18.09.2011 [12:00], Kamikadze, ze série Za láskou přes překážky, komentováno 22×, zobrazeno 4791×

Za všechno můžou upíři, kvůli nim jsem se začala měnit, běhám po čtyřech, Embry nás všechny věčně otravuje vytím na měsíc, a svou mysl sdílím s potrhlou vlčicí, ne, Bílá, nebij mě, nejsi tak moc potrhlá. A teď ještě ke všemu musím být alfou jedné malé smečky, fakt díky.

 

 

Pokud se Vám následující kapitola, a pár dalších, budou zdát povědomé, nepletete se, snažím se je psát co nejpodobněji knize....

Uplynuly tři týdny, když Sam svolal smečku. Bella s Edwardem byli zpět. A Bells na tom prý byla hodně špatně. Už tak byly vztahy ve smečce hodně vyostřené. Smlouva, Bellina přeměna v upírku, která měla následovat, ale Sam to chtěl nechat být, koneckonců to byla její volba. Ne tak Jacob. Stále jí miloval a nikdy se nevzdal myšlenky, že by oni dva mohli být spolu.

„Jaku, je mi to líto, ale souhlasím se Samem. Bella si svůj osud vybrala, a jestli si myslí, že takhle bude její odchod pro Charlieho lepší, nemůžeme jí v tom bránit,“ pokusila jsem se ho nějak přesvědčit, jenže neposlouchal.

„Jsi stejná, jako Seth, taky s nima sympatizuješ. Jak jinak, Jasper je přece tvůj oblíbenec. Vůbec bych se nedivil, kdybys s ním něco měla. Myslíš vůbec taky na někoho jiného? Isabella je teď vraždící monstrum! Je naší povinností ochránit kmen!“ rozkřičel se na mě. Vnímala jsem ho jen do zmínky o mě a o Jasperovi.

„Jasper je přítel. Carlisle mě, Paulovi i tobě zachránil život. A Bella se rozhodla sama. Jsem si jistá, že jestli je natolik nebezpečná, jak říkáš, Cullenovi si s ní poradí,“ šeptla jsem zničeně.

„Pořád všichni mluvíte o tom, že je Bells upírkou. Co když jen nemocná?“ zamyslel se Sam. Jacob si ho změřil stejně hněvivým pohledem, jako nás ostatní.

„A jestli je upírkou, bude bojovat spolu s ostatními, jsi připravený ji zabít? Nebo nechat někoho z nás, aby ji zabil a tys mu to potom do konce života vyčítal?“ uhodil na tu správnou strunu.

„Už to není ta Bella,“ zavyl zmučeně. Ano, byli jsme ve vlčích podobách.

„Dost. Jsi přemožen, Jacobe Blacku. Smečka na Cullenovy nezaútočí. Dohoda nebyla porušena, Isabella Cullenová si svůj osud vybrala sama,“ promluvil Sam. Jeho hlas se však změnil, dostal tón alfa vlkodlaka. Jacob měl svázané nohy. Doslova. Ale přesto vyšel z kruhu a zamířil na západ.

„Jaku, nedělej to znovu. Neutíkej,“ zavolala jsem na něj, ale naprosto mě ignoroval. Rozběhla jsem se za ním.

„Mandy, jdi pryč. Potřebuju být chvilku sám,“ zavrčel, ale moc mu to nepomohlo. Bílá jen zavrčela nazpátek a běžely jsme po jeho boku dál. Teprve pak ke mně probleskla jeho myšlenka.

„Sólový útok není řešení. Zabijí tě dřív, než se k ní dostaneš,“ pokoušela jsem se mu to vymluvit. Měl jediné štěstí, že kdykoli byl někdo se mnou, zbytek smečky ho neslyšel, pokud jsem to nechtěla. Jenže já zvažovala, že to k nim pustím.

„Nedělej to. Chci se jen přesvědčit, jestli je opravdu nemocná,“ požádal mě téměř zoufale. Jako člověk by lhát mohl, ale jako vlk ne.

