08.02.2012 [17:45], Rosalie7, ze série Čtvrtý trůn, komentováno 16×, zobrazeno 2453×

Tak jsem se po delší době zase vrhla na Volterru. Ale za tohodle Edwarda už radši neručím...

13. kapitola

Svěřit Belle auto nebyl nejlepší nápad, problesklo Edwardovi hlavou, když obrovskou rychlostí proletěla kolem značky. Omezení rychlosti, jo? Tak k tomu se ještě nedostali. Slíbila mu, že ho odveze na svoje oblíbené místo, ale nakonec se nechal přemluvit k delší projížďce. Už se vraceli, ale napadlo ho, že by měl pro jistotu natankovat, až se bude vracet na hrad.

Dřív, než na to zapomene.

Zpozorněl, když zpomalila a odbočila na prašnou cestu. Jeli, dokud jim to terén dovoloval. Bella zaparkovala auto a vystoupila.

„Dál musíme jít pěšky,“ řekla. Zřejmě vypadal hodně nedůvěřivě, protože s úsměvem dodala: „Neboj, znám to tu jako svý boty.“

„Já se nebojím, jen mám strach. Co když mě chceš zatáhnout do lesíka, abys tam se mnou mohla provádět bůhví jaký nekalý praktiky,“ pronesl provokativně/provokativním tónem a přitáhl si ji za boky. Stoupla si na špičky a krátce ho políbila.

„To jsem taky měla v plánu, ale když nechceš...“ pokrčila rameny a vyrazila do lesa. S úsměvem jí dohnal a objal jí paží kolem pasu. Nekomentovala to, ale na její tváři se na malou chvíli mihl úsměv. Nešli dlouho, když les začal řídnout. Slyšel tekoucí vodu; hluk, který vydávala masa vody ztrácející se v jiné.

„Asi nemáš plavky, viď?“ zeptala se. Zakroutil hlavou a ona se spokojeně usmála. „To je dobře,“ zamumlala a dál ho vedla. Terén se začal pomalu snižovat a za chvíli se stromy před nimi rozestoupily.

Do jezírka před nimi přitékala voda z překrásného vodopádu. Nebyl vysoký, a co do šířky taky nepatřil k největším. Voda kaskádovitě přitékala, hladila velké kameny porostlé mechem a on naslouchal její symfonii.

Bella tiše, a přísahal by, že i pokorně, řekla: „Tohle místo miluju. Táta sem prý brával mamku.“

„Nikdy jsem neviděl nic krásnějšího,“ přiznal a pohled upíral na její postavu. Sledovala ho a založila si ruce na prsou.

„To je ale laciný klišé,“ pronesla s úsměvem. Několika kroky smazal vzdálenost, která je dělila.

„A zabírá to?“ zeptal se a přitáhl si jí za poutka džínových kraťásků.

„Možná trochu,“ přiznala. „Nedokážu to moc posoudit, když jsi takhle blízko,“ Se zaujetím pozorovala své ruce, kterými mimoděk uhlazovala tričko přes jeho hrudník.

„Mám od tebe jít dál, aby ses mohla rozhodnout?“

„Spíš blíž,“ navrhla nevinně. Držel si vážný výraz, ale jeho oči se smály. „Chci si to jen potvrdit,“ dodala, ale to už se k ní skláněl. Líbal jí pomalu, líně, a přesto dýchala zrychleně, když se odtáhl.

„Zabírá to,“ vydechla a znovu si ho přitáhla k sobě. Cítil, jak s každým dalším polibkem ztrácí sebeovládání. A ona také. Během chvíle se mu dobývala pod tričko. Zastavil jí, když mu ho chtěla svléct.

„Řekl bych, že tady někdo potřebuje studenou sprchu.“ Ta slova skoro zavrčel. Souhlasně zamručela a dál ho líbala. Příliš pozdě si uvědomila význam jeho slov.

To už si ji přehodil přes rameno a rozešel se směrem k vodopádu. Ječela, ale bylo jí to málo platné. S úsměvem se brodil čím dál hlubší vodou.

„Teď to trochu zastudí,“ zašeptal zlověstně a pustil jí do vody. Schválně jí pustil tak, aby nedopadla na nohy a musela se namočit celá. Ještě než se potopila, stačila vyjeknout. Ozvěna ji napodobovala, ale nepodařilo se jí vystihnout všechny barvy jejího hlasu.

