08.07.2012 [16:30], Kamikadze, ze série Za láskou přes překážky, komentováno 7×, zobrazeno 2510×

Krom Jacoba byli všichni vlci schovaní v lese. Edwardův nápad, kvůli okamžiku překvapení, pokud by se Italové nezastavili, měli jsme vyběhnout a doufat, že je to zarazí.

Vlastně to dlouho vypadalo, že se vlastně vůbec nic neděje. Všichni upíři postávali na louce ve skupinkách a bavili se mezi sebou jako by se neblížilo něco, co mohlo znamenat jejich smrt. Ti, co měli svou druhou polovinu, na nich něco vidět bylo. Bylo to v tom, jak se na sebe dívali, jak se navzájem dotýkali.

Paul přišel blíž a otřel se o mně.

„Dobře to dopadne, uvidíš,“ promluvil v myšlenkách. Jacob okamžitě přisvědčil, ale jistý si rozhodně nebyl.

Edward zničehonic chytil Bellu za ruku a podíval se do míst, kde byl jen sníh. Slyšel jejich myšlenky? Zpozorněli všichni přítomní, vlci se postavili do předem domluvené formace a našpicovali uši. Opravdu, mířili k nám, když všechno utichlo, dolehl k nám tichý praskot a šelest desítek nohou jdoucí sněhem.

„Co to do hajzlu je?“ ozval se Patrick. Jeden z těch nejmladších. To bych taky ráda věděla, broukla Bílá, ale k nikomu jinému to neproniklo. Takhle jsem jen sykla na Patricka, aby byl proboha zticha, dřív, než nás prozradí, jeho myšlenky totiž doprovázelo odfrknutí. Colin, který stál vedle něj, ho praštil packou. Patrick po něm málem štěknul. To už Bílá stála před nimi výhružně koukala. Oba zmlkli a zase se zařadili.

„Mandy, poběž dopředu, kvůli signálům od Edwarda,“ zavolal mě zpátky Paul. Vmžiku jsem stála vedle něj, Bílá na něj koukla a pustila mě zase k velení.

Formace příchozích upírů se právě začínala rozestupovat, vypadali jako květ, který se rozvíjí, ovšem až příliš upjatě formálním způsobem, prostě upíři, no, a hodně staří.

„Nechte mně hádat, čím černější plášť, tím významnější pozice,“ uchechtl se Jacob. Narážel tím na oblečení Italů. Čím blíže středu, tím černější plášť. Naopak ti na okrajích byli oblečení ve světle šedých. Nejtmavší byla pětice uprostřed. Tři vládci a dvě manželky.

„Třicet, je jich jen třicet! Je to naše!“ ozval se Seth, který stál nalevo ode mě.

„Je nás jen o čtrnáct víc, ještě se neraduj,“ setřela jsem ho. Devatenáct bojujících upírů, sedm dalších, co měli jen svědčit a sedmnáct vlků. Z nich mělo bojovat jen jedenáct. Colin, patnáctiletý Patrick a Brady nakonec měli boj povolený.

„A nezapomeň, že šest vlků a sedm upírů přinejhorším mizí, to máš třicet lidí celkem, jsme vyrovnaní,“ dodala jsem.

„Nejsme, koukněte se,“ zasténala Leah. Měla pravdu. Za černošedou formací se začali objevovat další upíří, různorodá směs. Něco jako ti naši, prostě posbírání ze všech koutů světa.

„A co je sakra tohle?“ ozval se načuřeně Jacob.

„Svědci Volturiových,“ odpověděl mu Edward jednoduše a dál pozoroval Ara. Jo tak. Rozhodně bylo vidět, že k nim nepatřili tak jako ti v pláštích. Jejich obličeje byly plné emocí, a rozhodně ne nijak pěkných. Nesmrtelné děti nejspíš ležely v žaludku více upírům, než by se nám hodilo.

„Do háje, kdyby to obvinění bylo alespoň spravedlivý,“ postěžovala Leah. Nemohla jsem nic, než s ní souhlasit.

„Alistair měl pravdu,“ naklonil se Edward ke Carlislovi.
„Alistair měl pravdu?“ zašeptala Tanya.
„Oni, Caius a Aro, přišli ničit a získat,“ Edward vydechl téměř neslyšně, aspoň pro nás, upíři ho slyšeli určitě líp.

„Mají rovnou několik strategií, pokud se Irinino obvinění nějak ukáže být nepravdivé, najdou si další důvod, proč zaútočit. Ale vidí Renesmé, takže jsou přesvědčení o svém vítězství. Měli bychom šanci, pokud by se zastavili a vyslechli si pravdu,“ vysvětlil.

„ Což nemají v úmyslu udělat,“ dodal snad ještě tišeji. Jacob poraženě zafuněl.

„Tak jo, jdeme na to, pokud je nezastaví dalších šestnáct vlků, je to v háji. Brandone, Petere, zodpovídáte za to, že se vaše skupina dostane všechny Quilety do bezpečí, kam, to ví Billy. Coline, Patricku, Brady, přilepte se na Cullenovy a pomozte jim, rozhodně žádné sólo akce, nebo vás roztrhnu jak hady, jasný?“ zavelela jsem. Všichni houkli jasný a rozešli jsme se dopředu.

„Stojí! Oni stojí!“ zavýskl Embry. Převrátila jsem oči v sloup, ale rozhodně to potěšilo všechny stejně. Ještě jsme ani nestáli na svých místech, jen jsme opustili úkryt stromů a všichni upíři se zastavili. Na jejich svědcích bylo vidět zděšení.

Rozestoupili jsme se po stranách našich upírů, takže to vypadalo jako štít. Jacob se téhle myšlence uchechtl a Edward se na mě, jakožto alfu, vděčně podíval. Za to Bella se dívala hodně, ale opravdu hodně smutně. Asi si myslela, že nechám bojovat i ty nejmladší. Někdy bylo fajn, umět ukrýt myšlenky i před Edwardem, Bílá kývla.

Výraz nejmladší upírky v našich řadách se změnil, najednou to nebyla beznaděj a smutek, ale spousta vzteku.

Všichni upíři ztichli, jako na povel, tedy, skoro, Bells se Zafrinou a tou druhou amazonkou tiše vrčely.

„Poznávám Jane s Alecem, ty dvojčata, byli tady loni, kvůli těm novorozeným, oni nás neviděli, ale my je ano. Na ně si dejte majzla, jsou nejhorší a vyžívají se v tom, co dokážou, zvlášť ta bloncka je mrcha,“ prozradil nám všem Quil.

„Jsou tam i ti dva další, o tom jednom se Edward zmiňoval, Dimitri, nebo tak nějak. Stopař. Zabít jako první, aby nás nemohli vysledovat,“ přidal se hned Jared.

„Fajn, já si beru toho vazouna. Vypadá jako hora svalů bez mozku, ale aby nepřekvapil jako Emmet, Same, přidáš se?“ ozval se Paul. Sam souhlasil.

„Lee, jsi mrštná a menší, vezmi si tu holku, co se lepí na jednoho z vládců, to bude ten jeho osobní štít,“ navrhla jsem stříbrné vlčici. Přikývla a zaměřila se na ni.

„Beru si Jane, ty útoky převezmu na sebe a Mandy může útočit,“ ozvala se taky Bílá.

„Sethe, Embry, Quile, gardu manželek, když budou v ohrožení, budeme moct vyjednávat,“ rozkázal Sam. Asi se trochu zapomněl. Bílá na něj zavrčela a odkázala ho zpět na jeho místo, naštěstí poslechl.

