05.02.2011 [13:45], Kamikadze, ze série Za láskou přes překážky, komentováno 12×, zobrazeno 10213×

Ještě ten den splnil, co slíbil. Do areálu Connecticutských stájí jsem přijela oblečená v luxusních hadrech, profesionálně nalíčená, s opuchlým jazykem a zarudlými zády. Z kytky nakonec sešlo, uviděla jsem totiž naprosto uchvacující pár andělských křídel.

Moje první cesta vedla do Shadowova boxu. Vítal mě jako starou známou a hned mi prošacoval kapsy. Bohužel jsem pro něj žádný pamlsek neměla, ale vypadal, že mi to pro jednou odpustil.

Jako druhá mně objímala Danny, už byla spravena o všem, co se stalo a lítostivě mě k sobě tiskla. Nechala jsem ji. A pak se k nám přidali i ostatní, staří přátelé, i ti, kteří dřív pekli s Cathe, ta už tam nebyla, takže nemohla čeřit vodu.

Byla jsem tam asi týden, když si mě Joe nechal zavolat do kanceláře. Měla jsem zrovna začít trénink s Shadowem, ale jeho slovo bylo svaté, tak jsem tam naklusala.

Ukázal na křeslo a počkal, až se posadím. Seděla jsem minutu, dvě, možná i tři, než ten zpropadený telefon na desce stolu poskočil a začal zvonit. V tu ránu jsem nadskočila i já a Joe si mě změřil pobaveným pohledem. Zvedl ho a zapnul hlasitý odposlech.

„Zdravím, Joe. Máš někde po ruce složení toho jedu, co Caleb tehdy použil?“ ozval se z telefonu Johnův hlas a já si musela připlácnout ruku přes pusu, abych ze sebe nevydala ani hlásku. Joe se na mě povzbudivě usmál a začal diktovat. V pozadí Johnova zadumaného hm, hm, hm, se pomalu rozeznívalo vrčení a já se zajíkla. Poznala jsem ho, byl tam taky.

Jakmile Joe dočetl text na papíře před sebou a všude bylo ticho. Pak se ozval řev raněného zvířete a já se rozbrečela. Byl to Paul a mě bolelo, takhle ho slyšet.

„CALEBE!“ zařval jeho hlas a práskly dveře. Zatímco jsem si do úst rvala celou pěst a snažila se tak zadržet jednotlivé vzlyky, se ozval dusot několika nohou a dveře bouchly znovu.

„Proboha, já kvůli tomu vyhodil Mandy,“ zamumlal John. Do své pěsti jsem se zakousla.

„Johne, nemusím ti říkat, jak moc blbej seš, viď? Mandy by tohohle nikdy schopná nebyla. Neublížila by žádnému zvířeti a už vůbec ne koni,“ oznámil mu Joe. Potom dveře klaply znovu a v uších mi rezonoval Calebův křik. Ucpala jsem si uši, stiskla zuby a svezla se v křesle ještě níž.

„Proč si to udělal?“ zeptal se ho John chladně. Caleb vzlyknul a mlaskla něčí dlaň.

„Paule, ještě jednou a zlomíš mu nos,“ upozornil Paula Jared.

„Chtěl jsem ji pro sebe. Nikdo z vás nemá ani páru o tom, co vlastně znamená, chodit s někým, jako je Amanda Black. Otevírá to všechny dveře,“ rozkřičel se.  Seděla jsem jak zařezaná a poslouchala zvuky rvačky. John po nich řval, že toho mají nechat, že on za to nestojí.

„Mandy je víc, než jen cesta ke smetánce,“ prsknul po Calebovi Jared.

„A vy jste pěkní pitomci, když jste mi to sežrali. A ty, Paule, ty seš debil korunovanej,“ prsknul po nich Caleb zle. Někdo se po něm nejspíš ohnal, protože se Paul ozval dutým hlasem.

„Nech ho, má pravdu. Odehnal jsem od sebe to nejlepší, co mě kdy potkalo,“ zamumlal a z mých rtů se vydral další vzlyk. Poznal mě.

„Mandy? Mandy, ty jsi tam? Já vím, že jsi. Mandy, nikam neutíkej, jedu pro tebe. Kluci, řekněte Samovi, ať mě nehledá, jedu pro vlčici,“ vyhrkl rychle. Rozzuřila jsem se.