Téměř okamžitě se vynořila, rozčílená, krásná. Lapala po dechu - ne snad z nedostatku kyslíku, jako rozhořčením. „Zbláznil ses?“ vyhrkla.

Chtěl odpovědět, že ano. Do ní. Ale pak si uvědomil, že by tím všechno jen zhoršoval. A navíc - další klišé by už nemusela rozdýchat. Naštvaně praštila svou malou dlaní do vody. Jediným výsledkem bylo pár kapek poskakujících po hladině a Edwardův smích.

Rozešla se ke břehu a když vystoupila z vody, stáhla si tílko. Pozoroval, jak jí z vlasů stékají pramínky vody po holých zádech. A ona ždímala svůj svršek, potichu nadávala a hledala strom, jehož větev by mohla použít místo šňůry na prádlo. To samé opakovala se svými kraťásky, až před ním stála jen v spodním prádle. Lekla se, když vedle ní přistála hromádka jeho oblečení.

„Tohle můžeš pověsit taky,“ křikl na ní, napůl pobaveně, napůl svůdně. Pomalu se otočila k jezírku a měřila si ho zamračeným pohledem.

„Ty jseš takovej...“ nedořekla. Zhluboka se nadechla a hodila jeho věci přes tlustou větev. „Nejradši bych tě tu nechala, abys věděl. Za trest!“ vyhrožovala. Usmál se jako šelma.

„Ale místo toho půjdeš za mnou,“ rozhodl pevným hlasem. Věděl, že by to stejně udělala. Ani teď se nemusela dlouho rozhodovat. Jiskřičky v jejích očích ji prozradily. Přesto se na něj ještě chvíli škaredila, než se pomalu rozešla směrem k vodě. „Ne, ne, ne!“ zarazil ji, když byla na břehu jezírka. „Tyhle zbytečný věci tam můžeš nechat.“ Tentokrát se usmála ona: Jak chceš!

Edward ji se zalíbením sledoval černýma očima. Věděl, že tohle je jejich poslední večer, kdy spolu budou takhle. Uvolněně. Bez starostí. Ale nemohl s tím nic dělat. Nechtěl si kazit poslední šťastné chvíle; s ní, a možná i v celém zatraceně nekonečném životě.

Den šestý

Felix ležel ve své posteli a pozoroval Zoe. Spala a tulila se k jeho hrudi. Nevadila jí jeho ledová kůže. Neutekla s křikem, když neslyšela zvuk jeho srdce. Vycházela mu vstříc, líbala ho, šeptala, mumlala a vzdychala.

Líbilo se mu to. Všechno. Ale nejvíc ho bavilo jen tak sledovat; jak se jí zvedá hrudník pod přívalem vzduchu. Jak jí občas dlouhý pramen světlých vlasů sjede ze zad, když se pohne. Jak jí tepnami na krku protéká voňavá krev.

Když byla tak blízko, cítil, jak ho zahřívá. A nešlo jen o jeho tělo. Cítil se vedle ní jinak. Jako kdyby tálo něco přímo uvnitř něj. Měla nad ním zvláštní moc, a přitom byla tak křehká. Potřebovala jeho ochranu, přestože si to vůbec neuvědomovala.

Nebála se ho; nebo to aspoň nedávala znát. Chtěla ho od první chvíle, a i teď, ve spánku, se k němu tiskla. Byla měkká a voňavá a on měl chuť ji vzbudit.

Jenže to zkusil včera a jednou mu to bohatě stačilo. Vynadala mu, že jí budí, a prakticky ho vyhnala z jeho vlastního pokoje. Musel jí líbat hodně dlouho a důkladně, aby ji dostal tam, kde ji chtěl mít. Když pak znovu vyčerpaně usínala, zašeptala, že jestli ji ještě jednou vzbudí, bude spát na gauči. Namítl, že nemá gauč a spánek nepotřebuje, ale už ho nevnímala.

Nebo ho jednoduše ignorovala.

Nejhorší na tom bylo, že ho tím navzdory veškerému očekávání strašně bavila. Přesto si nedovolil ji vzbudit. Jako by z něj dělala schizofrenika. Chtěl, aby už byla vzhůru, a zároveň ji toužil pozorovat ve spánku. Chtěl, aby mluvila, a zároveň aby neměla prostor k mluvení. Chtěl se na ni vrhnout, a místo toho jí prsty jemně přejížděl po kůži. Ospale zamručela a zabořila obličej do jeho hrudi.

