Sekce

Galerie

/gallery/86d658cb14_47124058_o2.jpg

Komplikace

 

 

Nehledejte mě, jsem dobře schovaná

O čtyři dny později se všechno rozběhlo naplno. V sobotu začaly přijíždět auta ostatních závodníků, hotel se plnil a náš klid zmizel. Všude byl křik, spousta známých, ale i cizích lidí, plno dalších koní a hlavně zmatek. I přes veškerou organizaci nebyli někteří jedinci s to, pochopit rozpisy tréninků na kolbištích a halách. Minimálně dvakrát za hodinu nám tam vpadl někdo cizí a tvrdil, že má trénink.

A klid nebyl ani, když padla tma. Do klubovny sice neměl přístup nikdo, krom našich členů a smečky, to Joe ještě povolil, hlavně kvůli Paulovi, mě a Billymu, jenže venku byl řev a do klubovny to doléhalo. Tak jsme se snažili přehlušit ho svým vlastním. Sešli jsme se tam všichni, před mistrovstvím tam všichni i spali, pokoje v patrech nad klubovnou se tak nějak zaplnily, ale tak to bylo před všemi závody, co se u nás konaly.

Moje kytara konečně nebyla jediná přítomná, a tak jsme každý večer hráli a zpívali až do ochraptění. Ti, co nehráli, vždy sestavili playlist písniček, co chtěli slyšet. A my se pak hádali. Já, Kyle a Alek.

Největší sranda byla, když do klubovny dorazili John s Billym. John jen oznámil, že zbytek dojde později a sedl si k Joeovi. Billy dojel až k nám.

Zrovna jsme se s Kylem rafali. Na seznamu byla písnička Romeo a Julie, jedna z těch přeložených. Stejná skupina, jako Holka od koní. Jenže on s ní souhlasil jen pod podmínkou, že přidám i Můj den, ta tam patřila taky, ale na seznam ji nikdo nenapsal.

„Mandy, prosím,“ škemral dokonce i Paul. Věděl jak na mě.

„To nejde, nedokážu to uhrát a ještě ke všemu zpívat,“ zakroutila jsem hlavou.

„Neblbni, zahrajeme to my dva, ty to jen odzpíváš. Já mám taky sólo s Romeem a Julii,“ drcnul do mě Kyle.

„Jenže já budu mít i Holku od koní, ten za mnou bez ní nepřežije,“ odsekla jsem mu. Paul totiž seděl za mými zády, objímal mě rukama kolem pasu a hlavu měl opřenou o moje rameno.

„Fajn,“ kapitulovala jsem nakonec, „ale Život po vteřinách ne,“ dodala jsem, sotva jsem si přečetla další položku na seznamu.

„Hm, tu už bychom měli, odmítli jsme ji dvakrát,“ ušklíbl se Alek. Ani jeden z nás ji neměl v oblibě, ano, byla nádherná a zněla ještě líp, ale hrála se na tři kytary, dva hlasy a byla hodně rychlá. Ovšem nejhorší byly pasáže vybrnkávané jednou strunou.

„Tak ji nezahrajem potřetí, a co,“ pokrčila jsem rameny.

„Nic, ale bude se na tom seznamu objevovat tak dlouho, dokud prostě nezazní,“ ujistil mě Kyle. Neměli jsme na výběr.

A Paul mezitím Billymu vysvětlil, nad čím jsme se vlastně hádali.

„Jsi stejná, jako Robert. Zbožňuješ koně, hraješ na kytaru, jestli po něm máš i hlas, začínám se těšit,“ usmál se na mě.

„Ne, hlas mám po mámě,“ zazubila jsem se.

„A drzá jsi taky po něm,“ dodal ještě. Všichni okolo se rozesmáli.

„Počkej, jak on to mámě říkal, už vím. Drzá ne, upřímná,“ usmála jsem se sladce. Klubovnou znovu otřásl smích, tentokrát se přidal i Billy.

Začali jsme Holkou od koní. Paul vrněl blahem, stočený do klubíčka na pohovce hned vedle mě. Mary se pochechtávala celou dobu, jakmile můj hlas utichl úplně, rozesmála se naplno.

„Vypadá jak kocour s plným břichem,“ ukázala bradou na Paula. Ten se probral ze svého transu a hodil po ní zlým pohledem.