„Vlčice je mrtvá!“ zařvala jsem na telefon a utekla pryč. K Shadowovi do boxu.

Joe mi dal pár minut na vzpamatování, ale pak za mnou stejně přišel, už věděl, kde mě má hledat.

„Vlčice,“ zamumlal a svezl se na podlahu vedle mě.

„Ty ses začala měnit, viď,“ konstatoval a já na něj vykulila oči. Rozesmál se a dal mi přátelskou herdu do zad. Málem mi vyrazil dech.

„Boby mi to řekl hned, jak poznal, co je mladej Cullen zač. Varoval mě před prvními příznaky,“ prozradil mi tajemným hlasem. Skrz slzy jsem se pousmála a opřela si hlavu o jeho rameno.

„Táta byl přenašečem alfa genu. U mě se projevil, ale až když jsem začala Cullenovy vídat každý den. Na rozdíl od ostatních ze smečky, jsem v sobě tu vlčici měla, oni jen měnili podobu,“ vysvětlila jsem mu to.

„Joe, já ji cítila. Cítila jsem ji umírat. Byla strašně moc vystrašená. Nevěděla, co jsme provedli tak hrozného, že už nás Paul nechtěl. Držel nás pohromadě a najednou nás pustil. Rozpadla se v prach. Tak moc ji to bolelo, bože, tak moc nás to bolelo,“ vzlykala jsem mu do košile a nechala se konejšit.

„Ty ses do něj otiskla,“ zamumlal. Sakra tati, to jsi mu musel vyklopit úplně všechno? Zaklela jsem v duchu, ale navenek jen kývla hlavou.

„A pořád ho strašně moc miluju. Otisk v plné síle je do konce života, správně jsme ten den měly umřít obě, ne jen vlčice. Moc se bojím, že přijede, já mu skočím kolem krku a nechám se odvézt do La Push, jako by se nic nestalo, jenže ono stalo, a hodně,“ šeptala jsem naléhavě. Slzy už mi došly, divila jsem se, že se vůbec ještě nějaké zbyly, po tom týdnu, co jsem usínala sama, a budily mě strašlivé noční můry.

Joe mě konejšivě houpal a broukal mi do ucha klidnou melodii. A já se znovu rozbrečela, připomnělo mi to Holku od koní a Paula.

Slzné kanálky mi vyschly po další hodině, ale stejně jsme tam seděli spolu a drbali Shadowa na krku. Mazlík totiž poznal, jak moc zle mi je a lehl si k nám. Ať mi nikdo netvrdí, že koně nevnímají lidské emoce.

„Hele, Paul tady bude tak za dvě hodiny. Slíbil jsem mu odvoz z letiště, takže běž k sobě a ukaž mu, kdo je to Amanda Black, pošupajdíš trénovat. Však my mu ukážeme, že nepotřebuješ podvádět, abys byla lepší, než on,“ zazubil se na mě vesele a pomohl mi na nohy. Byla jsem mu vděčná, za všechno, co pro mě dělal.

„Víš, že kdybys neměl Dany, vykašlala bych se na nějakého Paula a dala se dohromady s tebou?“ usmála jsem se na něj. Vysloužila jsem si políček, ale usmíval se.

Poslechla jsem ho do puntíku. Začala jsem voňavou koupelí, samozřejmě s ohledem na tetování, aspoň že ten jazyk už splasknul, šišlat jsem naštěstí taky přestala. Pokračovala fénováním a žehlením vlasů. Tam jsem si musela dávat sakra majzla na ty spoje, ale výsledek stál za to, byla jsem rozhodnutá nechat si vlasy dorůst.

Další hodinu jsem strávila líčením a oblíkáním, Joe vážně věděl, kdy mě nahoru poslat. Nakonec na mě ze zrcadla koukala štíhlá holka v pantalonech barvy vyšisovaných džínů, černém tričku se zavazováním na krk a odhalenými zády, s tmavým líčením a vlasy stáhnutými do volného culíku.

„Mary právě volala, letadlo přistálo a Paula našla, prý si ho pamatuje ze závodů. A mám ti vzkázat, že kdybys ho náhodou nechtěla, klidně si ho nechá pro sebe,“ nakoukl Joe do Shadowova boxu. Zrovna jsem dotahovala sedlo.

„Však ona by ho zase brzo vrátila, na ni je moc monogamní,“ ujistila jsem ho na půl pusy a vyvedla Shadowa ven.

