02.12.2010 [17:21], anamor, ze série Nedotýkej se mě! , komentováno 13×, zobrazeno 3517×

Jak to bude vypadat ve škole, když má Bella sádru? Kdy se vrátí domů?

20. kapitola - Pitomá sádra

„Bello, lásko, vstávej,“ budil mě krásný sametový hlas. Pomalu jsme otevřela oči a podívala se okolo. Byla jsem v Edwardově pokoji, ležela jsem vedle něj stulená do klubíčka a jeho paže mě objímaly.
„Dobré ráno,“ zachraptěla jsem ještě ospale.

„Musíme vstát do školy,“ usmál se a začal se zvedat. Najednou do pokoje přiběhl ten malý skřítek.

„Bello, tady máš oblečení a bez řečí si to vezmeš. Stejně nemáš na vybranou,“ usmála se a zase zmizela. Povzdechla jsem si, popadla hromádku a vydala se do koupelny. Umyla jsem se a pak si oblekla spodní prádlo. Dál jsem vytáhla elasťáky, přes tu sádru mi to dalo trochu zabrat, ale povedlo se, potom tam bylo moje slíbené triko, co jsem měla do holek a mámy z Denali, a k tomu minisukně, vážně. Nějakou dobu jsem se na ni dívala a nevěřila tomu, co vidím. Po chvíli jsem si povzdechla a oblekla si ji. Nakonec tam byla černá vestička bez rukávu s kožíškem uvnitř.

Učesala jsem se a pak vyšla z koupelny. V pokoji čekal Edward, měl normální jeany a šedivou mikinu. Usmál se na mě.

„Sluší ti to,“ smekl mi poklonu.

„Děkuju,“ zašeptala jsem a vydala se ke dveřím, které mi otevřel jako pravý gentleman. Pak mě popadl do náruče a odnesl dolů na snídani.

Mohlo se vyrazit do školy, jela jsem tedy s Edwardem a vzadu seděla i Alice a Jasper.

Před školou už stál velký Jeep. Podívala jsem se na Edwarda a ten pochopil. Zastavil u něj a tak si Alice a Jasper vystoupili. Nedívala jsem se ven, jen na svoje ruce zabalené v modrém triku. Edward pak zaparkoval o kus dál a pomohl mi vystoupit. Všimla jsem si, jak se rodiče zatvářili na moji sádru, ale nechala to být. Edward vytáhl berle, které byly stále vzadu. Vytáhl i můj batoh, který si hodil před rameno a mně podal berle.

„Divím se, že mě nenosíš,“ usmála jsem se na něj a vzala si je.

„Rád bych, ale bylo by divné, kdybych tě nosil celý den a nebyl unavený,“ zazubil se.

„Chceš říct, že jsem tlustá?“ chtěla jsem ho poškádlit. A začala jsem pomocí berlí odcházet.

„Takhle mi neutečeš,“ smál se. Hodila jsem po něm naštvaný pohled a pokračovala dál.

„No tak, Bello, neřekl jsem, že jsi tlustá,“ pokoušel se mě obměkčit. „ Jen by to lidem bylo divné.“  Dělala jsem jako že nic a dál pokračovala.

Slyšela jsem za sebou povzdech a poté jsem se ocitla ve vzduchu a berle s rachotem dopadly na zem. Všichni se ke mně otočili a mě držel v náruči Edward.

„Taky dostanu, co chci,“ zasmála jsem se a chytla ho kolem krku.

„Budu si na tebe muset dávat pozor,“ zamyslel se a pak pokračoval v cestě. Ohledla jsem se, co bude s berlemi, ale ty sbíral Jasper ze země a byli s ním i ostatní.

Edward mě donesl do učebny, kde jsem měla první hodinu a sama. Jasper vedle mě dal berle a odešli.

Po dlouhé době jsem zase vnímala hodinu, i když mi nepřinesla nic nového. Mám upíří paměť, takže vše, co jsem si kdy přečetla, si pamatuju. Proto toho umím víc, než bych měla, když je mi ve skutečnosti sedmnáct. Už jako malá jsme si ráda četla různé knihy a učebnice, když jsme někde byli a rodiče chodili do školy. Četla jsem si jejich zápisky. A dodnes si vše pamatuju.

Když skončila hodina, posbírala jsem si věci a za stálého očumování kluků, taky kdyby mi pomohli, by jim ruce neupadly, jsem se pomocí berlí dostala ven z učebny a mířilas si to jinam.