„Můj kocour,“ ozvala jsem se majetnicky. Nemohla jsem si pomoct, ale žárlila jsem na ni, ochomýtala se kolem něj až moc. Jinak jsme byly pořád skvělé kámošky, dokud se poblíž Paul neobjevil.

Kocour mě konejšivě pohladil po noze a mlčky vybídl k další písničce. Odskandovali Můj den. S povzdechem jsem odložila kytaru a kývla na kluky. Už už hrábli do strun, ale otevřely se dveře a dovnitř se nasoukala celá smečka. S úsměvem zblikli kytary a posedali si kolem nás. Dokonce se za těch pár dní stihli spřátelit s ostatními z naší závodní ekipy. Krom Kylea, Matta, Ginger, Mary a Toma tam ještě patřil Greg, Zack a Lily. Celkem čtyři kluci a čtyři holky. Byli jsme skvěle vyrovnaní.

„Tak spusťte,“ ozval se Jake. To ještě netušili, že zpívat budu jen já. Teda, začali se divit, když hráli je kluci, ale po pár akordech se přidal i můj hlas.

Dozněl poslední tón a v místnosti bylo ticho. Pak se ozvaly ohlušující ovace Jareda, Jacoba Setha a Embryho. Quil s Leah jen hleděli jak na zjevení. Paul na mě třeštil oči z mého klína.

„Oni tě ještě nikdy neslyšeli?“ zeptal se mě Joe pobaveně. Pokrčila jsem rameny.

„Nebylo kdy,“ vysvětlila jsem.

„Dám ti jakýkoli slova, když dostanu tvůj hlas,“ hekla nakonec Leah, narážející tak na text písničky, a rozesmála ostatní.

„Žádný takový, hlas jí hezky zůstane,“ ohradil se Paul s úsměvem.

„A jaj, myslím, že ses mu právě upsala další písničkou,“ upozornil mě Alek věcně. Zakroutila jsem hlavou a natáhla se po kytaře. Paul se zvedl z mého klína s tázavým pohledem.

„Nedokážu ji zahrát a zazpívat najednou,“ poznamenala jsem. Chápavě přikývl a konečně si sedl normálně a nezabíral tři místa. Seth s Leah se okamžitě namáčkli vedle něj.

„Tak co teď, vteřiny nebo Monteky a Kapulety?“ zeptala jsem se svých kolegů. Rozhodli se pro vteřiny, písničku složenou z mého a Alekova hlasu, rozdělenou na jednotlivá sóla a společné pasáže. Já navíc vybrnkávala základní melodii o jedné struně. Ale měla úspěch, i když, při mém prvním sólu Paul nespokojeně zamručel. Nelíbilo se mu, že podle textu nestojím o lásku. Ale byl roztomilý.

Romeem a Julii náš výstup končil, dál už jsme zpívali všichni sborem. Dokonce to přilákalo další jezdce z ostatních stájí. Joe je po domluvě pustil dovnitř, hlavně ty, se kterými jsme se znali už delší dobu. Našlo se i pár jedinců, co nás vystřídali u kytary. Mohla jsem tak sedět v Paulově objetí a plně si užívat atmosféru.

„Máte tady úžasné lidi,“ zašeptal mi do ucha ve vzácné chvilce klidu. Usmála jsem se a kývla.

„Jo, tohle je zdravé jádro, ty ostatní neznáš, chodí sem jen přes týden. Namachrovaní členové, co si myslí, že umí všechno, takoví, jako Catherine. Ještě je tady pár takových, co tvořilo její ocásek. Třeba Lily k nim patřila taky, jeden by to do ní neřekl, co?“ pousmála jsem se. Zkoumavě se na ni podíval.

„Prý si už dřív všímala naší party, ale s Cathe chodila do školy, tak s ní chtěla být zadobře, dovedla totiž udělat ze života peklo. Když odešla, chvilku se tady potloukala sama, bez přátel. Zack se jí ujal a přivedl ji k ostatním, od té doby peče s námi,“ dodala jsem.

Naši sešlost jsme ukončili až po druhé hodině ranní a to pod pohrůžkou, že nám to Joe jinak dá zítra sežrat.

Tu noc jsem Paula znovu pustila k sobě do pokoje.

