05.12.2010 [18:30], Kamikadze, ze série Za láskou přes překážky, komentováno 10×, zobrazeno 3426×

Masky, masky a zase masky

Během týdne jsem z Jacoba vytáhla všechno, na co jsem si vzpomněla. Zjistila jsem, co je ten jejich otisk, a že je to důvod, proč Paul odjel a nechal tady Dreamera.

Taky mi vyprávěl příběh o tom, jak se Sam, do té doby milující Leah, zničehonic otiskl do její sestřenice Emily. Jak ho Leah nenáviděla, jenže pak se, jako jediná dívka, přeměnila a v Samových myšlenkách uviděla jeho bolest. Trpěl kvůli tomu, co jí provedl, i když s tím nemohl udělat vůbec nic.

Leah se s tím srovnala a přestala mu všechno vyčítat. O to víc nenáviděla Cullenovy a upíry všeobecně. To oni za tohle všechno mohli, alespoň podle ní. Nevěděla jsem, co si o tom mám myslet. Na jednu stranu měla pravdu, jejich přestěhování sem tohle všechno opravdu spustilo, na druhou stranu, oni si tenhle osud nejspíš taky nevybrali.

Ve škole to začínalo být zajímavé. Naše parta se semkla ještě víc, než kdy dřív. Tím, že jsem odhalila jejich tajemství, padly veškeré zábrany. Bavili jsme úplně o všem, dělali jsme si srandu z Cullenů. Pochopila jsem, co Quil onehda myslel tou krvavou dietou. A do toho všeho se blížil Hallowenský ples. Měli jsme hrubou představu o tom, jak budou naše kostýmy vypadat, ale čím blíž to bylo, tím menší zřetel na to kluci brali. S Leah jsme si to musely vzít na starost. Jenže, ani jedna z nás nevěděla, jak by to vlastně mělo vypadat. Naší poslední nadějí byl Billy.

„No, to zaleží na tom, jaký kmen máte na mysli, protože Quilletové se sem dostali na kánoích. Koně jsme nepoužívali,“ zadumal se, když jsme za ním přišli.

„No, to je trošku problém,“ broukla Leah a přemýšlivě se poškrábala ve vlasech.

„Poradil bych Dakoty, ti měli nápadité ozdoby, hodně barevné, taky skrvnité koně, ale to už je opravdu detail. Jenže výroba těch ozdob by trvala moc dlouho,“ poznamenal po chvilce Billy. Radostí bych mu skočila po krku. Dakotové byli výborný nápad.

„Na tohle bych měla jedno řešení. V Seattlu je jeden obchod, který se tímhle zabývá. Jenže to asi bude trochu drahý,“ prozradila mi Leah a s obavou mrkla na Billyho.

„Klid, finance máme,“ uklidnila jsem ji a zaběhla do pokoje pro kreditku od Daniely.

„Mám ji na financování Shadowa a taky si z toho mám brát něco jako plat. Ještě jsem nedostala výplatu,“ usmála jsem se na ni tajemně a koukla na Billyho prosebným pohledem.

„Jen běžte. Leah, dej na ni pozor, víš, co se tam teď děje,“ požádal ještě Leah a pustil nás.

„Berem tvoje auto?“ obrátila jsem se na Leah. Zazubila se a kývla.

„Fajn, zaběhnu za Jakem,“ houkla jsem ještě a otočila se zpátky k domu. A vrazila do obrovitého těla.

„Co potřebuješ?“ zeptal se mě bratránek a pomohl mi na nohy.

„Omluvit u Johna, jedeme zařídit kostýmy na Hallowen,“ usmála jsem se na něj. Pobaveně zakýval hlavou.

„Na to, že jsi tam vůbec nechtěla jít, jsi teď až moc aktivní,“ dodal ještě a popřál nám šťastnou cestu.

„Co se v Seattlu děje?“ zeptala jsem se jí, sotva jsme vyjeli.

„Řádí tam sériový vrah, Cullenovi si myslí, že je to upír, co nezná jakési pravidla,“ prozradila mi opatrně a se strachem se na mě podívala. Polkla jsem nahlas a mermomocí zírala před sebe. Jaspera a ostatní už jsem zkousla, především proto, že nezabíjeli lidi. Ale bylo mi jasné, že takových, jako oni, je málo. Ti druzí upíři, ti byli nebezpeční. A jeden byl nejspíš hodně blízko nás. To určitě nebylo dobrý.

