19.01.2011 [17:30], Kamikadze, ze série Za láskou přes překážky, komentováno 12×, zobrazeno 3093×

„Mandy?“ Přede mnou stál někdo, o kom jsem si myslela, že už ho nikdy neuvidím.

„Tati?“ zajíkla jsem se a rozběhla se mu vstříc. Chytil mě a zvedl do vzduchu, jako bych snad vůbec nic nevážila. Pevně jsem ho objala kolem krku a brečela mu do flanelové košile. Vždycky si nějakou koupil a já mu je pak kradla.

„Já myslela, že jsi…“ Nedokázala jsem to slovo říct. Bála jsem se, že když to udělám, rozplyne se.

S úsměvem mě postavil zpátky na zem a vedle něj se zničehonic objevila máma.

„Mami?“ zašeptala jsem tiše a natáhla k ní ruku. Chytila mě za ni.

„Oba jsme naživu, ale tady, víš?“ promluvil taťka potichu a přiložil dlaň na místo, kde mi tlouklo srdce.

„Já spím, že jo,“ zaskučela jsem zničeně. Mamka se rozesmála, dvěma kroky překonala naši vzdálenost a objala mě.

„To víš, že spíš, zlatíčko,“ ujistila mě se smíchem. Pohladila mě po vlasech a vtiskla pusu na čelo.

„Jsem na tebe pyšný, holčičko,“ usmál se na mě táta a obě nás objal. Vykulila jsem na něj oči.

„Kvůli těm závodům?“ zeptala jsem se nechápavě, ale jeho úsměv se ještě rozšířil a on zakroutil hlavou.

„Věděl jsem, že to vyhraješ. Já mám na mysli to, jak si přijala fakt o vlčím genu, který v tobě dřímá,“ opravil mě.

„Máš na mysli ty hysterické záchvaty, když jsem se dozvěděla o upírech, jak jsem se bála Jaka, protože vrčel, strach z toho, že se budu měnit, nebo třešničku na dortu, vyděšenost ze společného myšlení?“ dotázala jsem se ironicky. Rozesmál se a počechral mě ve vlasech.

„Můžu tě uklidnit, já bych reagoval naprosto stejně,“ ujistil mě. Posmutněla jsem.

„Ale ty by ses proměnil úplně, já jenom napůl,“ kuňkla jsem tiše.

„Ale ty se taky proměníš úplně, když se rozhodneš pro Paula,“ upozornil mě. Znovu jsem na něj vypleštila oči. Jak rozhodnout pro Paula, vždyť já už rozhodnutá jsem. Nebo ne?

„To, co cítíš k Jasperovi, ti brání v plné přeměně. Když se rozhodneš pro Paula, staneš se právoplatným členem smečky a budeš si moci nárokovat místo alfy, které Jacob odmítl, i tvůj otisk taky nabude plné síly. Pokud bude tím vyvoleným Jasper, otisk se zruší a s ním odezní i tvé momentální vlčí smysly,“ vysvětlila mi mamka. Připadala jsem si zralá akorát tak na psychiatrii.

„Opravte mě, jestli to chápu špatně. Pokud se rozhodnu pro Paula, budu mít čtyři nohy, ocas a začnu s ostatníma běhat po lese. Jakmile si ale zvolím Jaspera, stanu se zase člověkem, co si pařezu nevšimne, dokud o něj nezakopne,“ zesumírovala jsem své možnosti. Oba dva přikývli.

„Tak proč ještě nevyju na měsíc, když vím, že chci Paula?“ rozhodila jsem frustrovaně ramena.

„Protože jsi si jistá tady,“ ukázala mi mamka na čelo, „ale ne tady,“ dodala a položila ruku zpátky na moje srdce. Aha, tak tím se to vysvětluje.

„A co s tím mám teda dělat?“ zeptala jsem se jich naléhavě. Oba se na mě usmáli a zmizeli. V uchu mi zněl jen mamčin hlas.

„Nech tomu volný průběh,“ radil mi.

Otevřel jsem oči a hleděla do tmy svého pokoje. Vedle mě se ze spánku zavrtěl Paul. Leželi jsme na velké nafukovací matraci na zemi, protože oba bychom se v mojí posteli moc nevyspali.

„Copak,“ zamumlal mi tiše do ucha. Usmála jsem se a pohladila ho po ruce, položené přes moje břicho.

„Nic, jen zvláštní sen, klidně spi,“ šeptla jsem zpátky a přitulila se blíž.

„Hm, lákavá představa, ale už je to zbytečné. Billy dole chystá snídani. Veselé Vánoce, lásko,“ oznámil mi potichu. Usmála jsem se a můj žaludek se v tu ránu ozval.

„Klid tam dole,“ zabrblala jsem. Paul se tiše rozesmál. Ještě pořád si nemohl zvyknout na to, že si se svým břichem takhle povídám.

„Zůstaň tady, mě se ještě nechce ven,“ zakňourala jsem, když se Paul zvedl do sedu a chtěl vyklouznout z tepla peřiny.