„Takže ty nestojíš o lásku?“ zeptal se, když zavíral dveře.

„Hm, pokud nebude od tebe, tak ne,“ zakroutila jsem hlavou. Vydal se ke mně mučivě pomalým krokem. Připravilo mě to o schopnost dýchat. Z každého jeho pohybu sálalo nebezpečí a divokost, vypadal jako šelma připravená útočit, a přitom měl v očích tolik lásky.

Došel až k posteli, na které jsem seděla, a přidřepl si tak, abychom měli obličeje ve stejné úrovni.

„Dám ti všechnu, co mám,“ pousmál se a natáhl se k mým rtům. Položila jsem přes ty jeho dva prsty a zarazila ho.

„Všechnu ne, nějakou si nech pro Daidu,“ zamumlala jsem a pustila ho až k sobě.

„Tys mě normálně zmohla,“ obvinil mě o pár hodin později. Venku už pomalu svítalo.

„To říká ten pravý. Nejsem schopna se pohnout, natož tak ještě někam odejít,“ zamumlala jsem mu do kůže krku.

„Myslíš, že se bude Joe hodně zlobit, když dnešek vynecháš?“ zeptal se s úsměvem. S vynaložením posledních sil jsem zvedla hlavu a podívala se mu do očí.

„Mlčím,“ zamumlal a zavřel oči.

„Aspoň, že máš mezi Dreamerem a Shadowem ty tři hodiny volna. Já mám Daidu až večer, tak to dospíme spolu, co říkáš?“ navrhl a já měla sto chutí zmučeně zasténat.

„Nemám, Joe chce konečně dodělat ty trasy,“ zamumlala jsem místo toho.

„Výborně, v tom případě máme čtyři hodiny do snídaně, co je strávit spánkem?“ zeptal se. Spokojeně jsem zamručela a zavřela oči.

„Vypněte někdo ten krám,“ zasténala jsem otráveně, sotva začal můj budík zvonit.

„Někdo? Kolik myslíš, že nás tady je?“ uchechtl se Paul a zvonění zastavil.

„Nevím, jsem zvyklá mít tady zástup kluků,“ zamručela jsem a převalila se na bok.

„No počkej, já ti dám takovej zástup kluků, až se budeš divit,“ slíbil mi a stáhl ze mě deku.

„Já chci jen jednoho. Vysokej, svalnatej indián, delší vlasy, nádhernej úsměv šibalské oči a hlavně hřeje. Jo a taky se kamarádí s obrovským stříbrným vlkem, neznáš někoho takového?“ zeptala jsem se ho s úsměvem. V ten moment byl zpátky v posteli i s peřinou.

„Jenom jednoho,“ zabručel mi do ucha.

O půl hodiny později už jsme snídali v klubovně s ostatními. Ale jen my dva zívali na celé kolo.

„Proboha, co jste v noci vyváděli?“ zeptal se nás ohromeně Matt.

„Fakt ti to musím říkat?“ zvedla jsem tázavě obočí. S vyprsknutím zakroutil hlavou a přitáhl si Ginger blíž k sobě.

„Hm, a to můžem bejt rádi, že tenhle týden nemusíme poklízet stáje,“ poznamenal omráčeně Kyle. Taky vypadal na hadry.

„Tak která podlehla tentokrát?“ zazubila jsem se na něj vesele. Tím byl Kyle známý, s Mary by klidně mohli být dvojčata.

„Taková hezká blondýnka z Phoenixu,“ mávl rukou a sedl si k nám.

„Až nás uvidí Joe, dostane infarkt, jeho mistrovská ekipa je na hadry,“ poznamenala jsem chmurně.

„Na hadry budete, až s vámi skončím,“ ozval se jmenovaný ode dveří.

„Ale ne,“ zasténali jsme všichni poraženě.

„Ale jo. Mandy, Kyle, Tom a Lily, nástup za dvacet minut, Ginger, Matt, Mary, Greg, za dvě hodiny,“ usmál se a zase odešel.

„Jsou dny, kdy bych ho vážně zabila,“ zamumlala jsem a s napůl snězeným toastem se vydala do stáje.