Po cestě jsem potkala Edwarda, který mi vzal tašku a šel se mnou na další hodinu. Všichni se na nás otáčeli, oni snad neumí ani nic jiného, než se na nás otáčet, povzdechla jsem si.

V učebně šel Edward na naše místo a posadil se na židli. S úsměvem se na mě díval, jak se blížím k němu, šlo mi to celkem pomalu. Když jsem procházela kolem něj, paží mě zadržel, vzal mi berle, které opřel o stůl a poté si mě stáhl do klína.

„Edwarde, posaď mě na moje místo,“ otočila jsem se k němu. Zakroutil záporně hlavou a uličnicky se usmíval. Povzdechla jsem si a pokusila jsem se vstát, ale jeho paže mi to nedovolovaly.

„Jsi jako malej,“ povzdechla jsem si po chvíli. Jen se zasmál a v tu chvíli zazvonilo a tak mě konečně posadil na moji židli.

Edward si mě na židli přišoupl úplně k sobě, takže jsem seděla v mezeře mezi žáky před námi, bylo na mě vidět. Přišoupl ke mně papírek.

Na jak dlouho to vidíš s Emmettem? Překvapeně jsem se na něj podívala.

Proč? Už se mě chceš  zbavit? Pošoupla jsem mu papír zpět. Rychle začal zase psát.

Ne, to rozhodně ne. Jen Emm je z toho nervózní a chce si promluvit.

Vytřeštila jsem oči a rychle se podívala na Edwarda a začala záporně kroutit hlavou.

„Bello, klid, před lidmi mi nic neudělá,“ pošeptal ke mně a objal mě kolem pasu. Tím si mě k sobě víc přitáhl.

„Slečno McCarty, mohla byste se přesunout na svoje místo a nelepit se na pana Cullena?“ napomenula mě zase ta káča.

Odfrkla jsem si a začala se přemisťovat o něco dál.

„Ty obličeje si nechce, nebo můžete jít k tabuli,“ začala zase.

„Klidně,“ usmála jsem se na ni a zvedla se. Moje sádra těžce dopadla na zem. Pokud vím, ona o ní neví. Edward se taky postavil a chtěl mi podat berle, ale já si jich nevšímala a pokračovala dál okolo něj.

„Bello, nemáš to namáhat,“ promluvil Edward a poté mě čapnul do náruče a odnes před tabuli. Všimla jsme si pohledu profesorky. Když jsem stála, Edward odešel zpět na své místo.

„Tak mi, slečno McCarty, řekněte…“ A už to jelo, dávala mi otázky a já bezchybně odpovídala. Celkem jsem se tam i nudila. Vymýšlela mi pořád těžší a těžší otázky, ale měla to marné, já věděla vše. Bylo vidět, jak ji to už rozčiluje, tak mi dala za jedna a já se mohla posadit. Pomalu jsem kulhala zpět, protože jsem Edwarda přísným pohledem zarazila, aby zůstal na místě.

Dokulhala jsem se zpět do lavice a posadila se. Zbytek hodiny byl v klidu. Když skončila hodina, Edward mi podal berle a vzal si moje věci. Takhle to probíhalo každou hodinu a přestávku, až byl oběd. S Edwardem jsme vešli a i když mi chtěl jídlo přinést, postavila jsem se s ním do fronty.

„Tak kam?“ otočil se na mě už s tácem plným jídla pro mě. Podívala jsem se po jídelně a uviděla rodiče. Zhluboka jsem se nadechla a vydala se k nim, Edward mě jen tiše následoval. Došli jsme až ke stolu a všichni se na mě překvapeně podívali.

„Ahoj,“ pozdravila jsem nejistě.

„Zlatíčko, posaď se ke mně,“ poplácala Rose po židli vedle sebe. Už jiná u stolu nebyla a volná byla až na druhé straně jídelny u učitelského stolu.

Podívala jsem se na Edwarda a kývla mu hlavou. Položil na stůl můj tác a pak se posadil. Opatrně si mě stáhl do klína a berle opřel o židli. Objal mě kolem pasu a já se opřela o jeho hruď. Slyšela jsem Emmettovo vrčení ale dělala jsem jako že nic.

„Dnes ti to moc sluší,“ pochválila mě máma, aby odehnala pozornost.

„Alice mě donutila si to vzít na sebe,“ povzdechla jsem si a všichni u stolu se rozesmáli.