„Já bych ale řekl, že tvoje tělo na to má jiný názor,“ usmál se na mě a lehl si zpátky. Lenivě jsem se usmála, uvelebila se na jeho hrudi a políbila ho na holou kůži. Líbil se mi ten mručivý zvuk, který pokaždé vyšel z jeho rtů. Slyšela jsem v něm svého stříbrného vlka.

„Povíš mi, co se ti zdálo?“ zeptal se a pohladil mě po vlasech.

„O rodičích,“ zamumlala jsem. Zvedl mi bradu a kouknul na mě.

„O těch se ti přece zdá skoro každou noc,“ narážel na fakt, že jsem mu pověděla o svých nočních můrách o identifikaci jejich těl.

„Tohle bylo jiný,“ zakroutila jsem hlavou. Tázavě se na mě podíval a já to ze sebe vysypala úplně všechno.

„Co myslíš, je to možný?“ zeptala jsem se nakonec. Pokrčil rameny, položil hlavu zpátky na polštář a zadíval se do stropu.

„Opravdu nevím. Zdá se to nereálný, ale máme tady vlkodlaky, upíry, tak proč ne duchy, i když jen ve snech. Třeba je to pravda,“ odpověděl mi po chvilce zamyšleně.

„Stejně je to zvláštní, že mě tady Billy nechal,“ změnil najednou téma. Usmála jsem se nad vzpomínkou na ten rozhovor.

„Víš, jak jsem se bála ho o to požádat? A přitom to vzal naprosto v klidu a jen se zeptal, jestli tady budeš i spát,“ prozradila jsem mu.

„No vidíš, já měl zase strach, že bys mě tady nechtěla ty,“ pousmál se. Zvedla jsem hlavu a podívala se na něj.

„Ty ses fakt bál, že bych s tebou nechtěla trávit Vánoce? Seš trdlo,“ zakroutila jsem nad ním hlavou. Jen se usmál.

„Oblečte se vy dva, máme návštěvu,“ vpadl zničehonic do pokoje Jacob. Už jsem stihla zvyknout, že zásadně neklepal, pokud neslyšel nic podezřelého.

Otočila jsem k němu hlavu a tázavě se na něj podívala.

„Přijely ségry, Rachel i Rebeca s malou,“ oznámil nám. Paul ztuhl uprostřed pohybu. Opatrně jsem se na něj podívala. Třeštil oči na Jaka a nedýchal. Naklonila jsem hlavu tak, aby se díval do mých očí a tázavě zvedla obočí.

„Zvládneš to? Jestli ne, nějak tě propašujeme ven,“ slíbila jsem mu. Zamrkal, jako by se probudil z transu a konečně se nadechl.

„Neboj, zvládnu to, nějak,“ pousmál se nejistě.

„To doufám, protože se po tobě ptala. Prý byla u tvého domu,“ houkl na něj ještě Jake a zmizel.

„Já si tě nenechám vzít,“ usmála jsem se na něj a vyhrabala se zpod deky. Bleskově jsem se natáhla po mikině a džínách, ale i tak se do mě stihla dát zima. Paul mě napodobil, i když mnohem pomaleji, jeho zima rozhodně netrápila.

„Připravený?“ zeptala jsem se tiše, když jsme stáli na vrcholu schodiště a poslouchali rozhovor v kuchyni. Přesně jsem poznala, kdy začala mluvit Rachel, Paul sebou škubl.

„Ne, ale to nebudu nikdy,“ zamumlal a vydal se dolů. Dohnala jsem ho a pevně mu stiskla ruku. Lehce se usmál, objal mě kolem pasu a spolu jsme vešli do kuchyně. Rozhovor v tu ránu utichl.

„Šťastný a veselý,“ popřála jsem všem. Billy se na mě pousmál, ale pak sklouzl tázavým pohledem na Paula.

Přede mnou se objevila vysoká, mladá indiánka, s přátelským úsměvem. Za ruku se jí držela malá holčička.

„Ahoj, Mandy, já jsem Rebeca,“ zazubila se na mě a podala mi ruku. Přijala jsem ji.

„A tenhle prcek, to je Patty,“ dodala ještě a zvedla malou nahoru.

Za těmi dvěma se ozvalo decentní odkašlání, a když Rebeca udělala pár kroků do boku, moje sebevědomí se propadlo hluboko pod zem. Nedivila jsem se, že se do Rachel Paul otiskl. Stála tam překrásná holka, tmavší pleti s jemnými rysy a havraními vlasy do pasu.

„Já jsem Rachel, ale to už ti asi došlo,“ pousmála se opatrně. Hned na to se podívala na Paula. Zvedla jsem hlavu a sledovala jeho výraz.

„Hledala jsem tě u tebe doma,“ broukla tichým hlasem. Měla jsem co dělat, abych nezavrčela. Paul byl můj, zatím. A já se ho vážně nehodlala vzdát bez boje.

Cítila jsem, jak se Paul ke mně přitiskl ještě víc, až to zabolelo. Na tváři se mi však usadil vítězný úsměv a podívala jsem se zpátky na Rachel. Tuhle bitvu jsem vyhrála.

Hleděla na něj přátelsky. Pak se rozesmála.

