25.02.2012 [17:15], anamor, ze série Chybíš mi, tati!, komentováno 9×, zobrazeno 2641×

Další kapitola...

30. kapitola – Co chci?

Mířil si to se mnou rázným krokem po hradě až do jeho pokoje. Otevřel dveře, ale nečekaně se v nich zastavil. Podíval se po pokoji, až uviděl moje oblečení, které jsem tu nechala, a tázavě se na mě podíval.

„Musela jsem nějak bezpečně chránit svou čest,“ pokrčila jsem rameny a cítila tu horkost v obličeji. „Můj pokoj všichni znají, nikdo nečekal, že bych byla u tebe.“

Krásně se na mě usmál a došel až k posteli, na kterou se posadil, a mě si stáhnul k sobě. Chtěl mě znovu políbit, ale zaslechla jsem klapnutí dveří. To mě upozornilo, že je to Stín – táta, a tak jsem se odtáhla. Tohle bude ještě zajímavý. Zmateně se na mě podíval, ale já mlčela a koukla se na jeho košili.

„Co přesně se tu dělo?“ zajímal se a pohladil mě oběma rukama po tvářích a tak jsem se na něj podívala.

„Nic zvláštního, jen včera přijel host. A moje maličkost se mu zalíbila. Hlavně když jsem začala odporovat a být drzá. Normálka, včely jdou na med, upíři na mě,“ mrkla jsem na něj. Krásně pokřiveně se usmál, stále svíral moje tváře. Chtěla jsem s ním být sama, měla jsem menší plán, abych z něj něco dostala. Ale nesměl mi za zády stát táta.

„Co kdyby šel Stín na lov? Co jsi odjel, nehnul se ode mě ani na krok. Jistě už hladoví, byl jsi pryč celkem dlouho a já mám v sobě pořád krev,“ prosila jsem ho očima.

Zvednul svůj pohled do mé tváře a zadíval se na tátu v rohu místnosti. Já se raději neotáčela, musela jsem se červenat a z mé mysli jistě nějaké informace dostal. Dveře klaply a já si úlevně vydechla.

Demetrimu zajiskřilo v očích a spokojeně se na mě usmál. Tak jo, Nessie, není to těžký. Prostě ukaž, že jsi žena a víš něco, co ti skrývá. Přemlouvala jsem se v duchu.

„Chyběla jsi mi,“ zavrněl mi u tváře a pak mě políbil. Jednou rukou jsem si ho za vlasy přitáhla blíž a druhou rozvazovala jeho kabát, který měl stále na sobě.

„Ty mně taky,“ špitla jsem mezi nádechy a dál se zabývala kabátem. Jen co jsem ho z něj sundala, pokrčenýma nohama jsem se zapřela do matrace a zvedla se výš. Celou váhou jsem se na něj položila a on pochopil a položil se na postel a mě táhl s sebou. Držel jednu mou tvář, abych se mu nemohla odtáhnout od rtů, a druhou rukou pevně svíral moje stehno, ale ne bolestně.

Odtáhla jsem se mu od rtů a políbila ho na čelist a postupovala níž. Jednou rukou jsem uvolňovala knoflíčky na jeho košili. Překvapilo mě, jak mi to šlo lehce a snadno, když jsem v tom neměla praxi. Jeho studené ruce jsem ucítila pod trikem. Moje tělo reagovalo citlivě na kontakt naší kůže, celá jsem se rozechvěla.

„Demetri?“ špitla jsem a políbila ho znovu na rty.

„Hmmm,“ zapředl mi do spodního rtu. Nepozornost, to jsem potřebovala. I když jsem se sama musela přemáhat, abych nehodila vše za hlavu a úplně se mu nepoddala. Moje tělo mi silně dávalo najevo, jak se mu tahle situace líbí, a mysl mi chtěla přestat pracovat.

„Proč mám pocit, že mi něco tajíš?“ zeptala jsem se ho.

„Nic ti netajím, sluníčko,“ vydechl, když jsem mu rukou přejela po odhalené hrudi. Znovu jsem se sklonila k jeho krku.

„Vážně?“ zajímala jsem se dál a kousla ho do krku v místech, kde bývala tepna. Přidušeně zasténal a pevněji sevřel moje boky.

„Na co narážíš?“ ptal se vykolejeně, bylo poznat, že mu dělá jisté obtíže přemýšlet.

