11.01.2011 [15:30], Nikol18, ze série Mé oči se nepletou I. + II., komentováno 18×, zobrazeno 3321×

Za naším světem se prý skrývá jiný,  který je našimi touhami a fantazií. Je to místo, v němž žijí oblíbení představitelé našich knih a filmů. Jenže co když se za jednou z  nejslavnějších ság poslední doby skrývá neuvěřitelné tajemství?

Příběh z pera Stephenie Meyerové se stal skutečností, ale jen velmi málo lidí ví, že právě autorka toho celosvětového fenoménu popsala pouze pravdu, která se začala odvíjet na místě, kde to všechno stejně mělo začít.

Jste ochotni poznat skutečnou pravdu?

Celý perex:

Za naším světem se prý skrývá jiný,  který je našimi touhami a fantazií. Je to místo, v němž žijí oblíbení představitelé našich knih a filmů. Jenže, co když se za jednou z  nejslavnějších ság poslední doby, skrývá neuvěřitelné tajemství?

Příběh z pera Stephenie Meyerové se stal skutečností, ale jen velmi málo lidí ví, že právě autorka toho celosvětového fenoménu popsala pouze pravdu, která se začala odvíjet na místě, kde to všechno stejně mělo začít.

Kdo by čekal, že by se příběh měl odvíjel stejně, tak se hluboce mýlí. Knihy se od skutečnosti velmi liší a to samé pozná dívka, která je vržena do světa, pro který by miliony jiných vraždilo, jen aby sem mohlo nahlédnout.

Bohužel všechno není tak skvělé, jak to vypadá a skutečný příběh je daleko temnější a zlověstnější než jeho knižní předloha.

Jste ochotni poznat skutečnou pravdu?

Prolog není příliš dlouhý, jen uvedení do děje, aby některé skutečnosti v následujících kapitolách dávaly smysl. Můžete se těšit, že další kapitoly jsou delší.

Na konci každé kapitoly najdete úryvek z pokračování, abych Vás navnadila na další čtení. Doufám, že vám to bude vyhovovat, ale teď už přeji příjemné čtení a děkuji za komentáře.

Vaše Nikol18

TRAILER:

Omlouvám se za tu adresu na konci, ale už to nejde opravit. Video jsem dělala ještě na starém počítači, a na novém mi to nejde. Snad se nebude zlobit.

Mé oči se nepletou

Prolog

Před budovou střední školy ve Forks zastavily tři auta. Bílý sportovní Aston Martin Vantage, ze kterého vystoupila nádherná blondýnka následovaná drobounkou černovláskou s rozčepýřenými vlasy a zářivým úsměvem. Vedle nich zaparkovala černá Toyota Land Cruiser, z níž vylezl obrovský svalovec s poťouchlým úsměvem na bledé tváři. Po otevření druhých dveří, řidič auta ladně došlápl na asfalt školního parkoviště. Byl to hubený blonďák s krátkými vlasy a tvrdým pohledem, stejně jako tváří, která vypadala jako z kamene. Jako poslední zaparkovalo o kousek dál černé Volvo. Po chvíli z něho vystoupil sotva osmnáctiletý mladík s bronzovými vlasy a ostře řezanou tváří, která vypadala, jakoby ji vytesal ten nejlepší umělec. Svými rysy se podobal ostatním, kteří stáli opodál.

Všichni zůstali semknutí u sebe a tiše si povídali a pozorovali své okolí. Jejich spolužáci jim už nevěnovali takové zvědavé pohledy jako před dvěma lety, kdy se sem přestěhovali s rodiči. Jejich otec pracoval v místní nemocnici na postu primáře oddělení chirurgie a matka, která jako skvělá malířka prodávala obrazy jen do těch nelepších aukčních síní ve státech.

Těch pět nádherných lidí, co vypadali jako dokonalé sochy, byli sourozenci. Avšak nevlastní. A čtyři z nich tvořili dva páry. Blondýna se svalovcem, brunetka s hubeným blonďákem. Jen ten pátý byl sám. Stále s nepřístupným pohledem. Stále se mračící, avšak velmi pohledný.

Kousek od jejich místa zastavila oprýskaná červeno-oranžová dodávka značky Chevy, ze které téměř vypadala hubená dlouhovlasá dívka, která tu pětici obdařila ne příliš zdvořilým pohledem. Ani oni jí nevěnovali zrovna přejícný pohled. Tedy až na brunetku a svalovce. Mladík s bronzovými vlasy se zamračil, když z dívčina auta vystoupil snědý mladík s krátkými tmavými vlasy a svalnatou postavou, pouze v černém tričku a tmavých riflích.