„Tak jo, hádám, že za tohle si asi můžu sama, viď,“ mrkla na mě. Pokrčila jsem rameny a vydala se ke stolu.

„Jestli tam budu mít modřinu, tak si mě nepřej,“ zašeptala jsem Paulovi do ucha. Jakovi zaskočilo, jak se chtěl rozesmát. Rebeca si toho nevšimla, měla dost starostí s malou, ale Rachel se na nás zkoumavě podívala. Věděla toho o vlcích dost, i o jejich smyslech.

Nakonec Jake to sousto z plic vykašlal a mrknul na mě.

„Byl tady Santa?“ zažvatlala Patty a koukla na svou mámu tázavým pohledem.

„Ale to víš, že byl,“ usmál se na ni Billy šťastně, dělala jsem, že jsem si nevšimla, jak se na Jacoba významně podíval a ten vystřelil z kuchyně, směrem do Billyho ložnice.

„Nevadí ti, že jsme přijeli o pár dní dřív? Raul je stejně na nějakých surfařských závodech. Strašně ho štvalo, že s námi na Vánoce nebude, ale jeho sponzor by ho jinak přestal financovat,“ podívala se na Billyho tázavě. Vehementně zakroutil hlavou a natáhl ruce ke své vnučce. Ta se rozzářila, počkala, až se ji mamka postaví na zem a pak se, na nejistých nožkách, ke svému dědečkovi rozběhla.

„No počkej, ale kde budou spát?“ napadlo příchozího Jaka. Uviděla jsem v tom svou šanci. Stiskla jsem Paulovu ruku a on mi signál oplatil.

„Ať si vezmou pokoj, já se na pár dní nastěhuju k Paulovi,“ navrhla jsem opatrně. Billy se na mě vděčně usmál.

„Necháš u sebe sirotka?“ zvedla jsem k němu oči. Kvůli nedostatku židlí jsem snídala na jeho klíně. Nestěžoval si, dokonce jsme se navzájem krmili.

„A budeš vařit?“ usmál se na mě šibalsky. U stolu bouchla nálož smíchu. Jen jednou jsem mu dala ochutnat jídlo, co jsem dělala já. A takhle to dopadlo.

„Ne, nechám se obskakovat,“ šeptla jsem mu do ucha. Věděl, že budu. A ráda.

Malá začala být netrpělivá a neustále otáčela hlavičku k obývacímu pokoji, kde stál stromek. Načež Billy ukončil snídani a vyhnal nás všechny z kuchyně. I to nádobí nechal na potom.

„Koukám, že si to taky nevydržela,“ drcnul do mě Jake. Vesele jsem na něj mrkla. Stejně jako on, i já si rozbalila dárky od všech ze stáje hned včera večer. Takže se mi na ruce houpal řetízek s přívěšky P a D od Leah, vánoční čaj jsem pila z hrníčku od Setha, na kterém byla fotka Dreamera a spala v tričku s obrázkem skotačících vlků od Embryho.

Quil mě podaroval krásnou mikinou s hlavou koně. Byla černá, velká a s kapucí. Přesně podle mého gusta.

Jared s Kim dávali dárky společně, já našla ve svém balíčku luxusní parfém, hlavně, že jsem všem říkala, ať nekupují nic drahého.

Johnovi jsem přímo zakázala, něco mi kupovat, ostatní to prý udělali už před pár lety.

„Kdo má vlastně přivézt to sedlo?“ naklonila jsem se k Paulovu uchu. To byl dárek od nás všech. Sledovala jsem našeho trenéra, jak si zálibně prohlížel to, co měl Shadow a tak jsme se na něj složili.

„Já, mám ho v autě,“ uklidnil mě.

„Nevěděly, jsme, že tady budeš, takže pro tebe nic nemáme,“ oznámila mi Rebeca s omluvným pohledem. Ujistila jsem ji, že to není problém, já o nich taky nevěděla.

Sledovala jsem malou Patty, jak se rozzářila nad každým dárečkem, co dostala a vzpomněla si tak na Vánoce s našima. Z oka mi vyklouzla slza, ale setřela jsem ji dřív, než si jí někdo všiml. Aspoň jsem si to myslela, ale Paul mě vyvedl z omylu. Jeho objetí totiž zesílilo.

Zničehonic jsem musela čelit náporu Jacobova těla.

„Jsi ta nejlepší sestřenice na světě, fakt,“ zazubil se na mě a prohlížel svoje nové autorádio ze všech stran. Zpozorovala jsem, že i Billy listoval obrovským atlasem ryb a rybaření. A to ještě nenašel tu novou sadu rybářských blbinek, co k tomu patřila.

Sledovala jsem kupičku před sebou. Už jsem stihla rozbalit teplý huňatý svetr od Billyho, za tohle mu uvařím nějakou specialitu s rybami, slíbila jsem si v duchu. Jezdecké rukavice na závody od Jaka ležely hned vedle. Dostal za ně pusu na tvář.

