Srdci neporučíš - 6. kapitola | Stmívání FF

Sekce

Galerie

Breaking Dawn, Part I.
Breaking Dawn, Part II.
Eclipse

Non-twilight tvorba

Nenechte si ujít!

Sponzoři

Naše ikonka

Přidejte se k nám!

Affiliates

Návštěvnost

04.09.2010 [15:18], anamor, ze série Srdci neporučíš, komentováno 9×, zobrazeno 3315×

Tak je tu společná dovolená Edwarda a Bell.

6. Kapitola – Dovolená

Minulost:

Dobalila jsem si pár posledních věcí a zavřela kufr, ve dveřích už stál Edward, usmál se na mě a vzal můj kufr. Ještě jsem rychle přemýšlela, jestli mám vše, a pak se vydala za ním dolů, kde byli i naši. Rozloučili se s námi a my vyjeli směr letiště. Od teď začal týden, kde budeme jen my dva spolu. V letadle byla celkem nuda a já toho využila a ještě se prospala.

Jen co jsme vyšli z letiště, pohltilo mě to teplo a slunce, které tak miluju. Nasadila jsem si sluneční brýle a Edward nám sehnal taxi, které nás dovezlo do hotelu. Naši vše zařídili, a tak nás ubytovali. Měli jsme pro sebe jedno apartmá, kde byly dva pokoje, ale nám bylo jasné, že využijeme jen jeden pokoj. Vybalili jsme si věci a já se hned převlíkla do světle modrých obyčejných šatů, pod kterými jsem měla dvoudílné plavky ve stejné barvě. Edward si vzal tmavě modré kraťasy a bílé tílko, ve kterém mu to nehorázně slušelo. Jako první jsme si naplánovali procházku po okolí.

Jen co jsme vyšli z hotelu, chytili jsme se za ruce. Bylo krásně teplo a já si to užívala. Procházeli jsme se, až jsme došli k pláži. Sundali jsme si žabky a vydali se k moři, šli jsme po jeho okraji a já si nechala smáčet drobnými vlnkami nohy, když mě najednou Edward chytil a běžel se mnou do vody a nakonec mě do ní hodil. Když jsem se vynořila, viděla jsem, jak se umívá.

„Jen počkej,“ křikla jsem po něm a běžela k němu. Otočil se a chtěl utíkat, ale já na něj skočila a tak spadnul do vody a já s ním. Smála jsem se jako malá, když se vynořil a koukal se na mě, jeho pohled byl k nezaplacení, vypadal jako štěně, které je naštvané, ale nezmůže nic.

Udělala jsem na něj svůj nevinný kukuč a přiblížila se k němu, natáhla jsem se na špičky a políbila ho. Poté jsme se vydali na pevninu a dál se procházeli, slunce na nás svítilo a tak jsme schli.

Dostali jsme hlad a tak jsme se u stánku najedli. Celý den jsme se procházeli, tak jsem večer, jen co jsem vylezla ze sprchy, padla na postel a usnula. Další dny jsme trávili na pláži celé, chytali jsme barvu, ale hlavně dováděli ve vodě. Zapojili jsme se i mezi ostatní lidi a hráli s nimi volejbal. No, hodně se všichni bavili mojí šikovností. Jen v hotelu se vědělo, že jsme sourozenci, jinak jsme vystupovali jako pár.

„Edwarde, ne! Ta věž tam nebude, zbourej to,“ napomínala jsem ho. Ale dělal, jako že mě neslyší a dál si stavěl.

„Chlap,“ povzdechla jsem si a začala pracovat na své straně.

„Bell, to vypadá divně. Co kdybys tam udělala okno?“začal mě buzerovat. Otočila jsem se k němu a vyplázla ně něj jazyk. Museli jsme vypadat jako malé děti. Dál jsem dělala, ale Edwardovi se to nelíbilo a tak tam začal dělat to okno – no, řekněme, že to byla spíš díra ve zdi. Pleskla jsem ho po ruce. Naštvaně se na mě podíval a já se dívala za sebe jako že nic.

„Bello, zničila jsi to,“ káral mě. Překvapeně jsem se na něj podívala.

„Tys dělal to okno, já nic,“ opravila jsem ho. Asi by se se mnou dál hádal, když najednou okolo nás proběhlo stádo dětí a náš hrad byl na maděru. Smutně jsem se na něj podívala, a pak na Edwarda. Začali jsme se smát.

Bylo tu neuvěřitelně krásně a my se tak bavili, že to vše až moc uteklo. Byl poslední večer a dělala se tu oslava, venku na pláži. A tak jsem se rozhodli tam jít. Byli tam lidi, se kterými jsme se tu spřátelili, hrála hudba a byla tu zábava. S Edwardem jsme si sedli k jednomu stolku a popíjeli, já rum s colou, on pivo. Když začala hrát pomalá hudba. Podíval se na mě, divně se usmál a už se zvedal, chytil mě za ruku a vytáhl na nohy. Vše mi došlo, až když mě vedl na parket.

„Víš, že neumím tančit,“ vymlouvala jsem se hned.

„Jo, ale tahle výmluva je ti k ničemu,“ zasmál se a i se mnou se zastavil. Postavil se ke mně čelem a chytil mě kolem pasu, omotala jsem mu svoje ruce kolem krku a začala tančit, jak mě vedl. Opřela sem si uvolněně hlavu o jeho hruď a víc se k němu přitiskla.

„Nechce se mi odsud,“ zašeptala jsem smutně.

„Mně se taky nechce, ale musíme,“ pošeptal mi do ucha. Zvedla jsem hlavu a vyhledala jeho rty. Tohle je poslední polibek, který si můžeme dovolit na veřejnosti. Bylo nám jedno, že se hrály rychlejší písničky, my jsme protančili v klidu skoro celou noc.

„Máš všechno?“ ptal se mě ráno Edward, když jsem si dobalila.

„Jo,“ odpověděla jsem a ještě raději prošla celý apartmán, abych se ujistila. Edward čekal u dveří i s našimi věcmi. Pomalu jsem se k němu rozešla. Podívala jsem se naposledy po pokoji a Edwarda políbila. A pak nás čekal návrat do reality.

Do skutečného života, kde je naše láska nepřípustná. Byla jsem po včerejší noci unavená a tak jsem cestu v letadle prospala. Na letišti na nás čekalo Edwardovo auto a tak jsme jeli rovnou domů. Bylo poledne a tak nikdo nebyl doma. Hned jsem začala vybalovat a třídit prádlo a začala prát.

Pokoušela jsem se tak přijít na jiné myšlenky a zapomenout na to, co se ten týden dělo. Před rodiči zase začíná naše hra a já se toho bála. Přeci jen jsem teď zažila týden, kdy jsem si nemusela dávat pozor a mohla jsem být s Edwardem.