„Promiň, nechtěl jsem tě vzbudit,“ zašeptal. Usmála se a ještě víc se k němu přitiskla.

„Nevzbudil jsi mě,“ ujistila ho. Už podle hlasu poznal, že má dobrou náladu, a kdoví proč mu ten fakt vyvolal úsměv na tváři.

„Co bys řekla snídani do postele?“ zašeptal jí do ucha a odměnou mu bylo rozespalé zamručení.

„Myslíš pro mě, nebo pro tebe? Protože s tou druhou variantou bych asi nesouhlasila,“ zamumlala mu do hrudi. Usmál se a ještě než odešel, políbil jí na krk na tom místě, kde jí pod kůží proudila voňavá krev; přesně tak, jak si celou noc představoval. Když pak po chvíli vcházel do pokoje s tácem plným lívanců, které mu princezna pomáhala udělat, usmívala se. Nedokázal si pomoct a úsměv jí oplatil. Mlčky se dala do jídla a chválila jeho kulinářské umění. Přiznal, že je to spíš zásluha Ness, a Zoe se zarazila. Chvíli jen tiše přežvykovala a po chvíli pronesla:

„Vždycky o ní mluvíš moc hezky.“ Její tón ho zmátl. Přesto se po chvíli odvážil říct to, co věděl už dávno.

„Udělala ze mě lepšího člověka,“ zarazil se. „Teda, víš, jak to myslím...“ Neodpovídala a na malý moment se mezi nimi rozhostilo ticho, které mu kdoví proč nebylo příjemné.

„Miluješ ji?“ zeptala se znenadání a on překvapeně zamrkal. Nemusel dlouho přemýšlet, než přikývl. Napodobila jeho gesto. Smutně. Poraženecky. Pousmál se:

„Je jako moje mladší sestra. Někdy mě sice štve, ale skočil bych pro ni i do ohně.“ Překvapeně vzhlédla.

„Ale to bys umřel,“ namítla a on se jen usmál a pokrčil rameny. Zamračila se, ale dala se znovu do jídla. Chvíli jen seděli a on pozoroval, jak jí, než ticho přerušil její hlas. „Chceš, abych tu zůstala?“ zeptala se naprosto vážně

Felix se zamračil. Nic jiného si ve skutečnosti nepřál. Chtěl, aby tu byla. Chtěl ji proměnit a strávit s ní věčnost. Jenže její rozhodnutí nijak nezmění.

Jestli bude chtít odejít, nebude jí bránit. Pěkně počká, až jí Colin vymaže paměť.

A pak si ji najde. Začne znova. Klidně několikrát. Jednou s ním konečně zůstane, sama od sebe.

Podíval se na ni a pokrčil rameny. „Je mi to jedno.“

Edward seděl v zahradě, nepřítomně trhal jednotlivé lístky trávy a přemýšlel. Snažil se připravit si nějaký scénář na dnešní večer. Nebude lehké to s Bellou ukončit. Nevěděl, jak začít, a už vůbec neměl představu o možném konci. Nechtěl za ní posílat Colina, protože se dodnes uklidňoval tím, že jejich společné chvíle přežijí alespoň v jejích vzpomínkách.

Tess ho obezřetně pozorovala, a když z ničeho nic vytrhl větší trs trávy, šťouchla do něj hlavou. Uklidnění a zároveň němá otázka.

„To víš. Už se mi to blíží,“ usmál se a pohladil jí po hlavě. „Ale to nevadí, nebudeme si přece kazit krásný den, ne?“ zeptal se a už byl na konci zahrady, ve stínu velkého stromu. Sebral silnou větev a vrátil se k Tess.

„Užijeme si taky trochu zábavy. Nikdy předtím jsem to nedělal, tak buď shovívavá,“ upozornil ji a napřáhl se k hodu. Klacek prosvištěl vzduchem a zmizel na druhém konci zahrady. Když Tess nehybně stála a nechápavě pozorovala jeho počínání, dodal: „Aport!“

Dál seděla, v očích otázku, jestli to myslí opravdu vážně.