V rukou jsem svírala poslední dárek, ten od Paula. A bála jsem se ho otevřít, tušila jsem, že v něm bude něco hodně drahého, i když jsem ho donutila přísahat, že moc utrácet nebude. Jenže, já tenhle taky slib porušila. Věděla jsem, co mu koupit hned první den, co jsme spolu v Seattlu byli. V jedné z výloh ho totiž uchvátil dlouhý samurajský meč. A Leah mi prozradila, že je nejen sbírá, ale umí se s nimi i hodně dobře ohánět. A tamten byl vážně krásný, ne že bych tomu teda nějak zvlášť rozuměla.

Zhluboka jsem se nadechla a opatrně sundala vánoční papír. Držela jsem podlouhlou krabičku, přesně takovou, v jaké se dávají šperky. Byl tam řetízek. Jemný, překrásný a s přívěskem koníka.

Otočila jsem se k němu a pevně ho objala. Přitiskl mě k sobě beze slov, to jen mě se přes rty draly vzlyky. Ten druhý jsem stihla zastavit jen tak tak.

„Paule, ty ses vážně plácl přes kapsu. To je bílé zlato, viď?“ pronikl ke mně Rebečin hlas. Pomalu jsem se od něj odtáhla a zadívala se mu do očí. Pokrčil rameny a usmál se.

„Věděl jsem, že je to ono, hned jak jsem ho viděl, cena nehrála roli,“ šeptl tak, abych to slyšela jen já.

„Ech, asi si nemáme co vyčítat,“ pousmála jsem nervózně, když mi šperk zapnul. Tázavě zvedl obočí.

„U mě to bylo stejné,“ vysvětlila jsem tiše a vyhledala pohledem malou, meč byl hodně ostrý, to už jsem si vyzkoušela na vlastním předloktí. Seděla Billymu na klíně a vesele brebentila, držíc v rukou plyšového vlčka. Tušila jsem, od koho byl.

Paul se natáhl po dlouhé krabici, zabalené v červenomodrém papíře. Uvolnila jsem místo na jeho klíně a sedla si bokem, sledujíc jeho tvář. Vypadal zvědavě, když ucítil váhu dárku.

V momentě kdy ho rozbalil, vytřeštil na mě oči.

„Líbil se ti,“ usmála jsem se na něj nesměle. V ten moment drtil moje rty a za mnou se ozvalo obdivné hvízdnutí. Nepátrala jsem po autorovi.

„Teď jsem si vzpomněla, Jaku, tu motorku, co je před domem by sis mě schovat dřív, než si někdo všimne, že jsou u ní i klíčky,“ ozvala se Rebeca, když jsme uklízeli papíry a krabice.

Jake se zarazil uprostřed pohybu a nechápavě se na ni podíval.

„Motorku? Já ji mám zazimovanou v garáži,“ odporoval.

„Na dvoře stojí obrovská černá motorka s klíči, kombinézou i helmou, chceš tvrdit, že to není tvoje?“ zeptala se ho.

Ven jsme vyběhli všichni a zastavili se na prahu. Měla pravdu, vážně tam ta kráska stála. A Jacob u ní byl první.

„Hm, tak ta není moje. Mandy, máš tady vzkaz,“ pokrčil rameny.

„To snad není pravda,“ zamumlala jsem a přejela si dlaní přes oči.

„Já mu dala jenom cédéčko nějaké kapely, co mi poradila Bella,“ dodala jsem a opatrně došla až ke stroji. Na lístku bylo jen pár slov. A Jasperův podpis.

„On ti dal motorku?“ zeptal se mě Paul nevěřícně. Němě jsem přikývla.

Kombinéza měla dokonce mou velikost.

„Jenom nechápu, kde zjistil, že na ni mám řidičák,“ kroutila jsem nechápavě hlavou, když jsme ji s klukama stěhovali do garáže.

„Edward.“ Paul to jméno vyprsknul, jako by to byla nadávka. Zastavila jsem a otočila se k němu.

„Když ti řeknu, že z toho řetízku mám o hodně větší radost, než z té motorky, uvěříš mi to?“ přitáhla jsem jeho pohled tázavě zvednutým obočím. Tvářil se nešťastně, zuřivě a zmučeně zároveň, takže nejspíš nevěřil.

Udělala jsem krok k němu, stoupla na špičky a zlehka ho políbila. Zapojil se až po několika sekundách.

„Myslím, že ti to věřím,“ zamumlal mi do rtů.

„Nemůžem je aspoň napadnout kvůli porušení smlouvy?“ zeptala jsem se těch dvou, co zrovna dopodrobna zkoumali moji novou hračku.

„Ne, kolem byl cítit jen Bellin pach,“ houkl Jake mým směrem.

„Hele a dost, motorka je moje a my máme být za chvilku ve stáji,“ okřikla jsem je a hodila přes mašinu volnou plachtu.

„Až to roztaje, tak ji prubnem,“ slíbila jsem ještě, když se na mě podívali pohledem kopnutého štěněte.

Vpadli jsme do zpátky do domu, jako velká voda. Z kuchyně se ozývaly zvuky mytí nádobí a dětský smích. V tom malá vyběhla ven a zmerčila nás.

„Teta, teta,“ začala žvatlat a hrnula se ke mně. Pustila jsem Paulovu dlaň, abych ji mohla chytit.