„Ahoj Alice,“ pozdravila dívka brunetku, která se nepatrně pousmála, ale zůstala stát vedle svého nepřejícného bratra. Držela ho za paži, protože věděla, že kdyby to neudělala, tak se na dívku vrhne. Ne na dívku, spíše na mladíka stojícího vedle ní. Mladíka, co si dívku majetnicky přitáhl k tělu a hlasitě zavrčel na pětici sourozenců. Chlapec s bronzovými vlasy mu odpověděl výhružným zavrčením.

„Ahoj Bello,“ oplatila brunetka dlouhovlasé pobledlé dívce pozdravení. To už však mladík s bronzovými vlasy nevydržel.

„Tak ty chodíš s tím pytlem blech? To všechno bylo kvůli němu?“ Už ho museli držet jeho bratři. Blonďák a svalovec.

„Edwarde!“ Snažila se ho uklidnit jeho sestra Alice.

„Neuklidním. Ne dokud tady bude ten pytel chlupů!“ Edwardovi bratři měli co dělat, aby jej udrželi na místě. Jejich spolužáci po nich začali pokukovat. Schylovalo se k velké hádce, což si většina studentů této menší střední nechtělo nechat ujít.

„Edwarde! Nech toho, jsou tu lidi!“ procedila skrz zuby Alice.

„Víš, proč on?“ oslovila jej Bella. Edward jí otázku oplatil hlubokým zavrčením.

„Nenech se vyprovokovat!“ varovala ho blondýnka.

„Nemohlo by to být tak, jak se to psalo. Jsi úplně jiný. A nemyslím si, že by to klapalo. Lepší bude, když zůstanu člověk. Člověk, který může mít děti a zestárnout po boku toho, koho miluje.“

„Ty mrcho! Udělal bych pro tebe cokoliv a jak mi to oplatíš? Dáš mi kopačky kvůli tomuhle pytli blech!“ Mladíkovi sourozenci se na něj vyděšeně podívali. Nemohli uvěřit tomu, co právě vyslovil. Nikdy nikomu neřekl křivým slovem, musel být hodně plný vzteku.

„Dej si pozor na jazyk, pijavice!“ zavrčel mladík vedle Belly.

„Co mi uděláš? Co? Roztrháš mě? Chceš snad porušit smlouvu?“ Nedal se Edward a zaujal výhružné postavení i přes silné sevření jeho sourozenců.

„Ta smlouva byla dělaná jenom proto, abyste nikoho nezabili vy, ne abychom nezabili my vás! A mám dojem, že by se měly změnit podmínky, abyste tu už nebydleli a raději se s okamžitou platností odstěhovali někam, kde nemůžete nikomu ublížit. Nebo všem prozradíme, kdo ve skutečnosti jste. A žádné kličky vám nepomůžou! O tom je tahle smlouva! A lidé tomu uvěří poměrně snadno.“ Všichni na sebe začali vrčet, ale mohli to slyšet pouze zúčastnění. Samozřejmě kromě studentů, obyčejných studentů.

„Tak a dost. Tohle se nedá snášet. Všichni toho nechte a teď hned. Kdo má pořád cítit takovou zlobu a nenávist. Edwarde, ty se už přes to přenes. Ty, Jacobe,“ ukázal na mladíka vedle Belly, „nebuď ironický. Nezískal jsi žádnou trofej. A ty, Bello, měla by ses zamyslet nad tím, co děláš. Nejsi jako ona, ale ani nejsi horší než ona. Tak na to nezapomínej,“ pokáral všechny hubený blonďák.

Obě skupinky se na sebe naposledy podívaly a odešly do školy, kde protrpěly celý den. Kromě Jacoba, který odjel do rezervace, kam chodil do školy.

Po škole naše pětice nastoupila do aut a vyjela domů. Edward celou cestu vzteky drtil volant. Alice, která seděla vedle něho, se ho snažila uklidnit, ale moc se to nedařilo. Byl příliš vzteklý.

Zastavili před domem a vylezli z aut. Jasper, Edwardův bratr, odjel s Toyotou na lov, takže zbyli jenom oni čtyři. Edward, vzteklý kvůli Belle a Jacobovi. Alice, nervózní ze svého bratra. Rosalie nechtěla se do toho všeho plést a raději odešla do domu. Nesnášela tyto hloupé rozbroje a nakonec tam zmizel i Emmett, svalovec, který vystoupil z bílého sportovního Austina, jehož řídila Rosalie.

