26.07.2013 [10:15], Kamikadze, ze série Trenérka, komentováno 7×, zobrazeno 2487×

Tak je tady poslední díl. Děkuji všem, kteří měli dostatek trpělivosti a vydrželi to se mnou do konce :-)

Paul

„Kam, buď v klidu. Bude to v pohodě. Představ si, že jste doma na kolbišti a před vámi je jen pár křížků,“ pokusil jsem se uklidnit svou manželku. Seděla v sedle Achimona a křečovitě svírala otěže. Tohle byly její první závody od té nehody v Anglii. Nick sice splnil svůj slib a do ničeho ji nenutil, jenže si měsíc před závodem zlomil blbě nohu. Podle doktorů žádné následky nehrozily, jen ho to na chvíli vyřadilo. A Kam slíbila, že tohle za něj odjede.

„Křížky o velikosti téčkového oxeru? To asi těžko,“ utrhla se na mě. Nikdy jsem ji neviděl takhle nervózní. Ani před oltářem ne.

„Volají mě na start. Musím jít,“ zamumlala, když se z reproduktorů ozvalo její jméno. Spokojeně jsem se usmál. Kamila Lahote znělo naprosto skvěle.

„Tati? Proč se mamka tak strašně bojí?“ zeptal se mě Daniel. Náš syn. Že je těhotná, zjistila pár dní po příjezdu zpátky do Ameriky. Jak se zdálo, její prášky tak nějak selhaly. A strašně se mi to bála říct. Prý bych si myslel, že je to její pokus mě k sobě připoutat. O potratu ale nechtěla ani slyšet. Ne, že bych ji ho snad navrhl, jen mě na to upozornila hned. Vzali jsme se rok po Danielově narození. Těsně před tím jsem ale naložil Marcy do letadla a vrátili jsme se do Čech, pro její rodiče, sestru, která se ani trochu nezměnila, a tak pro Patriota. Sám Marek to Kam navrhl, těsně před tím, než jsme poprvé odlítali. Že prý pro něj nemá žádné využití, protože je to stejnej magor, jako Přízrak. Zavolal jsem mu pár dnů před odletem, abych se ujistil, že tam ještě pořád je. Byl. Tak jsem ho převezl k nám. A dal ho Kam jako svatební dar. Víc dojatá byla, jen když jí v porodnici dali poprvé do rukou našeho syna.

„Když byla mladší, měla na závodech nehodu. Proto se bojí,“ vysvětlil jsem mu a vzal si ho na ramena. Aby líp viděl. Navíc to miloval.

Oba jsme bedlivě sledovali jejich bezchybnou cestu ze startu do cíle. Na posledním skoku už chybu udělali. Ale to mě bylo jedno. Důležitý byl výraz v jejím obličeji, když dojela zpátky k nám. Nick už si to šinul i s Marcy a oba se nahlas smáli.

„Vidíš, já ti říkal, že to bude v pohodě,“ usmál jsem se a pohladil ji po stehně. Kývla a pohladila Achimona po krku.

Kam

Sledovala jsem svoje tři kluky a usmívala se. Paul se dušoval, že po závodech Achimona vykrokuje. A Dannyho posadil před sebe.

Milovala jsem je oba. A vůbec nelitovala té nespolehlivosti prášků. Podle Paula bychom se prý vzali tak jako tak. Možná o chvilku později a třeba ne. Každý den mi to dokazoval. Dokonce mě, k tátově obrovské spokojenosti, donutil vrátit se na školu. Pravda, studovala jsem dálkově, ale diplom z antropologie byl můj. Diplomka o zvycích jeho kmene byla třešnička na dortu. Vlastně mi ji skoro nadiktoval. Ale pořád jsem pracovala ve stáji. Byl to můj život a rozhodně jsem se ho nechtěla vzdát. A Nick byl jen rád. Mohl tak klidně jet s Marcy na dovolenou a nebát se, že až se vrátí, najde jen kůlničku na dříví. A já se nemusela bát, že až se z dovolené vrátíme my tři, budu mít zkažené koně.

„Asi tě zaměstnám i jako závodního jezdce. Co ty na to?“ ozval se vedle mě Nick. Marcy se opatrně posadila naproti. S tím těhotenským bříškem to nijak zvlášť dobře nešlo. Inu, věděla jsem svoje.

„Asi jo,“ pokrčila jsem rameny a přes sako si hodila bundu. Nebyla zrovna zima, ale když foukl vítr, tak ani teplo.

„Prý asi,“ odfrkl si Nick. Já se jen usmála a dál pozorovala svou rodinu. To už odváděli Achimona do určeného boxu.

Instinktivně jsem sjela rukou na bříško. Bylo ploché, ale podle ranních nevolností a doktora ne na dlouho. Marcy mě přistihla a tázavě zvedla obočí. S mírným úsměvem jsem přikývla a položila si prst přes rty. Až budeme doma, řeknu mu to.

KONEC

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

7)  Stefi72 (03.08.2013 13:15)

5)  Fanny (30.07.2013 13:46)

K dočtení jsem dostala až teď a zase jsem si to užila. Ohromně. Příjemné čtení o nich člověku vždycky vykouzlí úsměv na rtech.
Díky ti.

4)  Sundance (29.07.2013 18:08)

Bombááá! Psala jsem, že ji ještě dneska dočtu a... skutek neutek'. Byla to fakt suprová povídka, při které se dost nasměju a ráda se k ní budu vracet.

2)  Jalle (26.07.2013 11:49)

hurá

1)  mispa (26.07.2013 11:36)

1