„Lžeš mi,“ odtáhla jsem se od něj a zadívala se mu do černých očí. „Taháš za nos. Kde je Edward?“ zeptala jsem se ho přímo. Překvapeně zamrkal, pevně sevřel moje boky a pak ani nevím jak, jsem ležela na posteli a on byl nahoře. Držel moje ruce nad hlavou.

„Ty to víš,“ zavrčel na mě a zatlačil do matrace. „Jinak bys nedělala takovou habaďůru,“ díval se mi do očí. Byl naštvaný, to bylo očividné.

„Nelíbilo se ti přivítání?“ zkusila jsem to na něj jinak.

„Líbilo by se mi mnohem víc, kdyby bylo upřímné a ne prostředek, jak ze mě vytáhnout informace,“ vrčel dál, „Stačí říct a můžeš jet s Marcem.“

Vyděšeně jsem se na něj podívala a moje srdce se strachy rozbušilo rychleji. „Ne, já chci být s tebou,“ vykřikla jsem vyděšeně.

„Nezdá se mi, když ze mě mámíš informace.“ Ani nevím, jak se mi podařilo vyprostit svoje nohy, ale povedlo se a já mu je omotala kolem boků a přitiskla se k němu.

„Chyběl jsi mi. Myslím to vážně. To, co jsem dělala, nebyla hra. Jen jsem se rozhodla využít příležitosti k získání…“

„Pravdy? Víš ji moc dobře. Proto jsi ho poslala na lov? Předtím ti nevadilo, když byl v místnosti a já se k tobě tulil a líbal tě,“ šeptal mi a tváří se otíral o mou. Bylo to tak příjemné. Nadzvedla jsem se, abych byla u něj blíž. „Jsi hrozná intrikářka, měl bych si na tebe dávat pozor,“ povzdechl si a pustil moje ruce. Okamžitě jsem ho objala kolem krku a přitáhla si ho pro polibek.

„Jen ti vracím dluh,“ připomněla jsem mu. „Necháme to být ano? Nechci se dohadovat,“ šeptala jsem k němu a tulila se.

„A co tedy chceš?“ podezíravě se na mě koukal. Dobře, přiznat úplnou barvu bylo na zabití. Vůbec se mi to nelíbilo a tak jsem se pod ním nervózně zavrtěla. Musela jsem svítit jasně červenou, už jen tím, jak se usmíval, já cítila to horko. Zkoumal pohledem mou tvář a já se dívala jinam. Nemohla jsem přiznat, že chci jeho blízkost. Náruč, ze které by mě nepustil, a sladké polibky. Najednou se moje ústa otevřela a já si zívla. Neuvědomovala jsem si, jak jsem unavená.

„Sprchu a postel,“ vydechla jsem nakonec. Propaloval mě pohledem. „Dovolíš?“ Rukama jsem se zapřela do jeho hrudi, aby se odtáhl. Ale moc se mu nechtělo.

„Pořád jsi mi neodpověděla.“

„Odpověděla, v tuhle chvíli chci sprchu a postel.“ Oplácela jsem mu pohled a doufala, že mě konečně pustí. Jen co se lehce pohnul, využila jsem příležitosti. Proklouzla jsem zpod jeho těla a co nejrychleji se dostala do koupelny. Zalezla jsem si pod sprchu, nějak jsem to neprotahovala, ale ani jsem nepospíchala. Jenže jsem se zasekla ve chvíli, kdy jsem okolo sebe omotala ručník.

„Sakra,“ bouchla jsem se rukou do čela. Koukala jsem se na dřevěné dveře a zvažovala svoje možnosti. Moc jich nebylo, popravdě žádné. Cítila jsem, jak mi stékala voda z vlasů po ramenou.  Přešlápla jsem si z nohy na nohu a pak ty dveře otevřela.

„Už jsem se bál, že tam budeš celou noc,“ smál se, ale když se otočil ke mně čelem, zasekl se a prohlížel si mě. Pevně jsem si držela ručník u těla.

„Já… nemám tu oblečení na spaní,“ špitla jsem potichu a propalovala pohledem podlahu. Můj pohled ovšem během chvíle zastínily nohy a já ucítila jeho blízkost. Cukla jsem sebou a zvedla pohled.