„Tak jo, co přesně že to vlastně potřebujeme,“ vydechla jsem omámeně po vstupu do obchodu. Bylo tady snad úplně všechno.

„No, oblečení, čelenky, postroje na koně, nějaká dýmka pro náčelníka by se taky šikla,“ odpověděla mi a pak se rozhlídla kolem.  A vydala úplně stejně užaslý povzdech jako já.

„Budou mít slečny přání?“ ozval se za námi tichý hlas.

„No, spíš budeme potřebovat radu,“ vyfoukla jsem vzduch z plic a otočila se. Prodavač vypadal tak na šedesát, stejně snědý jako Leah.

„Potřebujeme kostým na Halloween. S přáteli jdeme za skupinu Dakotů, včetně koní,“ vypověděla mu Leah a nervózně se usmála.

„Kolik těch vašich přátel je,“ usmál se na nás přátelsky a zamířil k několika stojanům.

„No, my dvě a pak čtyři asi dvoumetroví kluci a jeden co je celkem rychle dorůstá,“ popsala jsem celou naši skupinu.

„Počkej, ještě Kim, ta nejspíš bude chtít jít taky, jen nevím, jestli najdem tak klidnýho koně, aby z něj nespadla,“ pozdržela mě Leah. Kim s námi občas do stáje chodila, ale jen kvůli Jaredovi. Ona sama se jich celkem dost bála. Připadali jí obrovští a nebezpeční.

„Posadíme ji za Jareda,“ mávla jsem nad tím rukou a mrkla na toho prodavače.

„Počkejte, slečno, vás odněkud znám,“ zadíval se na mě pořádně. A je, už je to tady zas.

„Jo, je to Amanda Black,“ zazubila se Leah a drcla mě do ramene

„Ano, už si vzpomínám, vy jste dcera Bobyho Blacka,“ pokýval hlavou a prohrábl stojan s oblečením.
„Vy jste znal mého otce?“ zeptala jsem se ho nevěřícně. Tajemně se na mě usmál a podal mi delší koženou halenu a vysoké mokasíny.

„Ano, znal jsem tvého otce i tvou matku. Byli to úžasní lidé a skvělý pár, třebaže starší jeho kmene byly proti tomu svazku. Jenže on se své lásky nevzdal a raději opustil místo, kde vyrůstal,“ zakýval znovu hlavou a ukázal na závěs v rohu. Hm, nejspíš kabinka.

Převlíkla jsem se a zírala na svůj odraz. I se svou trošku světlejší kůži jsem vypadala jako opravdová indiánka. Už mi chyběly jen dva dlouhé copy a čelenka.

„Já zírám,“ hvízdla Leah, když jsem vyšla ven. Rozpačitě jsem se usmála.

„Ještě k tomu patří tohle,“ ocitl se prodavač zničehonic přede mnou a nasadil mi na hlavu čelenku. Znovu jsem se mrkla do zrcadla. Jo, tohle tomu opravdu chybělo.

„No jo, ale nebude v tom drobet zima?“ napadlo Leah zničehonic.

„Ne, pokud si k tomu vezme tyhle kalhoty, tak ne,“ zakroutil prodavač hlavou a podal mi další kousek oblečení. Natáhla jsem si ho rovnou na mokasíny. Vypadala jsem čím dál tím víc, jako příslušník Dakotů.

„Leah, vypadáš skvěle,“ kývla jsem uznale hlavou, když z kabinky vyšla ona. Měly jsme podobné oblečení, jenže ona byla prostě úplný indián. Já jen napůl.

„A tady máme něco pro ty vaše hochy,“ objevila se přede mnou mluvící halda kůže.

„Bude jim to sedět?“ zeptala se Leah pochybovačně, ale prodavač nás ujistil, že bude.

„Fajn, teď už jenom naši čtyřnozí partneři,“ poznamenala jsem, už oblečená ve svém normálním oblečení.

„Postroje nemám, ale tyhle ozdoby by měly stačit,“ oznámil nám prodavač a ukázal na pult. Byly tam hotové poklady. Ozdoby na plece, peří do hřívy i jakási barva.

„To je na srst. Dakotové svým koním malovali na tělo různé znaky. Měly je chránit a zabránit jejich krádeži,“ vysvětlil prodavač a usmál se.

„Berem to všechno,“ rozhodla jsem se a vytáhla hotovost. Tušila jsem, že kartu mi asi nevezme, tak jsem zašla něco vybrat.

Chtěla jsem vyjít ven a pomoct Leah s nakládáním tašek do auta, ale zastavila mě ruka toho indiána.