„Ahoj, prcku,“ usmála jsem se na ni. Ona na mě taky, pak se mi pokusila vypíchnout oko.

„To nemůžeš, tetu by to bolelo,“ chytil ji Paul za prstík a zavrtěl hlavou. Patty na něj koukla zvídavým pohledem.

„Jedem, nebo ne?“ ozval se ze schodů Jake. Zvedla jsem oči a setkala se pohledem Rachel a Rebecy. Obě se usmívaly, jako by věděli něco, co my ostatní ne.

Předala jsem malou mámě a vyběhla do svého pokoje.

„Jdeš mi pomoct balit?“ usmála jsem se na příchozího Paula. Kývnul a sundal z vrchu skříně velkou sportovní tašku.

„Tak jo, můžem,“ houkla jsem na Jacoba. Spolu s ním se však zvedla i Rachel.

„Nebudete mít nic proti, když pojedu taky?“ zeptala se nás dvou opatrně. Pokrčila jsem rameny, já s tím žádný problém neměla.

„Sedíš vzadu s Jakem,“ upozornil ji Paul.

„Takže co, ty taky jezdíš?“ zeptala se mě. Usmála jsem se a chytila Paula za ruku.

„Prej jezdí, ségra, víš, kdo to je?“ rozesmál se Jake. Zakroutila hlavou a zvědavě se na mě podívala.

„Rachel, pamatuješ si, jak jsme spolu byli na těch velkých parkurech? Ukazoval jsem ti dvojnásobnou mistryni USA, vzpomeneš si na jméno, co jsem ti řekl?“ otočil k ní Paul hlavu.

„Počkej, Amanda Black?“ vykulila na mě oči. Zazubila jsem se na ni a přikývla. Uznale hvízdla.

„Kde jste, vy tři?“ přivítala nás Leah.

„Aha, čtyři, ahoj, Rachel,“ dodala, když uviděla vystupovat z auta čtvrtou osobu.

V klubovně bylo všechno v plném proudu. John měl dorazit do deseti minut a kluci teprve zdobili stromek. Ani to sedlo ještě nebylo zabalené.

Seth po mě hodil vánočním papírem a sebral mi Paula, že prý něco se světýlky.

„Nemusíš ve mně vidět soupeřku,“ pousmála se Rachel a přisedla si ke mně na bobek. Zrovna jsem řešila, jak to sedlo šikovně obalit.

„Promiň, to samo. Vím, co je otisk, víš, a z nás dvou je Paul ten, co má na výběr,“ pokrčila jsem rameny. A zalepila odstávající roh.

„Počkej, ty jsi taky ve smečce?“ vykulila na mě oči. Přikývla jsem.

„Tak na půl, ten vlčí gen mám v krvi taky, přes taťku. Nikdy se neprojevil, přitom jsem Cullenovy na závodech potkávala celkem často. Ale až teď, když se s nima vidím skoro každý den, se u mě objevilo pár vlčích výhod. Mám zbystřené smysly, když jsme blízko, slyším jejich vlčí myšlenky a tak,“ dodala jsem.

„K tomu otisku, můžu tě ujistit, že ten od tebe neodejde, viděla jsem mu to na očích, když jsi držela Patty, slušelo vám to spolu,“ mrkla na mě povzbudivě. Usmála jsem se sama pro sebe a v duchu si představila Paulova syna. Malého klučinu s černým vrabčím hnízdem na hlavě a v pyžamku s méďama, jak se sápe k nám dvěma do postele. A Paulovy oči, když ho viděl. Tak moc jsem si přála, aby se to splnilo.

„Jednou z něj bude skvělej táta,“ zamumlala jsem tiše a podívala se na něj. V té chvíli byl stejně rozežraný, jako ostatní kluci ze smečky, ti, co nemají starosti s tím, aby si vydělali dost peněz.

„Jo, to bude,“ přitakala Rachel.

„Co je to tady za sněm,“ došel můj vlk až k nám. Sklopila jsem pohled zpátky k sedlu a usmála se.

„Ale nic, jenom takový holčičí řeči,“ pokrčila jsem rameny, „nevíš, kde je stužka?“ zeptala jsem se hned.

„To nevím, ale John už je tady, takže rychle schovat,“ zavelel všem. Bleskově vzal sedlo a položil ho pod stromek. Já sesbírala všechny ústřižky lepicí pásky a papíru, mrskla je do koše a rozběhla se na určené místo. V klubovně bylo najednou ticho po pěšině.

John šel po chodbě a pískal si melodii rolniček. Paulova ruka zastavila salvu mého smíchu hned v počátku, takhle jsem se jen neslyšně smála v jeho dlani.

„A ne že mě kousneš,“ šeptl mi do ucha. Jen jsem zakroutila hlavou.

John otevřel dveře a zůstal stát na prahu.

„Veselý Vánoce!“ zavřeštěli jsme všichni sborově a vyskočili ze svých úkrytů. John se na nás šťastně usmíval a nechal se všemi obejmout, nakonec jsme skončili v obrovském chumlu rukou a nohou.

„To je přece…“ vydechl v úžasu, když rozbalil svůj dárek.

