21.09.2010 [20:01], anamor, ze série Srdci neporučíš, komentováno 11×, zobrazeno 3055×

Jak dopadne setkání Edwarda a Bell? Bude ho poslouchat? Uvěří mu? Nebo bude dál utíkat?

14. kapitola

Bella:

Měla jsem zavřené oči a přemýšlela jsem o posledních padesáti letech, kdy jsem byla spokojená. Byla jsem smířená s tím, že jsem sama, a byla jsem tak ráda. Ale poté, co se mi zase objevil v životě, a s někým jiným, bolelo to. A uvědomila jsem si, že těch padesát let mého života bylo, jako bych spala a nevnímala okolí. A přitom se mi ten stav líbil. Z mého přemýšlení mě probudil až cizí a přitom tak známý hlas.

„Bello?“

Chvíli jsem váhala, jestli se mám otočit, nebo ne. Otevřela jsem oči a dívala se před sebe na krajinu. Bála jsem se na něj podívat. Nevěděla jsem, jestli jsem vážně už připravena. Nebyla jsem, nedokázala jsem to, tak jsem se jen dívala před sebe.

„Bello, chtěl bych si promluvit,“ řekl opět, mluvil potichu.

Nadechla jsem se, že něco řeknu, ale nedokázala jsem najít odvahu, tak jsem pusu zavřela a stále se dívala před sebe, když se vedle mě posadil. Asi vycítil, že s ním nebudu mluvit. Prala jsem se sama se sebou, protože jsem se na něj chtěla podívat. Ale nakonec vyhrálo moje tvrdohlavé já a dokázala jsem se dívat jen na krajinu.

„Dlužím ti vysvětlení,“ šeptal. Překvapeně jsem se dívala na krajinu. Jaké vysvětlení? Co mi chce vysvětlit? Mlčela jsem a dál se dívala do dálky.

„Když jsi utekla a nevracela, všem jsem volal, ale nikdo o tobě nic nevěděl. Řekl jsem rodičům pravdu.“

Překvapeně a nechápavě jsem se na něj podívala. Dívali jsme se na sebe, tedy já na něj zírala.

„Jak jsi se vždy bála, aby se to nedozvěděli, bylo to zbytečné. Měli jsme jim to říct rovnou. Nic z toho by se nemuselo stát. Vše mohlo být v pořádku. Ten den jsem byl doma a celou dobu přemýšlel, jak to bude. Dnes vím, že to byla to největší pitomost. Měl jsem poslechnout sám sebe a jít za našima. Jenže já nenašel odvahu. A tak jsem udělal to, co jsem považoval za správné. A přitom to bylo to nejhorší, co jsem udělal. Měl jsem počítat s tím, co uděláš,“ mluvil potichu a při tom se díval do dálky jako já předtím.

Koukala jsem se na něj a nechápala, o čem to mluví. Dívala jsem se na jeho snad ještě krásnější tvář, než měl, která byla stažena do bolestné grimasy. Po chvíli si povzdechl a pokračoval dál.

„Měl jsem o tebe vážně už strach a tak jsem šel za rodiči a vše jim řekl, popravdě. Čekal jsem hysterický křik, kázaní a jiné. Ale to se nedostavilo. Místo toho mi chtěli říct pravdu,“ zasmál se.  „Bylo to komické. Já se jim přiznal, že jsem měl něco se svou sestrou, a oni mi pak poví, že to je vlastně jedno, protože nejsme sourozenci doopravdy.“

Každým dalším slovem jsem na něj zírala víc a víc. Až řekl tu poslední větu a já měla pocit, že se složím. Být člověk, srdce mi přestane bít. Dívala jsem se na něj a nebyla schopná dýchat. To nebylo možné. Ne, to si vymyslel.

„Lžeš!“ promluvila jsem poprvé za celou dobu. Můj hlas byl pevný a plný nechutě, že mi tady tak lže. Otočil se ke mně a svoje zlaté oči upíral na mě. V jeho pohledu bylo odhodlání.

