06.02.2011 [13:45], anamor, ze série Otisk dokáže naštvat, co Jacobe?!, komentováno 7×, zobrazeno 3554×

Pravda musí ven.

Kapitola je trochu krátká, ale příště bude zase o dost delší.

11. Kapitola – Nemám na vybranou

Už jsem se musela v duchu jen smát, když mi Edward pomohl do auta. Cesta domů probíhala za ticha a já v sobě sbírala veškerou odvahu, jak to Edwardovi povím.

Musím mu to říct, otiskla jsem se do něj a on je teď asi dost zmatený a občas nechápe své chování ke mně. Bože, vždyť se mi vysměje. Kdo kdy slyšel o tom, že by se vlk otiskl do upíra. To je jak z blbé telenovely, co točili někde ve Venezuele.

Proč jen jezdil tak rychle? Ptala jsem se sama sebe, když jsme byli u Forks. Mohl to prodloužit, nebo mi to dělal naschvál.

Zastavil u školy přesně na tom místě vedle mého náklaďáčku, jako když pro mě přijel. Povzdechla jsem si, hned se na mě koukl a čekal. Po chvíli se natáhl po klice, ale já ho zastavila položením mojí ruky na jeho, co měl u mě. Zmateně se na mě otočil a zadíval se mi do očí. Sebrala jsem tu odvahu, co mám.

„Musím si s tebou ještě promluvit,“ řekla jsem k němu tiše. Usadil se zase pohodlně do sedačky a natočil se ke mně.

„Co se děje, Ally?“

„Já… nevím, jak začít. Všechno je to zmatený a já netuším, jak jsem to dokázala. A proč se to stalo zrovna mně,“ koktala jsem ze sebe.

„Uklidni se, Ally, co se stalo?“ promluvil na mě tiše a klidně. V očích měl zvědavost, jako většinou.

„Víš, jak jsme předtím mluvili o mojí mámě a tomu, že není šťastná, že jsem vlk?“ zeptala jsem se ho a na odpověď mi přikývl. Ještě aby si to upír nepamatoval.

„Řekla jsem ti - A co když já už taky nemám na vybranou. Odbyla jsem tě s tím, že ti to povím možná později, a teď je na to ta správná chvíle,“ koukala jsem se na svoje ruce, jak si nervózně hrály s lemem sedačky.

„Nechápu, o čem mluvíš? Proč bys neměla na vybranou?“

„Nemám už na vybranou, nemohla jsem to ovlivnit,“ povzdechla jsem si.

„Všichni mají na vybranou,“ stál si za svým.

„Víš, co je to otisk?“ vypálila jsem otázku a podívala se mu do očí, kde vládl zmatek.

„Tím vlci, jak to říct? Je to označení pro to, když vlk najde spřízněnou duši,“ promluvil po chvíli divným nakřáplým hlasem.

„Přesně a já… já se otiskla,“ přiznala jsem.

„Aha,“ pošeptal a zadíval se na volant. „Do Scottyho že?“ optal se a prsty kreslil po volantu různé obrazce.

„Ne,“ vyřkla jsem a čekala na jeho další reakci.

„Je to někdo ze smečky?“ vyptával se dál.

„Ne,“ zakroutila jsem hlavou a pozorovala, jeho obličej stále se ke mně neotočil. „Neplánovala jsem to… ono to ani nejde. Tedy podle toho, co jsem slyšela. Prostě se to najednou stane a ty to nemůžeš ovlivnit, do koho to bude, ani kdy se to stane. Už kolikrát se stalo, že vlk měl rodinu a pak se otiskl. Proto se i máma bojí. Nechce, abych měla rodinu a pak mě potkala ta vlčí záležitost. Jenže neví, že se to už stalo.“

„Kdo to tedy je?“ konečně ke mně otočil obličej a v jeho očích byla bolest.

„Možná tomu nebudeš chtít věřit. Je to bláznivé a já prostě musím mít něco extra. Až se to ostatní dozví, klepne je. Otiskla jsem se do tebe, Edwarde,“ vydechla jsem potichu a stále mu oplácela pohled.

Celý ztuhl a doslovně na mě zíral. Měl pootevřenou pusu.

„Já vím, jsem vlk a ty upír, přirození nepřátelé, co se mají na potkání vraždit,“ šeptala jsem potichu. Provinile. Za tohle jsem mohla já. Stále byl v té samé pozici a nic neříkal. „Chci, abys to věděl, a taky to, že… tohle nejde a proto budeme dělat, že se nic nestalo. Dnešní den byl pěkný, ale už se to nikdy nebude opakovat. Prostě se jen občas potkáme ve škole, projdeme okolo sebe jako že nic a budeme dál žít tak jako do teď.“

Mluvila jsem a ani nepřemýšlela o těch slovech. Prostě jak mě to napadalo, šlo to ven. Nečekala jsem na jeho reakci, popadla jsem tašku u svých nohou do ruky a vystoupila. Rychle jsem nasedla do svého oprýskaného auta a nastartovala, i když s velkým řevem. A jela jsem, jak nejrychleji mi to auto dovolovalo, k Charliemu.

Nemohla jsem uvěřit, že jsem to udělala. Vše mu vyklopila a rychle utekla jako malá holka. Ale co jsem měla dělat? Čekat na jeho reakci, které bych se možná dočkala za pár hodin? Na to jsem nebyla trpělivá.

Proč jsem ale sakra měla tak hnusný pocit celou dobu, co jsem mluvila a teď?

Něco bylo špatně. Houby něco, celý můj život byl špatně. Jsem světlá, prvorozená holka, vlk, a ke všemu jsem se otiskla do upíra. Co to bude příště, najdu si jako milence vodníka?

Zaparkovala jsem auto u domu. Už se svítilo a auto policie bylo na příjezdové cestě. Vypnula jsem motor a koukala se na dům. Potřebovala jsem sama vše vstřebat, než se vydám do domu, kde jsou lidi. Určitě si ti dva dnešek užili líp jak já. Opřela jsem si hlavu o sedačku a zavřela oči. Netušila jsem, o co se snažím, ale měla jsem hroznou potřebu to udělat.

Záležitost otisku byla vyřešena. Vzala jsem igelitovou tašku, kde byly moje rekvizity pro nákup, a vydala se do domů. Už u něj jsem slyšela, jak koukají na televizi. Musela jsem se tomu usmát. Odemkla jsem si a v chodbě si sundala bundu a boty.  Nakoukla jsem do obýváku.

„Jsem doma. Mám pár věcí koupeno a jsme unavená, jdu si dát sprchu a spát, tak pa zítra,“ vylítlo ze mě a po jejich souhlasném kývnutí se vydala nahoru do patra. V pokoji jsem hodila tašku k mému batohu a vyndala si věci na spaní.

Dále následovala sprcha, po které jsem toužila. Bylo neuvěřitelné, jak blbá voda pomáhala, i když ne tak, jak bych potřebovala.

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

6)  MaiQa (10.02.2011 14:56)

Eh...raději to nebudu komentovat. Prostě co nejdřív další díl.

3)  Abera (06.02.2011 16:29)

2)  Fanny (06.02.2011 15:42)

Řekla mu to a utekla, taky možnost, ale obávám se, že špatná...Otiskla se a chce ho mít jen za kamaráda? To půjde asi těžko.

1)  CatherineCullen (06.02.2011 15:05)

Krása, ale trochu smutný. Bude Ally šťatná? Rychle další!!!!!!!!!

1