„Jo, stejný, jako má Shadow,“ usmála jsem se na něj souhlasně. Prohlížel si ho, jako by to byl klenot, i když, podle té ceny nejspíš jo. Ale věděla jsem, že za to stojí.

„Počkej, až se v něm projedeš, nikdy víc nebudeš chtít jiné,“ mrkla jsem na něj a posbírala roztrhaný papír.

„To věřím, takže ho jdu hned vyzkoušet. Kdo ještě chce jít jezdit?“ zeptal se nás všech. Moje ruka vystřelila nahoru bleskovou rychlostí, ale byla jsem sama. Ostatní koukali trochu rozpačitě.

„Chci být na Vánoce s mamkou,“ pokrčila Leah rameny, Seth souhlasně přikývl. I ostatní chtěli být se svou rodinou.

„Tak jo, pozdrav mi Billyho, že se uvidíme za pár dní,“ usmála jsem se na Jaka a zavřela dveře Paulova auta. Slíbil, že ho odveze domů i s Rachel a pak se vrátí.

„Koně jsou nakrmení a vyházení,“ usmála jsem se na Johna. Jared s Embrym se o to postarali, ještě než jsme stihli přijet.

„Tyhle Vánoce jsou čím dál tím lepší,“ mlaskl spokojeně a vydali jsme se spolu do třetí stáje.

„Ahoj, zlato,“ zazubila jsem se na Dreamera. Zařehtal mi na pozdrav a natáhl krk k mé kapse, zasmála jsem se a nabídla mu mentolku.

„Mlsoune,“ prohrábla jsem mu kštici.

„Jsi si jistá, že bude Denverovi sedět?“ zavolal na mě nejistě, zrovna když jsem odložila kopytní háček zpátky do bedny a natáhla se po sedle.

„Jo, měřili jsme to,“ houkla jsem zpátky odpověď.

Zrovna jsem dotahovala podbřišní řemen a kontrolovala, jestli uzdečka sedí na správném místě, když mě zezadu objaly dvě horké paže.

„Dřív to nešlo, Billy ti poslal oběd, abys prý vařit nemusela,“ zašeptal mi do ucha, těsně před tím, než mi lehce skousl ušní lalůček.

„Paule, jestli se jí z tebe budou klepat kolena, tak z toho koně spadne,“ ozval se před boxem John. Ven musel kolem nás.

„Jo, a jestli spadnu, tak to bude bolet nejenom mě,“ zamračila jsem se na něj. Usmál se a mráčky z obličeje mi slíbal.

„Chceš vyhodit nahoru?“ zeptal se, když jsme došli do haly. Přikývla jsem s úsměvem, ušetřil mně potupného drápání se do sedla ze země.

„Taky bych chtěla být vysoká,“ povzdechla jsem si a pobídla Dreamera do kroku, aby se rozehřál.

„Dneska to bylo obzvlášť pěkný, hlavně to, jak elegantně si opustila sedlo,“ smál se mi Paul a pomáhal s odstrojováním Dreamera.

„Ha ha ha, opravdu moc vtipné. Ještě chvilku a vař si oběd sám,“ okřikla jsem ho. V ten moment zavřel pusu a jen mu cukaly koutky. Chápala jsem ho, určitě ti vypadalo legračně, jenže jeho ten kotník nebolel.

Snažila jsem se před ním nekulhat, ale stejně mě prokoukl. Vzal mě do náruče a odnesl k autu.

„Zavolej tomu svýmu upírovi, že jedem, ať mě nezakousnou. Jestli by ti to mohl Carlisle prohlídnout,“ oznámil mi starostlivě a podal mobil. Povzdechla jsem si a převrátila oči v sloup.

„Zlato, nic s tím nemám, jenom to musím rozchodit. Nemusíš se bát,“ usmála jsem se konejšivě, pohladila ho po tváři a dala mu mobil zpátky do kapsy.

„Ale co když ti to oteče?“ rozhodil bezradně ruce. Spustila jsem nohy na zem, postavila se a potlačila syknutí.

„Tak to budu chladit, buď v klidu, své tělo znám dokonale a kosti obzvlášť,“ ujistila jsem ho.

„Dobře, jedeme ke mně, ale jestli to do zítra oteče, ke Carlisleovi tě dostanu, i kdybych tě měl odnést,“ slíbil mi výhružně.

„Jsi roztomilý, když se o mě bojíš,“ usmála jsem se na něj. Jeho reakce mě pobavila, nejdřív vytřeštil oči a pak je radši rovnou obrátil v sloup.

„Roztomilý, kdyby nebezpečný, chápu ale roztomilý,“ brblal si pod nosem celou cestu. Jen jsem se smála a kroutila hlavou.

„Uvědomuješ si, že jedu k tobě domů poprvé?“ zeptala jsem se ho zničehonic. Kývnul, ale nepodíval se na mě, prostě dál sledoval cestu.

„Hele, jestli ti to vadí, tak mi to řekni, nastěhuju se na pár dní nad klubovnu,“ pokrčila jsem rameny, ostatně, chápala bych to. Zakroutil hlavou, zajel k osamocenému domku na druhém konci vesnice, zastavil, vyskočil ven, obešel auto a otevřel dveře na mojí straně.