„Fajn, poběžíme domů a pojedeme na motorce, bude to tak jistější,“ navrhla jsem. Přijal to sice neochotně, ale měla jsem pravdu. Tuhle schopnost jsme s Bílou moc netrénovaly.

Jenže před domem seděla v kolečkovém křesle menší komplikace. A přesně věděl, k čemu se chystáme. A přesto, dokázal to nedávat najevo.

Při jeho rozhovoru s Jakem jsem se neskutečně bavila.

„Jednou si to křeslo rozsekáš a pak se budeš muset všude plazit po loktech,“ upozorňoval ho Jake, zatímco mu po rampě pomáhal do domu. Chvilku po tom, co se dozvěděl, že celý ten kopec, který vedl od domu Clearwaterů až k nám, sjel s odbrzděným vozíkem. Vážně ho jednou rozfláká.

Vešla jsem za nimi do domu právě včas, abych viděla, jak Jake odpojuje telefon. Povzdechla jsem si a zadívala se na Billyho. Jo, chtěl to na nás prásknout.

„Neboj, pohlídám ho,“ slíbila jsem mu s mírným úsměvem, když Jake odešel vytáhnout motorku.

„Nedovol mu udělat nějakou hloupost,“ požádal mě tichým hlasem a kývnul směrem ke dveřím. V tu chvíli se ozvalo túrování motorky. Jacob čekal. Aspoň, že tak.

Rychle jsem vyběhla ven a přijala nabízenou přilbu.

„Drž se pevně, máme asi deset minut, než se Billy dostane k nějakému telefonu, nebo Paul s telefonem k němu,“ houkl na mě a vystřelil bleskovou rychlostí.

Stihli jsme to tak tak, sotva jsme přejeli hranici, v lesním porostu se objevili vlci. V té chvíli už na nás ale nemohli.

Cullenovi o nás museli vědět celou dobu, co Jakova motorka svištěla po příjezdové cestě.

Netušila jsem, co se děje v jeho hlavě, ale podle napětí v ramenou jsem byla na pozoru.

Sotva jsme se ocitli u domu, upíří puch nás oba uhodil do nosu. Vlčice ve mně už nevrčela, ale nutilo mě to kašlat.

„Nikdy si na to nezvyknu,“ zamumlala jsem polohlasně a seskočila z motorku. Nikde však nikdo nebyl, nechápala jsem, museli nás slyšet, a přesto nevyšli ven z domu. Možná Edward slyšel Jakovy myšlenky a varoval je, nebo tak něco.

Projevili se, až když jsme se ocitli před dveřmi. Carlisle otevřel chvilku potom, co jsem zaklepala. Jake vypadal poněkud rozmrzele, nejspíš chtěl, aby přišel Edward.

„Jaku, Mandy, jsem rád, že vás vidím, ale není zrovna vhodná chvíle pro návštěvu,“ oznámil nám shovívavým hlasem. Lhal, v obličeji se mu zračily obavy.

„Carlisle, to je dobrý. Před Jakem to přece skrývat nemusíme,“ ozval se z vnitra domu Bellin hlas. Asi byla fakt nemocná, nezněla jako upír, spíš hodně nakřáple. A pak nás pozvala dovnitř.

To co nás oba zarazilo, nebyla místnost, vypadala jinak, než při svatbě. Dokonce ani Bella, schoulená na pohovce, s kruhy pod očima a šedou pletí. Byla to Edwardova tvář. Plná utrpení, s napůl šílenýma očima. A díval se na Bellu.

Jake už u ní klečel, když jsem udělala první krok. Jasper byl v momentě u mě, ale Alice jsem nikde neviděla. Za to Rose stála u Belliny hlavy a pozorovala Jacoba s narůstajícím vztekem v očích, na mě se taky koukla a nebylo to nic, s čím bych se chtěla potkat znovu. Hned na to začala Bella zvracet. Vážně byla nemocná. Hodně.

„Omlouvám se,“ šeptla potichu, přestože k tomu neměla důvod.

„Bells, co se děje?“ vzhlédl k ní Jacob. Neodpověděla, místo toho se snažila postavit, i když se jí v tom všichni snažili zabránit.

