14.12.2010 [18:00], anamor, ze série Nedotýkej se mě! , komentováno 14×, zobrazeno 3420×

Bude se trénovat, nebude se trénovat?

24. kapitola – Je těžké se ovládnout

Byli jsme spokojená velká rodinka. Emmett dokonce s Edwardem začal dělat blbosti, takže to někdy bylo k nevydržení s oběma a když byli spolu, raději jsem odcházela pryč. Dnes mě opět nakrkli, když si oba udělali srandu z toho, jak jím. A tak jsem se vydala na lov. Běžela jsem lesem a užila si tu volnost, klid a samotu.

Od doby, co bydlíme u Cullenů, jsem nebyla snad ani jeden den sama. Jen na lovu, ale ten trval maximálně dvě hodiny.

Doma pořád někdo byl. Pokoj jsem měla napůl s Edwardem a jinam se nedalo zašít. Docela mi to chybělo. Horší bylo to, jak si Edward zvykl na rychlé polibky. Ale mně se to nelíbilo, pořád jsem čekala, kdy na to zapomene a prodlouží ho. To bych si nepřála, ale stejně čekám, až si nebude dávat pozor a něco se stane.

Už není tak opatrný a dotýká se mě víc a víc. A já se naopak raději odtahuju. Vždy po mně hodí ublížený a naštvaný pohled. Ale co můžu dělat? Nechci, aby se mu něco stalo. To to vážně nemůže pochopit?

A pak se na sebe mračíme třeba celý večer nebo den, ono je to těžké, když máme jeden pokoj. Kdyby tu byl ještě jeden náhradní, kam bych si mohla zalézt, ale není.

Měla jsem v sobě už srnu, která mi stačila, a pomalu jsem se loudala domů. Když jsem byla na malém paloučku před domem, vyřítili se z něj čtyři upíři.

„Zlatíčko, nezlob, jedem na lov. Carlisle a Esme odjeli pryč a vrátí se až za několik dní, jsi doma jen s Edwardem, který tě ohlídá,“ usmála se na mě máma a i s ostatními nasedla do auta a jeli pryč. Super, povzdechla jsem si a vydala se do domu. Vešla jsem do domu a posadila se na pohovku.

„Lásko, ty nejsi ráda, že jsme sami?“ usmál se na mě Edward a už seděl vedle mě. Zadívala jsem se do jeho zlatých očí.

„Popravdě ani ne,“ špitla jsem potichu a podívala se na koberec.

„Proč?“ nechápal.

„Já nevím,“ povzdechla jsem si a zapnula televizi na nějakém filmu.

„Bello, co se děje?“ zeptal se a chtěl mě pohladit po tváři, ale já uhnula.

„Nic,“ pokoušela jsem se to přejít.

„Nic? Mně se nezdá! Poslední dobou se mi vyhýbáš. Utíkáš, když se tě chci nějak dotknout, co se děje?“ A je to tady. Posadila jsem se do rohu pohovky a stáhla si k sobě i nohy, které jsem si dala pod bradu.

„To je ono, Edwarde. Pořád se mě pokoušíš dotknout anebo se dotýkáš. Pochop, byla jsem až do teď zvyklá, že se mi lidé vyhýbali, a teď tohle. Je toho na mě moc a je to moc rychlé, chvíli potrvá, než si zvyknu,“ mluvila jsem k němu potichu.

„Tak proč jsi mi to neřekla, Bello?“

„A co jsem ti měla říct, že je mi to chvilkami nepříjemné, jak na to nejsem zvyklá? Ublížila bych ti tím a to nechci. Nebo by ses se mnou začal hádat, že si mám věřit.“

„Proč si myslíš, že bych se hádal?“

„Protože to dělám i abych ti neublížila. A znám tě, když jsme se hádali, bylo to kvůli tomu a mě to už nebaví. Jsem nebezpečná a vím to. Tobě to nepřijde, protože jsi neviděl, co dokážu, ale je to tak. A ty sis moc zvykl na to, že se mě můžeš dotknout, a už nejsi tak ostražitý jako na začátku, Edwarde,“ zadíval jsem se mu do očí.

