04.12.2010 [17:35], anamor, ze série Nedotýkej se mě! , komentováno 14×, zobrazeno 3634×

Je to tu. Edward s Bellou jsou po dlouhé době opravdu sami a tak můžou začít. Dovolí to ale Bella, kterou pořád ovládá strach? Zvládnou to? A nebo se Edward neudrží a vše dopadne špatně?

21. kapitola – Trénink může začít

Carlisle mi už sundal sádru a noha byla v pořádku. Tak jsem se sama vydala na lov, který jsem si užila. A poté se vydala do domu Cullenů, protože mi to tak nakázala Alice, když jsem odcházela.

Za tu dobu, co jsem měla sádru, se změnilo hodně věcí. Emmett ale stále neměl rád Edwarda. A proto jsem se pokoušela, aby nebyli spolu v pokoji anebo spíš, aby spolu nebyli sami. A dařilo se mi to. Podle Aliciných pokynů jsem se vydala po lovu rovnou ke Cullenům.

Vešla jsem do domu a dost mě překvapilo, že v obýváku nikdo nebyl.

„Ahoj, lidi, kde jste?“ zavolala jsem do domu a mířila si to do kuchyně pro něco k jídlu.

„Lidi tu nenajdeš, ale jeden upír by ti mohl stačit,“ ozvalo se v kuchyni, když jsem vešla. U plotny stál Edward a něco tam kutil.

„Kde jsou ostatní?“

„Na velkém lovu, až do zítra. A abys nebyla sama Alice to zařídila.“

„Emmett byl určitě radostí bez sebe,“ zamumlala jsem a posadila se ke stolu.

„Alice mu to vysvětlila a tak neměl ani připomínky,“ usmál se na mě a na stůl dal talíř. Bylo na něm opečené maso a brambory. Hned jsme se do toho pustila.

„Co budeme dělat?“ zeptala jsem se, když mi sebral prázdný talíř.

„No, zítra se jde do školy, takže toho na programu moc není,“ usmál se. „ V koupelně u mě máš připravené oblečení a můžeš se po lovu umýt,“ otočil se ke mně. Jen jsem přikývla a pádila si to do koupelny.

Umyla jsem se a pak navlékla do toho, co mi tu zanechala Alice. Ale přesto jsem si vzala župan, co tu byl taky.

Vešla jsem k Edwardovi do pokoje a šla se posadit na jeho postel. Po chvíli se objevil naproti mě na kraji postele a usmíval se.

Zvláštně se usmál a natáhl ke mně ruku, aby se mě dotknul.

„Nedotýkej se mě!“ zavrčela jsem na něj.

„Bello, slíbila jsi mi to,“ připomněl mi.

„Já vím, ale nevěřím si,“ povzdechla jsem si.

„Já ti věřím,“ usmál se povzbudivě.

„Děláš špatně.“

„Nemyslím si,“ šibalsky na mě mrknul.

„Ale já jo,“ zpražila jsem ho.

„Slíbila jsi mi to,“ připomněl mi káravě.

„Nedal jsi mi časové určení, kdy mám začít,“ pokoušela jsem se z toho nějak chabě vyvlíknout.

„Tak ti ho dávám teď a zní hned!“ řekl rázně.

„To už neplatí.“ Moje protesty ale nebral na vědomí a pokusil se mě znovu dotknout.

„Nedotýkej se mě!“ Opět jsem vrčela a skočila po něm. Nečekal to a tak jsem ho shodila na zem vedle postele. Seděla jsem mu na břiše a držela obě jeho ruce u hlavy. Jenže jsem zapomněla na takový malý detail. On byl upír a já jen poloviční, a ke všemu žena. Hravě mě tedy přetočil pod sebe a držel ruce teď on mě.

„Vždy vyhraju,“ vítězně se usmíval.

„Jsi hrozný.“

„Bello, něčeho jsem si všiml a tak se chci zeptat, jestli to tak je.“

„Čeho si tvoje hlavinka všimla?“

„Když jsi použila svou moc na Emmetta, tak to chvíli trvalo, než začala moc působit, že?“

„Ano, chvíli to trvá. Nabudí to tak ve mně dojem, že je vše v pořádku. Ale pak mě přepadne ten záchvat.“

„Vidíš, takže by se mi nemělo nic stát při letmých dotycích,“ zubil se mě šťastně, ale mě to vytáčelo.

„A za chvíli ti nebudou stačit. Z letmých se začnou stávat delší a delší. Edwarde, je to jako zahrávat si s ohněm, než tě popálí. V tomhle případě než tě zabiju,“ zavrčela jsem na něj.