„Snažím se ti to ukázat,“ zasyčela na Jaka.

„To není možné,“ vydechla jsem při pohledu na její vzdouvající se břicho. Nemohla být těhotná, teda mohla, ale ne takhle těhotná.

„To jsme si mysleli taky. Nikdy se nic podobného nestalo,“ zamumlal po mém boku Jasper.

„Ven, Jacobe,“ zavrčel Edward, nejspíš v reakci na bratránkovy myšlenky. Jake jen kývl, jenže ven šli oba dva. A já se zničehonic ocitla v kuchyni.

„Vypadalo to, že omdlíš, a pohovku si zabrala Bella,“ pokrčil Jasper omluvně rameny. Jo tak.

„Ono ji to zabíjí, že jo,“ zamumlala jsem zničeně. Lehce přikývl a sedl si vedle.

„Jeho otec je upír. Roste rychleji, než normální dítě, ale Bellino tělo to nezvládá. O potratu nechce ani slyšet, Rose ji v tom pomáhá, i Esmé. Carlisle ani Emmett proti svým manželkám nepůjdou. Bells si myslí, že to zvládne, že to přežije, jenže tohle neví nikdo z nás,“ vysvětlil mi. Chvilku po tom se ti dva vrátili, kupodivu oba vcelku.

„Necháme Bellu a Jacoba na chvilku o samotě,“ promluvil ke své rodině. Čekala jsem, že bude protestovat jen Rose, kupodivu se přidala i Esmé. Nakonec však odešli.

„My dva zůstaneme tady,“ přimáčkl mě Jasper k židli, když jsem se chtěla zvednout. Ani jsem se nestihla zvednout znovu a už zavřel dveře.

„Někdy si musíme dát závod, zajímalo by mě, jestli tě porazím,“ zamumlala jsem. Přikývl a sedl si zpátky.

„Je ti doufám jasné, že je uslyším i já,“ připomněla jsem mu. Věděl to. Takže jsme byli překvapeni oba stejně, když Jake prozradil, co po něm Edward chtěl.

„Nebudu pozorovat, jak umíráš, Bello,“ odpověděl jí, když se ho zeptala, jestli ještě přijde. Chvilku před tím, než jsme odešli.

„Dojeď domů na motorce, já to povím smečce,“ pobídl mě, kousek od domu a rozběhl se k lesu. Citlivé smysly vlčice zachytili jemné lupnutí, jak se proměnil.

Cesta domů byla kupodivu časově kratší. Možná to bylo mým stylem jízdy, možná volnějším provozem.

U Billyho jsem se ani nezastavovala, jen zaparkovala motorku a už uháněla lesem.

Všem běžely v hlavě ty hrůzné obrazy Belly, jejího ochránce Rose, přikrčenou za pohovkou. Edwardův pološílený obličej a hlavně obavy v obličeji ostatních. A to u Sama rozhodlo. Pokud ani sami upíři nevědí, co se mělo narodit, byli ohroženi všichni ostatní. A naším úkolem bylo chránit kmen.

„Ještě před chvíli si byl proti útoku, a teď to chceš změnit? Oni ji chrání, nemáme šanci vyhrát,“ připomněl mu Jacob. Taky obrátil, Sam chtěl Bellu, a hlavně to, co nosila pod srdcem, zabít. Jake ne.

„Nesmíme se nechat ovlivnit. Rozdělíme si je,“ rozkázal. Sám si chtěl vzít Edwarda, jeho schopnost byla podle něj pro upíry rozhodující, i pro toho kdo proti němu měl bojovat, a nechtěl nikomu dovolit podstoupit tohle nebezpečí. Jake si měl vzít na starost Jaspera, s mou pomocí. V tu chvíli jsme se oba vzepřeli. Sam přitvrdil a použil alfa rozkaz. Oba dva jsme klesli k zemi, neschopni se hnout, Embry s Quilem a Paulem nás začali přesvědčovat. V momentě, kdy jsme se podvolili, provazy jako by zmizely.

