17.12.2010 [15:30], anamor, ze série Nedotýkej se mě! , komentováno 16×, zobrazeno 3533×

Upíři na pár dní nemůžou do školy a tak se musí zabavit jinak. Bella bude po dlouhé době s Emmettem sama.

25. kapitola – Já to říkala

Poté, co se stalo, že jsem si vypůjčila Edwardovu schopnost, se v něm něco zlomilo. Začal být zase opatrnější, hodně opatrnější. Ale přitom dál hazardoval, dával mi stále delší polibky, než vychytal, jak dlouho mě může líbat, nebo se mě dotýkat bez toho, abych mu zase vzala moc.

Edward se jen tak nevzdá, to bylo jasné, není nic, co by ho donutilo přestat. Ani moje přemlouvání. Zase jsem to párkrát zkusila, ale k ničemu to nebylo. Jen jsme se pohádali a chvíli spolu nemluvili a pak se vždy přišel Edward usmířit. A ke všemu ho ještě Carlisle povzbuzoval. Měla jsem chuť střílet, když to jednou řekl přede mnou. Vážně, připadá mi, že oba spadli na hlavu. Ostatní se k tomu už raději nevyjadřují, hlavně Emmett, ten dělá, že nic neslyší.

Edward to se mnou zase odmítal řešit, protože se nechtěl hádat. A tak to bylo pořád dokola. Jednoho dne jsem toho všeho měla plné zuby a odjela jsem do našeho starého domu. Ještěže ho rodiče neprodali. Strávila jsem celý den sama a hned jsem se cítila líp. Ona po delší době neustála společnost začne lézt na mozek. A tak jsem si jeden den dala oraz a hned to bylo lepší. Přestala jsem všechno řešit, jinak bych se z toho zcvokla.

To, že všichni jezdili na lov a mě nechávali s Edwardem samotnou, bylo normální a časté. Edward zase chodil na lov někdy, když jsem spala, nebo mi holky vymyslely denní program. A já sama chodila, když jsem potřebovala.

Ve škole bylo vše normální, ale od toho incidentu, kdy se táta s Edwardem poprali, se na ně všichni dívají a čekají, kdy se zase něco semele. Taky, jak jsem tušila, si škola myslí, že to bylo proto, že jsem se vyspala s Edwardem. No, kdyby zjistili, že to bylo jen kvůli blbé puse, asi by je trefilo a byli by zklamaní.

Jenže já na něco jako sex neměla ani pomyšlení, když si vezmu, že je nebezpečné, když se se mnou líbání, natož tohle.

Byla středa a byli jsme ve škole, když měla Alice vidění.

„Do konce týdne bude slunečno,“ oznámila nám po chvíli.

„Co budeme dělat?“ ozval se Jasper.

„Co myslíš? Budeme blbout. Mohli bychom si dát sázku, kdo uloví víc medvědů a odejdeme někam dál. A pa…“ A už to jelo, vymýšlel jednu sázku za druhou. Divím se Jasperovi, že na to vždy přistoupí.

„Ne, holky, pojede se na pořádné nákupy, už dlouho jsme nikde nebyli,“ začala tentokrát Alice. Obě s mámou se podívali na mě, já s nimi už dlouho nebyla.

„Proč ne?“ pokrčila jsem rameny.

„Ale ne,“ zasténal Emmett a všichni jsme se na něj nechápavě podívali.

„Musím být doma. Hraje se baseball,“ vysvětlil hned. A já se začala smát.

„Neboj, tati, budu ti dělat společnost,“ zasmála jsem se. Dlouho jsme nebyli spolu jen my dva a nekoukali se třeba na baseball.

„Já pojedu na ten lov s Jasperem a holky na nákupy. Budete moc být sami,“ pošeptal mi Edward do ucha.

„Děkuju, miluju tě,“ poslala jsem mu v mysli. Jako odpověď jsem dostala polibek na krk.

Večer jsem unaveně lehla do postele.

„Děkuju, že jsi to tak zařídil,“ podívala jsem se na Edwarda vedle sebe.

„Není zač, lásko. Měli byste být chvíli spolu, prospěje to oběma,“ usmál se na mě a přitáhl si mě do náruče.

Další den hned ráno Jaserem vyrazili na lov. Alice a máma jely na nákupy a vzali s sebou i Esme, a Carlisle, i když chtěl do práce, nakonec šel s kluky na lov. Takže jsme byli zase jen já a táta.

Celý den jsme seděli na sedačce a koukali na zápasy. Povídali jsme si ale o různých věcech, ne jen o baseballu.

Byla jsem za to ráda, bylo to jako dřív v Denali. Často všichni zmizeli z domu a my s tátou jsme koukali na televizi.

Den utekl ale moc rychle, začalo se stmívat a všichni se vraceli domů. To jsem jen slyšela z povzdáli, protože jsem ležela na pohovce zabalená do deky a skoro jsem spala.

„Lásko, vstávej,“ slyšela jsem sametový hlas.