„Jenže tím můžeme začít. A třeba to bude i tak, že mi sice nebudou stačit pak krátké, ale třeba to půjde i s tvou mocí a bude to trvat déle a déle,“ zazubil se. Nevzdával se naděje.

„A třeba taky ne, třeba to je marné,“ narušila jsem jeho klidný výraz.

„Bello, o tom jsme už diskutovali,“ povzdechl si.

„Já vím.“

„Tak vidíš, můžeme začít trénovat,“ usmíval se zase.

„Nějak na to spěcháš,“ špitla jsem.

„Čím dřív začneme, tím líp.“

„Ne, ty se chceš líbat, přiznej to,“ vyhrkla jsem na něj.

„Možná trochu.“ Jenže mě neošálil. Vzpomněla jsem si na jeho vrčení v lese s tím upírem.

„Copak, žárlíš, že jsem políbila jeho a ne tebe?“ usmála jsem se na něj teď já.

„Ani nevíš jak moc,“ přiznal se.

„Zabila bych tě na tom plese,“ připomněla jsem mu.

„A já si tehdy myslel, že někoho máš.“

„Jen blázen by si se mnou něco začínal. Takže jen ty,“ mrkla jsem na něj.

„Jsem blázen, to ano, do tebe.“ Pustil mi ruce a opřel se o lokty. Byl tak blíž u mě. Opatrně mi dal na stranu pár neposlušných pramenů, co jsem měla na obličeji.

„Já bych neriskovala,“ špitla jsem.

„Proč ne?“

„Jakou máš jistotu, že k tobě něco cítím, když jsem ti to neřekla? Co když tě chci jen využít a bude mi ve skutečnosti jedno, jestli tě zabiju. Vlastně nebude, neměla bych na kom trénovat,“ mrkla jsem na něj.

„Klidně budu tvůj pokusný králík. Hlavně když se tě budu moci alespoň jednou dotknout a políbit tě,“ zašeptal mi do ucha.

„Šílenec, to bude přesnější,“ zamumlala jsem si.

„Zamilovaný šílence,“ usmál se a přiblížil svůj obličej ještě blíž k mému.

„Edwarde,“ špitla jsem se strachem.

„Neboj se,“ usmál se ještě jednou a víc se přiblížil. Dívala jsem se do jeho trošku tmavších očí, ale byla v nich jistota a nebojácnost.

A pak se to stalo!

Políbil můj spodní ret a odtáhl se. Cítila jsem jak mým tělem i za takovou chvilinku lomcují tisíce pocitů. Usmíval se jako sluníčko.

„Vidíš, nic se nestalo,“ usmíval se dál. Zase se ke mně začal sklánět, ležela jsem a jen čekala. Stejně mi nic jiného nezbývalo, když držel moje ruce a nohy byly taky zaklíněné pod ním.

Znovu mě zlehka políbil. Odtáhl se a zase. Dával si pozor, aby se naše rty nedotýkaly moc dlouho.

„Miluju tě,“ usmála jsem se na něj, když se odtáhl.

„Takže nejsem žádný pokusný králík?“ usmíval se.

„Ne,“ zakroutila jsem hlavou. Pustil moje ruce a i se mnou vstal. Odnesl mě do postele, kam mě položil a lehnul si vedl mě.

„Ani to nebolelo,“ zasmál se a přitáhl si mě do náruče. Lehce jsem do něj bouchla, nechtěla jsem riskovat další zlomeninu.

„No tak, lásko, měla bys mít radost,“ usmíval se a dal mi rychlou pusu na nos.

„Já mám, ale nezapomeň, že musíš být stále opatrný,“ připomněla jsem mu raději.

„Ono to jinak nejde, když mi to dokola opakuješ,“ zasmál se. Nechala jsem to být, zavrtala jsem se do peřin a usnula.

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

14)  Mili (05.12.2010 12:09)

Krása

10)  semiska (04.12.2010 22:30)

To je supr, že trénujou a ještě takhle? to je snad nejlepší způsob, jakej mohl Edward kdy vymyslet. Čoveče,je by mě docela zajímalo, co řekla Alice Emmovi, že nechal Bellu samotnou s Edwardem
Jinak supr, krásné. Moc se těším na další kapitolku.

8)  Michangela (04.12.2010 20:47)

4)  eMuska (04.12.2010 18:02)

Aaach! Takže najprv bozk... Trikrát! A potom to vyznanie... Miluje ho! Ja sa asi zbláznim... Od šťastia!

3)  MaiQa (04.12.2010 17:50)

Jsem šokována. Nádhera.

2)  Carlie (04.12.2010 17:50)

Žůva, romantika!!! A ten jejich dialog před prvním polibkem byl vymazlený, moc jsem se pobavila

1