11.01.2012 [19:30], Rosalie7, ze série Čtvrtý trůn, komentováno 14×, zobrazeno 2519×

V minulém díle se naše milovaná postel dostala do ohrožení života. Jak to s ní dopadne? Má vůbec šanci přežít?

18+

12. kapitola

Den pátý

Demetri s rozesmátou princeznou vstoupili do salónku krátce nad ránem. Hned, jak spatřila Felixův kajícný pohled, věděla, že je něco špatně. Rozhlédla se. Všechno se zdálo v pořádku. Piano v rohu stálo na všech čtyřech, její oblíbené šachy stály stejně, jako když končily, a Zoe... Zoe! V tu chvíli jí to došlo. Neslyší tlukot jejího srdce.

„Cos s ní udělal?!“ vypálila na něj. Jestli jí zabil, tak přísahá, že mu něco utrhne. Zřejmě to na ní bylo vidět, protože se začal okamžitě bránit.

„Nic, přísahám. Jen jsem ji hlídal,“ řekl. To by jí stačilo. Věřila mu. Jenže pak dodal: „Než se to nějak zvrtlo.“ Princezna zavrčela a nahrbila záda v útočné pozici. Udělal nejistý krok ke dveřím do její ložnice a mírně roztáhl ruce, aby je zatarasil. Hned měla jasno. Pomalu k němu přistoupila, teď už s jistou dávkou klidu. Dalo jí hodně práce tvářit se výhružně. Zoe se jí líbila, to ano. Dala jí slib, který hodlala splnit.

Jenže Felixovi by nikdy neublížila. Ať by udělal cokoli, byli s Demetrim jako její bratři.

Přestože z téhle situace neměla radost.

„Pusť mě tam,“ přikázala. Nejistě ji ze své výšky pozoroval.

„Tohle nechceš vidět,“ oznámil jí. Ošklivě se na něj zamračila a navzdory ruce, která ji měla blokovat, otevřela dveře. A ztuhla.

Tak neuvěřitelný nepořádek v životě neviděla. Všude se povalovaly kusy rozervané látky, která kdysi bývala jejím povlečením. A její milovaná obrovská postel byla naprosto zničená. Zbyla z ní jen hromádka dříví kolem té měkoučké matrace. Ze které na mnoha místech trčela péra.

Ale nikde nebyla cítit žádná krev. Pitomec jeden, takhle ji vystrašit!

Demetri se snažil vecpat mezi ně, aby měl taky dobrý výhled. „Co se stalo?“ ptal se vcelku zbytečně. Princezna opřela hlavu o Felixovo předloktí, které jí stále bránilo vejít do té spouště, a smutně pozorovala svůj malý ráj po nájezdu tornáda.

„Někdo spal v mé postýlce,“ zadekamovala a opravdu v tu chvíli zněla jako malé žalující medvídě. Demetri se rozesmál a Felix kajícně zašeptal, že to uklidí.

„To si piš, že si to uklidíš!“ zamávala mu ukazováčkem před nosem. „A ty se nesměj, nebo mu budeš pomáhat!“ otočila se na Dema. Jeho úsměv okamžitě ztuhnul. „Kde je Zoe?“ zeptala se.

„U mě,“ řekl po chvíli váhání. Když zvedla obočí, pokrčil rameny. „Je tam v bezpečí. A navíc... Našel jsem ji já, takže je prakticky moje,“ zopakoval její větu. Zřejmě od ní čekal protest nebo aspoň pobouření, ale ona se jen sladce usmála.

„To je tak romantický,“ vzdechla. To, že ji poslal do velmi neslušných míst, ji ani trochu nerozhodilo. Nemyslela si, že to bude tak rychlé, ale přesně v tuhle variantu její dohazovačská maličkost doufala.