„Kluci, slyšeli jste,“ dodala s úsměvem. A pustila mě zase ke slovu.

„Jarede, zvládneš stopaře sám?“ zeptala jsem se posledního vlka. Přikývl a hravě zavrčel. Obrátila jsem se na Edwarda a chtěla mu prozradit naši strategii, ale bleskově zavrtěl hlavou. No tak dobře, no.

„Edwarde?“ zeptal se Carlisle.
„Nejsou si jisti, mají postupovat. Uvažují, na koho zaútočit dřív a vybírají si cíle. Marcus mezi námi hledá slabá místa, hlavně ve vztazích. Rozhodně se jim nelíbí, že jsou tady Rumunové, měli za to, že je vybili. Bojí se i těch, co neznají, Amazonky, a samozřejmě mají strach z vlků. Je jich moc. Ale zastavil je náš počet, ještě nikdy nebylo jejich protivníků víc. Své svědky rozhodně nepočítají. Jsou jen publikum. Jestli chceš promluvit, tak teď. Jinou možnost už nedostaneš,“ oznámil Edward. ¨

Carlisle vystoupil o několik kroků před naši obrannou linii.

Rozpřáhl ruce, dlaněmi nahoru, asi pozdrav po upírsku.

„Aro, můj starý příteli. Jsou to dlouhá staletí,“ promluvil do ticha. Na mýtině bylo na moment doslova mrtvé ticho.

A pak Aro udělal pár kroků vpřed z centra jejich formace. Ta holka šla s ním, jako kdyby špičky jejich prstů byly všité do pláště upíra před ní. Italové poprvé za celou dobu zareagovali. Šeptané nadávky se ozývaly všude, obočí stažená v mračení, skoro vyceněné zuby. Několik upírů se chystalo jít taky, ale Aro natáhl ruku k nim.

„Klid,“ ozval se.
Udělal ještě pár kroků, pak naklonil hlavu.
"Čistá slova, Carlisle," vydechl slabým hlasem.

"Omlouvám se za svou gardu, ale zdají se být vyvedení z míry, protože se domnívají, že jste shromáždili armádu, aby mě zabila, a zabila mé drahé,“ promluvil znovu.
Carlisle odmítavě potřásl hlavou a natáhl ruku dopředu, jako kdyby nebylo mezi nimi pořád ještě lán prostoru.

„Stačí dotknout se mé ruky a poznáš, že to nikdy nebylo v mém, našem, plánu,“ pokrčil Carlisle rameny.
„Ale jak bych mohl zvážit ten záměr, drahý Carlisle, tváří v tvář tomu, co jste udělali?“ zamračil se Aro a stín smutku přeletěl jeho postojem. Nějak jsem nemohla s určitostí říct, jestli byl skutečný, nebo ne. Koneckonců, přátelství těch dvou bylo jednou z variant, na kterou se sázelo.
„Nespáchal jsem zločin, za který si přišel trestat,“ odmítl Carlisle nařčení. No konečně.
„Pak odstup stranou a dovol nám potrestat viníky. Vskutku, Carlisle, nic by mne nepotěšilo víc, než ušetřit pro dnešek tvůj život.“ Ten Aro se mi líbil čím dál tím míň. Ani Bílá z něj neměla zrovna dvakrát dobrý pocit, to jak mluvil, prý pro dnešek.
„Nikdo ho nespáchal, Aro. Dovol mi to vysvětlit.“ Carlisle opět nabídl ruku.
Než se vůbec Aro zmohl na odpověď ozval se druhý z vládců, jako jediný blonďák.

„Tolik nesmyslných pravidel, mnoho zbytečných zákonů, které vytvoříte sami pro sebe, Carlisle.“ To jako narážel na jejich stravu?

„Jak je možné, že obhajujete porušení toho jediného, na kterém nám opravdu záleží?“ dodal. Tak ten se nikomu z vlků nelíbil vůbec. Aro alespoň nějaké sympatie měl, koneckonců, nesyčel, mluvil normálně, a vypadal, že je snad ochoten i poslouchat.
„Zákon nebyl porušen. Pokud budete poslouchat –“ Carlisle chtěl pokračovat, ale bloncka ho přerušil.

„Připomeňte mi pak, že nemám ráda blonďáky,“ odfrkla jsem si. Paul se kašlavě zachechtal a přitáhl tak na sebe pozornost všech, i Edwarda.

„Zbloudilá myšlenka,“ uklidnila jsem ho.
„Vidíme dítě, Carlisle,“ prskl světlovlasý upír, „nedělej z nás hlupáky.“
„Ona není nesmrtelná. Ona není upír. Mohu to snadno dokázat, stačí pár chvil –“ začal zase Carlisle, ale ten blbeček ho prostě nenechal pokračovat-
„Jestli není zapovězena, proč jste shromáždili prapor, aby ji chránil?“ utrhl se na něj.
„Svědci, Caie, stejně jako jste si je přivedli vy.“ Carlisle ukázal na rozzlobený dav na okraji lesa, některé z nich v reakci na to vrčeli. Takže Caius se jmenuje, fajn, už známe všechny tři.

„Každý jeden z těchto přátel vám může říci o dítěti pravdu. Nebo se na ni můžete jen dívat, Caie. Podívejte se na proudění lidské krve v její tváři,“ dostal se Carlisle konečně k jádru celé naší obhajoby.  
„Rafinované!“ vyprskl Caius.

„Kde je udavač? Nechť předstoupí.“ Natahoval krk, dokud neuviděl Irinu kousek za svou manželkou.

„Ty! Pojď!“ nakázal jí.
Upírka na něj nechápavě koukala s výrazem dítěte sotva probuzeného ze zlého snu. Caius ji netrpělivě uchopil za ruku. Jeden z obrovských strážců manželek se přesunul k Irině a hrubě ji strčil do zad. Irina mrkla a pak šla pomalu jako v transu dopředu ke Caiovi. Zastavila se o pár kroků dřív s očima upřenýma na sestry.
Caius překonal vzdálenost mezi nimi a dal jí facku. Irina ztuhla a její oči se konečně zaostřili na Caia. Ten ukázal na Rennesmé, která se tulila k Belle s prsty zamotané do Jakeova kožichu.

„Viděla jsi tohle dítě?" zeptal se Caius.
Irina zírala na Bellu a malou Ness, její hlava se nakláněla na stranu a tvářila se dost zmateně.

„Nevím. Není stejná, ale myslím, že ji jsem viděla. Změnila se, vyrostla,“ zamumlala.
Caius začal syčet a Irina hned zmlkla, myslím, že víc ale stejně říct nechtěla. Aro se na Caia podíval a položil mu ruku na rameno v uklidňujícím gestu.

Caius se obrátil k Irině zády.
„Nyní, moji milí,“ řekl Aro hnusně sladkým šeptem, „ukažte mi, co se mi snažíte říct.“ Natáhl ruku k upírce s vytřeštěným pohledem a Irina se ho nejistě chytila. Nedržel ji ani pět vteřin.
„Vidíš, Caie?“ řekl, "je to jednoduché dostat to, co potřebujeme," usmál se a mě trnuly zuby.

