Srdci neporučíš - 5. kapitola | Stmívání FF

Sekce

Galerie

Breaking Dawn, Part I.
Breaking Dawn, Part II.
Eclipse

Non-twilight tvorba

Nenechte si ujít!

Sponzoři

Naše ikonka

Přidejte se k nám!

Affiliates

Návštěvnost

02.09.2010 [15:30], anamor, ze série Srdci neporučíš, komentováno 10×, zobrazeno 3055×

Dnes oslaví Bella a Edward narozeniny. Jak to bude vypadat? A co dostanou od rodičů?

5. kapitola

Seděla jsem na skále a dívala se před sebe. Viděla jsem západ slunce a pozorovala přírodu pod sebou, jak pomalu upadá do temnoty noci. Tak ráda bych zavřela oči a snila, a ne viděla pořád jeho tvář a vše, co tolik bolelo.

xxxxxxx

Minulost:

Rok utekl neuvěřitelně rychle. Asi za to mohlo to, jak jsme byli šťastní, a tak nastal den našich narozenin. Tohle bylo vážně ujeté. Jsme sourozenci, v pořádku, ale že jsme se narodili ve stejný den, jen o rok později, je vážně přehnaný.

Když jsem se probudila v Edwardově náručí, něco bylo jinak. Bylo to zvláštní. Oba jsme byli v tuhle chvíli starší a možná i moudřejší, a přesto jsem byli stále v objetí. Ohledně našeho vztahu rozum asi nedostaneme nikdy. Protáhla jsem se, a poté zvedla hlavu a podívala se na usměvavého Edwarda.

„Všechno nejlepší, lásko,“ řekli jsme najednou a začali se smát. Přitáhl si mě blíž k sobě a spojil naše rty. Pomalu a něžně jsme se líbali na oslavu našich narozenin. Když se odtáhl, rychle jsem se vyprostila z jeho objetí, i když se mi nechtělo, a běžela k sobě do pokoje, než se naši proberou. Oblékla jsem se, upravila a šla se nasnídat.

„Všechno nejlepší, Bell,“ objala mě pevně máma a dala pusu na tvář. „Moje holčička je zase o rok moudřejší,“ zasmála se a já s ní. Pustila jsem se do toustů, co byly ke snídani, když do kuchyně vešel Edward. Zářivě se usmál a já mu to s mámou oplatila.

„Tady je můj klučina, co je starší,“ zasmála se máma a taky ho objala. Přišlo mi to divné, ale nechtěla jsem nic řešit.

Edward si sednul vedle mě a taky se pustil do jídla. Nevím, jak to dělá, ale během chvilky to v něm bylo vše. Smutně jsem se dívala na prázdný talíř, a poté šlehla pohledem k Edwardovi a zamračila se. Měla jsem hlad, stihla jsem sníst jen dva tousty. Máma nás pozorovala a začala se smát.

„To víš, Bell. Edward je pořád ještě ve vývinu,“ zasmála se máma, oběma dala pusu na tvář a odešla. „Jo, večer dostanete dárky,“ usmála se tajemně a odešla. Můj pohled se znovu stočil k prázdnému talíři. Smutně jsem si povzdechla a Edward se vedle mě zasmál.

„Promiň, lásko, na obědě tě pořádně vykrmím,“ zasmál se, a poté mi dal pusu na tvář.

„Nemám tě ráda. Ani najíst mě nenecháš, a to mám narozeniny,“ zakňourala jsem naštvaně a už odcházela z kuchyně. Najednou jsem byla ve vzduchu a vykřikla jsem šokem.

„Co blbneš?“ ptala jsem se vyděšeně, když mě nesl do síně.

„Nosím tě na rukou,“ zasmál se. Posadil mě na botník a začal obouvat boty. Chtěla jsem se s ním prát, ale byl silnější. Obul mi boty, a pak sobě. Chtěla jsem se zvednout, ale jeho pohled mi v tom zabránil. Oblekl mi bundu, svou vzal do ruky, vzal nám batohy a já se chtěla už zvednou a jít.

„Nikam, zůstaň tady,“ rozkázal a odešel. Překvapeně jsem se na něj dívala. Když se vrátil přišel ke mně, vzal mě do náruče a nesl pryč.

„Jestli si myslíš, že ti odpustím, žes mi snědl snídani, tak to se pleteš, chlapečku,“ upozornila jsem ho, aby si nedělal zbytečné naděje. Zatvářil se jako neviňátko a posadil mě do auta. Ve škole vše probíhalo normálně, nikdo nevěděl, že máme narozeniny, i přesto, že jsem tu bydleli přes dva roky. Ale my neměli potřebu to někomu říkat. Ještě by všechny holky na škole toho využily, aby mohly líbat Edwarda. Nad tou myšlenkou jsem se zamračila. Seděla jsem u našeho obvyklého stolu s Kristen.