„Teď odejdu a budu se tvářit, že jsem tohle nikdy neviděla. A až se vrátím, bude tu pořádek, jasné?“

Když Felix přikývl, zamířila do kuchyně. Ten pohled by podruhé opravdu nezvládla. Už teď jí dělalo problém udržet vážnou tvář.

Felix se vracel do svého pokoje. Nikdy si nemyslel, že by se mu mohlo podařit dát princeznin pokoj do pořádku. Naštěstí se Demetri nabídl, že skočí do města a vybere se Sam novou postel. On mezitím uklidil, což s jeho rychlostí nebyl žádný problém. Když pak Demetri se Sam dovezli několik krabic, které jim prodavač ochotně vydal na počkání, složili novou postel. Byla ještě větší, impozantnější - a přitom se mu zdála dospělejší. Což se k princezně hodilo. Už to nebude ta malá holčička, která si s nimi hrávala.

Má dospěláckou postel, na krku skoro-manžela a před sebou vladařinu. Je to už velká holka, která se bez něj za chvíli obejde.

Uvědomoval si, co všechno budou tyhle změny obnášet. Bylo mu to líto. Věděl, že ji svým způsobem ztrácí. Prostě to cítil.

Jenže ve chvíli, kdy vkročil do svého pokoje, mu to nepřišlo zas tak hrozné. Byl to jen přirozený vývoj věcí. Jednou dospět musela, a jak říká klasik, změna je život. Jemu by menší změna taky neuškodila. Jen se nemohl zbavit pocitu, že už na něj čeká.

Stulená v jeho peřinách; na posteli, kterou nikdy nepoužíval. Byla krásná. A když ji tak pozoroval, spokojeně oddechující, napadlo ho, že si ji možná nechá o trochu dýl, než plánoval.

Když se Edward vrátil od Belly, byli jeho sourozenci i rodiče ještě zalezlí ve svých pokojích. Zůstat a poslouchat je neměl nikdy zapotřebí, a tak vyrazil hledat Sam. Dokázala ho na chvíli zabavit svým vyprávěním a on tak zabil trochu času. A když ji tentokrát poprosil o další laskavost, ani nesmlouvala.

Jenže pak se omluvila, že má nějakou pohotovost u princezny a musí jít. Povzdechl si, když zůstal sám. Všichni mohli být se svými drahými polovičkami. Jen jeho a Bellu dělilo přes den slunce - kterému se i tak pokoušel srazit hřebínek. A za chvíli nebude problém jen ta zářící hvězda. Nestěžoval si ale, že je teď sám. Věděl přesně, za kým chce jít.

Tentokrát na ni nemusel čekat. Spíš to vypadalo, že čeká ona na něj. Pozdravil ji a vzpomněl si na klíčky od jejího auta, které měl stále v kapse. Včerejší výlet se vydařil. Sice měl ze začátku strach, že bude pro Bellu těžké začínat s takovým autem, ale zvládla to. Dokonce vykazovala počáteční příznaky závislosti na rychlé jízdě. Když na to při cestě zpátky šlápnul, vyloženě si to užívala. Při té vzpomínce se pousmál a podal Tess klíčky.

„Dík. Je v pořádku, nemusíš mít o něj strach,“ uklidňoval ji, když kývla hlavou k jeho dlani. Až když mu vrazila čumákem do ruky, pochopil ji. Nabízela mu, že si ho může ještě nechat. S úsměvem si ho znova schoval do kapsy a podrbal ji za ušima. Lehla si, nechala se hladit a spokojeně vrněla. Uvelebil se v měkké trávě a vyhřívali se spolu na sluníčku. Když její vrnění začalo být nepravidelné, přestal ji hladit. Zvědavě si ji prohlížel.