Vrátila jsem se o dvě hodiny později a úplně mrtvá. Měla jsem dvě hodiny volna, tři, kdybych vynechala oběd. To stálo za zvážení, obzvlášť když bylo jisté, že mě nikdo nebude rušit. Paul trénoval, takže stačilo zamknout oboje dveře. Na pokoji jsem ještě spráskala proteinovou tyčinku.

Přišlo mi to, jako bych do té postele vlezla minutu před tím, než mě zburcoval mobil.

„Hm,“ zabručela jsem rozespale do mikrofonu.

„Kde seš, za pět minut máme být u Joea v kanclu,“ ozval se Kyle. Zaúpěla jsem a padla zpátky do peřin.

„Za chvilku jsem dole,“ zahuhlala jsem a típla to.  Měla jsem dost, a to mě čekal ještě jeden trénink s Dreamerem.

„Už jsem tady,“ zamumlala jsem spěšně a zabrala si jedno křesílko. Matt mi nápomocně podával hodně velký kafe.

„Díky ti, dobrý víláku, a skřítka si nech pro sebe,“ zazubila jsem se na něj. Sláva tomu, kdo kafe vynalezl, broukla jsem si v duchu.

Joe nám rozdal laserové ukazovátka a na stěně se objevil kurs finálového parkuru. S Kylem jsme zase začali blbnout, ale stačil jeden pohled a okamžitě si nás srovnal.

„S tebou taky není žádná sranda,“ zamručela jsem. Hezky se na mě usmál.

„Tak mi ukažte, co jste vymysleli,“ zavelel po slabých deseti minutách. Jak má někdo za tak krátkou dobu vymyslet solidní projetí kursu, proboha.

Začal Kyle, oba jsme Joeem pochvalně zamručeli, když skončil. Vymyslel si to dobře, vsoukal tam co nejvíc fíglů, oblouky a zatáčky krouhal málem na pětikoruně a podobně.

„Caleb se dostal k Shadowovi!“ vtrhla do dveří Daniela. Ztuhla jsem na místě, konkrétně před druhou překážkou. V příštím momentě jsem vyběhla ze dveří a utíkala ke stáji. Nechápala jsem to, Caleb sem měl zakázaný vstup, netušila jsem, kdo ho do areálu pustil, kdo mu dovolil dostat se k Shadowovi takhle blízko.

V uličce jsem se zastavila. Caleb ke mně stál zády a očividně se snažil dostat do Stínova boxu, ale bránil mu v tom Paul. Stál na místě a ostražitě ho sledoval, proč, to mi došlo, až když se Caleb mírně natočil. Měl v ruce nůž. Chytila jsem se za pusu, abych nevyjekla a neupozornila ho tak na sebe. To udělal Joe, vpadl do stáje hned za mnou a zařval na něj. Caleb se přestal soustředit na Paula a otočil se na nás. Můj vlk toho využil a skočil po něm. Caleb jeho pohyb koutkem oka musel zachytit, obrátil se zpátky a bodl.

„Ne!!“ zařvala jsem a vystartovala jejich směrem. Nedokázal mě zadržet ani Joe. Paul už Caleba zpacifikoval, ležel na zemi a nehýbal se. Paul ještě stál, doběhla jsem k němu tak akorát, když se začal hroutit k zemi.

„Zavolejte někdo sanitku!“ křikl po ostatních Kyle a pomáhal mi Paula položit na zem.

„Ne,“ zamítla jsem to a otočila se na Joea. On to věděl, znal vlčí tajemství.

„Musíme ho dostat ke mně, zavolám Carlisleovi,“ vysvětlila jsem Kyleovi s prosebným pohledem. Zakroutil hlavou, ale pomohl mi Paula postavit a pomalu odvést do mého pokoje. Z boku mu trčel nůž, jako vykřičník.

Paul měl Carlisleovo číslo uložené v mobilu. Vzal to prvním zazvonění.

„Potřebuju pomoc,“ vyhrkla jsem rychle a vysypala ze sebe, co se stalo.

„V žádném případě ten nůž nevytahuj, nevíš, čím vším čepel prošla. Oblož to obinadly a pokus se s ním vůbec nehýbat. Krvácí to? Jestli ano, přidej víc obinadel, ale nemělo by, dokud je nůž v ráně. Edward už zařizuje vrtulník, do hodiny a půl jsem tam, zatím mu kontroluj puls a dech, kdyby něco, okamžitě volej Edwarda, zůstane na zemi a poběží,“ dal mi instrukce a zavěsil. Poslechla jsem ho do puntíku.