„Až přijde čas, budeš se muset rozhodnout mezi ledem a sluncem. Následuj své srdce a tvá volba bude správná,“ řekl mi a zmizel za dveřmi obchodu. Co to bylo? Věštecká vize?

Musela jsem se rychle sebrat, aby si toho Leah nevšimla.

„Mělas pravdu, je to celkem drahý,“ uznala jsem a nasedla do auta. Leah už nastartovala. Jen se na mě zazubila. No, asi se mi to povedlo.

„Ale nic, co bych si nemohla dovolit. Hele, musíme zajet ještě sem a do jezdeckých potřeb,“ usmála jsem se a ukázala jí papírek s adresou.

„Co tam?“ zeptala se a vyjela daným směrem. Nejspíš se tady opravdu dobře vyznala.

„Potřebujeme westernové uzdy, deky na hřbet a v tom dalším obchodě, to je překvapení,“ zazubila jsem se na ni a pohodlně se usadila. Tašky s kostýmy odpočívaly na zadních sedadlech. Clearwaterovi totiž vlastnili džíp, ne dodávku.

„Ten Joe tě vykostí, až uvidí výpis z účtu,“ rozesmála se Leah a naložila do auta poslední uzdu. Já si zálibně prohlížela nové zimní pantalony.

„Ale ne, to je plat za dva měsíce starání o Shadowa. Joe ho miluje a platil by mi ještě víc, kdybych si řekla,“ mávla jsem nad tím rukou. Leah se protáhla spodní čelist.

„Nechápej to špatně, ale Shadow má hodně vysokou cenu a pro Joea přímo nevyčíslitelnou, takže je ochotný dát cokoliv za to, aby se měl jako v bavlnce. Jeho ošetřovatelka, co s náma jezdila na závody, dostávala dvakrát tolik,“ vysvětlila jsem jí to a zavřela dveře od auta.

„Chápu, seš z úplně jinýho světa,“ uzavřela to s úsměvem a nastoupila.

„Jo, ale ten tvůj se mi líbí víc,“ usmála jsem se.

„Už nám zbývá jenom to překvapení,“ zatvářila jsem se tajemně a zadívala se na cestu před námi.

„Proč mi nechceš říct, co to bude?“ dorážela na mě, ale já se jen usmívala.

„Co to je?!“ zeptala se mě podezřívavě, když jsem jí ukázala ono překvapení. Převrátila jsem oči v sloup.

„Už jsi někdy viděla indiánku, co má vlasy kousek pod ramena? Tohle je levná metoda prodlužování vlasů. Říkají tomu clips in, koukni, takhle to připneš a hotovo,“ ukázala jsem jí názorně.

„Vypadá to jako pravý vlasy,“ uznala, když je promnula v prstech.

„To bude tím, že to jsou pravé vlasy,“ poznamenala jsem a naházela do košíku několik balení.

„Ty neděláš nic napolovic, co?“ zeptala se smíchem. Zazubila jsem se na ni a zaplatila. A mohly jsme jet domů.

„Co myslíš, poslechnou mě kluci, když jim napíšu, aby byli u nás doma, až přijedem?“ zamyslela jsem se. Leah se na mě usmála a kývla. Už jsme skoro byli ve Forks. Jeden by neřekl, že tím zabijem skoro celou sobotu, ale Seattle je opravdu daleko.

„Jsem zvědavá, co nám na to řeknou,“ pousmála se Leah a předjela jakéhosi loudu.

„Hele, tobě nevadilo, co ti ten prodavač řekl o tátovi a o starších?“ zeptala se zničehonic.

„Ne, vím to od taťky. A navíc, tamta rada starších už není radou a většina z nich ani mezi námi, takže nevadilo,“ odpověděla jsem a pozorovala okolí.

Už byla tma, když jsme přijeli domů. Leah ještě nestihla ani zhasnout motor a kluci už stáli kolem auta. Výskali a skákali kolem jako pominutí.

„To je nějaký kmenový tanec?“ zeptala jsem se Leah se smíchem.

„Ne, ale jde jim to, že jo. Naučíme je něco od Dakotů a vítězství máme v kapse,“ rozesmála se taky a vystoupila.

„Sethe! Přestaň se laskavě sápat dovnitř a radši ty tašky odnes do domu,“ křikla Leah po svém bratrovi a vyndala další tašku s dekami. Bylo toho hodně a kluci se neustále snažili nakouknout dovnitř. Byli horší než malé děti.