„Neproměníš se mi tady v nahou ženštinu, když usneš?“ nevydržel to. Musel se jí zeptat. Ne, že by mu to nějak vadilo... Ale na takovéhle šoky je lepší být připraven. Zvedla hlavu a po chvíli zírání mu došlo, že to ani ona sama neví. „Tys nikdy nespala ve lví podobě?“ Zakroutila hlavou a on se zasmál. „Tak to zjistíme,“ pokrčil rameny a znovu ji začal drbat na hlavě. Ona už nebyla tak v klidu, ale po chvíli na horkém poledním slunci začala znovu usínat.

Neproměnila se.

A Edward s překvapením zjistil, že ho to mrzí. Teda, ne kvůli té části s absencí oblečení... Jen ji toužil vidět. Neznal její lidskou podobu, a byl upřímně zvědavý. Chtěl slyšet její hlas; vidět její mimiku, když mu odpovídá na otázky. Měl jich pro ni hodně. Některé důležité, jiné méně. A těšil se, až mu je všechny zodpoví.

Zoe probudila bolest břicha. Jenže to nijak nesouviselo s její zvláštnůstkou. Byl to obyčejný hlad. Jen naléhavost, se kterou se její žaludek snažil upoutat její pozornost, jí připomněla, že naposledy večeřela. Před dvěma dny. Ale když jí včera princezna nabízela oběd, jídlo bylo to poslední, na co myslela. Popravdě si ani nebyla jistá, jestli by v sobě dokázala něco udržet. A pak měla moc práce se spalováním kalorií...

Když jí žaludkem projela další křeč, se zaskučením se zkroutila do klubíčka. Znala tohle hladovění ještě z dob, kdy studovala. Dokázala být vzhůru celou noc, ale kvůli samému učení zapomínala na jídlo. A druhý den to řádně odskákala.

Nikdy nechápala anorektičky...

Vyjekla, když ucítila závan větru následovaný ledovým dotykem na čele. „Jsi v pořádku,“ zeptal se známý hlas starostlivě. Rozlepila oči a chtěla se od něj odtáhnout, ale nedovolil jí to. Neustále se jí vyptával, jestli jí nějak neublížil.

„Mám jen hlad. Včera jsem nic nejedla,“ vysvětlila mu. Chvíli si ji jen prohlížel, jako by jí snad nevěřil, a pak zmizel. V jeden moment tam byl a... pak se jednoduše vypařil.

Tohle ji strašně rozčilovalo. Musí lítat tak rychle?

Jen doufala, že se nenaštval proto, že má hlad. Nervózně se rozhlédla po pokoji. Tohle rozhodně nebylo princeznino království. A měla takové tušení, že to není hostinský pokoj, který bude na těch pár dní, než jí vymažou paměť, jenom její.

Znova se lekla, když se před ní zhmotnil její... Teda, Felix. V rukou držel tác plný jídla. Odhadem by jí to stačilo na celý týden. Jenže když před ní tu směsici různých jídel položil, netrvalo jí dlouho zredukovat její obsah na polovinu. Celou tu dobu cítila jeho pohled, ale bylo jí to jedno. Jen ať si závidí, krvesavec. Jeho problém, že už může pouze tekutou stravu.

Páni, kdy se stalo, že o tomhle vtipkuje?

Chtěla se zvednout a odnést tác se zbytkem jídla, ale zase byl rychlejší. Zeptal se, jestli už nebude, a když zakroutila hlavou, znovu se změnil ve čmouhu. Skvělý.

Vstala a začala přecházet po pokoji. Moc toho tu neměl. Jen postel, dveře do malé šatny a druhé do koupelny, obrovské a krásné. V rohu pod oknem byla komodu, na které leželo pár fotek. Ze všech se usmívala princezna. Na některých to byla ještě malá, roztomilá holčička, na jiných dospívající dívka. Jen ty oči byly stále stejné. Na jedné fotce byla spolu s Felixem, a Zoe se přistihla, že na princeznu žárlí. Určitě s ním tráví hodně času...

