dlouhé době Timmothy. To bude zase keců na moje autíčko.

„Ségra, já si myslel, že za tu dobu, co jsem s tebou nejezdil, sis pořídila auto. Protože i umírající kůň je rychlejší,“ smál se. Slyšela jsem vlky, jak se smáli, ale i upíři a dokonce i Edward a to mě vytočilo.

„Mlč, Timmothy, můžeš jít taky pěšky,“ vyštěkla jsem na něj naštvaně a nasedla. Chvíli se koukal na auto a pak si povzdechl a nasedl. Vydala sem se tedy domů.

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

6)  Abera (22.01.2011 02:16)

5)  Fanny (21.01.2011 21:18)

Ally je moc fajn a Edward je jinej, ale taky neni špatnej. Jinak krásná kapitolka a copak, copak začíná se námto posouvat vpřed

3)  Lily (21.01.2011 18:08)

Krásné, Ally je naprosto správňácká takže, rychle další

1)  MaiQa (21.01.2011 16:47)

Jéé

1