Oči tmavé jako noc bez hvězd se na mě upřeně dívaly, velmi pozorně. Ucukla jsem dozadu a to jen zvětšilo jeho úsměv. Narazila jsem do dveří koupelny, které jsem nechala pootevřené, a tak je zabouchla. Přistoupil těsně ke mně a jeho velké ruce se usídlily na mých bocích.

„Známe se dlouho a upřímně, Nessie, byl jsem s tebou v mnohem intimnějších chvilkách,“ usmíval se a jednu ruku zvedl k mé tváři. Cítila jsem ten mnohem vetší rozdíl naší teploty, když mě pohladil. Měl pravdu, ale já to ovládnout nemohla. Sklonil se a jen lehce mě políbil.

„Tady máš mojí košili." Pevně jsem jí popadla jednou rukou a co nejrychleji se dostala do koupelny.

Usušila jsem si vlasy, co nejvíc to šlo, a oblékla si tu košili. A protože nebyla tak dlouhá, jak bych potřebovala, vzala jsem si ještě svoje kalhotky. A konečně mohla jít do pokoje.

Nepřekvapilo mě, že Demetril ležel v posteli. Pokrývku měl od pasu dolů, takže jsem velmi dobře viděla jeho obnažený hrudník. Na chvíli jsem se zarazila a pak se odhodlala a bez přemýšlení a nějakého zadrhnutí, šla rovnou k posteli. Zalezla jsem si pod přikrývku a vytáhla si ji až na úroveň hrudníku, tím jsem částečně přikryla i jeho.

Byla jsem vedle něj a přemýšlela, jestli se přitulit tak, jak chci, nebo zůstat na svém místě s tím, že mi bude stačit jen pocit jeho přítomnosti.

Plně jsem si uvědomila, že ho nesmím nikdy podcenit. Hlavně teď, když mě popadl a stáhl pod sebe. Vesele se na mě culil, ani nevěděl, jak mi to dělá dobře, když jsem ho měla takhle u sebe.

„Povíš mi, Sluníčko, jaké je tvé přání?“ zajímal se. Strčila jsem do něj tak, že se převrátil vedle mě na záda. Stulila jsem se mu k boku, hlavu jsem si položila na jeho rameno a rukou ho objala.

„Tohle je mé přání, abys byl u mě,“ špitla jsem a zavřela oči. Lehce se zasmál a pevně mě objal.

„Sladké sny, Sluníčko,“ špitl mi a políbil mě do vlasů. Spalo se mi opravdu sladce, takhle u něj blízko.

Probudilo mě prudké cuknutí, které způsobilo, že mi hlava spadla do polštářů.

„Mně jsi ji půjčit nechtěl, ale sám sis jí vzal do postele,“ ozvalo se vrčení a já se zmateně podívala, co se děje, hlavně když se ozvala rána, jako kdyby někdo rozrazil dveře. A taky že jo. Demetri vrčel a vrhal se na Marca, který se ochotně do rvačky přidal. Odhodila jsem peřinu a rychle se vydala za nimi na chodbu, kde právě byli. Demetri byl stále jen ve svých černých boxerkách a odhodil Marca na protější zeď. Nebyli jsme jediní na chodbě, objevovali se další a další upíři.

Dokonce i Aro, který hodnotil pohledem situaci. Já jsem jen stála a koukala na ty dva. Co jsem taky mohla udělat, když jsem jen poloupír? A navíc, proč zasahovat, když Demetri viditelně měl navrch.

„Přestaňte!“ zahřměl nakonec vládce. Demetri se na něj otočil a pustil ho. Ale v tu chvíli po něm Marco vystartoval. Jenže se moc blízko nedostal, protože se přišpendlil ke zdi. Aro i Demetri se na mě podívali a já jen pokrčila rameny na znamení – To ono samo. Marco se nechápavě díval a padl na zem, když moje síla najednou povolila. Vážně jsem netušila, jak ji ovládám.

Demetri se podíval po chodbě, a když si všiml všech těch upírů a mého oblečení - neoblečení, stál přede mnou jako štít a objímal mě. Tiskl si mě k sobě na záda a já přes jeho ramena nic neviděla. A tak jsem musela odklonit hlavu, abych viděla Ara, jak si nás se zájmem prohlížel.

„Co se stalo?“ zadíval se přímo na mě a tak jsem se celá schovala za svůj tělesný štít.

„Upíři se perou o kus masa,“ smála se Jane. Demetri zavrčel a celý se napjal.