„Jdi s ním na kolbiště. V hale jsou voltižáci, v druhé drezúraci a ve třetí parkur děcka. Zapnul jsem ti světla,“ houkl na mě ještě. Chtěla jsem mu zulíbat ruce, nasvícené kolbiště bylo ideální.

„Trochu ho uvolni, za chvilku jsem tam,“ dodal ještě, jako bych to snad neznala.

„Tak, Stíne, ukážeme mu, co v nás vězí,“ zašeptala jsem mu do hřívy. Odfrkl a dupl pravou přední.

„Jo, lásko, taky se těším,“ zamumlala jsem zpátky a pobídla ho do kroku. Svět okolo nás zmizel. Soustředila jsem se jen na jeho pohyb a vnímala ho každou částečkou svého těla. Byli jsme jedno tělo, jedna duše, dvě bytosti spojené v jedno.

„Vypadáš na něm úžasně,“ pronikl do mého světa Joeův hlas a vyrušil mě tak ze soustředění. Nevědomky jsem dala pobídku k zastavení a Shadow z plynulého klusu stál na místě. Být to cval, letím dál bez něj.

„Za deset minut jsou tady, řekl bych, že je nejvyšší čas začít,“ pousmál se a natáhl ke mně ruku. Byla v ní malá vysílačka s mikrofonem, spíš takové handsfree.

„Nějaká inovace?“ zeptala jsem se, zatímco jsem tu věc zajišťovala přilbou. Šikovně řešený.

Joe na mě s úsměvem kývl a z reproduktorů kolem kolbiště se začala linout moje oblíbená hudba. Vykulila jsem oči a brada se mi samovolně svezla o patro níž.

„Modernizujeme,“ zazubil se a pustil mě na křížek.

„Nežeň do toho tak moc, má to půl metru, ne sto šedesát centimetrů,“ ozvalo se mi v uchu a já trhla hlavou na stranu.

„Neřvi, já slyším,“ zamumlala jsem odpověď. Omluvně se na mě usmál a poslal mě na něj znovu. Tentokrát se mu líbil víc.

„Ježiši, Mandy! Co je to za trenéra, že tě nechal takhle zvlčet, to měl bejt nájezd?“ zavyl do vysílačky a mě začalo hvízdat v uchu. Vytrhla jsem tu hračku ven, doklusala až k němu a hodila ji po něm.

„Strč si to do prdele, jestli míníš furt řvát. Já slyším dobře!“ utrhla jsem se na něj a zamířila znovu na ten skok. Na dvoře práskly dveře auta a mně to posloužilo jako startovní výstřel.

„Mandy! Ten skok ne!“ zavřeštěl Joe, div, že nepřelezl zábradlí. Pousmála jsem se nad jeho komedií. Bylo to domluvený.

Před námi se tyčil sto padesát centimetrů vysoký oxer. Chtěli jsme Paulovi ukázat, kdo vlastně jsem a Shadow byl ten nejlepší partner.

Sladila jsem svůj dech s tím jeho, navedla ho na skok a zapomněla úplně na všechno. Na Joea, Johna, La Push, smečku i na Paula.

Aspoň jsem si to myslela, jenže když jsme mířili na trojkombinaci vedle hrazení, začaly se mi klepat ruce. Stál hned u vchodu.

Nepodívala jsem se na něj, prsty jsem zapletla do Shadowovy hřívy a nechala to celé na něm.

Nezklamal mě a celé to přešel naprosto bez chyby. Rozkázala jsem si uklidnit se a povedlo se mi to, zbytek kursu jsem dojela jako naprostý profesionál.

„Jo! To je moje holka,“ zavýskl Joe, když jsem Shadowa stáhla zpátky a nechala ho chvilku vyklusávat. Po několika kolečcích už šel klidným krokem.

„Chceš jít krokovat do lesa?“ nabídl mi Joe. Než jsem stihla odpovědět, ozval se někdo jiný.

„Potmě?“ otočil se k Joeovi. Ten jsem pokrčil rameny.

„Znám tady každý šutr, jsem totiž doma,“ odsekla jsem mu ledově. Stálo mě to hodně sil.

„Ne, nerisknu si to před mistrákem, ale zítra s ním zajdu k vodě,“ usmála jsem se na Joea, zavedla již naprosto vydýchaného Shadowa do středu kolbiště seskočila na zem. Schválně jsem zastavila tak, aby Shadow stál mezi mnou a Paulem. Mohla jsem si tak v klidu sundat přilbu a rozpustit vlasy.