„Paule, to přece nemůžeme. Nám oběma zachránili život, dlužíme jim to,“ zadívala jsem se na něj nechápavě. Byl nadšený z nadcházejícího boje. Na chvilku mu hlavou bleskla myšlenka o mě a o Jasperovi. Vyrazila mi dech. Tak tohle si myslel. Okamžitě ji zapudil, prý to byl jen záblesk. Věřil mi, tedy, alespoň to tvrdil.

„Same, to přeci nejde, ne dnes večer. Musíme se alespoň poradit se smečkou,“ ozval se Seth. V okamžiku byl dalším, koho držely provazy alfy. Dělal z nás své otroky.

„Dnes potřebujeme celou smečku. Jacobe, Amando, Sethe, budete bojovat po našem boku,“ rozkázal. Jenže dneska se mýlil, a ani Jacob, ani já jsme se nenarodili proto, abychom před ním padali na kolena.

„Ne!“ ozvali jsme se současně a neviditelné provazy, ovládající nás, jako loutky, zmizely. Pohledy všech se upřely naším směrem.

„Amando! Jacobe!“ Sam se znovu pokoušel použít tón alfy, ale nechával nás chladným. Byl alfou jen proto, že ani jeden z nás nechtěl stát na jeho místě. My dva to měli v genech.

„Potomci Ephraima Blacka se nenarodili proto, aby poslouchali potomka Leviho Uleye,“ zaznělo v hlavách všech současně. To už byl Jacob a Bílá. Uznala, že přišel čas vzít si to, co jí právem náleželo.

„Tak tohle je váš plán? I když mě jeden z vás porazí, smečka ho nikdy následovat nebude!“ zavrčel. Jako dozvuk jeho slov se k němu po stranách přidali dva další vlci. Beta a třetí v pořadí. Paul a Jared.

„Nikdo s tebou bojovat nechce, ani dnes večer nebude. Jen na rozdíl od tebe nebudu nikomu brát jeho svobodnou vůli,“ zavrčela jsem ublíženě. Nechápala jsem, jak si mohl myslet, že bych mu někdy dokázala ublížit. Bílá možná, určitě, ano, ale já ne.

„Přestaňte s tímhle šílenstvím, a připojte se zpět k nám,“ pokusil se znovu o rozkaz, jenže stejně, jako před tím. Teď už s námi nic nedělal.

„Nevím, jak to bude pokračovat, ale jedno vím jistě,“ začala jsem a Sam pod váhou mých slov, a hlavně tónu, podklesl v kolenou. To já měla alfa gen. Ne on.

„Budu stát mezi tebou a Cullenovými. Nechci přihlížet, jak smečka zabíjí nevinné. Máte na víc, než je tohle.“ Otočila jsem se k nim zády a s Jacobem v patách vystřelila pryč. Za námi pročíslo lesní ticho vytí vlků. Paulův hlas byl slyšet nejvíc, smutný, ale rozhodnutý zůstat se Samem. Loučil se se mnou i s Bílou.

Proplétali jsme se lesem, ve snaze dostat se ke Cullenovým, alespoň tak daleko, aby nás zaslechl Edward, naše myšlenky a varování v nich především. Zničehonic přerušil vytí za námi ne zrovna povzbuzující zvuk. Dopad dalších těžkých tlap na lesní půdu. Ač byla Bílá hodně rychlá, ve smečce bylo pár vlků, kteří byli rychlejší. Leah k nim patřila. S přehledem by nás dva mohla dohonit a zabránit nám v tom, co jsme se s Jakem chystali udělat. Proto jsem předala velení Bílé. Proto jsem nevypadla z tempa, tak, jako Jacob, když jsme zjistili, kdo za námi běží. Že v myšlenkách dotyčného je jen následování, ne radost z nadcházejícího boje.

„Sethe! Upaluj zpátky domů!“ okřikla jsem ho, ale nebylo to nic platné, následoval nás dál.

„Pokud to nemíníš použít, jako rozkaz, alfo, neposlechnu tě,“ zavrčel zpátky. V momentě jsem stála a sama jsem moc dlouho nezůstala.