Už to byla hodina, rána malinko krvácela a Paul dýchal namáhavěji. Klečela jsem u postele a neustále ho hladila po čele.

„Vydrž to, lásko. Ještě chvilku. Slibuju, že už žádné habaďúry hrát nebudu, nechám tě jezdit Dreamera a budu tě na slovo poslouchat, hlavně to vydrž,“ šeptala jsem mu do ucha mezi jednotlivými vzlyky.

Joe zaklepal na dveře a potichu vešel dovnitř.

„Zatím žije, ale nevím, jak dlouho to ještě vydrží. Nemůže se to uzdravit, dokud je ten nůž v ráně, ale Carlisle říkal, ať ho nevytahuju. Sakra, kde je tak dlouho,“ zavyla jsem zoufale. Paul sebou škubnul a namáhavě otevřel oči. Zachraptěl moje jméno a hmátl po mě rukou. Chytila jsem ji dřív, než si stihl nějak víc ublížit.

„Jsem tady, neboj. Carlisle každou chvilku dorazí a pomůže ti,“ ujistila jsem ho šeptem a pohladila ho po čele. Jenom jsem to dořekla, Carlisle vešel do dveří. Hned za ním Edward. Úlevně jsem vydechla a podívala se na něj s nadějí v očích.

Vyhodili mě z pokoje pryč. Protestovala jsem, sápala se zpátky, ale nic mi nepomohlo. Joe mě doslova vynesl ven a zavřel za námi dveře.

„Je v těch nejlepších rukou,“ konejšil mě ve svém náručí.

Seděli jsme na chodbě před pokojem snad hodinu a pořád jsem nevěděla nic. Byla jsem zoufalá. Když vyšel Edward ze dveří, s nadějí jsem se na něj podívala. Měl v očích neutrální výraz, takový, co mají doktoři, když nesou špatnou zprávu. To bylo to poslední, co jsem si pamatovala.

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

Twilly

10)  Twilly (17.02.2012 21:21)

áááááááááááááááááááá

9)  pavlina (23.02.2011 18:36)

kdy bude další ???? doufám že brzo

Kamikadze

8)  Kamikadze (21.02.2011 10:03)

nebojte, přece bych ho nezabila

7)  ada1987 (21.02.2011 08:45)

6)  Raduššška (21.02.2011 08:42)

:'-( :'-( :'-( :'-( :'-( :'-( :'-( :'-( :'-( :'-( :'-( :'-( :'-( Za tyhle konce bych tě..... :'-( :'-( :'-( :'-( :'-( :'-( :'-( :'-(

Fanny

5)  Fanny (20.02.2011 23:23)

Ach, mě jednou budeš mít na svědomí a sebelepší schovka ti nepomůže.

Co jí to furt děláš? Nedáš jí pokoj a nedáš. Jediný, co mě uklidňuje je, že Paul je měnič a měl by se rychle uzdravit. nod* *

Ten začátek se ti ale strašně povedl. Taková pohoda. Moc jsem si to užívala a Mandy zpívá skutečně krásně...: :D A když byli ráno unavení trochu škodolibě jsem se jim smála.

Jen upozorňuji, že ten konec byl hranice, co vydržím, A já tuším, že to bude asi ještě horší... Ale jiank tě mám fakt hrozně ráda.:D Dokuď píšeš, nemusíš se bát. (ty abstinenční příznaky by alespoň mě spolehlivě zabily.

Petik

4)  Petik (20.02.2011 22:59)

ne, to ne...neříkej mi, že to nepřežil, to přece nejde:'-( :'-( :'-( ...rychle další kapitolu a nějakou veselejší

Bosorka

3)  Bosorka (20.02.2011 22:23)

Paul prostě nesmí umřít!!!!!

2)  Scherry (20.02.2011 21:58)

Tak já protestuju proti tomu, aby Paul umřel nebo cokoliv podobného ale samozřejmě nechám se překvapit, kapitolka úžasná a těším se na další

1)  kikinka (20.02.2011 21:42)

páni doufám že další kapitolku přidáš co nejdřív

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek