Nedotýkej se mě! - 19. kapitola | Stmívání FF

Sekce

Galerie

Breaking Dawn, Part I.
Breaking Dawn, Part II.
Eclipse

Non-twilight tvorba

Nenechte si ujít!

Sponzoři

Naše ikonka

Přidejte se k nám!

Affiliates

Návštěvnost

30.11.2010 [17:00], anamor, ze série Nedotýkej se mě! , komentováno 16×, zobrazeno 3562×

Bella jede s Edwardem k němu domu.

19. kapitola – Přechodný domov

Jeli jsme tedy k Edwardovi domů. Byla jsem z toho celkem nervózní, ale Edward mě uklidňoval, že vše bude v pořádku a nemám se čeho bát. Prý u nich můžu být, dokud si nebudu jistá se potkat s tátou. Sama jsem nevěděla, jak dlouho to bude trvat. Věděla jsem, že táta je horká palice a dlouho trvá, než se uklidní. A po tom, jak byl rozzuřený, to bude dlouho. Pořád jsem si vyčítala, že jsem použila svou moc. Ale já v tu chvíli nevěděla, co udělat, aby se uklidnil.

„Bello, nevyčítej si to,“ promluvil ke mně Edward. Chytil mě za ruku a stiskl. Usmála jsem se na něj.

Po chvíli jsme dorazili k domu. Zastavil, rychle přeběhl k mojí straně a pomohl mi vylézt. Myslela jsem, že mi podá berle, ale on se jen uličnicky usmál, podtrhl mi nohy a nesl mě.

„Já chci na zem, Edwarde,“ vřískla jsem ihned.

„Trvalo by ti to moc dlouho, nezapomeň, že jsem upír, a rychlý,“ zazubil se na mě.

„Edwarde Cullene, neštvi mě, jinak ti vrazím a bude mi jedno, že si zlomím ruku!“ zavrčela jsem na něj.

„No tak, zlato, nech mě se o tebe starat,“ usmál se na mě.

„Já ti dám zlato,“ vrčela jsem dál. Jen se nahlas zasmál a vešel dovnitř, ani nevím, jak otevřel dveře. V obýváku byla Esme a upravovala dekoraci. Na sedačce seděla Alice s Jasperem a oba se usmívali.

„Ahoj, Bello,“ zasmála se, když mě uviděla.

„Ahoj.“

„Zlatíčko, cos dělala?“ zeptala se starostlivě Esme.

„Nakopla jsem dvakrát tvého syna,“ zamumlala jsem. Hodila po nás nechápavý pohled, Edward se otřásal smíchy a já s ním, jak mě držel.

„To nic není Esme, jen si zlomila nohu o mojí,“ usmál se Edward a posadil mě na sedačku.

„Bello, půjdeme na nákupy,“ usmála se Alice.

„Alice, nemůžu chodit, vezmi raději Rose,“ usmála jsem se na ni.

„Tak dobře, ale příště půjdeš s námi,“ usmála se. V tuhle chvíli jsem byla za tu nohu vážně vděčná. Edward se potichu zasmál.

„Dáš si něco k jídlu?“ zeptala se Esme.

„Ne, děkuju.“

„Co budeme dělat?“ zeptala se Alice.

„Jak vidíš, já osobně mám omezené možnosti. Takže raději nic, ráda bych si zachovala zbytek kostí v pořádku,“ zamumlala jsem si a Edward s Jasperem se začali smát.

„Kdy pojedeš domů, Bello? Jen jestli mám přichystat pak večeři,“ usmála se Esme. Švihla jsme pohledem po Edwardovi, ten to pochopil.

„Esme, mohla by tu Bella s námi chvíli bydlet? Jde o to s Emmettem, ještě se necítí na to se s ním potkat,“ promluvil Edward a usmál se na ni.

„Ovšemže tu zůstane,“ řekla ihned Esme, až mě to překvapilo. „Alice, máš tu nějaké oblečení pro ni?“ otočila se na jmenovanou.

„Jasně, že jo,“ usmívala se Alice.

„Dobře, spát budeš u Edwarda v pokoji, pokoj pro hosty se předělává,“ začala si mumlat Esme, pak se zvedla a odešla. Alice mrkla na Jaspera a poté odešli ven.

„Říkal jsem, že to nebude problém,“ usmál se Edward a přitáhl si mě do klína.

„No jo, ty máš vždy pravdu, asi bych si na to už měla zvyknout, co?“ povzdechla jsem si a opřela si čelo o jeho rameno. Zvedl mě do náruče a odnesl mě nahoru do svého pokoje. Posadil mě na postel. Pustil potichu nějakou příjemnou hudbu. Protože tu bylo teplo, sundala jsem si mikinu, pod kterou jsem měla triko s dlouhým rukávem. Edward na mě se zvláštně podíval.

„Ty nikdy nenosíš krátký rukáv?“ zeptal se a sednul si ke mně na postel.

„Nechci riskovat, kdyby se mě někdo dotknul.“

„Ale vždyť máš rukavice,“ namítl a podíval se na ně.

„Moje moc se nevztahuje jen na ruce a rty. Ale na celou pokožku. Co kdyby mě někdo omylem chytil za loket? Jako se to už stalo,“ zašeptala jsem.

„Pojď ke mně,“ zašeptal Edward a přitáhl si mě do náruče. „Spolu to zvládneme, uvidíš,“ zašeptal mi do ucha.

„Edwarde,“ špitla jsem a hrála si s jeho knoflíky u košile.

„Ano, lásko?“ zamumlal a hlavu si opřel o moje rameno.

„Já se pořád bojím,“ zašeptala jsem.

„Čeho?“ zeptal se. Chytil mě kolem pasu a přesunul si mě na klíně tak, že jsem na něm seděla obkročmo a byla k němu čelem.

„Ty to víš, Edwarde,“ zašeptala jsem a dál si hrála s tím knoflíčkem.

„Bello, už jsme o tom mluvili, teď to nech být. Máme jiné starosti a to tebe a Emmetta. Nebude se mu líbit, že jsi tady. A dlouho tě tu nenechá,“ zašeptal. Ano, tohle mi bylo taky jasné.

„Já vím, ale co bys dělal ty, kdybys málem zabil svého otce? Dokázal by ses mu pak podívat do očí?“ zeptala jsem se vážně.

„Popravdě nevím. Nikdy jsem nemusel nic takového řešit. Jen když jsem odešel a pak se vrátil, chvíli mi trvalo, než jsem se dokázal Carlislemu podívat do očí a necítit se jako monstrum,“ promluvil zamyšleně.

„Vidíš, chvíli mi to bude trvat, Edwarde,“ pousmála jsem se na něj.

„To mi nevadí. Chci tě mít u sebe po zbytek věčnosti,“ usmál se na mě. Podívala jsme se po pokoji a všimla si, že je už šero.

„Máš hlad? Esme ti udělal večeři,“ usmál se Edward a i se mnou vstal a šel dolů. Posadil mě až na židli ke stolu. Esme mi podala jídlo a já se do něj pustila, když do jídelny přišel ten malý trpaslík.

„Bello, v koupelně u Edwarda máš vše přichystáno na spaní, tak dobrou, uvidíme se ráno. Něco hezkého ti vyberu,“ usmála se a utekla. Povzdechla jsem si, s jejím vkusem to bude něco hrozného. Edward se na mě zazubil.

Když jsem dojedla, uklidil po mně a pak mě nesl nahoru. Postavil mě do koupelny. Myslela jsem, že odejde, ale ne.

Kleknul si k mým nohám a pak mi roztrhl nohavici, překvapeně jsem se na něj dívala. Roztrhl mi celou pravou nohavici a zadíval se na moji sádru. Ale i na moji kůži, viděla jsme ten chtíč, jak se mě chtěl dotknout. A pak odněkud vytáhl nůžky, igelit a lepící pásku. Chvíli si s tím igelitem a páskou hrál, až se nakonec usmál na svoje dílo na mé sádře.

„Tak a teď se můžeš v klidu vysprchovat,“ usmál se na mě a zvednul se. „Hlavně dávej pozor, aby sis nic neudělala,“ usmál se.

„Dík,“ usmála jsem se na něj a on odešel. Sundala jsem si rukavice a poté i zbytek oblečení. Vlezla jsem si do sprchy a zapnula ji. Ve sprše to bylo příjemné, umyla jsem si i vlasy. Opatrně jsem vylezla ven a usušila se. Vzala jsem si, co mi Alice přichystala u umyvadla. Roztáhla jsem to a zděsila se. Bylo to červené, průhledné a krátké.

„Alice, to si děláš srandu,“ zakřičela jsem.

„Bello, buď hodná a oblíkni si to,“ zavolala nazpátek. Všimla jsem si, že tam jsou ještě kalhotky u umyvadla. A tak jsem to na sebe navlékla. Vyčistila jsem si zuby a ještě vysušila pořádně vlasy. Nechtělo se mi vejít do pokoje, kvůli tomu, co jsem měla na sobě, nebo spíš neměla. Ale protože se mi už chtělo spát, otevřela jsem dveře a vešla do pokoje. Edward seděl na sedačce a listoval v knize, když se na mě podíval, ztuhl a vytřeštil oči. Raději jsem sklopila pohled a vydala se do postele. Lehla jsem si a zachumlala se pod deku. Najedou přede mnou, na posteli klečel Edward a díval se na mě.

„Mohl bych ležet s tebou?“ zeptal se.

„Raději dneska ne, koukni, co na mě Alice navlíkla. Nehodlám riskovat, že se tě nějak dotknu,“ zamumlala jsem a sklopila pohled na peřinu.

„A když tě zabalím do peřiny?“ usmál se na mě.

„Ne, asi pro tebe není odpověď, co?“ podívala jsem se mu do očí. Jen se usmál a už si lehl vedle mě. Zachumlal mě do peřiny a přitáhl k sobě. Tak jsem si lehla a usnula.