19.01.2011 [17:45], anamor, ze série Otisk dokáže naštvat, co Jacobe?!, komentováno 6×, zobrazeno 3016×

Škola, kdo by ji měl rád? A co teprve naše Ally, když jí ještě nejde. Bude se muset nechat doučovat a ke všemu ji naštvou. A co má být, že je holka.

3. kapitola – Nečekané

Vše bylo podle plánu. V týdnu jsem byla jen nad učením nebo pomáhala doma a o víkendech jsme hlídala. Ale v neděli jen do oběda, ale zase jsem začínala v pátek po škole. V sobotu, jak jsme se se Scottym dohodli, jsme si byli zaběhat a já ho zase porazila. Na mě nikdo neměl, běhala jsem opravdu rychle. I Sam měl problém se mi držet za patami, a to je co říct.

Barva kožichu byla zajímavá. Byla jsem bílá a měla jen pár znaků po zádech takovou rezavou, kterou měl táta. Nikdo nevěděl, co ty znaky znamenají, ale byly zajímavé . Bylo jich celkem jedenáct. Každý byl jiný a zvláštní. Podle mě něco znamenaly, ale nikdo nevěděl co. Tedy to mi všichni tvrdili.

Dny plynuly jako voda, ve škole nebyly problémy. Cullenovi se chovali normálně a kluci byli pod mým dozorem. Věděli, že bych jim vrazila. Nikdy jsem nebyla daleko od rány, i když jsem holka. To byl jediný způsob, jak si udělat autoritu mezi klukama. Byly to dva týdny a já zase seděla na hodině angličtiny sama, tedy s upírským sousedem vedle mě.

„Ally, jaké máš postavení ve smečce?“ zeptal se najednou Edward. Překvapeně jsem se na něj podívala a chvíli se zamyslela. Proč bych mu to neřekla? Nic se nestane, tohle je celkem nepodstatná informace.

„Jsem hned za naší Alfou, tou je Sam,“ řekla jsem pyšně. Překvapeně se podíval.

„To jsi tak vysoko?“ zeptal se a měl stále ten překvapený výraz.

„Jo, máš něco proti? Vadí ti, že jsem holka, nebo co?“ zavrčela jsem na něj, ale potichu, aby nás lidi neslyšeli. Co by asi řekly na vrčící holku?

„Ne, omlouvám se, tak jsem to rozhodně nemyslel. Jen mě překvapilo, že jsi tak vysoko v postavení, nic víc za tím není,“ omlouval se mi hned šeptem. Ale já se dívala před sebe na učitele, co něco psal na tabuli, a nedávala najevo, že by někdo vedle mě byl.

Nemohla jsem si ani nějak dovolit, aby mě rozptyloval, potřebovala jsem se učit. Když budou špatné známky, mám zakázané hlídání ve smečce, taky něco. Když mi to máma řekla, myslela jsem, že vyskočím z kůže.

Takže se vážně pilně jako včelička každý den po škole učím. I když bych byla mnohem raději venku a blbla s klukama. Ani na koulovačku nemůžu.

Celý zbytek dne jsem si toho upířího blbce nevšímala. Na obědě kluci zase plánovali zimní zábavy.

„Ally, pojď taky ven,“ pokoušel se mě Scotty přemluvit.

„Promiň, nemůžu. Musím se učit,“ povzdechla jsem si. Nikdo z vlků nemusel tolik dbát na učení jako já, ani Leah ne. Všichni rodiče brali jako jejich hlavní úkol ohlídat kmen. Jen moje máma musela mít něco extra, to krásné na vlcích přenechá bratrovi a já mám být normální.

Po škole jsem vzala Timmyho a jelo se domu. On mohl jít ven a já zašla do pokoje.

Oblekla jsem si obyčejné tepláky a tílko.

Seděla jsem u svého psacího stolu, učebnici matematiky jsem měla otevřenou a pokoušela se vypočítat nějaké příklady. Z venku jsem slyšela křik a smích. Postavila jsem se, došla ty dva metry k oknu a podívala se ven. Všechny děcka byla venku a koulovala se. Běhali po vesnici a mířili dál. Povzdechla jsem si a zasedla zase ke stolu, zítra se totiž měla psát velká písemka a já matiku prostě neovládám. Až do tmy, která teď v zimě byla brzy, jsem seděla nad učebnicí. A pak zalezla do postele.

Ráno jsem se překvapivě probudila dřív jak můj budík, a tak jsem si dala sprchu. Oblekla jsem se, probudila bráchu a šla na snídani. Máma se vesele usmívala, ale tak divně. Nechápala jsem to skoro jako by si něco šlehla.

„Timmothy, jedeš?“ volal jsem do patra. Moc dlouho mu to dnes trvalo.

„Klidně jeď sama, já jedu s klukama,“ zavolal. Pokrčila jsem rameny a vydala se ven. Obula jsem si zimní boty, vzala bundu a otevřela dveře. Výhoda toho, že jsem vlk byla v tom, že je mi teplo. Nepoznala jsem ani rozdíl teploty venku. Tedy, ne nějak zásadně.

Nasedla jsem do náklaďáčku a vydala se do školy. Cesta probíhala v klidu, nic se nedělo. Zaparkovala jsem u školy a vydala se na první hodinu, kterou jsem měla s Paulem. Nuda, tak se ta hodina dala popsat. Paul byl unavený z hlídky a tak spal při hodině a já se mohla nudou ukousat.

Další hodinu, co jsem měla s Leah, si mi celou dobu stěžovala, jak se hádala s Paulem, a že je na ní zasednutý, protože je holka. Slíbila jsem jí, že mu něco řeknu. Bože, proč takové blbosti řeším já?

Nastaly další hodiny a jednu jsem měla s tou pijavicí. Dělala jsem, jako že tam není, a pak se vydala na oběd. Kluci dělali legrácky a tak jsem se s nimi bavila. Po obědě to ale přišlo, písemka.

Byla jsem totálně v háji. I když jsem se učila, nevypočítala jsem skoro nic. Zato můj upíří soused to měl během chvilky a pak se jen koukal z okna. Taky bych brala jeho upíří paměť. Proč ji nemáme i my vlci? Povzdechla jsem si a odevzdala papír profesorovi na konci hodiny. Tělocvik jsem měla s Edwardem, Alice a tím velkým, Emmettem, tuším. A já byla jediný vlk tam. Nebylo to tak hrozné. Když jsme něco hráli, tak jsem byla s Alice, přeci jen naše síly byly skoro vyrovnané. Byla celkem milá. Pořád se usmívala a mluvila o módě, tu zrovna já moc neřeším.

Přijela jsem domů. Timmothy byl venku a máma se vesele culila v křesle.

Další den tu byl a já se do školy vážně netěšila. Protože dostaneme opravené testy z matematiky, z toho bude průšvih. To jsem si byla jistá. Ještěže byl pátek a pak vysněný víkend. Jak jsem se těšila na hlídky a něco jiného, než ty hrozné učebnice na mém stole.

Ve škole se nic zajímavého nedělo, dny probíhaly stejně. Nejlepší byl oběd, protože kluci dělali kraviny a tím mě vždy rozesmáli. Po obědě nastala hodina klidu a pak matematika.

Profesor ke mně přišel a s nesouhlasným pohledem mi podal moji práci. Jak jsem si myslela, nedostatečná. Povzdechla jsem si. S tímhle mě máma rozhodně nepochválí. Ani to, že je těhotná, mi nepomůže od trestu. Přemítala jsem, co budu dělat, když se vedle mě ozval můj soused.

„Nechceš doučování? Tenhle profesor to vážně vysvětlit neumí.“ Překvapeně jsem se podívala na mého souseda.

„A kdo by mě tak asi doučoval?“ povzdechla jsem si opět.

„Já,“ usmíval se.

„Už vidím, jak je táta štastnej, až zjistí, kdo mě doučuje,“ udělala jsem kyselý obličej.

„Nemusí to vědět, mohli bychom začít dnes na hranicích. Každý bude na své straně a já ti to vysvětlím,“ nevzdával se.

„Jenže já budu ve své vlčí podobě,“ vykrucovala jsem se.

„Tak si s sebou vezmeš oblečení,“ křenil se na mě.

„Proč mi chceš pomoct? Máš mě nenávidět,“ otočila jsem se k němu celá a zadívala se do jeho zlatých očích. Pohled mi opětoval a já se začala ztrácet. Jako by jeho oči měly magickou moc a ta na mě působila.

„Nevím. Asi proto, že jsi jediná, kdo potřebuje pomoct, a já rád pomáhám dívkám v nesnázích,“ usmíval se na mě a já jako bych tála a moje rozená nenávist k jeho druhu byla tatam.