Joe mi ukázal zdvižený palec a kývl hlavou směrem k Paulovi. Stál na místě a zíral. Bod pro mě.

Nedokázala jsem se na něj dívat dlouho, musela jsem rychle pryč. Hrozilo, že bych mu skočila kolem krku a začala brečet.

„Stíne, Stíne,“ zamumlala jsem a svezla se po zdi na podlahu boxu. Ze stájové chodby se ozvaly kroky. Zastavil se před dveřmi boxu a vešel dovnitř. Nemusela jsem se dívat, kdo to je. Voněl pořád stejně, pořád stejně nádherně. Shadow si ho taky pamatoval a šťouchl do něj nosem. Paul ho po něm pohladil a zhroutil se do slámy vedle mě.

„Odpustíš mi to někdy?“ zamumlal tiše, s pohledem upřeným na hřebce, věděla jsem to. Sama jsem sledovala linii jeho čelisti a brady.

„Paule, já nevím. Na jednu stranu bych strašně moc chtěla, ale na druhou se bojím, že mi znovu ublížíš a nejradši bych tě neviděla,“ povzdechla jsem si zmučeně.

„Nevěříš mi,“ kývl hlavou.

„Ne, nevěřím ti,“ přitakala jsem, „ublížil si mě, ublížil si vlčici. Je pryč, už ji necítím,“ dodala jsem a zvedla se ze země a chtěla odejít, ale vyšvihl se na nohy a chytil mě za zápěstí.

„Můžeš mě ještě vůbec milovat, když jsem ti provedl tohle?“ zeptal se zničeně. Zavřela jsem oči a pousmála se.

„Odi, et amo,“ broukla jsem tiše a rozešla se pryč. Nikdy jsem na citáty moc nebyla, ale tenhle se mi líbil. Netušila jsem ovšem, že Paul ho bude znát taky, a tak mě jeho otázka překvapila.

„A co víc, nenávidíš, nebo miluješ?“ zeptal se a dohnal těch pár kroků, co jsem stihla udělat. Vrátila jsem se, zavřela Shadowův box a opřela si čelo o kovovou konstrukci horních dvířek.

„Nevím, Paule, ještě jsem se nerozhodla,“ zamumlala jsem.

„Povíš mi, až to zjistíš?“ naléhal s nadějí v hlase. Zatoužila jsem ji přiživit a zároveň smazat.

„Budeš první, kdo se to dozví, ale dej mi čas, protože zrovna teď tě spíš nenávidím,“ ujistila jsem ho a konečně ze stáje vypadla.

Ale ne moc daleko, Kyle, jeden z těch, co vždycky pekli se mnou, mě odchytil hned před vraty.

„V klubovně je menší slezina, nechceš se přidat? Joe donesl tvoji kytaru,“ navrhl s úsměvem. Tu ruku kolem pasu mi položil přesně ve chvíli, kdy Paul vyšel ven a málem do nás vrazil.

„Jasan, bráško, když budeš zpívat,“ přikývla jsem dřív, než Paul mohl začít vrčet, moc mu k tomu nechybělo.

„A co ty, přidáš se?“ stočil na něj Kyle pohled. Paul jen tázavě zvedl obočí.

„Jdem do klubovny, Mandy bude hrát na kytaru, jestli ti nebude vadit, že nezazpívá, můžeš se přidat,“ zopakoval. Paul se na mě otočil se zvědavostí v očích. Pokrčila jsem rameny a vyplázla na něj propíchnutý jazyk a on zapomněl dýchat, nebo to tak aspoň vypadalo.

„Nový vlasy, železo v jazyku, mám čekat ještě něco?“ vydechl nevěřícně a Kyle se rozřehtal

„Ty seš dobrej, že má nový vlasy, toho si všimneš, ale že si nechala potetovat celý záda, to už nevidíš,“ zavyl smíchy a drcnul do mě. Oplatila jsem mu to, jenže jeho vlastní smích mu narušil rovnováhu a moje drcnutí dopomohlo přesunu jeho těžiště k zemi. Prostě si kecnul na zadek.