Zatřásla hlavou. Potřebuje ledovou sprchu. Vešla do koupelny, kde byl jediným zdrojem světla pár diod nad zrcadlem. V jejich světle vypadala přízračně bledá. Skoro jako on. Svlékla si košili - kterou jí musel obléct, když usnula. Vlezla pod sprchu a pustila teplou vodu. Sykla a ucukla, když se horké kapky dotkly její kůže. Podívala se na své ruce.

Nezmohla se na pořádnou reakci. Jen tam stála a prohlížela si modřiny, které se jí rýsovaly po celém těle. Tak jo, tohle přece mohla čekat. Věděla, že Felix není žádný tintítko. Princezna jí několikrát opakovala, ať si dá pozor. Že jsou upíři rychlí a silní. A když chtějí, nic je nezastaví.

Jenže tohle fakt nedomyslela.

Znovu vlezla pod proud vody a napadlo ji, že by tu studenou sprchu měla zvážit. A že už ho nikdy nenechá, aby na ni jen sáhnul.

V tu chvíli ucítila jeho dotek. A neudělala nic, aby mu zabránila putovat po její pokožce. Protože ji krásně chladil. Schválně se jí dotýkal všude, kde se rýsovaly otisky jeho dlaní a těch úžasně dlouhejch prstů. Odhrnul jí vlasy z šíje a políbil jí na rameno. A pak ještě, a znovu, až se přes krk prolíbal k jejímu uchu.

„Omlouvám se,“ zašeptal. Místo odpovědi jen zamručela. Přejížděl jí rukama po zádech, břiše, pažích, ale ona chtěla cítit celé jeho tělo na svém. Pokusila se k němu přitisknout, ale zastavil ji. Nepřestával ji hladit, ale udržoval mezi nimi odstup.

„Felixi,“ vzdychla, přestože to mělo být napomenutí. Ještě víc se od ní odtáhl, což byl přesný opak toho, co chtěla.

„Neboj, už se tě ani nedotknu,“ slíbil. Prudce se k němu otočila. Měla strach, že jí zase někam zmizí. On však jen stál a pohledem přejížděl po jejím těle. Jeho oči jasně říkaly, jak moc mu je to líto.

„Ty modřiny se zahojí. Mně to nevadí,“ řekla po chvíli. Možná časem zmizí i jeho záliba v sado-masu.

Tvářil se nerozhodně, a tak udělala ten jediný krok, který je dělil. Její polibek opětoval okamžitě. Přitiskl si ji k sobě a ona konečně cítila jeho tělo; tvrdé, chladné, pevné.

Objala ho kolem krku a tiskla ho blíž, když jí přejížděl rty po krku. Pomalu si na tu upíří úchylku začínala zvykat. Vzrušovalo ji, když popisoval, jak sladce voní její krev; a když jí pak šeptal do kůže, jak je dokonalá, opravdu tomu věřila.

Když ji opatrně opřel o studené kachličky, ucukla. Odtáhl se. Zatímco přemítala, jak je zajímavé, že tohle chladno jí vadí, přestože Felix má prakticky stejnou teplotu, namířil hlavici sprchy za její záda.

Jasně. Tohle ledový upíře totiž dokáže porazit kachličky.

Znovu si ho přítáhla k polibku a spokojeně se usmála jeho zavrčení, když se k němu celá přitiskla. Nezahálel a mapoval celé její tělo; přejížděl po jejích křivkách a každým dalším dotykem ji přiváděl k šílenství. Chtěla, aby si ji konečně vzal, jenže on schválně protahoval tu dokonalou chvíli. Když už potřetí zoufale sténala jeho jméno, pomalu do ní pronikl.

Tentokrát to bylo úplně jiné. A ona se snažila sama sobě namluvit, že je to jen proto, že rekonstrukce koupelny vyjde daleko dráž než jedna blbá postel...