Alice položila bratrovi na rameno svou alabastrovou ruku, snažila se ho ukonejšit, ne příliš dobře vybranými slovy: „Edwarde, to bude dobrý. Stejně by to dopadlo špatně. Tohle je možná lepší. Budete oba dva žít naprosto v klidu, aniž byste se jeden o druhého strachovali, že se něco stane. Možná je lepší, že Bella nakonec začala chodit s Jacobem.“

„Alice, prosím,“ zanaříkal Edward. Tohle zrovna slyšet nechtěl.

„Možná jsem měla vizi, že budete spolu, ale to se mění. Mění se to podle rozhodnutí, ne podle toho, kdo chce, aby to tak skončilo. A hlavně ne tak, jak to někdo napíše. Copak to nechápeš, Edwarde?“ Zmiňovaný se na sestru zamračil, ale okamžitě přestal, když se zahleděla do dáli s nepřítomným pohledem.

„Alice, Alice, co jsi viděla?“ Třásl Edward se svou sestrou. Snažil se jí nahlédnou do mysli, aby viděl to co ona, ale chránila si svoje myšlenky a vidění příliš dobře.

„Ale nic. Jenom jsem viděla příjezd toho studenta. A nehrabej se mi v hlavě, nemám to ráda,“ utnula jej dříve než se mohl začít vyptávat.

„Alice!“ zavrčel Edward.

„Hlavně se musíš uklidnit, bráško. Zítra přijede teda ten výměnný student. Alespoň přijdeš na jiné myšlenky. Bráško, je to holka. A ještě k tomu z Evropy! A odtamtud jsou holky divoký, třeba tě klofne!“ Emmett se začal hlasitě smát. Hlavu měl vystrčenou z hlavních dveří. Jeho smích se rozezněl do pořádné dálky.

„Emmette, sklapni! Já si nic s dalším člověkem nezačnu a hlavně ne s Češkou!“ vyštěkl naštvaně Edward, ale hned se utišil, protože uslyšel v dálce, jak něco dopadlo na zem. A tichý tlukot srdce, které se tu objevilo náhle a z ničeho nic. A to před tím slyšel pouze srdce zvířete. Vydal se po zvuku tlukoucího lidského srdce.

◄ SHRNUTÍ ►

Ukázka z 1. kapitoly:

Jenže dvě stě metrů od domu do mě puma strčila, vlastně zasyčela a vytáhla drápy, které se mi zaťaly do nohavice. Tentokrát jsem už zakřičela. Ne bolestí, ale překvapením. Klesla jsem na kolena a vyděšeně na pumu hleděla.

„Co děláš?“ zasyčela jsem. Koukala na mě s naježenými chlupy. Vteřinu potom se ozval zvuk dvou motorů, jeden tiše předl, druhý měl dunivý zvuk. Puma se přikrčila, já udělala totéž. Nevěděla jsem, co to má za účel, ale nechtěla jsem znovu zažít ten šílený pocit, když se vám něco zasekne do nohavice.

Lehla jsem si do kapradí a pozorovala dvě auta, jak přijíždějí k domu. Bohužel už padla naprostá tma, nerozeznala jsem je, ale okna domu zářila do okolí jako lucerničky, ukazující cestu domů. Domů. Při tom slově jsem si posteskla.

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

18)  Jalle (05.02.2013 17:35)

teším sa na iného Edwarda a inú Bellu

17)  DjKasicka (13.03.2011 14:09)

TRAILER je opravdu perfektní, jsem natěšená, takže, jde se číst!

16)  uhlacka27 (06.02.2011 21:18)

No vypadá to dobře! Já tyhle povídky, kde je zapletená češka miluju(viz Anamor ), takže jdu číst dál

14)  Fou (14.01.2011 21:18)

Ty víš, jak moc Tě obdivuji. Ty víš, jak moc k Tobě vzhlížím. Ty víš, že jsi naprosto dokonalá. Víš to, že?
Drahá, Ty samozřejmě víš, jak mě Tvá díla vždycky odrovnají, že? Ty to víš, Ty to vidíš, že ano? Samozřejmě, není se čemu divit. Ty jsi opravdu veliký kalibr!
A tohle dílo je dokonalé. Už jsem měla tu čest, jak sama víš, a už tenkráte jsem se pro něj naprosto nadchla. A to Ty samozřejmě taky sama víš, ne? Tohle je totiž dílo úplně jiné úrovně. A s budoucností, které pro něj chystáš... to bude ještě úžasnější!
Ach, opravdu chceš další ódy na tvůj talent? Já si myslím, že předchozí komentáře mluví samy za sebe, zlatí. Ale budiž.
Píšeš úžasně. Dokonale, skvěle. Máš fantazii, kterou ti závidím, a když se do psaní ponoříš... děláš zázraky. Máš cit pro psaní, máš obrovský talent a nebojíš se ho využít! Dokážeš si stát za svým a pod tvýma rukama vzniká něco neobyčejného...
Pomocí písmenek dokážeš neobyčejné věci, Niki. A já doufám, že to víš! Často Tě vidím jako velice křehkou osůbku, která... nemá kam jít a její jediné útočiště je psaní. Možná je to mým pokrouceným pohledem na svět, možná tím, že už se přece jenom známe... no, rok už to bude, že? A za tu dobu... vždycky jsem Tě obdivovala. Děláš zázraky... Neskonale krásné zázraky...