Paul na mě vytřeštil oči a natáhl ke mně ruku. Chytla jsem ho za ni, snažíc se nevšímat si nádherného tepla a překrásného pocitu z dotyku jeho kůže, a odtáhla ho zpátky do stáje, kde se svítilo. Ve chvíli, kdy jsem si ze zad stáhla vlasy, začala jsem se bát o jeho čokoládově hnědé studánky, hrozilo totiž, že o ně přijde.

„Andělská křídla,“ zamumlal a jemně přejížděl po konturách křídel. Pírko po pírku, každé zvlášť. Každému věnoval péči svých prstů a já pod jeho dotyky tála, i když jsem nechtěla.

„Proč si to udělala?“ zeptal se nechápavě, zatímco stále zkoumal tetování.

„Joe mi vnuknul nápad, ukázat vám, kdo je to vlastně Amanda Black, a že nepotřebuje podvádět, aby vyhrávala,“ pousmála jsem se.

„Víš, to mě bolí nejvíc. Ne to, že jsi mi nevěřil, ale to, jak sis myslel, že bych něčeho takového byla schopna,“ dodala jsem smutným hlasem. Nečekala jsem žádnou odezvu, natož tak silné objetí. Přitiskl se ke mně, jako bych se právě vyhnula jisté smrti.

„Tak moc jsem ti ublížil,“ zamumlal mi do ucha a mě nezbylo nic jiného, než souhlasit.

„Dostal si druhou šanci,“ šeptla jsem mu zpátky a odtáhla se.

„Ale musím si tě získat zpátky,“ pousmál se. Na souhlas jsem kývla hlavou s vážným obličejem.

„A vytáhneš si z pusy to železo?“ zeptal se s nadějí. Tak to ani omylem.

„Ne, vždycky jsem ho chtěla mít,“ pokrčila jsem rameny a vydala se do klubovny. Dohnal mě u dveří budovy.

„Takže pojedeš Shadowa?“ ujistil se. Přitakal jsem na souhlas a prošla dveřmi, které otevřel.

„Jo, jo, Maggie už nechce jezdit. Shadow se kvalifikoval a nemá jezdce, já se taky kvalifikovala, ale už nemám koně. Dohromady jsme skvělej pár,“ pokrčila jsem rameny a vešla do klubovny. S úsměvem jsem se po ní rozhlídla. Tohle byl můj domov. Kyle se na mě usmál a podal mi kytaru. Sotva jsem hrábla do strun, všichni si posedali kolem mě.

„Bando, nechcete to ukončit?“ nakoukl dovnitř rozcuchaný Joe, podle všeho už spal. Kývla jsem hlavou na souhlas a natáhla se po obalu, ale zastavil mě Matt.

„Ještě Holku od koní,“ zaprosil, ale odmítla jsem ho. I pouhá melodie by mě rozbrečela.

„Někdy jindy, už mě bolí prsty,“ slíbila jsem a kytaru schovala. Popřála jsem jim dobrou noc a vydala se do nejvyššího patra. Byly tam jen dva pokoje, můj a kdysi Calebův. Teď byl prázdný. Naštěstí, poslední dobou mě trápily hrozný noční můry.

Joe mě dohnal na schodech.

„Dal jsem Paulovi ten pokoj vedle tebe. Chci, aby věděl, jak moc tě zničil,“ usmál se na mě ďábelsky. Uvažovala jsem, jestli ho mám praštit, nebo ne. Nakonec bylo rozhodnuto v jeho prospěch.

„Hm, tak to abych zamknula. Bude se snažit ke mně dostat, až začnu křičet,“ zamumlala jsem a vyběhla zbytek schodů.

„Proč si jim nezahrála Holku od koní?“ zeptal se Paul, zatímco jsem odemykala svůj pokoj. Zarazila jsem se, stál kousek za mnou a jeho dech mě pohladil po vlasech, dostal se až na kůži temene. Zachvěla jsem se.

„Patří tobě,“ šeptla jsem a vpadla dovnitř. Rychle jsem dveře zase zabouchla a svezla se po nich na podlahu. Neslyšela jsem, jestli odešel, bylo klidně možné, že tam zůstal.

Dala jsem si pořádnou sprchu a důkladně odlíčila obličej, než jsem zalezla do peřin.

Hrála jsem si s vlčicí. Honily jsme se po lese, dováděly ve vlnách a mazlily se na La Pushské pláži. Milovala jsem pocit její srsti na mojí kůži, jako bych hladila plyšovou hračku. Protékala mi mezi prsty jako voda.