„Ani nevíš, jak jsem šťastný, že tě budu mít aspoň na pár dní u sebe a jenom pro sebe, ale o tohle právě jde. Budeme spolu sami, vím, že jsem ti slíbil tolik času, kolik budeš chtít. Právě teď si nejsem tak úplně jistý, jestli to dokážu dodržet,“ svěřil se mi tichým, ale naléhavým hlasem.

„Máš hodně všímavý sousedy?“ zeptala jsem se ho opatrně. Nechápavě na mě vykulil oči, nicméně odpověděl:

„Jenom jednoho, v tom domku napravo bydlí Embry.“ Takže to muselo počkat do domu.

Vystoupila jsem z auta a nechala se vést dovnitř. Sotva za námi zapadly dveře, hladově jsem se vrhla na jeho rty.

Zkoprněl na místě, hned se ale vzpamatoval a téměř úlevně mi zasténal do úst. Rozpoutala jsem vášnivou bouři a nebylo v silách ani jednoho z nás ji zastavit.

Cestu do jeho ložnice tvořily kousky našeho oblečení, než jsme se tam dostali, měla jsem na sobě jen kalhotky, na půl zapnutou podprsenku a pár oděrek od nábytku. Paul na tom nebyl o moc líp, taky se té skříňce nedokázal vyhnout.

Když dopadl na postel, okamžitě mě překulil pod sebe. Odtrhl se od mých rtů a já nesouhlasně zakňourala, přitáhl mě však svým naléhavým pohledem. Cítila jsem, že je na hranici svého sebeovládání a jak strašně těžké pro něj je, nic nedělat.

„Jsi si opravdu jistá? Ještě můžeme přestat, ale pak už to nepůjde,“ zeptal se zadýchaně. Fajn, beru zpět, on tu bouři ještě zastavit mohl, jenže já nemínila spolupracovat.

„Ty možná jo, já to nedokážu už teď,“ zamumlala jsem mu do rtů. Hranice padly.

Cítila jsem jeho dlaně úplně všude, propaloval se skrz kůži až k místům, kterých se normálně dotknout nedalo. I já zkoumala jeho tělo, prsty jsem obkreslovala každý jeho sval a vrývala si je do paměti. Nevzpomínám si, kdy zmizely poslední kousky látky, jež nás dělily, zato nikdy nezapomenu na ten pocit, když se prsty dotkl toho nejcitlivějšího místa na mém těle. Za zavřenými víčky mi vybuchl ohňostroj. A pak do mě pronikl. Bylo to to nejúžasnější, co jsem kdy zažila.

Objala jsem ho lýtky kolem boků a přisála se k jeho rtům. Když se poprvé pohnul, oběma nám unikl slastný povzdech.

Odpočívala jsem stulená na jeho hrudi a užívala si doznívající rozkoš. Jemně mě laskal na holé kůži zad a vkresloval mi do ní neznámé obrazce. Najednou se jeho ruka zastavila a zvedl mi bradu.

„Já neměl ochranu!“ vyhrkl vyděšeně.

„Přísahám, že se o tebe i o naše dítě postarám, jestli otěhotníš,“ mumlal rychle a nedal se zastavit. Natáhla jsem se k jeho obličeji a umlčela ho polibkem.

„Uklidni se, zobu pilulky,“ oznámila jsem mu líným hlasem, zarazil se a podíval se na mě zkoumavým pohledem.

„Kdybych je nebrala, nenechala bych to dojít tak daleko, ne bez jistoty,“ ujistila jsem ho a položila hlavu zpátky na hřejivou kůži jeho hrudi.

Uklidnil se a jeho prsty se vrátily k předešlé práci.

„Vlastně by nebylo špatné, mít s tebou dítě,“ zamyslel se nahlas. Zvedla jsem hlavu a zadívala se mu do očí.

„Až dodělám školu, proč ne,“ pokrčila jsem rameny. Usmál se.

Vstala jsem z tepla postele a otevřela skříň.

„Máš tady nějakou flanelovou košili?“ zeptala jsem se, prohlížejíc její obsah. Během vteřiny se objevil vedle mě, hrábl do horní police a jednu mi podal. Zářivě jsem se na něj usmála a okamžitě si ji oblíkla, ještě jsem přidala kalhotky, abych po domě neběhala s holým zadkem.

„Co chceš na ten oběd?“ zamumlala jsem a zkoumala obsah jeho spíže. Nakoukl dovnitř a sjel mě zkoumavým pohledem.

„Ty máš chuť a sílu vařit?“ zeptal se vykuleně. Otočila jsem se a objala ho kolem pasu. Voněl dřevem a ohněm, takže nejspíš roztápěl ten úžasný krb v obývacím pokoji.

„Už v Kalifornii jsem ti říkala, že ani netušíš, jak nenasytná jsem,“ zašeptala jsem mu do ucha a lehce ho zkousla. V ten moment jsem seděla na kuchyňské lince a Paul se mi dobýval pod košili. Tak jsme zasvětili i kuchyni.