„Proboha, to jste tomu nebožákovi vykoupili obchod?“ zeptal se nás Billy, když to všechno uviděl.

„Ale houby, vzali jsme to, co nám doporučil. A ještě mu tam toho spousta zbyla,“ mávla jsem nad tím rukou a nahlídla do tašek.

„Fajn, z koho uděláme náčelníka?“ zeptala jsem se kluků a ukázala jim náčelnickou čelenku, až na zem a plnou peří.

„Z Jaka, to je přece jasný, ne?“ pokrčil Jared rameny a zahrabal se v druhé tašce.

„Mandy? Proč máte třetí oblečení pro holku?“ zeptal se mě podezřívavě. Zazubila jsem se na něj a vysvětlila mu to.

„A ty si jako myslíš, že na to Kim přistoupí?“ podivil se našemu nápadu. No co by nepřistoupila.

„Když pojede na koni za tebou, tak jo,“ dopověděla to Leah a podala kostým Sethovi.

„Jo, to asi jo,“ kývl Jared po chvilce hlavou. Vytáhl oblečení pro Kim a pořádně si ho prohlídl.

„No počkej, a co ozdoby pro koně?“ vpadl do našeho nadšení Billy. Podívala jsem se po správné tašce.

„Tohle by mělo stačit,“ vysypala jsem její obsah na koberec. Kluci se slétli kolem jako vosy na bonbon.

„Huš! Jedete od toho?!“ odehnala jsem je a chránila obsah vlastním tělem.

„Na každého vyjde,“ ujistila jsem se a roztřídila hromadu podle kostýmů.

„Proč má Jacob ty nezdobenější věci?“ zakňoural Embry a prohlídl si ty svoje.

„Protože půjde za náčelníka, trdlo,“ drcla jsem ho do ramene. Jenže jsem nevychytala sílu a on to nečekal. Oba jsme spadli na zem, tedy, já na něj.

„Tahle poloha se mi líbí,“ oznámil nám všem a přitáhl si mě blíž. Naklonila jsem se k jeho uchu.

„Tak si o ní nechej zdát,“ zašeptala jsem a zakousla se. Vyskočil na nohy a setřásl mě ze sebe. Zůstala jsem sedět na zemi a koukala na něj pohledem nevinného andílka.

„Ty potvoro jedna!“ zašklebil se na mě, ale tím to skončilo. Embry si sedl zpátky na zem a já pokračovala v rozřazování postrojů pro koně.

„Co to je?“ zeptal se mě Seth zvídavě a zvedl westernové pákové udidlo.

„To je k westernové uzdě, přece nepojedem se stíhlem“ poučila jsem ho a vytáhla svoje nové pantalony.

„A to máš jako na co?“ rozesmál se Quil. Převrátila jsem oči v sloup.

„Na zimu,“ zahuhlala jsem.

„Tak se v tom předveďte, ne?“ ponoukl mě a Leah Billy. No, proč ne.

Draply jsme s Leah svoje oblečení, já i tašku s naším novým účesem a odpochodovaly ke mně do pokoje.

„Tak to je síla,“ vydechla, když se otočila k vítězné zdi, jak to nazval Jacob.

„To jsi všechno tohle opravdu vyhrála ty?“ zeptala se mě omámeně. Pousmála jsem se.

„Ne, to vyhrál Shadow, já jenom asistovala,“ pokrčila jsem rameny a vytáhla vlasy.

„Sedej, ať ti to můžu připnout,“ houkla jsem na ni a ukázala židli. A mohla jsem si začít hrát.

„Jeden by vážně neřekl, že ty vlasy nejsou vlastní,“ poznamenala Leah věcně, když jsme o pár desítek minut později stály před zrcadlem a zaplétaly si copky ala Inšoči.

„Počkej, až nás uvidí Cullenovci, ti nás nepoznají,“ usmála jsem se ďábelsky a zagumičkovala si ty svoje. Pak přišlo na řadu oblečení.

„Ty kráso, Jacobe, tohle jsi ještě neviděl,“ houkl Jared uznale, když jsme sešly ze schodů.

„Hele, a kde jste nechali Vinnetoua?“ pozeptal se nás Embry se smíchem.

„Blbečku, Vinnetou byl Apač, my jdem za Dakoty,“ poklepala jsem si na čelo.

„Cullenovi nemaj šanci,“ zazubil se Jacob a dal mi herdu do zad, až jsem poskočila dopředu.

„Ty pako, já nejsem vlkouš, do mě takhle mlátit nemůžeš,“ vyčinila jsem mu a třela si bolavé místo.