„Bell, měla jsi mi to říct rovnou. Já jen chci, aby sis zvykla, že se tě někdo dotkne, a často. Abychom mohli trénovat dál.“

„Já se bojím zkoušet to dál,“ zamumlala jsem. Vím, bylo to tu zase, ale já si nemohla pomoct. Edward se zasmál a já se na něj překvapeně podívala.

„Necháme to být, Bello, udělám ti večeři,“ začal se zvedat.

„Jdu do pokoje, dám si sprchu,“ usmála jsem se a mířila si to do našeho pokoje. Shodila jsem ze sebe to oblečení a zalezla si pod příjemnou sprchu. Umyla jsem si i vlasy a pak se pořádně osušila. Vzala jsem si Edwardovu košili, co jsem měla na spaní.

Alice se se mnou sice hádala, ale když jsem to obhájila tím, že díky tomu nemůžu spát u Edwarda, mlčela. Krom košile jsem spala jen ve spodním prádle. Vrátila jsem se do pokoje a sedla si na pohovku do rohu. Za chvíli už otevíral dveře Edward a v ruce měl tác s mojí večeří. Tak jsem to snědla. Seděl vedle mě a pak tác jen odložil.

Edwardova ruka vystřelila k mému obličeji.

„Edwarde,“ povzdychla jsem si, ale nějak raději neprotestovala. Jen se usmál a přesedl si ke mně blíž.

Pomalu mě hladil po tváři a usmíval se. Nic se nedělo, tak jsem se trochu pousmála. Ale pak jsem začala pociťovat ten pocit.

„Edwarde!“ Můj hlas ho varoval, tak rychle stáhl ruku a zadíval se na mě. Zavřela jsem oči a pokoušela se v klidu dýchat.

„Jsi v pořádku, Bello?“ ptal se starostlivě. Otevřela jsem oči a zadívala se na něj.

„Jsem v pořádku, a ty?“ Ještě víc se usmál.

„Bello, co kdyby…“ začal opatrně.

„Je mi to jedno, Edwarde dělej, co chceš, kdyby něco, budu varovat,“ povzdechla jsem si poraženě.

Trochu se usmál a přiblížil se ke mně ještě víc. Jednal opatrně, ale já se nehodlala bránit. Naklonil se ke mně, co to šlo, a pak mě políbil. Ale jinak než doposud, tohle byl opravdový polibek. Vrhnul se na moje rty, které mu po chvíli odpovídaly. Přitáhl si mě za pas k sobě na klín. Obmotala jsem mu ruce kolem krku. Jenže v ten moment se dostavil ten pocit, který jsem tak nenáviděla a já se mu nemohla nejednou bránit. Přitáhla jsem si Edwarda ještě blíž.

Poznal, že se něco děje a odtáhl si mě do sebe. Zrychleně jsem dýchala a pokoušela se uklidnit, když mi to došlo. Já ho mohla zabít! Nedokázala jsem se tomu bránit. Mohla jsem zabít někoho, koho miluju. Do očí se mu nahrnuly slzy, které mi tekly po tváři.

„Bello, zlatíčko, co je?“ zeptal se mě a přitáhl si mě k sobě blíž.

„Jsem zrůda. Nemohla jsem se odtáhnout,“ brečela jsem mu do košile.

„To nic, lásko, spolu to zvládneme, uvidíš.“ Konejšivě se se mnou pohupoval, až mě ukolébal ke spánku.

Ráno mě probudilo, jak někdo přemýšlel nahlas.

„Mám ji probudit, nemám ji probudit? Musíme do školy, ale vypadá tak kouzelně.“ Stále dokola si opakoval tohle.

„Tak už se rozhodni,“ zavrčela jsem na něj a přetáhla si deku přes hlavu.

„Cos řekla?“ Je snad hluchej?