„Už víš, co budeš jíst?“ zamumlala jsem mu do rtů. Z linky jsme se dostali až na podlahu a po cestě přibrali i stůl.

Vytřeštil na mě oči.

„Ještě nemáš dost?“ zeptal se nechápavě. Líně jsem se na něj usmála.

„Jsem úžasně příjemně unavená, ale tobě v břiše kvákaj žáby a já ti slíbila oběd,“ ujistila jsem ho.

„Ty se mi zdáš, že mám pravdu,“ zamumlal nešťastně a praštil hlavou o podlahu, až to zadunělo. Polekaně jsem se na něj podívala a chtěla kontrolovat škody. Zarazil mě uprostřed pohybu.

„Nic mi není, na moji hlavu bys potřebovala spíš šutr, a pořádnej,“ mávl nad tím rukou, pomohl mi na nohy a vydal se ke spíži.

Nakonec jsem udělala steaky s hranolkama a zeleninovou oblohou. Oblizoval se až za ušima.

„Já si tě sem nastěhuju natrvalo, fakt. Tak úžasný jídlo umíš jenom ty,“ pochválil mě a dokonce mi pomohl nastrkat nádobí do myčky.

„Kecko,“ přetáhla jsem ho utěrkou. Zabavil mi ji a nevybíravě mě s ní přetáhl přes holá lýtka. Vypískla jsem úlekem a utekla před ním do obýváku. Na prahu jsem se zarazila. Nikdy bych neřekla, že krb může vydávat takové teplo. V pokoji bylo příjemně a venkovní světlo tlumily zatažené závěsy. Oheň tomu všemu dodával naoranžovělou zář.

Pomalu jsem došla až ke zdroji tepla a natáhla k němu ruce. Horký vzduch mi pomalu prohříval dlaně.

„Tady tě mám, ještěrko,“ ozvalo se mi u ucha něžně. Natiskla jsem se na něj celou plochou zad a užívala si.

„Ukážeš mi ty svoje meče?“ zeptala jsem se ho odpoledne, po vydatném odpočinku.

„Jestli vážně chceš,“ pokrčil rameny a pomohl mi na nohy.

Uznale jsem hvízdla, když mě postavil před stěnu v jeho „dětském“ pokoji a odkryl mi oči. Nechal mě tam stát a obdivovat jeho sbírku, zatímco sám někam zmizel

Přecházela jsem od jedné zbraně k druhé a každou důkladně zkoumala. Byla to nádhera, zeď pokrytá meči, noži a dýkami. Našla jsem i něco, co se mi opravdu líbilo, ale vypadalo to trochu divně.

„Saie,“ ozvalo se mi u ucha. Nadskočila jsem úlekem a se smíchem se po něm ohnala.

Sledovala jsem ho, jak vybírá místo pro svůj vánoční dárek, nakonec postavil do jakéhosi stojanu v rohu.

„Jak dlouho už je sbíráš?“ usmála jsem se na něj a chytila se ho rukama kolem pasu. Jeho ruce zkopírovaly můj pohyb a přitiskl se ke mně blíž.

„Hodně dlouho, pamatuju si, že první jsem dostal od táty, když mi bylo deset, ani nebyl ostrý,“ pokrčil rameny. No ještě aby jo.

„Co kotník?“ změnil zničehonic téma.

Zvedla jsem nohu a pohladila ho kotníkem na lýtku.

„Nebolí,“ zalhala jsem, drobet v něm cukalo.

„Jo, jasně, i přes tepláky cítím, jak hřeje, takže nástup k televizi a jdeme ledovat,“ kývnul hlavou. Nezbývalo mi nic jiného, než poslechnout, on byl vážně schopný odvézt mě ke Cullenům.

„Co tam mám pustit?“ zavolala jsem na něj. Dřepěla jsem totiž před skříňkou, napěchovanou filmy, a prohlížela jednotlivé tituly.

„To je jedno, něco vyber,“ houkl na mě zpátky z kuchyně, kde mi chystal ledový obklad.

„Tak fajn,“ broukla jsem si pod nosem a hrábla poslepu do poličky plné hororů.

„3. 15 zemřeš? Jsi si jistá, že se nebudeš bát?“ zeptal se mě pobaveně, když se na obrazovce objevily první titulky. Pokrčila jsem rameny a přitulila se k němu, jak nejvíc to šlo, vzhledem k ledovému obalu na mém kotníku, který držel v rukou.

Vyškubla jsem mu svou nohu a připevnila obklad šátkem, co visel přes opěradlo pohovky, pak už mi nic nebránilo stulit se mu do náručí a v případě potřeby ukrývat obličej v jeho rameni.

„Ty jsi to vybrala schválně, aby ses ke mně mohla tulit,“ obvinil mě veselým hlasem. Pokrčila jsem rameny a zajela mu dlaní pod tričko.

„Vadí ti to?“ kuňkla jsem tiše. Rozesmál se a políbil mě do vlasů.

„Vůbec ne,“ ujistil mě. A tak jsme koukali na film.

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

1

© 2010 Stmívání FF - Kopírování veškerých děl je bez souhlasu autora přísně zakázáno!