„Nejsi sama,“ ozval se za mnou Sam. A nebyl jediný. Po dlouhé době nebylo v našich hlavách ticho, myslím jako vlčí ticho. Myšlenky létaly ze všech stran a sdělovaly pocity jednotlivých vlků. Jak se zdálo, sympatie k Arovi střídavě klesaly a stoupaly, zato Caius byl dávno pod bodem mrazu. A netrpělivě se očekávalo, co ten třetí, Marcus.
Caius neodpověděl.

„A jak se zdá, sladká Irina mluví pravdu. To dítě vážně vyrostlo, přesto však se z její vzpomínky jasné, že není smrtelné. Velmi zajímavé,“ sdělil všem výsledek svého „pátrání“.
„To je přesně to, co se pokouším vysvětlit,“ ozval se znovu Carlisle se znatelnou úlevou v hlase. Že by se přece jen události obracely v náš prospěch? Jeden se skoro bál doufat. Ne potom, co nám Edward všem řekl, že mají více strategií, pro případ, že by se obvinění Iriny prokázalo jako nepravdivé.
Carlisle opět napřáhl ruku. Jenže Aro váhal, nechtěl Carlisleovu ruku přijmout.

„Raději bych dostal vysvětlení od někoho jiného, příteli. Mýlím se, když předpokládám, že toto porušení zákonu nebyla tvoje práce?“ zeptal se

„Nedošlo k žádnému porušení, Aro,“ opravil ho Carlisle mírně.
„Může být, já potřebuju každou pravdu," Arův měkoučký hlas ztvrdl, nejspíš se mu nelíbilo, že ho poučoval.

„A nejlepší způsob, jak ji dostat, je mít důkaz přímo od tvého talentovaného syna,“ naklonil hlavu směrem k Edwardovi a pokračoval, „podle toho jak dítě lpí na jeho novorozené družce, předpokládám, že Edward je do toho zapleten,“ usmál se znovu. Výborně, sympatie k němu znovu klesly, už byly jen stupínek od těch ke Caiovi.

Edward líbnul Bells a Rennesmé a vykročil k vládci. Esmé se rozvzlykala. A já pochopila, proč Edward nechtěl, abych mu prozradila vlčí strategii. Kdybych to udělala, Aro by ji měl jako na stříbrném podnose.

Přes Jacobovu mysl se najednou něco přelilo a nikdo z nás ho neslyšel. Mezi smečkou propukla panika. Volturiovi začali útočit. Ale Jacob se zdál naprosto v pohodě.

„Hej!“ okřikla jsem vlky. A srovnali se.

„Pamatujete si, jak nám Edward popisoval Bellin štít?“ zeptala jsem se pro kontrolu. Kdo nepamatoval, mohl číst v mých myšlenkách.

„Jenže ona to sotva natáhne na metr od sebe,“ připomněla Leah.

„Jo, ale tohle je trochu vypjatá situace a ona je matka, jejíž dítě je ohroženo,“ připomněla jsem já jí. Edward mezi tím došel k Arovi a s povýšeným výrazem ve tváři mu podal ruku.

„Zkus se přiblížit víc k ní, třeba tě přestaneme slyšet taky, jestli jo, potvrdí to tvou teorii,“ navrhl Sam. Tak jsem poslechla a přerušila naši formaci. Ale musela jsem dojít skoro až k Jacobovi, aby se něco stalo. Znovu jsme ho slyšeli.

„Co se děje? Neslyšel jsem vás.“ Ač na povrchu vypadal klidně, uvnitř se všechno svíralo, ale znovu se uklidňoval.

„My tebe taky ne, Bella nejspíš přišla na to, jako používat štít,“ prozradila jsem mu svou teorii. Bells na mě chvilku zírala, než se jí v očích znovu objevilo soustředění a Jacob opět nebyl slyšet. Zavrtěla jsem hlavou a podívala se na ni. Okamžitě jsme se znovu slyšeli.

„Chápu, stačí chránit jen tebe, můžeš zpátky,“ uculila se prohnaně. Ona se fakt nezdá.

„Dal jsi mi mnoho věcí k zamyšlení, můj mladý příteli,“ ozval se zničehonic Aro a přitáhl si tak pozornost nás všech.

„Můžu se s ní setkat?“ žádal Aro skoro až zaprosil s náhlým zájmem.

„Nikdy jsem nesnil o existenci něčeho takového. Jaký přírůstek do našich řad!“ mumlal si pro sebe.

„O co jde, Aro?“ vypálil Caius předtím než mohl Edward odpovědět.

„Něco o čem jsi nikdy nesnil, můj bratře, ale soud už neplatí, ne kvůli tomu, kvůli čemu jsme přišli,“ prozradil mu. Caius zasyčel překvapen jeho slovy.
„Klid, bratře,“ upozornil ho Aro konejšivě.

„Seznámíš mě se svojí dcerou?“ požádal Aro Edwarda znovu. Caius nebyl jediný, kdo zasyčel nad tímto novým odhalením.
Edward neochotně přikývl. Aro stále svíral Edwardovu ruku, a teď odpověděl na otázku, kterou jsme my ostatní neslyšeli.
„Myslím, že kompromis v tomto bodě je jistě přijatelný, podle okolností. Sejdeme se uprostřed,“ promluvil. Jo, taky by se mi nelíbilo, kdyby má dcera musela jít tak blízko k těm opláštěným.
Aro Edwarda sice pustil, ale položil mu ruku na rameno, neustále tak udržujíc kontakt. A celá garda vykročila za nimi. Aro mávl rukou a aniž by se na ně podíval, zarazil je.
„Počkejte, mí drazí. Opravdu nám nemíní ublížit, pokud my neublížíme jim,“ pronesl.
Garda na tohle reagovala více otevřeně než dříve, se vztekem a syčením na protest, ale zůstala stát. Renata se přitiskla k Arovi blíž, než kdy jindy.
„Mistře," zašeptala.
„Nerozčiluj se, má lásko," odpověděl ji, „je to v pořádku,“ dodal.
„Třeba by je uklidnilo, kdyby jich pár mohlo jít s námi," navrhl Edward.
Aro přikývl a luskl prsty.

„Demetri, Felixi,“ zavolal na dva upíry.

„Ty, Jarede, není to ten tvůj Dimitri?“ uchechtl se Seth. Jared jen převrátil oči v sloup a nijak neodpověděl.

Dva upíři okamžitě stáli po Arově boku. Všech pět se zastavilo ve středu zasněženého pole.

„Bello,“ zavolal Edward na svou manželku, „dones Rennesmé… a vezmi s sebou pár přátel.“
„Jacobe? Emmette?“ ozvala se potichu. Oba přikývli a vydali se spolu přes louku k pětici upírů. Italům se ale nelíbil její výběr, plně vzrostlý vlkodlak asi zrovna moc dobré pocity nebudil. Aro však mávl rukou a zarazil tak jejich protesty.

„Zajímavá společnost,“ zamumlal Demetri k Edwardovi. Tiše, normálně bychom ho neslyšeli, ale díky Jacobovi ano.
"Ahoj opět, Bello,“ zašklebil se Felix arogantně na Bells, ale stále sledoval každý Jakeův pohyb.
„Nazdar, Felixi,“ odpověděla mu Bella sarkasticky.

„Vypadáš dobře, nesmrtelnost ti svědčí,“ sklonil ji poklonu a Edward zavrčel.
Aro je vůbec nesledoval, zdál se být plně zaujatý Nessie. Jo, tohle uměla ta malá dokonale.

„Slyším její zvláštní srdce, cítím tu vůni. Opravdu, mladá Bello, nesmrtelnost tě udělala pozoruhodnější, než kdy dřív.“ Tak teď jsem z něj byla vážně udivená, to je jako normální, že nejdřív mluví o Rennesmé a pak se zase otočí na Bellu? Upír podivnej.