„Nelžu. Tohle mi řekli. Byl jsem adoptovaný v den, kdy ses narodila. Byl mi rok a rodiče měli nehodu, při které zemřeli. Znali se dobře s tvými a tak si mě vzali k sobě. Nechtěli, abychom se jednou hádali, protože jsem adoptovaný, a tak si zahráli, že jsem jejich, jako ty!“ kladl důraz na každé slovo a při tom se mi stále díval do očí. Už jsem nepochybovala o tom, že by mi lhal.

„Sakra!“ vyhrkla jsem po chvíli. Byla jsem si jistá, že být člověk, bulila bych jako želva. Po chvíli opět pokračoval.

„Ani nevíš, jak jsem se o tebe bál, a nakonec i oprávněně. Ihned jsme tě já a pár dobrovolníků šli hledat do lesa. Když jsme asi po hodině pátrání našli toho mrtvého muže.“

Jen co to řekl, vzpomněla jsem si na svou proměnu. Na toho upíra v lese, jak jsem se bála. A toho muže, kterého jsem našla i já. Taky to, jak jsem přes něj spadla, do jeho krve. A pak jak se do mě zakousl. Myslela jsem si, že je to moje poslední chvilka. A no, vlastně i byla, poslední chvilka lidského života.

„V tu chvíli jsem šílel. Všichni si mysleli, že byl rozsápán medvědem. Jaké šance jsi pak měla proti němu ty? Ke všemu se svou nešikovností. A pak se našel tvůj řetízek. A všem to bylo jasné.“

Zvednul svou ruku, na které byl můj řetízek, který jsem od něj dostala. Tehdy bylo dobře, že jsem ho ztratila. Protože by mi jinak stále připomínal minulost. Začal si ho sundávat. A nakonec ruku, ve kterého ho držel, natáhl ke mně.

„Je tvůj. Nikdy jsem se nechtěl smířit s tvou smrtí, nevěřil jsem tomu. Nosil jsem ho na památku a někde v koutku duše doufal, že ti ho budu moci vrátit.“

Chvíli jsem váhala, jestli si ho vzít, ale nakonec se moje ruka pro něj natáhla. Dívala jsem se na všechny ty přívěšky, písmenka B a E, modrý kamínek a malé srdíčko. Dívala jsem se na něj a každý přívěšek vzala do ruky. Kolik v něm tehdy bylo skrytých slov lásky. Nebo jsem si to jen myslela. Asi spíš to druhé.

Cítila jsem Edwardův pohled. Asi čekal, co udělám, možná se bál, že ho zahodím. Ale to jsem nedokázala, i když něco hluboko ve mně by to asi udělalo. Kdybych ho našla před jeho návratem, určitě bych ho zahodila, ale teď jsem k tomu nenašla sílu a odvahu. Trochu jsem si povzdechla a nahrbila se. Nakonec jsem si ho nasadila na krk, kam patřil. Viděla jsem, jak se Edward usmíval. Asi ho toto gesto potěšilo.

„Bello, to, co jsem ti tehdy řekl, nebyla pravda. Jednal jsem jen, jak jsem si myslel, že je to správné. Nechtěl jsem ti pokazit život. Pořád tě miluju, a nikdy jsem nepřestal ani nepřestanu. Věř, že se sourozeneckou láskou to má pramálo společného.“

Překvapeně jsem se na něj podívala. To, co říkal, mohla být pravda a nemusela. A co potom znamená, jak je pořád pod dohledem Tanyi?

Začal se ke mně blíž naklánět. Asi si myslel, že je vše vyřešeno, ale to se pletl. Nejdřív ať si pročistí postel a pak dá vědět a já popřemýšlí. Sice jsem měla nutkání ho políbit, ale odolala jsem. Rychle jsem se odtáhla a pádila pryč.

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

8)  natali (21.09.2010 22:44)

prej procisti postel dokonale!!!!

3)  Marketa (21.09.2010 20:34)

Ta je na něj zlá a ani se nezeptala jestli sní chodí je moc zlá a ani jsi ho asi nezaslouží Ale krásnááááááá kapitola

2)  nikolienka (21.09.2010 20:22)

čo nie! nech sa okamžite vráti
a pls ďalšiu kapču

1