Dala jsem jí i jméno, Bílá. Najednou však začaly její obrysy slábnout a rozmazávat se. Vyděšeně na mě koukala, až se jí v očích zračila bolest a ona se zhroutila k zemi. Natáhla jsem k ní ruku, chtěla jsem ji pomoct, ale mé prsty prošly skrz.

„Bílá! Nechoď! Ne!“ křičela jsem a začala se třást. Vlčice byla pryč a já koukala do Paulova zuřivého obličeje.

„Už tě nikdy nechci vidět!“ splynulo mu ze rtů. A znova, a zase. Každé slovo znamenalo nový zášleh bolesti. Brečela jsem, křičela na něj, ať toho nechá, ale nic nepomáhalo.

Něco se mnou silně zatřáslo a já se probudila. Zírala jsem přímo na Paula. Jen jeho starostlivý výraz mě donutil neodtáhnout se od něj v pozůstatku strachu z toho, co se mi zdálo. Místo toho jsem se znovu rozbrečela a nechala se přitáhnout do jeho náruče. Bylo u něj krásně teplo.

„Ššš, už je dobře,“ konejšil mě tiše a lehce s námi pohupoval.

„Bylo to o vlčici, viď?“ zeptal se tiše. Nejenom, ale zmohla jsem se jen na přikývnutí. Přitiskla jsem se k němu ještě víc a zhluboka se nadechla jeho osobní vůně.

„Nedovedu si představit, jak moc tě to musí bolet,“ zašeptal zničeně, v duchu jsem s ním souhlasila.

Všiml si, že jsem zavřela oči a opatrně mě položil zpátky do postele, chytila jsem ho za ruku a zabránila mu tak v odchodu. Znovu bych bez něj neusnula, dneska už ne.

„Jenom spi, žádný zlý sny k tobě nepustím,“ zamumlal.

Zbytek noci už se mi nic nezdálo, nebo jsem si to aspoň nepamatovala. Probudila jsem se s pohledem upřeným přímo na něj. Vypadal strhaný a smutný, ale tiskl mě k sobě jako tu noc, kdy jsem se vrátila z prvního výletu s vlčicí.

Natáhla jsem se pro mobil a z tapety na mě vykoukl usměvavý Paul. Toliko k mým citům, co se jeho osoby týče.

Ještě bylo brzo, ale já měla v plánu jít si zaběhat. Přeopatrně jsem se vymotala z jeho objetí a vstala. Něco zamručel, ale neprobudil se, asi jsem měla štěstí.

Ven z pokoje jsem vyšla v kraťasech a v tričku bez rukávů. Na schodech do mě málem vrazil Joe, jakmile zjistil, co mám na sobě, kývl na srozuměnou a ještě dodal, že se pak mám hlásit u něj v kanceláři. Mému vyběhnutí ven nic nebránilo.

Na hranici lesa jsem si nasadila sluchátka a rozběhla se. Neměla jsem žádný cíl, prostě jsem běžela za nosem a pokoušela se nezakopávat o kořeny, ale dařil se mi spíš opak. Tak nějak jsem si zvykla na stabilnější tělo měniče, jenže jsem se znovu musela spokojit s obyčejným lidským. A tomu se nohy zaplétávaly až moc často.

Ani jsem se nedivila, že se přede mnou objevilo jezero, ostatně, trefila bych k němu i poslepu. Sedla jsem si na břeh a pozorovala vodu. Do krásného ticha mi telefon oznámil došlou textovku. Joe se po mě sháněl. S povzdechem jsem se rozběhla zpátky, ale neuběhla jsem ani deset metrů, když telefon pro změnu ohlásil hovor.

„Už běžím zpátky,“ zahlásila jsem bez pozdravu.

„To je fajn, protože ten tvůj je pološílený strachy, že jsi mu utekla,“ ozvala se Ginger. Zastavila jsem se a nechápavě nad ním zakroutila hlavou. Požádala jsem ji, aby mi ho dala k telefonu.

„Hele, nevím, co tam děláš a asi to ani vědět nechci, ale přestaň blbnout, za chvilku jsem zpátky,“ osopila jsem se na něj a zavěsila.

„Jestli mě kvůli němu budou bolet svaly, dám mu to sežrat,“ zavrčela jsem a vešla do klubovny. U stolu právě probíhala velmi hlučná snídaně.

„Tak kolik dneska?“ zazubil se Kyle a udělal mi vedle sebe místo. S povděkem jsem se na lavici zhroutila.

