31.08.2010 [08:30], anamor, ze série Srdci neporučíš, komentováno 12×, zobrazeno 3141×

Název kapitoly vysvětluje, co se bude dít.

4. kapitola – Je to venku

Přítomnost:

Bylo neuvěřitelné, jak čas letěl, když jsem se zabývala myšlenkami. Slunce právě vycházelo. Seskočila jsem ze stromu a zase běžela dál. Čím jsem byla dál, tím jsem se cítila líp. Běžela jsem skoro celý den, když jsem se zastavila. Už dávno jsem neběžela lesem.

Sice bylo zataženo, a pro tohle místo to bylo neobvyklé, ale znala jsem to tu moc dobře. Tady jsem jako člověk žila. Vydala jsem se na jedno místo, kam jsem ráda chodila. Bylo to v jednom hlubokém lese. Byly tam skály, tak jsem se tam běžela ukrýt.

Zastavila jsem se pod skálou a silně se odrazila. Doskočila jsem do poloviny a zbytek vyšplhala. Posadila jsem se na okraj a dívala se na krajinu pode mnou.

Zavřela jsem oči a vracely se mi další vzpomínky, které jsem tak dlouho skrývala před světem a před sebou samotnou.

xxxxxx

Minulost:

V pátek jsme šli, jak bylo v plánu, s partou do baru v Port Angeles. Dobře jsme se tam bavili do doby, něž přišla nějaká bloncka a začala koketovat s Edwardem. Proč musí přitahovat samý barbíny? Hodně mě to štvalo. Hlavně proto, že jsem byla bezmocná. Nemohla jsem udělat nic, tak jsem seděla a rentgenovala je nasupeným pohledem. Když odešla na záchod, ulevilo se mi a moje mozkovna začala vymýšlet plán, jak se jí zbavit.

Naklonila jsem se blíž k Edwardovi.

„Jsi si jistý, že nechceš normální holku?“ zeptala jsem se ho raději. Jeho zděšený obličej mi dal odpověď, kterou jsem chtěla. Musela jsem se usmát, když jsem ji zahlídla, jak se dere davem k nám.

Stoupla jsem si. Všichni u stolu se na mě podívali a čekali, co se bude dít. Věděla jsem, že dělám totální blbost, ale já nemohla odolat a musela to udělat. Obkročmo jsem se posadila na Edwarda. Zmateně se na mě díval. Usmála jsem se na něj a bez váhání přitiskla svoje rty k jeho.

Ihned se mnou spolupracoval, to se mi líbilo. Rukama jsem jela po jeho pažích nahoru k ramenům, až našly svůj cíl a zapletly se do jeho bronzových vlasů. Jeho ruce sjížděly po mých bocích, až se zastavily na mém zadečku. Docházel mi dech, tak jsem se odtáhla. To se mu nelíbilo, tak se i přesto, že lapal sám po dechu, přisál na můj krk a laskal ho.

Pevně sevřel můj zadeček a přitáhl si mě ještě víc na sebe. Zalapala jsem po dechu a víc zaklonila hlavu. Odtáhl se do mého krku a zadíval se mi do očí. Oba jsme se na sebe usmívali spokojeně, jednou rukou mě pohladil po tváři.

Nevydržela jsem to a sklonila se k němu, moje rty vyhledali ty jeho. Oba jsme si vychutnávali ten polibek, který byl plný něžnosti, lásky. Konečně jsem se do něj odtáhla, chtěla jsem se zvednout, ale držel mě pevně a nechtěl pustit. Přitáhl si mě ještě blíž a objal.

„Můj bože,“ vydechla překvapeně Kristen. Oba jsme se na ni otočili, jako by nám teprve teď došlo, co jsme dělali na veřejnosti.

„Proč mám pocit, že jste něco víc, než máte být?“ zeptala se po chvíli. Všimla jsem si Edwarda, jak se usmívá a já se musela taky usmát.

„Do prdele!“ vykřikla. „Jste normální?!“ zakřičela najednou. Postavila se a odešla. Rychle jsem vstala a šla za ní na záchod.

„Sakra, Bello, jsi normální?! Vždyť je to tvůj bratr. To, jak jsem do tebe ryla, aby sis někoho našla, neznamenalo, aby sis začala s bratrem!“ křičela na mě a divoce máchala rukama.

Teď mi docházelo, jaká je to hovadina a nesmysl. Že je to vůči společnosti nezvyklé a může jim to připadat i ohavné. Ale nic na světě by mě nepřinutilo vzdát se Edwarda.

„Já to vím, Kris! Je to hovadina a možná ti to přijde nechutný, ale já ho miluju. A on mě. Chápeš? Stalo se to a nejde s tím nic dělat, a my ani nechceme,“ mluvila jsem k ní klidně.

Po chvíli se trochu zklidnila.

„Uvědomuješ si, že jestli na to někdo přijde, strhne se šílenství a bude průser?“ zeptala se mě po chvíli už klidná.

„Ano, víme, to nám v tom ale nezabrání,“ přikývla jsem.

„Jste blázni,“ zasmála se a pak mě objala. Vrátily jsme se spolu na místo, kde byli kluci. Posadila jsem se vedle Edwarda a ten mě objal kolem pasu a přitáhl k sobě. Kris si zase sedla k Tonymu.

„Některým věcem se poroučet nedá,“ usmála se na mě, a poté propletla svou ruku s Tonyho. Neodsuzovali nás. Oni věděli, co láska dokáže. Vždyť se nenáviděli a najednou, koukněte, máme zamilovaný páreček, až to není možný.

Od doby, co to věděli, se vše zlepšilo. Nemuseli jsme si před nimi na nic hrát a mohli být sví. Samozřejmě, že jsme si na veřejnosti museli dávat pozor, ale často jsme jezdili do Seattlu, nebo Port Angeles, kde nás nikdo neznal, tak to nebylo tak těžký.

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

12)  natali (14.09.2010 23:21)

hele psal ti uz nekdo ze ty kapitolky na to jak jsou skvely jsou moc kratky??? ja bych treba snesla jeste trix tolik....no jeste vic nadherna povidka konecne se uz nemusi tak moc skryvat

10)  Janulik (01.09.2010 12:09)

Ahoj,
opravdu krásná povídka, omlouvám se že jsme nepřidala koment do předchozích kapitol ale teď se to budud snažit vynahradit a pochválím tě jak jen to půjde. Tahle povídka byla už od začátku jedinečná svým dějem a zápletkou, která se určitě ještě nikde nevyskytla, ne až v takové míře... Pak tvůj styl psaní je úžasný... Ne nepřeháním, vážně je to skoro dokonalé(nikdo není dokonalý i když ty k tomu nemáš daleko ). Takže opravdu moooc se mi tahle tvoje povídka líbí a to je to teprve na začátku... Nemůžu se dočkat jak to bude pokračovat .nehorázně moooc se těším na další kapitolu .

9)  MaiQa (31.08.2010 20:18)

8)  nikolienka (31.08.2010 18:25)

superné! teším sa na ďalšie

7)  Elizabeth (31.08.2010 16:36)

Skvělé

6)  Marketa (31.08.2010 16:01)

Wow to je tak krásný

4)  piskot94 (31.08.2010 11:48)

wau, jsem ráda, že alesoň někde maj klid a nemusej si na nic hrát no skvělá kapitola! snad bude brzy další!

1