„Tak co, Bello, jak ses měla?“ ptala se dál máma.

„Celkem dobře, Cullenovi se o mě starají jako o vlastní. Všechno je v pořádku, až na tu nohu,“ usmála jsem se na ni.

„Cos dělala?“ ozval se táta.

„Zapomněla jsem na to, že se do upírů nekope, a ke všemu dvakrát stejnou nohou,“ zasmála jsem se. Ale on se mračil a koukal za mě na Edwarda. Ten byl naprosto v pořádku, protože uvolněně seděl a držel mě dál kolem pasu.

„Vrátíš se už domů?“ zeptala se smutně máma. Zarazila jsem se a přemýšlela. Najednou jsem ucítila studený dech na mém uchu, Emmett se na nás nepříjemně mračil.

„Lásko, klidně se vrať domů, jestli chceš, mně to vadit nebude. Jsou to tví rodiče a měla bys být s nimi. Nemusíš se bát, Emmett bude v pořádku. A my se uvidíme ve škole a kdykoliv budeš chtít,“ pošeptal mi tak, abych to slyšela jen já.

„Já… nevím,“ odpověděla jsem popravdě a sklopila pohled ke stolu. Cítila jsem jednu Edwardovu ruku na mých zádech, jak mi po nich přejížděl, bylo to příjemné a uklidňující.

„Aha,“ zašeptala máma smutně.

Když jsem dojedla, vydala jsem se s Edwardovou pomocí na další hodnu, která byla i poslední. Mlčeli jsme do doby, než jsme vyjeli ke Cullenům domů.

„Bello, proč jsi Rose neodpověděla, že se vrátíš?“ vypadlo z něj.

„Já prostě nevím, Edwarde,“ zamumlala jsem a koukala se ven z okénka.

„Nic se ti tam nestane. Nechci, aby to vypadalo, že tě vyháním, ale opravdu jim chybíš. Emmett, by ti nikdy neublížil, ani ti nebude nic vyčítat.“

„Zastav,“ vyhrkla jsem najednou. Poslechl a čekal, co se bude dít. Zavřela jsem oči a hlavou se opřela o sklo okna.

„Bell?“

„Nech mě chvíli přemýšlet,“ zašeptala jsem a dál měla zavřené oči. Ani jsem nevěděla, nad čím chci přemýšlet. Otevřela jsem oči a podívala se na Edwarda, který se díval na mě a čekal.

„Odvezeš mě prosím domů,“ podívala jsem se na něj. Usmál se a zase se rozjel. Byli jsme už na půli cesty, takže se musel vracet.

Zastavil před domem, kde už byl velký Jeep. Obešel auto a vytáhl moje berle, poté mi otevřel a pomohl vstát.

„Mám jít s tebou, nebo to zvládneš?“ podíval se na mě. Opatrně jsem opřela berle o jeho auto a objal ho kolem hrudi.

„Musím to zvládnout sama. Děkuju za všechno,“ zamumlala jsem mu do hrudi.

„Pro tebe všechno, takže se uvidíme zítra ve škole,“ objal mě taky pevně. „Asi už pojedu,“ odtáhl se ode mě. Přikývla jsem, popadla batoh a berle a vydala se do domu.

Doma na mě čekali rodiče a byli rádi, že jsem se vrátila. Všechno bylo v pořádku. Emmett nesouhlasil s tím, co je mezi mnou a Edwardem, ale došlo mu, že s tím nic nenadělá. Každý den jsem se s Edwardem potkávala ve škole, ale k nám nesměl. Takže jsem často byla u Cullenů a oni taky. Takhle to probíhalo celý měsíc, co jsem měla sádru. Edward mi chodil na lov pro krev i pro mě.

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

11)  Mili (02.12.2010 20:51)

Fantastická opera

10)  Michangela (02.12.2010 20:37)

6)  eElis (02.12.2010 19:08)

nádherná kapitolka, A kdypak začnou trénovat???

5)  plyshovymedvidek (02.12.2010 18:54)

4)  eMuska (02.12.2010 18:38)

Tak toto je úplne úžasné! Tieto kapitolky sú také jemné, nenútené, nežné... Krása!

3)  semiska (02.12.2010 18:23)

To je super, že nakonec situace docela dobře dopadla. Emm mohl trošku zklidnit hormon,ne? Kapitolka skvělá, suprová a moc krásná. Moc se ti to povedlo.

1