„Kup si naslouchátka, Edwarde, říkám, že se máš rozhodnout, abys mě probudil. To kecáni mě stejně probudilo,“ podívala jsem se na něj.

„Ale já to neříkal nahlas,“ řekl zaskočeně.

„Co?“ vylítlo ze mě.

„Co? Jak je to možné? Vždyť jsem o tom jen přemýšlel,“ slyšela jsem, ale jeho pusa se neotvírala.

„Do háje!“ vyhrkla jsem.

„Co se děje?“

„Já mám tvůj dar,“ vyhrkla jsem.

„To není možný,“ nevěřil tomu.

„Edwarde, když se někoho moc dlouho dotýkám a má dar, jako první si ho beru. A včera to bylo moc dlouho. Cítila jsem ten pocit, ale ještě jsem si nebrala energii,“ dívala jsem se na něj.

„Slyšíš mě,“ ptal se v mysli.

„Jo, slyším,“ usmála jsem se.

„Dnešek bude zajímavej, jestli dnes uslyšíš všechny ty myšlenky,“ usmál se na mě. Zašklebila jsem se na něj.

A Edward měl pravdu, když jsme přijeli před školu, všechno to začalo. Myšlenky typu: Ten je tak krásnej a sladkej, nebo od kluků: Dnes jí to sekne. Docela mě to všechno překvapilo a myšlenky holek mě štvaly a doháněly k tomu, abych se k Edwardovi víc tiskla.

„Štve mě, že nic neslyším,“ povzdechl si Edward.

„Mě zase, že slyším vše,“ zamumlala jsem. „Jak to můžeš vydržet? Dobře, posiluje to tvoje ego, ale stejně,“ nechápala jsem.

„Lásko, měl jsem sto let na to si zvyknout,“ zasmál se a dal mi pusu do vlasů.

Ani v hodině mi ty myšlenky nedaly pokoj.

„Jak dlouho to potrvá?“ zajímal se nervózně Edward.

„Nevím, hodiny, den.“

Nejhorší to ale bylo na obědě, když tam byli všichni. A dokonce naše rodinka, v klidu jsem si jedla salát, když jsem zachytila tátovy myšlenku na mámu.

„No fuj! Emmette, hlídej si myšlenky, je to hrozný,“ vyjela jsem na něj. Všichni u stolu se na mě koukali nechápavě. Jen Edward mě pevněji objal.

„Co? Jak?“ vykoktal po chvíli ze sebe Emmett.

„No, já si tak trochu během trénování vzala Edwardův dar,“ zamumlala jsem a zčervenala.

„Jo, trénování,“ ozval se Jasper. Edward mírně zavrčel.

„A proto, kroťte si myšlenky, prosím. Jsem ještě nevinné dítě. Edward je možná zvyklý, ale já ne, a nehodlám si zvykat,“ podívala jsem se na všechny a oni přikývli.

Díky bohu to bylo, jak jsem si myslela, a večer se Edwardovi schopnost vrátila. Nevím, jestli bych zvládla noc.

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

13)  Mili (15.12.2010 09:46)

jéžiš to bylo vtipný "Jsem ještě nevinné dítě" Fantastická kapitolka

10)  Michangela (14.12.2010 22:10)

8)  semiska (14.12.2010 19:46)

Tý jo, mít já Edwardův dar, tak se zblázním Je dobrá, že si vzala jen jeho dar. Já jim tak přeju, aby se Bella zbavila toho svého prokletí a mohli to mít s Edwardem ulehčené Jinak se mi kapitolka moc líbila.

5)  eMuska (14.12.2010 19:24)

Ach, ona mala jeho moc! Tak to bolo perfektné! Dúfam, že sa to ešte niekedy podarí!

3)  TheKristenHead (14.12.2010 18:34)

Jéééééé!!!! Zase to bylo moc pěkný honem, honem další dílek!!!

1)  MaiQa (14.12.2010 18:18)

Tak to bylo něco. Já kdybych měla Edwardovu schopnost asi bych se zbláznila.

1