„Všimli jste si vůbec vy tři chytráci, ano i ty, Bílá, že je tady strašný ticho? Teda, pokud vypustíte to vytí za námi. Patřím do téhle smečky, proto se slyšíme a zbytek ne,“ zafuněl.

„Není žádná další smečka, Sethe,“ připomněla jsem mu mírně.

„Ale je, nemění se zpátky, ale stejně je neslyšíme. Oni nás jako odloučenou smečku vidí,“ stál si za svým.

„Uvažuj, jsou tady dva alfa vlkodlaci, dvě oddělené skupinky vlků. Co jiného to může být?“ dodal vzápětí.

„Sethe, je jenom jedna smečka a dva vlci samotáři, co zrovna mají stejný cíl,“ promluvil do toho Jake. Naprosto jsem s ním souhlasila.

„Jake má pravdu,“ přitakala jsem.

„Když nejsou dvě smečky, tak proč se my tři navzájem slyšíme, ale ostatní ne? Zapojte sakra mozky. A vůbec, neměli bychom hlídat, aby se sem Sam nedostal?“ připomněl nevrlým hlasem. Bílé se ten tón ani za mák nelíbil a zavrčela na něj.  Poraženě zakňučel a stáhl ocas mezi nohy.

„Gratuluju Mandy, právě ses stala alfou a jako bonus dostala svou malou smečku. Seth má pravdu. Měli bychom hlídkovat, ale nejdřív to musíme oznámit Cullenovým,“ potvrdil Jake Sethovy domněnky. Skvěle, role, které jsem se tak dlouho vyhýbala.

„Hej, Edwarde, máte velký problém!“ zavolala jsem na upíra v myšlenkách, když jsem si myslela, že by nás mohl slyšet.

„Máme, Mandy, máme,“ připomněl se Seth.

„No dobře, tak máme,“ opravila jsem se a v duchu mu vysekla políček.

Ještě, než jsme tam doběhli, už stál na verandě obklopený svými bratry.

„Jaku, Mandy, Sethe, co se děje?“ zeptal se vyplašeně. Sotva jeho slova dozněla, zbledl, pokud to teda bylo ještě možné.

„Chtějí zabít Bellu,“ vydechl nevěřícně. Během vteřiny stáli Emmett s Jasperem proti nám a výhružně vrčeli.

„Ne oni, Sam a ostatní. Oni nám to přišli říct,“ zamumlal čtenář myšlenek rychle a my si oddechli. Bílá už se chystala útočit.

„Zavolej Carlisleovi, ať se rychle vrátí. Sam a ostatní nás chtějí napadnout kvůli tomu, co Bella čeká,“ požádal příchozí Alici. Zakňučela jsem zděšením. Byli rozdělení. Jestli smečka přijde, nebudeme mít šanci.

„Nejsou daleko, Mandy. A dokážou být velmi rychlí,“ připomněl mi. Já jemu zase naše malé závody, Jake ho předběhl.

„Já vím, jste rychlejší, ale věřím, že než sem Sam s ostatními dorazí, Carlisle s Esmé budou zpět,“ uklidnil mě.

„Mandy, přeměň se a vysvětli jim, o co jde, my se Sethem to zatím oběhneme. Kdyby něco, naslouchej vytí,“ houkl na mě Jake a oba se Sethem zmizeli.

„Alice, prosím tě, dones Mandy něco na oblečení. Vysvětlí nám, co se děje,“ požádal Edward svou sestru, sotva jsem pomyslela na cáry, co zbyly z mých věcí. Omluvně jsem zakňučela, ale Alice se jen pousmála a zmizela v domě.

Slyšela jsem Rose, jak tiše vrčí nad naší přítomností, jemný zvuk dopadajících kapek.

Alice byla během chvilky zpátky a na poslední schod položila kupičku oblečení. Vděčně jsem na ní štěkla, popadla hromádku opatrně mezi zuby a pelášila za stromečky.