„Ty hele, a kterého koně si bereš?“ zeptal mě se Quil zničehonic. Zamyslela jsem se.

„Shadowa, je to vraník a tyhle ozdoby na něm budou vypadat skvěle,“ odpověděla jsem mu po chvilce a poupravila si čelenku. Cítila jsem, jak mi sjela trochu dozadu.

„No, ale asi budeme mít problém,“ prozradila jsem Jakovi, když ostatní odešli. Věci nechali u nás, s tím, že je zítra vezmeme do stáje a vyzkoušíme koním.

„Jaký?“ zeptal se a otevřel dveře svého pokoje.

„Edwardovo čtení myšlenek, jak nám tohle vytáhne z hlavy, jsme nahraní,“ vysvětlila jsem to a opřela se o futra.

„Nesmíme na to myslet. Ten týden to nějak vydržíme,“ utěšil mě a popřál dobrou noc.

Zalezla jsem do postele, ale spánek nějak nepřicházel. Na mysli mi vytanula ta věc, co mi řekl ten prodavač. Co tím myslel. Jaký led, jaké slunce?

Když už bylo něco po půlnoci a já pořád nemohla usnout, rozhodla jsem se pro mámin osvědčený recept.

„Co tady strašíš?“ nakoukl do kuchyně Billy. Usmála jsem se na něj a ukázala na plotnu.

„Mlíko s medem. Nemůžu usnout,“ pokrčila jsem rameny a nachystala si hrníček.

„Chceš taky?“ zeptala jsem se a natáhla se pro druhý.

„Ale jo, tohle už jsem nepil dlouho, jen chvilku počkej,“ požádal mě a odjel k sobě do ložnice. Během chvilky byl zpět.

„Dej tam špetku,“ poradil a podal mi lahvičku s jakýmsi práškem.

„Tohle do mlíka dávala moje máma, když jsme s Bobym nemohli spát, vždycky to zabralo,“ vysvětlil mi, když viděl, že váhám. Pokrčila jsem rameny a špetku hodila do hrnečku. Vonělo to strašně krásně.

„Co v tom je?“ sondovala jsem, jakmile jsem se poprvé napila. Chutnalo to ještě líp, než vonělo.

„Bylinky,“ usmál se Billy, ale víc jsem z něj nedostala.

„Řekneš mi, proč nemůžeš spát?“ zeptal se po chvilce ticha. Podívala jsem se mu do očí a spustila.

„Mám strach, co tím myslel,“ dodala jsem nakonec a koukla na něj. Billy se zamyslel.

„Netuším, co myslel tím sluncem a ledem, ale poradil ti, abys následovala hlas svého srdce. To ti vždycky poradí správně,“ pousmál se na mě a popřál mi dobrou noc. Oplatila jsem mu to a umyla zašpiněné nádobí. Pomalu jsem cítila, jak se mi zavírají oči, takže byl nejspíš nejvyšší čas jít spát. Stejně by mě zajímalo, co bylo v tom prášku.

Dakotové - taky známí jako Siuxové (hanlivé označení od nepřátel) a jen pro zajímavost, tohle je nejblíž mým představám o jejich maskách, co se koní týče

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

9)  Twilly (17.02.2012 11:08)

No jo, zvědavost zabila kočku... Jdu dál.

8)  Kamikadze (07.12.2010 15:01)

a nemáte někdo konstruktivní nápad?

7)  Fanny (07.12.2010 14:52)

Možná by bylo načase, ale stejně vymyslíš něco dokonalého, tak proč si jen nepočkat že?

6)  Kamikadze (06.12.2010 23:11)

no, nejspíš měla, ale ona se k tomu tak nějak ještě nedostala

5)  Bosorka (06.12.2010 22:35)

Ehm a neměla by to velectěná autorka vědět?

4)  Kamikadze (06.12.2010 22:26)

ty, fanny, a víš, že mě by to taky zajímalo?

2)  Fanny (05.12.2010 21:19)

Ty kostými taková nádhera, strašně se těším Halloween a jsem zvědavá co vymyslíš pro upíry, když vlci jdou za indiány... slunce a led, pěkná hádanka jen ať si potrápí hlavinku.

1)  Hanetka (05.12.2010 19:11)

Kami, krásná kapitolka, ale mám pár výhrad... napsala jsem ti je na ICQ. Jinak super, rozvíjí se to pěkně a ten led a slunce myslím chápu líp než Mandy...

1