„No tak, Tess. Potřebuju přijít na jiný myšlenky.“ Nehnula ani brvou, a tak jen zamumlal: „Jak chceš, srabe. Stejně jsem rychlejší.“ Vyrazili téměř současně. Byla rychlá, ale na něj nestačila.

Což jí nezapomněl pro jistotu říct. Se zavrčením se připravila na další kolo, které vyhrála. A pak on. Ona. Dvakrát on. Třikrát ona.

Čím víc se však blížilo poledne, tím víc závodů prohrávala. Množství vydané energie nenahradil ani adrenalin v krvi a ona vrčením odpovídala na jeho posměšné poznámky.

„To teda ne, žádný úlevy. Aspoň se teď projeví, že jsem celkově rychlejší. A určitě i silnější,“ provokoval ji a ona znovu zavrčela. Když se pak rozeběhli z kopce, prudce změnila trajektorii a vrazila do něj. Ztratil rovnováhu, ale stihl ji strhnout s sebou. Kutáleli se dolů a zastavili nebezpečně blízko zídky, přímo ve stínu staré olivy. Smál se, přestože to bylo těžké s obrovskou lvicí na hrudi.

„Proč si musím brát zrovna princeznu? S tebou je aspoň sranda,“ vyhrkl dřív, než si vůbec uvědomil, co říká. Tess mu nevěřícně hleděla do očí.

A pak mu její velká tlapa zakryla oči.

„Co to?“ pronesl nechápavě a zvedl ruku, aby jí odstrčil. Ale místo velké lví packy nahmatal lidské zápěstí. „Tess?“ zeptal se, ale položila jeden ze svých drobných prstů na jeho ústa a tím ho umlčela. Fascinovaně jím přejela po jeho rtech. Vydechl.

A pak ho políbila.

Nebylo to pomalé a k něžnosti to mělo na míle daleko. A on si to navzdory počátečnímu zmatení nesmírně užíval. Chvíli jí nechal plenit jeho ústa, a pak jí se zavrčením oplácel hrubé polibky. Prsty jedné ruky jí vpletl do vlasů a přitahoval si její rty blíž k těm svým, zatímco jeho druhá ruka bloudila po její holé kůži.

Cítil, jak sundala ruku z jeho očí, ale neotevřel je. Namísto toho odtrhl své ruce z jejího těla a mírně je zvedl, aby mu mohla sundat tričko. Vzápětí na ní znovu zaútočil rty a vychutnával si její vzdechy, když jí líbal na hranu čelisti a na krku, přesně tam, kde se koncentrovala její překrásná vůně; zdálo se mu, že se v ní utápí, a chtěl se topit víc...

Přesto si najednou nedokázal vzpomenout, jak vlastně voněla. Věděl, že mu něco uniká. Byl si jistý, že to tam ještě před chvílí bylo. Ale poslední věcí, co slyšel, bylo cinknutí jeho pásku a Tessin vzdech, když jemně a přesto náruživě stiskl její kůži mezi zuby. A pak otevřel oči...

Jasný záblesk doprovázený hrobovým tichem ho na chvíli vyvedl z míry. Když se vzpamatoval a jeho oči se rychle přizpůsobily tmavé chodbě, zmateně zatřásl hlavou. Ani si neuvědomil, že se zastavil v půli kroku. Rozhlédl se kolem sebe, ale chodba byla prázdná - až na jednoho upíra, který kráčel k němu. Když ho míjel, usmál se a zdvořile pokynul hlavou. Jenže Edward mu nevěnoval pozornost. Dál zamyšleně stál uprostřed teď už prázdné chodby a přemítal, co se stalo. Věděl, jak se sem dostal, a byl si vědom toho, co se stalo předtím. Jen si nedokázal vybavit jediný detail, aniž by ho nezačala bolet hlava. Snažil se uvořit si v hlavě nějaký ucelený obrázek o minulých událostech, a často měl pocit, že se mu to skoro podaří. Ale jako by mu vždycky chybělo pár kousků do té prokleté skládanky, kterou vytvářela jeho mysl.

Když mu to všechno došlo, bylo pozdě. Otočil se, ale upír už dávno zmizel ve složité spleti chodeb. Takhle si první setkání s ním nepředstavoval. Ale musel uznat, že se na něj nezlobí.