„Mandy, jsem rád, že tě znovu vidím. I když za špatných okolností. Mohla bys nám prosím tě všem vysvětlit, co se děje?“ požádal mě Carlisle, jen jsem vešla do domu. Páni, vážně to stihli rychle.

„Samovi se nelíbí Bellin stav, to dítě, co čeká, považuje za hrozbu pro kmen a celou rezervaci. Má proto vlastní řešení. A není příznivé ani pro jednoho z vás. Jake, já a Seth jsme se odtrhli, nepovažujeme ho za přijatelné, ne po tom, co všechno vaše rodina pro smečku udělala. Až přijdou, jsme ochotni stát po vašem boku,“ vzala jsem to zkrátka. Chvilku bylo ticho. Hned na to začala Rose vrčet.

„Jak se vůbec opovažuje…“ začala, ale její hlas přerušilo vlčí vytí. Vytí, které bych poznala kdykoliv a kdekoliv.

Ze dveří jsem vystřelila rychleji, než by to kdy jakýkoli člověk dokázal a za skoku se schodů se po okolí rozlétly cáry oblečení. Ze západní strany přibíhali vlci. Minimálně jeden.

„Mandy?“ zavolal na mě na zkoušku. Slyšela jsem ho a to znamenalo jediné. Odtrhl se od Sama. Dokázal to.

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1 2   »

22)  Fanny (06.11.2011 14:09)

21)  Kamikadze (06.11.2011 14:03)

Holky, mám dobrou zprávu v novém notasku už jsou čtyři stránky nové kapitoly, do večera tady bude

19)  Terry (02.11.2011 14:43)

Už aby to bylo.

18)  Kamikadze (02.11.2011 12:47)

no snad jo, včera ho poslal, sklerotik jeden

17)  Fanny (01.11.2011 21:47)

Moc děkuju za malou zprávičku a budu se těšit, že v pořádku přijde a bude i fungovat

15)  Kamikadze (28.10.2011 22:39)

Tak tedy malá zprávička do půlky příštího týdne by měl přijít můj nový notebook, pak už je přepsání jedné kapitoly otázkou zhruba hodiny až dvou, pokud nepřijde, jdu se oběsit, nebo se pokusit přesvědčit mamku, aby mi půjčila notas svůj, protože, jak jsem zjistila, ten můj starý došel do stádia, kdy se při zapnutem wordu seká co cca čtyři písmena...

14)  Fanny (28.10.2011 21:59)

Opravdu nechci otravovat, ale začínám být lehce nervozní... Už je to přes měsíc... Co takhle jen malá zprávička??

13)  Terry (23.10.2011 10:59)

Jo.Hlavně ještě ne epilog!Moc se těším!

11)  Fanny (12.10.2011 22:20)

Fandím trpělivosti při přepisování a moc se těším

10)  Terry (12.10.2011 17:10)

Kamikadze doufám, že to přepisování nebude trvat moc dlouho.Už se nemůžu dočkat dalších kapitol!

9)  Kamikadze (08.10.2011 14:26)

Night Mist, potěším tě, už mám napsanou příští i přes příští kapitola, a taky tě nepotěším, na papíře, celkem osm A4, slibuju, že se dneska vrhnu na přepisování, jen nevím, kdy s tím skončím...

7)  Fanny (20.09.2011 21:29)

Uau! Že by Paul byl mezi těmi vlky? Přeci by nešel proti Mandy, to nejede...a Mandy je teď druhá alfa? Je to podobné, přesto tak rozdílné oproti Rozbřesku...

Tak nějak konec klidu, ale snad jim můžu věřit, že to zvládnou... ne?

Docela napínavá kapitola, že mi tak nějak došly slova.

6)  Fanny (20.09.2011 00:27)

Grrr! Už je zase tak pozdě, že to dnes zase nepřečtu Zítra už se k ní dostanu! Musím! Přísahám!

4)  Terry (18.09.2011 18:32)

Je to Paul?URČITĚ!JE TO PAUL!!!!JE TOP PAUL!Huráááááá!!!!!!!!
honem další kapitolku!

1 2   »