„Všichni pryč!“ rozkázal vládce. „Marco, ty tu zůstaň,“ podíval se na něj, když se pokoušel zmizet. „Tak co se stalo?“ podíval se na nás všechny přísně.

„Šel jsem za Renesmeé, jestli si mou nabídku nerozmyslela, a našel jsem ji u něj. Zničehonic se na mě vrhnul.“ Hrál si na chudinku.

„Nessie není žádná coura, aby s tebou někam jezdila. A to, co se děje mezi námi, je naše věc, drž se od ní dál!“ ohradil se výhružným vrčením Demetri. Raději jsem ho chytla za paži, aby po něm znovu neskočil.

„Auto na tebe čeká, Marco,“ upozornil ho Aro a tím i vyhodil. Naštvaně se po nás podíval a pak konečně zmizel. Aro se zase zaměřil jen na nás dva.

Spokojeně se usmál a pak odešel. Tohle bylo hodně divné. Asi byl rád, když viděl, že jsem si vytvořila velmi blízký vztah s jeho sluhou. Pro něj je tu naděje, že tu budu dobrovolně. Nestačila jsem ani mrknout a Demetri si mě odnesl k sobě do pokoje, kde byly pečlivě zavřené dveře. Stál čelem ke mně, svíral můj obličej v dlaních a díval se mi do očí.

„Jak jsi to udělala?“

„Co?“ nechápala jsem.

„Odhodila Marca,“ vysvětlil mi a očividně byl spokojen tím, že jsem ho bránila.

„Zasloužil si konečnou lekci. Ale nevím, jak jsem to udělala,“ pokrčila jsem rameny a usmála se na něj. Jeho rty se zkřivily do toho nejkouzelnějšího úsměvu těsně předtím, než mě políbil. Vytáhla jsem se na špičky a ruce mu položila na žebra.

„Jsi rozkošná, když spíš, ale když jsi vzhůru, je s tebou větší zábava,“ culil se.

„Ty si na všem něco najdeš,“ zašklebila jsem se, ale našpulila pusu pro další polibek. Jen lehce sklonil hlavu a já nezaváhala.

„Ehmm, ehmm,“ ozvalo se vedle nás nepřátelské odkašlání a já ucukla a otočila hlavu. Stačil jeden pohled na tu osobu zahalenou v tmavém plášti, abych věděla, že je problém.

„Do hajzlu!“ zasténala jsem potichu. Demetri se taky zasekl a táta začal vrčet a pomalu se přibližovat. Přitáhla jsem se k Demetrimu a postavila se před něj jako štít. Vážně vtipné, chtěla jsem chránit upíra před upírem. Já, ta, která byla poloupír.

„Tohle jsme si tedy nedomluvili,“ zavrčel táta a koukal se za mě.

„Nejsem věc, aby se o mně mluvilo beze mě. Umím se rozhodnout,“ zavrčela jsem pro změnu já. „Navíc se nic nestalo, tak klid. Dnes už jedna upíří rvačka o mě byla, nechte si to na zítra.“

„Dej mi jediný důkaz, že to není, jak to vypadá,“ podíval se na mě ostře táta a asi mu bylo úplně jedno, že nemá zakrytý obličej.

„To, že jsem po tobě, by mohlo stačit, ne?“ nadzvedla jsem obočí a založila si ruce na prsou.

„Ale i po Belle a ta zrovna jako dobrý příklad není,“ vrátil mi. To je taky pravda, vzpomněla jsem si, jak mi vyprávěla, díky čemu jsem na světě, a to, jak si vybojovala sex.

„Přespala jsem v tomhle pokoji. Nechtěla jsem být pro Marca tak lehká kořist. Navíc Demetri po něm vystartoval tak rychle, že by si ani ty spodky nestihl navléknout. Prolistuj si jeho hlavu,“ pokynula jsem na Dema, „já se jdu obleknout,“ usmála jsem se na něj a vypadla z toho bojiště. Hlavně proto, že táta už vypadal klidně.

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

9)  Jalle (09.12.2012 17:25)

To, že jsem po tobě, by mohlo stačit, ne?

8)  Kamci (26.02.2012 18:56)

6)  Fanny (26.02.2012 09:02)

Nádherná kapitola Až tak krásná, že čekám kdy se něco zvrtne. I tak bych řekla, že je všechno na hodně tenkém ledě. Budu doufat, aby se ještě aspoň nějakou chvíli neprolomil.

1