„Tak dobře, v pět hodin u hranic poblíž řeky,“ rozhodla jsem se to nakonec risknout. Přinejhorším si ho dám k večeři.

„Budu tam i s učebnicemi,“ přikývl a odešel, protože byl konec hodiny. Vydala jsem se tedy na tělocvik, který jsem měla s ním a jeho sourozenci. Proběhlo to v pořádku a já se mohla vydat domů.

Celou cestu jsem přemýšlela, proč mi chce pomoct. Není to jen nějaká lest? Nebo se chce dostat nějak do chodu smečky, aby se nás zbavili? Jenže jakmile jsem si vybavila jeho obličej, všechny pochybnosti byly pryč a napadala mě pouze jediná odpověď. Chce nás jen poznat a pomoci dívce v nesnázích, kterou jsem byla já.

Byla jsem si jistá, že kdyby mi tak řekl někdo z kluků ze smečky, jednu bych mu natáhla. Ale od něj mi to ani nevadilo. Spíš mi to přišlo úsměvné.

Máma byla jako vždy doma a vesele upravovala vnitřek domu. Asi jí z těch začínajících těhotenských hormonů začíná šibat. Jen jsem nad tím zakroutila hlavou. Vydala jsem se do pokoje a začala se přehrabovat ve věcech. Dala jsem si stranou staré tepláky a flanelovou košili. Na sebe jsem si vzala kraťasy a volné triko.

Chvíli jsem byla s mámou v obýváku a povídala si. Když byl čas jít na hlídku, vzala jsem si svoje oblečení a vydala se ven. Přeměnila jsem se na vlka a s oblečením na noze se vydala na to msto kde jsem měla mít sraz s upírem.

Když jsem doběhla na místo, už tam byl. Seděl na jednom velkém balvanu, co byl mezi hranicemi, takže jsem se na druhý konec mohla posadit k němu. Měl sebou tašku a v ruce učebnici. Když jsem zastavila, zvedl ke mně zrak a usmál se.

Já se tedy vydala zpět do hlubokého lesa najít místo na převlečení.

Pomalým krokem jsem se vracela k němu a vyšvihla se na balvan vedle něj, ale pořád mezi námi bylo dost prostoru a hranice.

„Jako vlk máš zajímavou barvu a ty znaky na zádech, ještě nikdy jsem nic podobného neviděl,“ usmál se na mě a já se podívala na svoje nohy.

„Jo, jsem prý jediná,“ pokrčila jsem rameny.

„Vypadá to opravdu úžasně,“ řekl ještě a pak jsme se pustili do učení.

Vysvětloval mi vše od začátku a úplně jinak než profesor. Nevím, jestli to bylo jeho přístupem, nebo že jsem se na to opravdu soustředila, ale nakonec mě to vážně naučil. Ale to soustředění taky nebylo nejlepší. Pořád jsem cítila jeho pohled, i když mi to vysvětloval. Musela jsem se hodně přemáhat, abych se mu nepodívala do očí. Jinak by celé doučování bylo na nic.

Seděli jsme tam až do úplné tmy a pak to Edward sbalil do tašek.

„Ty nepospícháš domů?“ zeptal se, když strkal učebnici s blokem do tašky.

„Ne, mám hlídku až do půlnoci a pak zítra večer.“

„Aha, myslel jsem, že je máš zakázané.“

„Ne, jen v týdnu, abych se věnovala škole. Víkendy jsou moje,“ radostně jsem se usmála a vymrštila se do stoje.

„Ráda se přeměňuješ do své vlčí podoby?“

„Jo, je to úžasný pocit moct běhat po lese a to všechno okolo, jen je nevýhodné to, že mám velkou spotřebu oblečení a že jsem nahá, když se přeměním. Klukům to mezi sebou nevadí, ale i mě vždy se musím s Leah schovat.“

„Tak v pondělí ve škole,“ rozloučila jsem se a ním a běžela.

„Zatím, Ally,“ zaslechla jsem jeho hlas. A pak se přeměnila a běžela obhlídnout terén.

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

5)  Abera (20.01.2011 00:21)

4)  Lily (19.01.2011 21:09)

Páni to je fakt super Ally se mi fakt moc líbí. Je to super povídka

3)  Fanny (19.01.2011 19:03)

Hmmm, začíná se nám hýbat děj ku předu, tak ještě uvidíme...

1