11.12.2010 [13:15], anamor, ze série Nedotýkej se mě! , komentováno 14×, zobrazeno 3423×

Vše má svou dohru, tak jaká bude mezi Emmetem a Edwardem?

23. kapitola – Ještě není vše vyřešeno

Po škole na parkovišti jsem viděla Emmetta, vypadal podobně jako Edward. Tedy on vypadala, jako by měl včera další utkání v boxu. Ještě kdyby se usmál a chyběly mu zuby, bylo by to dokonalé, ale on se na nás mračil.

Edward mi pomohl do auta a pak se jelo podle mých instrukcí k němu domů. Jen co jsme vešli, usmívala se na nás Esme, ale když viděla Edwarda, zhrozila se jako já.

„Klid, Esme, to mě nalíčila Alice, aby nebylo divné, že po Emmettových ranách mi nic není,“ zasmál se Edward.

„Co jste dělali?“ vyptávala se starostlivě.

„Nic, jen se dozvěděl, co neměl a tak jsme si párkrát vrazili,“ pokrčil rameny, jako by se nic nedělo.

„Jdeme k tobě do pokoje, smyju ti to,“ čapla jsem Edwarda za ruku a táhla ho nahoru.

Posadila jsem Edward na postel. Šla jsem k jeho skříni a vytáhla si tam jednu jeho košili a našla jsem i svoje rukavice. Jak to jen ta Alice dělá?  V koupelně jsem se převlíkla do té košile. Přeci jen to triko mi v tuhle chvíli překáželo. Pak jsem vylezla a zamířila do koupelny Alice.

Našla jsem tam krém na sundání make–upu a vrátila se k Edwardovi do pokoje, pořád seděl na posteli. Sedla jsem si obkročmo na jeho nohy a začala z něj sundávat tu parádu.

„Vypadá to skutečně. A sekne ti to,“ zasmála jsem se.

„Fakt? Že bych řekl Alice, aby mě tak líčila častěji?“ Dělal, že to myslí vážně.

„Stejně ti to tak dva týdny bude muset líčit,“ vyplázla jsem na něj jazyk. A dál mu čistila obličej.

Domyla jsem Edwardův obličej a pak jsme si povídali. Edward mě stáhl k sobě do postele a objal mě. Přitulila jsem se k němu. Chvilkami mi dával polibky do vlasů. Bylo to tak příjemné, když se najednou rozletěly dveře, v nich stál táta. Vytřeštila jsem oči a vážně se bála toho, co se bude dál dít.

„Dej z ní ty pracky pryč!“ zakřičel. Víc jsem se k němu přitulila a pevně svírala jeho košili. Asi to vypadalo divně, když jsem na sobě měla taky jeho košili.

„Tati, nic…“ Chtěla jsem mu to vysvětlit.

„Ty mlč,“ obrátil se na mě.

Moje pusa se zaklapla a já se víc zavrtala k Edwardovi.

„Vylez z té postele!“ Teď křičel zase na Edwarda. Ten mě pustil a stoupnul si vedle. Rychle jsem se posadila.

Najednou byl Emmett černá šmouha a byl u Edwarda.

„Jaspere, Carlisle,“ zakřičela jsem na celý dům. Po chvíli se oba objevili a hned chytli Emmetta.

„Nech toho, tati, nedělali jsme nic hrozného. Tak mi dal pusu a co?!“ spustila jsem na něj já.

„Je to nebezpečné, pro oba,“ zavrčel.

„Edward se mi pokouší pomoc...“

„Tím, že tě líbá!“

„Ano, zjistili jsme, že se nic neděje při letmých dotycích. Edward chce, abych se pokusila svou moc ovládnout.“

„A proč zrovna líbáním?“ Tak na to jsem mu nedokázala odpovědět.

„Nějak se začít musí,“ špitla jsem a byla si jistá, že rudnu.

„Tak to ne, zapomeňte na to, že až to Bella ovládne, první, co uděláte, bude, že na to hupsnete.“ Teď jsem byla vážně rudá jako pivoňka.

„To bych neudělal, Emmette,“ ohradil se dotčeně Edward.

„Tak teď, když víte, jak to je, necháte konečně těch rozbrojí a toho, že se tu poloupír bojí něco říct?“ podívala jsem se na oba dva. Kluci už Emma pustili.

„Možná,“ zazubil se Emmett.

„Super, já jdu dolu za normálníma upírama,“ povzdechla jsem si a vydala se do obýváku, kde byly holky.

Holky rozebíraly módní časopisy. Posadila jsem se k nim a zapnula televizi. Po chvíli se přihnal Emmett, vzal mi ovladač a hodil si tam sport. Edward diskutoval s Carlislem ohledně mojí moci a Jasper si sedl vedle mě a taky se koukal na zápas.