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

14)  Rosalie7 (07.02.2012 14:01)

Páni, to si snad ani nezasloužím

12)  Rosalie7 (12.01.2012 18:42)

Stell, ráda vidím novou čtenářku Je super, že se ti čtvrtý trůn líbil, ale musím tě vyvést z omylu. Nessie je opravdu Arova biologická, poloupíří dcera(když uvážím Mendelovy zákony, nevím, jestli je to zrovna vítězství )

11)  Stelletta (12.01.2012 18:16)

No parááááááááda. Zhltla jsem za cestu do Brna (ještěže má Student Agency wi-fi ) všechny díly a jsem naprosto unešená. Výborné, má to spád, není to okoukané, Princezna, Felix, Dimka a Zoe nemají chybu, milující strýček Caius taky...po prostě paráááááda
Teď mě tak napadlo...na začátku vraždili měniče, vzali od tama miminko holčičku (asi taky měnička ne ), stala se z ní princezna, jedinná měnička v paláci je Tess, proncezně říkají Ness (velice podobné k Tess...)...Princezna= Tess...

10)  Rosalie7 (12.01.2012 18:11)

Bye, ty nejsi jen skvělý spisovatel, čtenář a komentátor.
Ty jsi detektiv!
Vážně, za takový křížový výslech by se nemuseli stydět ani u FBI
Ale nic neřeknu.
Snad jen... těšte se

9)  Bye (12.01.2012 17:41)

Hmm... takže princezna byla celou tu dobu s Demetrim? Nebo ji ten nebožák jenom kryje?
Někdo spal v mé postýlce... Tak to je jednoznačně hláška kapitoly!
Lovestory Felix a Zoe pokračuje. A jde jim to moc krásně. HEART
Tak už to prozraď aspoň nám. Jak vypadá Tess, když se promění? Kam to pořád mizí princezna? A kdy se ukáže Edwardovi? A co on. Pořád je tak v klidu... Co má za lubem? Jak se chce zbavit princezny? A co když zjistí, že se jí nezbaví?
Rose!

8)  Rosalie7 (12.01.2012 15:00)

Děvčata, vy víte, jak jste skvělé že? Pokusím se ted vymáčknout v méně než pěti kapitolkách, ale znáte mě... Nicméně, finále se blíží a já se těším na vaše reakce

7)  HMR (12.01.2012 04:42)

6)  Lenka326 (12.01.2012 00:06)

To byla jízda!!! Felix a Zoe, tady nejde jen o pudy a upíří vášeň, v té sprše to byla romantika jedna báseň . Kde se to vůbec v tom upírovi bez srdce bere? Ovšem likvidace princezniny ložnice byla neopakovatelná. Nevím, jestli by si tohle někdo dovolil. Ta holka je fakt skvělá: „Někdo spal v mé postýlce,“...
Ale pořád nemůžu přestat myslet na to, kde se pořád courá, holka jedna, královská...
No a Edward zlatíčko jedno vegetariánské, zamilované a taky zvědavé na další ženskou... Tess. Že ho tolik netrápí zvědavost na budoucí manželku, se kterou má prožít zbytek věčnosti
Těším se na další

5)  Fanny (11.01.2012 22:28)

snad jen skoro moc věcí na jednu kapitolu, až mi to hlava nebere... Snad jen Aro chyběl...

4)  Twilly (11.01.2012 22:15)

Tak a konečně jsme se dosali k jádru pudla, nebo jak to říkáte ... já jsem tak moc zvědavá na Tess, že Eďouš na mě teda v tomhle rozhodně nemá, to mi věř! A romanťárna mezi Felixem a Zoe - na jedničku s hvězdičkou

3)  Marvi (11.01.2012 20:39)

Možná se mi vyjasňuje, možná ne, ale krásná kapitolka

1)  Bosorka (11.01.2012 19:41)

Felix se nám zabouchnul, Felix se nám zabouchnul...
Jsem jak malá, já vím, ale kdybys viděla, jak se tu zubím! Asi takhle

1