Aro si odkašlal, aby znovu upoutal pozornost.

„Směl bych pozdravit vaši dceru, krásná Bello?“ zeptal se Belly sladce. Ta nejdřív vypadala, že odmítne, ale nakonec udělala pár kroků dopředu, tak, aby mohla svou dceru neustále držet, ale aby na ni Ital dosáhl.
„Ale ona je nádherná,“ zamumlal.

„Dobrý den, Rennesmé,“ pozdravil tu, kvůli které se tohle celé odehrávalo.

„Dobrý den, Aro,“ odpověděla mu formálně svým vysokým, zvonivým hlasem.
„Co je to?“ zasyčel Caius zezadu. Vypadal docela nakrknutý.
„Napůl smrtelná, napůl nesmrtelná,“ prohlásil Aro přede všemi a stále pozoroval malou Nessie.

„Má drahá sladká Bella ji donosila ještě jako člověk. Je pravou dcerou těchto dvou,“ dodal ještě, aby snad nevznikly nějaké pochybnosti.
„To není možné,“ vysmál se mu Caius.

„Myslíš si snad, že by mě mohli nějak obelstít? Copak sám neslyšíš její srdce? Nevidíš snad, jak jí pod kůží proudí krev? Ne ne, toto dítě je úchvatnější, než my všichni dohromady,“ prohlásil Aro. Caius se teda rozhodně neusmíval. A Marcus vypadal pořád stejně apaticky.
Aro atáhl svou ruku k Rennesmé v nabídce, jenže malá zrovna tohle neměla v plánu. Naopak, to ona se natáhla a dotkla se Ara dřív, než stihl kdokoli jakkoli zareagovat.
Aro nevypadal vyšokovaně  jako všichni upíři, teda, ty, které jsme viděli při jejich prvním seznámení. Jeho úsměv se zvětšil, a povzdechl si v plné spokojenosti.

„Úžasné,“ šeptl.
Rennesmé se od něj zase odklonila a stulila se své matce do náruče.

„Prosím?“ zeptala se ho.
Arův úsměv zněžněl.

„Pochopitelně jsem netoužil ublížit tvým blízkým, maličká,“ odpověděl jí. Což asi nebyla zrovna pravda, ne podle toho, jak Maggie, upírka, co vycítila lež, vztekle zasyčela. A Edward se taky netvářil nijak nadšeně.
„Zajímalo by mě,“ řekl Aro přemýšlivě a dělal, že nikdo na jeho předchozí slova vůbec neragoval. Jacob najednou stál ve středu jeho zájmu, což se bratránkovi rozhodně nelíbilo. A už vůbec ne ten skoro až vědecký zájem v jeho očích.

„Tímhle způsobem to nefunguje, Aro,“ řekl Edward náhle příkrým hlasem.

„Jen zatoulaná myšlenka,“ řekl Aro a dál posuzoval Jacoba, jako zvíře v zoo.

„Ti pěkně děkuju, sestřenko,“ odfrkl si jmenovaný. A Aro stočil i na nás ostatní. Tak to se mi rozhodně nelíbilo. Žádnému z vlků

„Oni k nám nepatří, Aro, neposlouchají naše povely, jsou zde proto, že chtějí být, vaše přítomnost ohrožuje i je,“ upozornil ho Edward. O čem ksakru uvažuje? Jacob výhružně zavrčel.
„Zdá se, že tenhle s tebou docela souhlasí, ale co ostatní?“ zeptal se Aro.

„Navíc, k vám se zdají být, loajální,“ dodal. Fajn, nemám ho ráda.

„Jejich původ je zavazuje k ochraně lidského života, a my nezabíjíme. To jim dovoluje koexistovat s námi, ale těžko s tebou. Pokud ovšem nepřehodnotíš svůj životní styl,“ pokrčil Edward rameny.

Aro se vesele zasmál. On se zasmál?!

„Jen jedna zatoulaná myšlenka,“ prohlásil opakovaně, „dobře víš, jaké to je. Nikdo z nás nemůže zcela kontrolovat touhy svého podvědomí,“ usmál se.
Edward se zašklebil.

„Vím, jak to je. A taky znám rozdíl mezi tímto druhem myšlenek a druhem, který je úmyslný. Nikdy by to nefungovalo, Aro,“ zopakoval Edward. Podrážděně jsem na něj štěkla, tohle bylo o nás bez nás.

„On pohrával si s myšlenkou… hlídacího psa“ zamumlal Edward zpět.
Sekunda mrtvého ticha, a pak zvuk je šíleného vrčení deroucí se z hrudi každého člena smečky naplnil mýtinu stejně, jako motorová pila ztichlý les.
Dovolila jsem si ten chvilkový luxus a vrčela s nimi, pak ale Bílá ostře vyštěkla a veškeré výtky byly znát jen ve zlověstném tichu.

„Chápu, odpověď na mou otázku. Zdá se, že tihle si svou stranu taky vybrali,“ řekl Aro a znovu se rozesmál.

„Tolik k diskusi,“ řekl Aro, náhle úplně jiným tónem.

„Tolik k rozhodování. Pokud mě vy a vaši chlupatí ochránci omluvíte, mí milí Cullenovi, musím se poradit se svými bratry,“ prohlásil.

Edward na nic nečekal a se všemi se okamžitě stáhli. Aro ani nestihl dojít ke svým, sotva se tam ale ocitl, utrhl se na něj Caius.

„Jak můžeš strpět takovou ostudu? Proč tady stojíme tváří v tvář takovému skandálnímu zločinu, přikrytém nehorázní lží?“ syčel s rukama zkroucenýma do drápů.

„Protože je to všechno pravda,“ řekl mu klidně Aro, „každé slovo. Podívej, kolik svědků je připravených poskytnout důkazy o tom, že viděli, jak to zázračné dítě roste a dospívá za krátkou dobu, co ji znají.“ Arovo gesto ukazovalo od Amuna na jedné straně až po Siobhan na straně druhé. Caia to ale leda tak naštvalo. A při pohledu na své svědky se zdál být trochu nervózní.
„Vlkodlaci,“ zamumlal Caius nakonec. A je to tady, prostě se mu nelíbíme.
"Ach, bratře ...," odpověděl Aro na Caiovu zprávu.
„Budeš bránit i toto spolčování?“ zeptal se Caius, „děti Měsíce byly našimi nepřáteli od úsvitu času. Lovili jsme je až téměř do vyhubení jejich druhu v Evropě a Asii. A oni tady podporují toto zamoření, není pochyb, že se pokoušejí nás svrhnout. Čímž ještě lépe ochrání svůj nenormální životní styl.“

„Fakt by mě zajímalo, proč měsíc, copak jsme na něj nějak fixovaní? A to vyhubování mu teda rozhodně nedaruju,“ odfrkl si Jared.
Edward si hlasitě odkašlal a Caius na něj pohlédl.

„Caie, je poledne,“ poukázal Edward a ukázal na Jakea, „oni nejsou Děti Měsíce. Nemají žádný vztah k vašim nepřátelům na druhé straně světa.“
„Zrodil jsi zde mutanta“ vyplivl Caius zpět.