Takhle to bylo, až do večera, kdy mi Esme udělala večeři.

„Jede se domů,“ řekl Emmett, když jsem dojedla.

„Co kdyby tu Bella zůstala, a vy můžete taky,“ usmála se Esme. Asi by byla nejraději, kdybychom se sem vážně přestěhovali. A proč ne? Vždyť já tu v posledních dnech otravuju pořád. A rodiče celkem taky. Budu si s nimi o tom muset promluvit.

„A Bella bude kde spát?“ začal zase táta. Protočila jsem oči.

„U Edwarda. Ale stejně se mě nemůže dotknout na déle než pár vteřin,“ promluvila jsem k němu.

„No, já nevím,“ zase začal.

„Emmette, nech toho! Rádi tu zůstaneme, Esme,“ usmála se máma a já byla ráda, že má alespoň někdo mozek. Esme se rozzářila jako vánoční stromek.

Sebrala jsem se tedy a vydala se k Edwardovi do pokoje a zalezla jsem si do koupelny, kterou jsem dlouhou chvilku okupovala, a poté jsem si vzala na sebe, co mi tam Alice jako vždy nechala. Už mě to ani nepřekvapovalo. Vyčistila jsem si zuby a vrátila se do pokoje a zachumlala jsem se do peřin a dívala se ven z okna.

„Dám si taky sprchu,“ ozval se za mnou sametový hlas, který mě vyděsil. Na krku jsem ucítila studené rty, ale jen na moment.

Edward se po chvíli vrátil z koupelny, měl na sobě vytahané šedivé tepláky a bílé triko. Lehnul si ke mně a přitáhl si mě do náruče. Já ale neodolala a zase se dívala ven z okna.

„Ty ten výhled máš raději jak mě,“ řekl smutně. Usmála jsem se a otočila k němu.

„Nemůžu za to, jak je krásný,“ pokrčila jsem rameny.

„Měla bys spát a ne očumovat stromy,“ zamumlal.

„Děláš jako kdybych s nimi bůhví co měla,“ naštvala jsem se.

„Co já vím?“ Tak tím mě dostal. Vzala jsem polštář a připlácla mu ho na obličej. Jen se smál a pak se přetočil na mě. Dal mi pusu na nos a pak mě opatrně praštil tím polštářem.

„Měla bych jít spát,“ připomněla jsem mu.

„Co tak najednou?“ zasmál se a lehl si zase vedle mě.

„Nechci během hodiny usnout,“ pokrčila jsem rameny a stulila se k němu. Pořádně mě zabalil do deky. A já v klidu usnula.

Od toho dne vše bylo v klidu a Emmett neměl už nic proti mně a Edwardovi. Nebo možná měl, ale neventiloval to. Jedinej, kdo mohl vědět, jak to je doopravdy, byl Edward, ten taky aby něco nevěděl.

Musela jsem pak spát nějakou dobu doma, ale promluvila jsem si s rodiči o tom, že bychom se nastěhovali ke Cullenům. Máma nic proti neměla, ale táta byl chvíli proti, kvůli tomu, kde bych měla pokoj. Docela dlouho o tom s mámou debatovali, až si jako vždy prosadila svou a my se mohli nastěhovat. Což se uskutečnilo hned další víkend. Měla jsem málo věcí, takže jsme se k Edwardovi v pořádku vešli. Alice jen pořídila větší skříň i pro moje oblečení. Chtěla mě vytáhnou na nákupy, ale já odmítla. Přeci jen jsem na ni byla pořád naštvaná.

Jinak bylo vše v pořádku. S Edwardem jsme netrénovali, pořád jsme se ale letmo dotýkali. I když mi pořád sliboval další trénink. Ani jsem si neuměla představit, jak bude vypadat. Byla jsem zvědavá, co na mě chystal, a zároveň jsem se bála.

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

14)  Dennniii (13.12.2010 13:28)

nádherná kapitolka, konečně se s tím Emmett smířil, snad úplně jinak se moc těším na pokračování, hlavně na ten trénink

12)  semiska (12.12.2010 15:18)

Tak konečně se s tím Emm smířil. Kapitolka nádherná a očumování stromů fakt dobrý

7)  eMuska (11.12.2010 20:32)

Aaach! Tak to je teda žúžo! Prekrásna kapitolka, konečne nám tie rozbroje medzi Emmettom a Edwardom skončili. Ukončila si to však tak, že sa obávam, či Edward nevyrukuje s nejakým tréningom, alebo čím...

5)  Mili (11.12.2010 18:21)

Super kapitolka

4)  MaiQa (11.12.2010 17:28)

3)  Michangela (11.12.2010 16:29)

1