„Ne,“ zamumlala jsem a více se zabalila do deky. Ozvalo se několik smíchů a pak jsem cítila, jak mě někdo bere do náruče.

Ráno jsem se probudila v posteli, ale byla jsem sama. Tak jsem se přetočila na druhý bok a pokoušela se znovu usnout, jenže po chvíli klaply dveře do pokoje a tak jsem se k nim otočila. Byl to Edward s podnosem. Usmála jsem se na něj a posadila se.

„Dobré ráno,“ špitla jsem k němu, když položil tác do klína.
„Dobré, dnes se budeme válet, jestli ti to nevadí,“ podíval se na mě, jako by mi to mohlo někdy vadit.

„Moc ráda,“ řekla jsem a začala jsem jíst palačinky, co jsem měla na podnose. Když jsem dojedla, Edward si vzal tác a já si zalezla do koupelny. Měla jsem na sobě to samé, co včera a tak jsem se převlíkla do Edwardova trika a svých tepláků.

Zalezla jsem si zpět do postele, kde byl už Edward. Zachumlala jsme se k němu do náruče a v klidu ležela.

„Jak ses včera měla?“

„Dobře, bylo to jako dřív, když jsme s tátou byli sami a koukali na televizi,“ usmála jsem se na něj a obdržela tak jeden polibek na nos. „A co ty?“

„Jo, s Jasperem jsme se vyblbli,“ usmál se.

Edward se přetočil na mě a vesele se usmíval.

„Co je?“ zasmála jsem se. V tu chvíli přitiskl svoje rty k mým. Ruce jsem mu dal za krk a přitáhla si ho ještě blíž. Ruce se mu usídlily na mých bocích. Užívala jsem si jeho polibky a doteky a úplně na všechno zapomněla. Jeho ruce mě hladily po mé pokožce.

Cítila jsem v sobě ten chtíč jak po jeho energii, tak po jeho těle. Pokoušela jsem se potlačit ten ohledně energie.

Byl to přeci Edward, osoba, kterou miluju a nechci jí ublížit. Jenže i přes moje pokusy to bylo k ničemu. A já si to uvědomila až moc pozdě. Rychle jsem za sebe strhla Edwarda, ale bylo pozdě.

„Edwarde!“ zakřičela jsem zděšeně.

Přiskočila jsem k němu, jak nejrychleji jsem uměla. Ležel na zemi tak, jak jsem ho shodila, a vůbec se nehýbal.

Dveře do pokoje se s třískotem otevřely a v nich byla celá naše rodina a vyděšeně se na nás dívala. Carlisle přiskočil k nám a mě lehce odšoupl a začal si prohlížet Edwarda.

„Jak se pozná, že je v kómatu a není mrtvý, když mu nebije srdce?“ ptal se táta. Seděla jsem kousek od něj, rukama jsem objímala nohy a zády byla opřená o postel.

„To nevím,“ pošeptal Carlisle a mně se z očí začaly hrnout slzy.

„Bello, jak dlouho to trvalo?“ ptal se mě někdo, ale já nebyla schopná ho vnímat pořádně. Houpala jsem se dopředu a dozadu, byla jsem v šoku

„Bello?“ mluvil na mě někdo jiný.

„Nevím,“ zachraptěla jsem a dál se houpala.

Někdo mě vzal do náruče a odnášel mě pryč. Slyšela sem i hlas, pokoušel se mě uklidnit, ale na mě to nezabíralo. Přitulila jsem se k té osobě a dál brečela.

„Bello, jak dlouho to trvalo?“ zeptal se někdo znova, když jsem ležela na posteli.

„Nevím, ale ne až moc dlouho,“ šeptala jsem.

„Dobře, dám jí něco na uklidnění, aby usnula,“ slyšela jsem. Ucítila jsem pak jen bodnutí na ruce a nakonec jsem upadla do tmy.

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

16)  Nosska (17.12.2010 23:35)

wow tahle povídka je supeeeeer, přečetla jsem ji za večer a jsem nadšená
S tim Edwardovym koma, nestačil by přísun krve,dodat mu energii?

14)  semiska (17.12.2010 20:33)

Toho jsem se obávala, že se něco podobného stane. Není ale mrtvý,že ne? Bude v pořádku? Moc jsem zvědavá, jak to dopadne a doufám, že moc dobře

9)  Carlie (17.12.2010 18:14)

Wow , hezky to dramatizuješ, dostane se z toho, viď, že jo, slib mi to A doufám, že ho to nepoznamená a nebude se Bells bát...

8)  eMuska (17.12.2010 18:12)

Perex bol úplne neškodný a nakoniec je tu možnosť, že Edward úplne zomrie? Dora jedna, vieš, ako sa cítim? možno ešte horšie ako Bella - ver, že ja sa netrasiem zimou! Dúfam, že sa v najbližšej kapitole Edward preberie, lebo inak ma už definitívne klepne...

3)  MaiQa (17.12.2010 16:26)

2)  Michangela (17.12.2010 16:05)

1