„Já mu dám takového mutanta, až mu mutant vyletí,“ zavrčela jsem pobouřeně.
„A nejsou to ani vlkodlaci, jestli nevěříš mně, Aro ti to může potvrdit,“ ujistil ho Edward. No tak počkat. Jak nejsme vlkodlaci. A co jako jsme? Přerostlí vlci??
„Ačkoliv si ta stvoření myslí o sobě že jsou vlkodlaci, nejsou. Přesnější název pro ně by byl měniči. Volba vlčí podoby byla čistě náhodná. Mohl to být medvěd nebo jestřáb nebo panter, když došlo k první změně. Tito tvorové opravdu nemají nic společného s Dětmi Měsíce. Mají pouze zděděnou zručnost svých otců. Je to genetické, nemnoží se způsobem infikování ostatních, jako to dělají opravdoví vlkodlaci,“ vzal si Aro slovo.

„Měniči, jistě. Pro mě za mě, ať si to nazývají, jak chtějí. My prostě vlkodlaci jsme,“ odsekl mu Paul.
„Znají naše tajemství,“ řekl Caius nevýrazně. Šmarjá, já ho snad sama zabiju.
„Oni jsou stvoření z našeho nadpřirozeného světa, bratře. Snad ještě více závislí na utajení, než my. Opatrně, Caie. Ošemetná obvinění nás nedostanou nikam,“ upozornil ho bratr.
Caius se zhluboka nadechl a přikývl. Vyměnili si dlouhý, významný pohled.

„Chci mluvit s informátorem,“ oznámil Caius náhle, a obrátil pohled na Irinu.
„Irino,“ vyštěkl Caius. Ta se na něj vyděšeně podívala.Caius škubl prsty. Váhavě se přesunula z okraje formace aby znovu stála před vládcem.
„Jak je vidět, zmýlila ses ve svém obvinění,“ zasyčel na ni.

„Omlouvám se," šeptala Irina.

„Měla jsem se ujistit o tom, co jsem viděla. Nenapadlo mě…“ bezmocně ukázala našim směrem.
„Caie, nikdo z nás by neočekával něco tak ojedinělého, nebo snad ano?" zeptal se Aro. No, Caius ho, jak se zdálo, vůbec nechtěl vnímat.

„Všichni víme, že jsi udělala chybu," řekl Irině zhurta.

„Měl jsem na mysli tvůj důvod špehování, tvou motivaci," pokračoval dál.
„Moje motivace?" zeptala se upírka nervózně.
„Byla jsi na Cullenovy rozzlobená, nebo ne?"
Irina obrátila své utrápené oči ke Carlislově tváři.

Byla jsem," připustila.
„Protože…?“ pobídl ji Caius.
„Protože tito vlci zabili mého přítele," zašeptala, „a Cullenovi mi nedovolili pomstít se," pokrčila rameny.
„Nechcete mi něco říct?“ zeptala jsem se ostatních vlků.

„Laurent, náš úplně první upír, chtěl zabít Bellu,“ pospíšil si s odpovědí Paul. Tak to potom jo.

„Takže Cullenovi se postavili na stranu vlků, proti vlastnímu druhu, co víc, dokonce proti příteli přítele," shrnul Caius.
Irina ztuhla v ramenou.

„Myslela jsem si to, ale nebyla to pravda, Laurent chtěl ublížit té novorozené, ještě když byla člověk," pokusila se o jakési vysvětlení.

„Takže dovolili vlkům, aby se postavili mezi upíra a jeho přirozenou kořist,“ přeformuloval to Caius.

„Cullenovi tady v té době nebyli,“ pokrčila rameny.
„Pokud chceš podat oficiální stížnost proti Cullenovým, nebo měničům ve věci zničení tvého přítele, teď je k tomu čas,“ usmál se Caius krutě.

„Ne, nechci podat stížnost na vlky, nebo Cullenovy, vlci dělali jen to, co jim přikazuje jejich původ. A dnes jsme přišli zničit nesmrtelné dítě, které ovšem neexistuje. Byla to moje chyba, přebírám za ní zodpovědnost,“ řekla všem a pak se otočila ke svědkům Volturiových.

„K žádnému porušení zákona zde nedošlo. Není žádný důvod, proč by jste tady měli zůstávat,“ oznámila jim.

Caius zvedl ruku, ve které svíral jakýsi kovový předmět, hezky zdobený. U upírů to však vyvolalo pozdvižení. Pro jejich vojáky to však byl jakýsi signál. Než stihl kdokoli zareagovat, tři z nich skočili před Irinu a úplně ji zakryli. Ve stejném okamžiku se ozval skřípot, který Bílá identifikovala, jako trhání jednotlivých částí upíra. Sakra.

Caius vešel do středu šedých plášťů a z toho kovového cosi najednou vyšlehl oheň. A šlehal dál, i když šedé pláště odstoupily a zařadily se zpět do formace.

„Teprve teď převzala zodpovědnost za svůj skutek,“ prohlásil Caius nemilosrdně.

Najednou její dvě sestry, do té doby zamrzle pozorující výjev před sebou, vystartovaly dopředu.

„Zastavte je!" zakřičel Edward, vyskočil a chytil Tanyu za rameno. Carlisle ji chytil kolem pasu a nemohla tak dělat nic jiného, než vrčet a řvát. S tou druhou to bylo těžší. Vlci se na povel rozběhli dopředu a vytvořili tak neproniknutelnou hranici, ale nikdo z nás se jí nemohl dotknout, jakmile by vyšokovala jednoho z nás, zasáhlo by to všechny.

Nejdřív to zkusila Rose, ale dostala takovou pecku, až skončila na zemi. Emmett ji chtěl pomoct a povedlo se mu přibít vzteklou upírku k zemi. A pak po ní skočil jeden z nomádů. Bylo na něm vidět, jak dostává šoky, ale ani to s ním nehnulo.

„Zafrino," vykřikl Edward.  Obě bojující upírky sebou přestaly mrskat.

„Vrať mi můj zrak,“ zasyčela Tanya.
A pak Garrett znovu získal vládu nad svým tělem a držel Kate ještě pevněji.
„Když tě pustím, složíš mě znovu, Katie?" zašeptal jí.
„Poslouchejte mě, Tanyo, Kate," řekl Carlisle tichým, ale intenzivním šeptem.

„Pomsta už Irině nepomůže a ona by nechtěla, abyste takhle riskovaly. Když na ně zaútočíte, zemřeme všichni. Nenechte se vyprovokovat,“ vymlouval jim díru do hlavy. Ale jak se zdálo, zabíralo to.

Tanyina ramena se shrbila žalem, a naklonila se ke Carlislovi pro podporu. Kate byla konečně nehybná. Carlisle a Garrett nadále utěšovali slovy příliš naléhavými, než aby zněli příjemně. Mohli jsme se vrátit zpět na svá místa.
„Irina byla potrestána za křivé svědectví proti tomuto dítěti," pronesl Aro. To jako měla být omluva? Nejdřív ji sám obhajoval, že by to nikdo nečekal, a teď takhle?

„Řeknu vám, jsem ráda, že nejsem upír,“ oznámila jsem svým vlkům. Většina z nich zamručela na souhlas.

„Možná bychom se měli vrátit k původní záležitosti?" navrhl Aro.
„Jen abychom byli důkladní," řekl,

„Chci mluvit s některými z vašich svědků, postupy,“ mávl neurčitě rukou.

Aro se přesunul přes sníh, daleko na západní konci naší linie, asi deset metrů od dvojice nomádů. Podle barvy kůže z jihu. Jared s Brandonem a Leah se na svých pozicích naježili, ale ani jeden z nich se nepohnul. Nedivila jsem se jim, ani já bych se nechovala jinak.