„Čtyři tam a čtyři zpátky,“ usmála jsem se a natáhla se pro toast.

„Jsi fakt blázen, osm kiláků hned po ránu a ještě bez snídaně,“ zakroutil nade mnou hlavou.

„Ten tvůj se mohl zbláznit, když tě nikde nenašel,“ drcnul do mě Matt. Převrátila jsem oči v sloup.

„On už není můj, pamatuješ?“ oplatila jsem mu drcnutí. Tak nějak mu zaskočilo.

„Ale brzo zase bude,“ houkla na mě Ginger a praštila Matta do zad, ten se konečně nadechl a zamilovaně se na ni usmál.

„Tak to máš nejspíš pravdu,“ souhlasila jsem tiše, ale stejně mě slyšela.

„V čem má pravdu?“ ozvalo se za mnou. Ten taky ví, jak mě spolehlivě vylekat.

„V tom, že jsi pitomec. To, že mě nenajdeš, neznamená, že budeš otravovat ostatní a šílet, protože nevíš, kde jsem. Už nejsem tvoje holka a neprošlo by ti to, ani kdybych byla,“ osopila jsem se na něj vztekle a přestala si ho všímat. Rozhodla jsem se být na něj hnusná, Ginger měla pravdu, nejspíš zase budeme spolu, ale rozhodně jsem mu to nechtěla dát zadarmo.

Po zbytek snídaně jsem se na něj ani nepodívala, i když jsem cítila, že on mě sleduje pečlivě.

„Já ho fakt uškrtím,“ brblala jsem si po cestě do Joeovy kanceláře, svaly mě při výstupu do schodů začínaly bolet. Zaklepala jsem na dveře a vešla dovnitř. S úsměvem ukázal na křeslo před stolem a já se do něj s povděkem zhroutila.

„Jak sis zaběhala?“ zeptal se.

„Blbě, zpátky jsem trhla osobní rekord, šílel, když mě nikde nenašel. A natáhla jsem si svaly,“ zakňourala jsem. Rozesmál se, mrknul na mě a podal mi plánek týdenního rozvrhu. Vytřeštila jsem na něj oči a pak na Joea.

„Chceš mě zničit? Čtyři koně denně a volno jenom ve středu a v neděli?“ vyjekla jsem. Pokrčil rameny.

„Zvládala si i pět,“ oznámil mi nevzrušeně.

„Jo, ale to jsem byla ve formě, teď jsem úplně mimo, jak sis jistě stihl všimnout!“ odporovala jsem mu.

„Tak ji koukej fofrem najít, nebo tě na mistrák nepustím,“ oznámil mi mile. V duchu jsem napočítala do deseti a uklidnila se.

„Víš, Joe, jsou dny, kdy tě nenávidím,“ povzdechla jsem si a opustila kancelář. Před dveřmi stál Paul.

„Neřekl bych, že jsi mimo formu,“ poznamenal nesouhlasně a já znovu zopakovala ten trik s počítáním.

„V tom případě si mě nikdy pořádně jezdit neviděl,“ odsekla jsem a zavřela mu dveře pokoje před nosem. Potřebovala jsem sprchu a nutně.

Na první trénink jsem dorazila s pětiminutovým předstihem, volně přeloženo, na kolbišti se potloukali další dva jezdci a Joe nikde. Za to na tribuně seděl Paul.

„Jak dlouho už tady je?“ zeptala jsem se Mary, pokrčila rameny, jakože neví. Ach jo.

„Kde jsou Ginger s Mattem?“ zaburácel Joeův hlas. Málem jsem z toho nového ryzáka slítla. Mary ne a hodila po našem trenérovi výmluvným pohledem.

„Fajn, začneme bez nich, až je někdo uvidíte, pošlete je za mnou,“ oznámil nám temně a rozdal ty vysílačky.

„Ne, díky, ty do nich ječíš a já mám svůj sluch docela ráda,“ usmála jsem se na něj mile. Mary s Tomem mu je taky rychle vrátili, nejspíš do té doby neměli odvahu.

„Zatraceně Mandy! To mělo být co?! Takhle se na skok nenajíždí!“ zařval snad po sté. Zkusila jsem to znovu. A byla tma.

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

1

© 2010 Stmívání FF - Kopírování veškerých děl je bez souhlasu autora přísně zakázáno!