Opravdu nevím, co se slovy, která znám a která mi byla dána do rukou, jelikož vše, co řeknu, je zbytečné. Jelikož Ty to všechno víš, že ano? A když ne, tak tady pode mnou je spoustu jiných komentářů, které Ti to rádi připomenou.
A tahle povídka je Tvoje další veledílo!

Vždy, když nemám kam jít,
Tak začínám snít,
O tvých povídkách,
Přeji si - být v nich, žít…

Tvé ruce vytváří zázraky,
Tvá fantazie lítá mezi mraky,
Tvoje mysl vytváří svět,
Do kterého bych šla a nevrátila se zpět.

Jsi jedna z tisíce
A jsi jediná,
Co za svitu měsíce
Realitě utíká.

Jsi spisovatelka,
Jsi stvořitel,
Jsi ona dívka,
Co nedbá pravidel.

A já šťastné jsem,
Že Tebe znám,
Klesám na zem,
Tvé jméno vzývám...

Můj rádoby pokus o... tohle asi nebude Óda na Niki, ale snaha byla.

Mám tě ráda, zlato!
A tahle povídka?
To bude stát zato!

13)  Fanny (12.01.2011 20:51)

Povídka mě zaujala hned a opravdu to vypadá hodně dobře. Obzvlášť ukázka z první kapitoly vypadá přinejmenším očekávaně! Ale trailer mě doslova srazil na kolena, opravdu nádhera.

11)  Lioness (11.01.2011 19:31)

Niki, víš, jak se mi to líbí, že jo? Ten nápad, to provedení.
Rozzuřený Eda.
Bella a Jake!
A Češka...
Ten obrázek je mňamózní a těším se, až se to pořádně rozjede!

10)  Jula (11.01.2011 19:13)

Češka ve Stmívání, úžasné
Těším se na pokračování

9)  Baruu (11.01.2011 18:48)

8)  Michangela (11.01.2011 18:09)

Už se těšíííím!

6)  Nikol18 (11.01.2011 16:08)

Milý Michale,
jsem moc ráda, že se ti má další povídka líbí. Dlouho jsem otálela s jejím vydáním, píši ji už od loňského června, ale teď když jsem ve fázi, že mi zbývá napsat jen pár kapitol, a slibila jsem, že ji začnu vydávat v lednu, musela jsem začít a zvláště při tak krásném datu jako je to dnešní. Snad povídce to datum jenom prospěje.
Můžu říci, že tahle povídka je jenom o Češce, takže se máš na co těšit. Budeš mile překvapen.
K Plamenům, nemám dobrou zprávu. Počítač, ve kterém byly, umřel a data zůstaly na pevném disku, který je u opravéře a čeká, až je z toho vytáhne. Větišna povídek tak skončila, byla jsem ráda, že jsem si MON uložila na samostatnou flešku, protože na povídce pracuji denně.
Znovu se ti omlovám a až bude, budeš první, kdo to bude vědět.

4)  anamor (11.01.2011 15:58)

Odpuzuju techniku a nic nejde tak jak by mělo, aspoň u mě.
Ještě jsem to podruhé nepřečetla, ale aby jsi se dočkala toho komentu.
Moc se mi líbí tenhle nápad i když je podobný co měli i jiný, ve skutečnosti je úplně jiný. Všechno nakonec bude jinak než si všichni myslí a to se mi líbí.
Je zajímavé čít už u prologu nějaké povídky jak se Edward a Bella nemají rádi a nadávají si je to zvláštní a poprvé mi to ani nevadí
I když je mi celkem líto Edíka, dostat kopačky a ona šla z a vlkem to se nedělá, ale na druhou stranu když vím, co se bude dít, nevadí mi to ani v nejmenším.
Určitě budu číst z novu i když někdy je délka kapitol zabijácká to ovšem vůbec nevadí Niki. Mám tvoje povídky ráda a vždy mě navnadí, ale tady u té jsem si jistá, že jí dopíšeš a proto se do ní znovu vrhám. Já tě dokopu, když se ti nebude chtít

2)  lied (11.01.2011 15:46)

no tak to vypadá vážně hodně zajímavě

1)  anamor (11.01.2011 15:43)

undefined

1