„Amun, můj jižní soused!" řekl Aro vřele.

„Je to dávno, co jste mě navštívili," vytkl mu jemně.
„Čas znamená málo, nikdy jsem nepochopil jeho význam," řekl Amun opatrně.
„Taky pravda," souhlasil Aro.

„Takže. Carlisle vás vyzval, abyste svědčili? " přešel rovnou k věci
„Ano."
„A co pro něj dosvědčíte?" zeptal se Aro.
„Na požádání jsem pozoroval dítě. Bylo téměř okamžitě zřejmé, že se nejedná o nesmrtelné dítě," začal, ale byl přerušen. 
„Možná bychom měli upřesnit naši terminologii," přerušil ho Aro, „nyní se zdá, že máme novou klasifikaci. Nesmrtelným dítětem, samozřejmě myslíš lidské dítě, které bylo pokousáno, a tak přeměněno v upíra."
„Ano, to je to, co mám na mysli," souhlasil Amun s vládcem.
„Co jiného jsi na dítěti pozoroval?" ptal se Aro dál.
„Ty samé věci, které jsi již jistě viděl v Edwardově mysli. To, že dítě je biologicky jeho. To, že roste. To, že se učí," pokrčil Amun rameny.
„Ano, ano," řekl Aro drobet netrpělivě.

„Ale konkrétně za těch pár týdnú co jste tady, co jsi viděl?" přeformuloval trochu svou otázku.

„O co mu ksakru jde?“ zeptal se Jacob

„To, že roste ... rychle,“ odpověděl Arovi druhý upír.
Aro se usmál.

„A myslíš si, že by ji mělo být umožněno žít?" Tak takhle on. Zmetek.
„Nepřišel jsem abych soudil" prohlásil dvojznačně. Aro se lehce usmál.

„Chci jen slyšet tvůj názor,“ popostrčil ho.
„Nevidím ohrožení v dítěti. Učí se, dokonce rychleji než roste," odpověděl mu a uvolnil ztuhlou čelist.
Aro přikývl a po chvíli se odvrátil.
„Aro?" zavolal ho Amun.
Aro se zase otočil zpět.

„Ano, příteli?"
„Podal jsem své svědectví. Nemám na věci zde žádný další zájem. Moje družka a já bychom rádi odešli," požádal ho Amun
Aro se vřele usmál.

„Pochopitelně. Jsem rád, že jsme si mohli promluvit. A jsem si jist, že se opět brzy uvidíme," odpověděl mu sladkým tónem. Jenže každý z přítomných slyšel tu skrytou výhružku a Amun se svou partnerkou si toho byli vědomi ze všech nejvíc. Zmizeli dřív, než by kdo řekl, že je to možné.

Aro se přesunul na naši stranu. Bílá se rozhodla, že tohle si ohlídá sama. A na upírovi bylo vidět, že si té změny barvy oči všiml. Bílá dostala v duchu pohlavek, takhle blbě se prozradit. Jediné, čeho jsem dosáhla bylo vrčení, které slyšel i Aro. Zvedl tázavě obočí, ale nijak se nezarazil, zůstal stát až před upírkou z Irska,

„Drahoušku Siobhan. Ty jsi stejně krásná jako vždycky," složil ji hned ze startu poklonu.
Siobhan naklonila hlavu a čekala.
„A ty?" přešel zase k věci, "mohla bys odpovědět na mé dotazy stejně jako Amun?"
„Ano," řekla Siobhan, "ale já bych snad ještě trochu přidala. Rennesmé chápe omezení. Není nebezpečím pro lidi, hodí se k nim lépe než my. Nepředstavuje žádné nebezpečí prozrazení,“ dodala přesně to, co bylo potřeba a co Amun neřekl.
„Nevíš o žádném?" zeptal se Aro střízlivě.
„Myslím, že vám nerozumím,“ odpověděla mu upírka opatrně.
„Nebyl porušen žádný zákon," řekl Aro usmiřujícím hlasem, jenže to ale prostě bylo slyšet. I když ho neřekl.

„Žádný porušený zákon," opakoval Aro. „Nicméně, skutečně neexistuje nebezpečí? Ne " zlehka potřásl hlavou, "to je jiná otázka."
„Ona je unikátní… naprosto unikátní. Jakým mrháním by bylo zničit něco tak nádherné. Zvláště, když jsme se mohli dozvědět tolik…“ povzdechl si.

„Ale je tu nebezpečí, nebezpečí, které jednoduše nelze ignorovat," vypadlo z něj nakonec.

„Vyhlašuju anketu o to, kdo si bere Ara,“ prohlásila Leah. Jared se přihlásil jako první.

„Nenech ho, aby se tě dotkl, jinak jsme v háji,“ upozornila jsem ho.

„Toto úžasné dítě," spustil ruku dlaní dolů, jako kdyby se chtěl dotknout Rennesmé, i když byl dobrých čtyřicet metrů od ní, znovu téměř u formací Volturiů .

„Pokud bychom mohli poznat její potenciál, vím s naprostou jistotou, že by měla navždy zůstat zahalená do temnoty která chrání nás. Ale nevíme nic o tom co se s ním stane! Její vlastní rodiče jsou sužováni obavami o její budoucnost. Nemůžeme vědět, co z ní vyroste," odmlčel se, hledíc nejprve na naše svědky, pak na své vlastní.

„Aspoň víme, kde je podle něj zakopaný pes, je fakt, že má pravdu, tohle nevyvrátíme,“ poznamenala Leah.

„Jenom známé je bezpečné. Pouze známé je snesitelné, Neznámé je… zranitelnost," oznámil všem své stanovisko. Caiuv úsměv se zle rozšířil.
„Přeháníš, Aro," řekl Carlisle drsným  hlasem.
„Klid, příteli." Aro se usmíval, jeho tvář vlídnější, jeho hlas jemnější, než kdy předtím.

„Neukvapujme se. Podívejme se na to ze všech stran."
„Mohu nabídnout stranu, kterou je třeba zvážit?" požádal vyšším tónem nomád, co držel Kate, přičemž udělal krok vpřed.
„Nomáde,", řekl Aro a přikývl na souhlas.
Upírova tvář se vyhladila. Jenže nezačal mluvit směrem k vládci, ne, koukal na jeho svědky.

„Přišel jsem na žádost Carlislea, jako ostatní, abych svědčil," řekl.

„To jistě již není nutné, s ohledem na dítě. Všichni jsme viděli, čím je,“ pokrčil rameny.
„Já zůstal, abych dosvědčil něco jiného. Vy," oznámil a ukázal prstem směrem k ostražitým upírům. „Dva z vás jsem znal, Makenna, Charles, a vidím tady mnohé z vás, kteří putují, toulají se stejně jako já. Nezpovídáte se nikomu. Zamyslete se pečlivě nad tím, co vám teď řeknu. Tito Staří dnes nepřišli kvůli spravedlnosti, jak vám řekli. Máme podezření, které teď bylo prokázáno. Přišli, uvedeni v omyl, avšak s platnou výmluvou pro svoji akci. Jste svědky toho, jak se snaží najít důvody pro jejich skutečný záměr, zničit tuto rodinu a jejich životní styl, " pronesl do ticha.