Z nějakého důvodu si byl totiž neochvějně jistý, že Colin pouze plnil rozkazy jedné lvice. A nejvíc ho na tom štvalo, že ještě před pár minutami určitě veděl, proč něco takového udělala.

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

16)  Twilly (16.02.2012 10:37)

Aaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaa to jako nemyslíš vážně, viď?

15)  Rosalie7 (11.02.2012 16:08)

Moje milá, copak si nemyslíš, že to tady plácnu jen tak do éteru... Řeknu vám to co možná nejdříve, ale jsem zaseklá v půlce kapitoly

14)  HMR (11.02.2012 15:26)

a?
kdy se autorčino rozhodnutí dozví čtenářky?
a kdy se ho dozví hlavní postavy?

13)  Rosalie7 (11.02.2012 15:19)

Děkuju, kočeny
HMR: Uf, musím se přiznat... Autorka se konečně rozhodla, a není cesty zpět...

12)  HMR (11.02.2012 06:57)

je mi to jedno? no co bychom od chlapa chtěly, že? mnó, ale Eda se nám spouští docela často ne? doufám, že mu to manželka po svatbě vytmaví, podvádět jednu s druhou a se třetí, mmm, ale žárlit sama na sebe? by mě zajímalo, jestli se už autorka rozhodla, kolik těch ženských vlastně je???

11)  Nosska (09.02.2012 21:02)

Tak tuhle povídku jsem dala na jeden zátah, ani nevim, že mi něco tak skvělýho mohlo uniknout
Felix si to asi pěkně pohnojil a Edward? Co dodat, taky je to jenom chlap....

10)  Stelletta (08.02.2012 23:58)

Oou, tak tohle bude Felixíčka mrzet a to bude hodně žehlit...no a Edík...ten je marný
Jsem bez řeči a jdu spát
Krásná kapitola

9)  Rosalie7 (08.02.2012 20:23)

Ano, uhádli jste. Tahle kapitola se všem, ale opravdu všem vymstí...
Děkuju za Vaše komentáře

8)  Lenka326 (08.02.2012 19:58)

Zase ty tvoje tajnosti! Scéna u vodopádu byla moc krásná a o to větší šokec pak byla ta v zahradě. Sotva se mu lvice vyvlíkne z kožichu, tak se neovládne. Na tohle rozuzlení jsem fakt moc zvědavá. Taky na to, jak provede rozchod s Bellou.
Felix, zamilovaný Felix, který tak trochu nevychytal odpověď pro Zoe, ale snad to bude mezi nimi fungovat i dál.
Hezká kapitolka.

6)  Marvi (08.02.2012 19:47)

No pěkně si mi to zase zamotala... Jako já už nevím kdo je kdo. Těším se na to rozuzlení, určitě budu valit oči!
Nádhera

5)  Bye (08.02.2012 19:45)

To jejich kočkování u vodopádu bylo... áááách Jeden by zapomněl, že Edward už nějaký ten den vodí Bellu za nos, že? Aby se mu to nevymstilo!
Felix je prostě Felix. Krásně si to v hlavě sesumíroval. Je mu opravdu jedno, jestli Zoe odejde - protože si ji znovu a znovu najde, dokud ji nepřesvědčí, aby zůstala. Jenže to ona neví, slyšela jenom ten závěr. A ten pro čerstvě zamilovanou holku nevyznívá zprovna povzbudivě, že? Aby se mu to nevymstilo!
A Tess, No, táhlo je to k sobě už od začátku, i když to byl zatím tak trochu zoofilní vztah... Ale zdá se, že i ona si s Edwardem nepěkně zahrává, že? (Né, že by v tom on byl nevinně - jak tohle vysvětlí Belle?!) Aby se jim to nevymstilo!

3)  SarkaS (08.02.2012 18:09)

Felix... ten trouba.. Prý, je mi to jedno. To je ale mizerná volba slov. To se mu nevyplatí
A Edward, chce si to rozdat s půlkou hradu nebo co to s ním je?

2)  Fanny (08.02.2012 18:07)

Teda Felix se mi líbí čím dál víc, ale Edward Co ten? To? Jak to? Dokud byl s Bellou, tak dobrý, ovšem co to bylo to pak? A Collin? Tess? Tady mi jaksi něco nehraje...

1)  Bosorka (08.02.2012 17:55)

Ten Felix....
Ten Edward... proutník jeden!

1