„Omlouvám se, my lady, za snězení snídaně. Berte to jako omluvu,“ posadil se vedle mě a dal mi rychlou sourozeneckou pusu.

„Nevím, jestli omluvu přijmu,“ odpověděla jsem, ale můj žaludek měl vážně hlad, a tak jsem se pustila do jídla, co mi přinesl.

Edward se vedle mě rozesmál a Tony se k němu přidal, ještě aby ne. Snědla jsem vše, co bylo na podnosu, a konečně se cítila plná.

„A pak kdo je tu žrout,“ zasmál se Edward. Strčila jsem do něj a protože to nečekal, málem spadl. Tomu jsem se zasmála, zvedla jsem se a vydala se na další hodinu. Mám narozeniny, on sice taky, ale já jsem mladší, zasmála jsem se v duchu. Cestou jsem se stavila na záchodě a pak pokročovala na hodinu.

Přijď na chodbu, prosím, přišla mi najednou zpráva od Edwarda. Usmála jsem se tomu a nechala ho chvíli vycukat, jsem potvora, co dodat.

Prosím, přišla další zpráva a já to nevydržela. Učitel mě pustil a tak jsem šla na chodbu.

Šla jsem po chodbě, když mě někdo zatáhl za roh. Přitiskl mě ke zdi a zmocnil se mých rtů, že jsem nestačila vydat ani hlásku.

Poznala jsem hned, kdo to je, a tak se do polibku taky zapojila. Obmotala jsem mu ruce kolem krku a přitáhla si ho blíž. Jeho ruce sjížděly nahoru a dolů po mé siluetě. Když se odtál, oba jsme zuřivě lapali po dechu.

„Nezapomeň na to, že narozeniny mám i já,“ usmál se a vtiskl mi polibek na nos.

„Ale já jsem pořád mladší,“ vrátila jsem mu to. Pořád mě držel a jeho ruce mě hladily.

„Ty moje mrško malá,“ zasmál se. Vytáhla jsem se na špičky a políbila ho. Přerušila jsem polibek, byli jsme už moc dlouho pryč a tak jsme se museli vrátit.

„Doma,“ zašeptala jsem k němu, a poté utíkala zpět na hodinu. Ještě jsem se upravila a vešla. Po škole na mě čekal u auta, jak jsem se těšila domů.

Jenže když Edward zaparkoval před domem, čekalo tam na nás překvapení. Naši už byli doma, oba jsme se na sebe podívali překvapeně a přitom i zklamaně. Vystoupili jsme z auta a vydali se dovnitř. V obýváku na nás čekala máma a táta.

Oba se usmívali a na stole na nás čekal dort a taky dárky. Oba jsme se vydali k nim. Objali nás a popřáli hodně štěstí, a poté jsme měli sfouknout společně svíčky na dortu. Jako každý rok, byl to náš zvyk, už když jsme byly malé děti. Chytli jsme se za ruce a sfoukli svíčky na dortu, bylo jich přesně třicet pět, jako je nám dohromady let. Moje letošní přání bylo, abych byla tak šťastná, jako jsem teď, i na dále.

Rodiče k nám poté přišli a oběma podali obálku. Podívali jsme se na sebe, a poté otevřeli obálky, zůstala jsem zaraženě stát. V obálce totiž byla letenka na Floridu a poukaz na ubytování v hotelu. Podívala jsem se na Edwarda a ten se díval překvapeně taky, koukla jsem mu přes rameno a zjistila, že má to samé i stejný termín.

„Jste už velcí a oba pilně studujete, a protože my s mámou nemáme čas, posíláme vás na menší dovolenou. Ale musíte slíbit, že nebudete dělat ostudu,“ usmál se na nás táta a my hned přikyvovali, že rozumíme, a poté je objali. To byl ten nejlepší dárek, jaký jsem kdy dostala.

Tedy, pak večer mi dal Edward ještě jeden dárek. Byl to řetízek s modrým kamínkem, menším srdcem a dvěma dalšími přívěsky ve tvaru E a B. Byl krásný, mrzelo mě, že jsem pro Edwarda nic neměla, ale on mě uklidňoval, že mu to nevadí.

Měli jsme jet už příští týden a být spolu týden sami. Tahle představa se mi líbila a hodně.