„Přišli vymazat to, co vnímají jako konkurenci. Možná, stejně jako já, se díváte na tento klan se zlatýma očima a divíte se. Je těžké je pochopit, pravda, ale Staří se podívali a uviděli něco jiného než jejich podivnou volbu. Uviděli moc. Mohu dosvědčit pouta v této rodině, říkám rodina ne klan. Tito podivní zlatoocí, popírají svou vlastní přirozenost. Ale nenalezli na oplátku něco, co stojí za víc, než pouhé ukojení touhy? Sledoval jsem je celou tu dobu, a viděl vazby mezi nimi. Neexistuje zde žádná agrese, jakou jsme všichni viděli u velkých jižních klanů, které rychle rostly, a mizeli ještě rychleji. Neexistuje zde žádná touha po nadvládě. A Aro to ví lépe než já," pokračoval se svou řečí.
„Carlisle nás všechny ujistil, než nám řekl, co se blíží, že nás sem nezavolal bojovat. Tito svědkové ", nomád ukázal na Iry, "souhlasili, že předloží důkazy a svou přítomností zpomalí postup Volturiů tak, aby Carlisle dostal šanci, říct pravdu. Ale někteří z nás se divili " podíval se na Eleazara, „ pokud má Carlisle pravdu na své straně stačilo by to, aby zastavil takzvanou spravedlnost? Jsou zde Volturiovi pro ochranu bezpečnosti našeho tajemství, nebo aby chránili své vlastní zájmy? Přišli, aby zničili nelegální stvoření, nebo způsob života? Může je uspokojit, když se nebezpečí ukáže být jen nedorozuměním? Nebo budou tlačit na výsledek, aniž by měli spravedlivou omluvu? Máme odpovědi na všechny tyto otázky. Slyšeli jsme to v Arových lžích, mezi námi je jedna s darem, který rozezná pravdu od lži. A vidíme to v Caiově nedočkavém úsměvu. Jejich garda je jen nesmyslná zbraň, nástroj, kterým jejich velitelé slídí po nadvládě. Takže teď je tady více otázek, otázek, které musíte zodpovědět vy. Kdo vám vládne, nomádi? Zodpovídáte se někomu kromě sebe sama? Jste volní, abyste si zvolili cestu, nebo budou Volturiovi rozhodovat, jak budete žít? Přišel jsem svědčit. Zůstal jsem bojovat. Volturiovy nezajímá smrt dítěte. Budou usilovat o smrt naší svobodné vůle," zakončil svou plamennou řeč. A že teda plamenná byla.
Pak se obrátil tváří v tvář Italům.

„Tak pojďte, říkám já! Nechci již slyšet žádné další lživé zdůvodnění. Buďte upřímní ve svých motivech, jak my budeme upřímní ve svých. Budeme bránit svou svobodu. Zaútočte nebo ne. Zvolte si nyní, a nechť tito svědci vidí, o co tady skutečně jde," vyzval je.

„Moc hezká řeč, můj revoluční příteli," usmál se Aro.
Garrett zůstal nakročen k útoku.

„Revoluční"? zavrčel.

„Proti komu rozdmýchávám revoluci, mohu-li se zeptat? Jsi můj král? Mám ti taky říkat pane, jako tvá podlézavá stráž? "
„Klid, Garrette," řekl shovívavě Aro, „chtěl jsem se jenom zmínit o době tvého zrození. Stále vlastenec, vidím. "
Garrett hleděl zuřivě zpět.
„Nechte nás zeptat se našich svědků," navrhl Aro zničehonic.

„Nechte nás vyslyšet jejich myšlenky, než se rozhodneme. Řekněte nám, přátelé " zvolala a obrátil se nedbale zády k nám, „ co si myslíte o tomhle všem? Mohu Vás ujistit, že dítě není to, čeho jsme se obávali. Máme riskovat a nechat dítě žít? Máme vystavit náš svět v ohrožení, aby se zachovala jejich rodina neporušená? Nebo má svědomitý Garrett pravdu? Přidáte se k nim v boji proti našemu náhlému hledání nadvlády?“ zeptal se jich hlasitě.
„Jsou toto naše jediné možnosti?" zeptala se náhle černovlasá dívka, sledujíc Ara.

„Souhlasit s vámi, nebo bojovat proti vám?" pokračovala.
„Samozřejmě, že ne, okouzlující Makenno," řekl Aro.

„Můžete v klidu odejít, samozřejmě, jako to udělal Amun, i když nesouhlasíte s rozhodnutím rady."
Makenna se podívala na tvář upíra po jejím boku a ten přikývl.
„Nepřišli jsme sem bojovat," odmlčela se, vydechla a pak řekla: "Přišli jsme sem svědčit. A naše svědectví je, že tato rodina je nevinná. Vše co řekl Garrett je pravda. "
„Aha," řekl smutně Aro.

„Lituji, že nás vidíte tímto způsobem. Ale taková už je povaha naší práce," dodal ještě smutněji.
„To není to, co vidím, ale to, co cítím," promluvil Makennin druh vysokým, nervózním hlasem. "

„Garrett řekl, že mají způsoby, jak rozeznat lež. Já taky rozeznám, kdy slyším pravdu, a kdy ne." S děsem v očích se pohnul blíže k družce, čekajíc na Arovu reakci.
„Neboj se nás, příteli Charlesi. Nepochybuji o tom, že skutečně věříš tomu, co vlastenec říká,“ uchechtl se Aro lehce a druhý upír přimhouřil oči.

„To je naše svědectví," řekla Makenna, „nyní odcházíme."
Ona a její druh pomalu couvali, neotočili se dokud nezmizeli z dohledu mez stromy. Jeden další cizinec začal ustupovat stejnou cestou, pak další tři se vrhli za ním. Skvěle, jen tak dál, čím míň bojovníků, tím líp.
„Je jich víc, mí nejdražší," řekl Aro, jako by mi snad četl myšlenky, „nemůžeme očekávat žádnou vnější pomoc. Měli bychom opustit tuto otázku nerozhodnutou, abychom zachránili sami sebe?"
„Ne, mistře," zašeptala jeho garda najednou.
„Stojí ochrana našeho světa za možnou ztráta některých z nás?"
„Ano," vydechli, „my se nebojíme." No my teprve ne!
„Bratři," řekl zasmušile Aro, „je tady mnoho ke zvážení."
„Poraďme se," řekl netrpělivě Caius.
„Poraďme se," opakoval Marcus lhostejným tónem. Zvláštní hlas, nebyl tak krutý, jako Caiův, ale ani posměvačný nebo sladký jako Arův. Ten Marcus musel být hodně zvláštní.
Aro opět obrátil zády k nám čelem ke svým bratrům. Spojili ruce, aby vytvořily černý trojúhelník.
„Pamatuješ si, co jsem ti říkala?" zašeptala zničehonic Bella své dceři. Ta se rozbrečela, ale přikývla. Edward je pozoroval nechápajícím pohledem. On o tom nevěděl? Koneckonců, asi to bylo dobře. Jacob těžce zakňoural.

„Neboj, bratránku, Demetriho dostaneme mezi prvními, nebudou mít možnost, jak vás najít,“ promluvila jsem k němu v duchu. A každý ze smečky se rozloučil.

„Jestli všechno dobře dopadne, nejpozději zítra čekej zprávu od vlků,“ dodala jsem ještě. Podíval se na mě a přikývl. Pak mu Bells cosi zašeptala, Bílá ho blokovala, aby to neslyšel nikdo jiný z vlků. Pro případ, že by se někoho z nás Aro přeci jen dotkl.

Jakob tiše vrčel, tiché skřípění, nepřerušované téměř jako předení. Kožich měl naježený a jeho zuby obnažené.
Edward políbil Rennesmé na čelo, pak ji zvedl Jacobovi na ramena.

„Není tedy žádná naděje?" zašeptal Carlisle. Esmein dech se znovu rozplakala a schovala se v náručí svého manžela. Najednou se všichni se všemi loučili. Jedním skokem jsem byla v lese za námi a bleskově se přeměnila. Paul mě okamžitě následoval. Sotva jsem se stihla oblíct.

„Miluju tě, víš to?“ zašeptal a pevně mě objal. Věděla, a přesto mě to ujištění strašně uklidnilo.

„Taky tě miluju, zamumlala jsem mu do kůže na krku. Po chvilce mě pustil, natáhl na sebe kraťasy a ruku v ruce jsme se vydali zpět na mýtinu. Upíři na druhé straně se zdáli být víc, než překvapení. V němé tiché formaci radících se bratrů ale nedošlo k žádné změně.

„Chelsea se snaží prolomit naše vazby," zašeptal Edward. „Ale nemůže je najít. Necítí nás zde… to děláš ty?“ zeptal se Belly. Ta se jen usmála.

„To vše dělám já,“ odpověděla mu.
„Carlisle? Jsi v pořádku? "zalapal Edward zběsile po dechu.
„Ano. Proč? " zeptal se doktor opatrně.
„Jane," odpověděl Edward.
„Neuvěřitelné," řekl Edward.
„Proč nepočkají na rozhodnutí?" zasyčela Tanya.
„Běžný postup," odpověděl Edward prudce, „obvykle znehybní ty, co jsou souzeni, aby nemohli uniknout."
„Říkal jsem ti, že tohle byl náš čas," řekl jeden Rumun druhému.
„Jen se podívej do čarodějčiny tváře," zasmál se druhý radostně.
„Alec to zkouší?" zeptala se Bella zničehonic. Asi nějaká změna na štítu.
Edward přikývl.

„Jeho dar je pomalejší, než Janin. Plíží se. Dotkne se nás za pár sekund," dodal
Najednou se mýtinou neslo hřmění a zvedl se vítr, který rozfoukal sníh. To byl myslím ten Garrett. Asi viděl něco, krom jej neviděl nikdo jiný.

Trojúhelníkové formace vládců se rozpadla, když se napříč celou mýtinou vytvořila puklina. Země se na moment otřásala a sněhová závěj se propadla do díry.
Aro a Caius sledovali otevření země s rozšířenýma očima. Marcus vypadal pořád stejně. Jako by ho to absolutně míjelo.

„Výborně, Bello!" povzbuzoval jeden z našich upírů jmenovanou tichým hlasem.
„Budu se muset soustředit," šeptala Edwardovi.

„Když dojde k těsnému boji, bude těžší udržet štít kolem správných lidí."
„Budu je držet mimo vás,“ slíbil jí Edward.

„Ne,“ odsekla mu, „musíš dostat Demetriho. Zafrina je udrží."

„Demetriho si bere Jared, Edwarde,“ ozvala jsem se taky a konečně mu ukázala naši strategii. Přikývl, ale chtěl, abychom spolupracovali s upíry.
Zafrina slavnostně přikývla.

„Žádný z nich se téhle mladé nedotkne," slíbila Edwardovi.
„Chtěla bych jít po Jane a Alecovi sama, ale můžu udělat více zde," dodala.
„Jane je moje," zasyčela Kate, „potřebuje ochutnat svoji vlastní medicínu."

„Přidávám se k tobě, Kate,“ uculila jsem se na ni. Přikývla
„Alec mi dluží mnoho životů, ale já se spokojím s jeho" zavrčel Vladimir z druhé strany.

"Je můj."
„Chci jen Caia," řekla Tanya vyrovnaně.
Ostatní začali soupeřit o rozdělení, ale byli rychle přerušeni.
„Než budeme hlasovat," začal zase Aro.
„Dovolte mi připomenout vám," Aro pokračoval, "a to bez ohledu na rozhodnutí Rady, tady nemusí dojít k žádnému násilí."
Edward zavrčel temným smíchem.
Aro na něj smutně zíral.

„Bude politováníhodným mrháním ztratit kteréhokoli z vás. Ale tebe a tvoji novorozenou družku především, mladý Edwarde. Volturiovi by mnohé z vás rádi přivítali do svých řad. Bella, Benjamin, Zafrina, Kate. Je před vámi mnoho možností. Zvažte je," nabídl jim. Nikdo se však dobrovolně nevzdal.
„Tedy hlasujme," řekl s očividnou nechutí.
Caius promluvil s dychtivým spěchem.

„Dítě je velká neznámá. Neexistuje žádný důvod povolit existenci takového rizika. Musí být zničeno, spolu se všemi, kteří je chrání." pousmál se.
„Já nevidím žádné bezprostřední nebezpečí. Dítě je pro teď dostatečně bezpečné. Vždy to můžeme později přehodnotit. Odejděme v pokoji," ozval se Marcus.

„Musíme hlasovat, jak se zdá," uvažoval Aro.

„Ano!" zasyčel. Edward náhle. Copak se zbláznil?
„Aro?" zavolal Edward, téměř křičel, nepokryté vítězství v jeho hlase.
Aro na sekundu zaváhal, než mu odpověděl. „Ano, Edwarde? Máš něco dalšího…?“

„Možná," řekl Edward příjemně, „za prvé, pokud bych mohl objasnit jeden bod?"
„Jistě," povolil Aro.
„Nebezpečí, které vám hrozí od mojí dcery, pramení výhradně z naší neschopnosti odhadnout, jak se bude vyvíjet? To je jádro věci?" zeptal se Edward.
„Ano, příteli Edwarde," souhlasil Aro.

„Pokud bychom si mohli … být si jisti jak bude růst a bude moci zůstat ukrytá před lidským světem a neohrozí bezpečnost našeho utajení…“ odmlčel se a pokrčil rameny.
„Takže, pokud by byl nějaký způsob jak si být jisti," navrhl Edward, „přesně tím, co se stane… pak by nebylo nutné hlasovat vůbec?"
„Kdyby byl nějaký způsob, jak si být naprosto jisti," souhlasil Aro, „pak, ano, nebylo by co prodiskutovávat."
„A budeme sdílet mír, zase jednou jako dobří přátelé?" zeptal se Edward ironicky.
„Pochopitelně, můj mladý příteli. Nic by mě netěšilo víc,“ souhlasil vládce.
„Tak mám co nabídnout,“ prozradil Edward.
Aro přimhouřil oči.

„Ona je naprosto unikátní. Její budoucnost může být pouze tušena," připomněl mu.
„Není naprosto unikátní," nesouhlasil Edward, „vzácná, to určitě, ale není jediná svého druhu."
„Aro požádal bys Jane, aby přestala útočit na moji ženu?" poprosil Edward zdvořile, „pořád probíráme důkazy."
Aro pozvedl jednu ruku.

„Klid, mí drazí. Nechte nás ho vyslyšet," odvolal svou armádu.
„Proč se k nám nepřipojíte, Alice?" zavolal Edward hlasitě.
„Alice," zašeptal Esme v šoku.
Alice!
„Alice! Alice!" Jiné hlasy mumlali kolem nás. 
„Alice," vydechl Aro.
Jasper.

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

1

© 2010 Stmívání FF - Kopírování veškerých děl je bez souhlasu autora přísně zakázáno!