Sekce

Galerie

13.01.2011 [13:15], Karolka, ze série ZOOM, komentováno 84×, zobrazeno 13178×

http://www.stmivani-ff.cz/gallery/ZOOM2.jpg

4) Donovanova zrada aneb Do toho baráku nevlezu ani za stříbrný Volvo

(na radu svého dnešního betareadera doporučuji při čtení nic nekonzumovat)

Netrvalo to ani moc dlouho. Rozhodně to bylo dřív, než se o mě začala zajímat některá z policejních hlídek. K chodníku zajela černá limuzína s kouřovými skly. Věřila jsem tomu, že dokážu normálně vstát a nastoupit, ale jen do chvíle, než jsem to zkusila. A to jsem si myslela, jaká nejsem frajerka. Moje první bebí v životě, a mě to takhle položí.

„Asi to bude chtít hever,“ oslovila jsem chraplavě majordoma, který už svižně obcházel předek auta.

Heknul, ohnul se a začal mě zvedat.

„Hele, bacha ať si…“ začala jsem, ale to už jsem ležela vzadu na sedadle. Kdyby mi nebylo tak zle, začala bych ho vyslýchat a nenechala ho na pokoji, dokud mi neodpřísáhne, že není produktem genetických experimentů nějakého utajovaného oddělení CIA. Místo toho jsem ale jen sykala, protože mě vzal za tu bolavou ruku a krátkozrace si ji prohlížel.

„Řekl bych, že budete potřebovat lékaře, slečno Kriegová. Nemáte zlomený jen palec, ale i zápěstí. Špatně vám srůstá. Proto je to tak bolestivé.“

„Jasně,“ hekla jsem a vytrhla se mu. „Jenže mně by pomohl spíš horník s pneumatickým kladivem. Nedokážu si představit, co by s tím lidskej doktor nadělal.“

„Zařídím,“ řekl prostě a zabouchl dveře. Pak už se auto dalo do pohybu.

Cestu jsem strávila ve stavu, který se ze všeho nejvíc podobal těžké kocovině. Okno do kabiny řidiče zůstalo otevřené a tak jsem zaslechla, že s někým telefonuje. Nechápavě jsem zavrtěla hlavou. On byl vážně schopný mi to pneumatický kladivo sehnat. Jen mě zarazilo, že toho, s kým mluvil, oslovoval „doktore“.

Asi jsem si na chvíli zdřímla, protože najednou mě jeho dlouhé hubené paže uchopily a vytáhly ven.

„Pan doktor už čeká uvnitř,“ oznámil mi a poponášel mě do dveří. Do cizích dveří cizí vily.

„Donov…!“

A jsem v háji!

Stála jsem na prahu a dívala se do rozlehlé velmi moderně zařízené haly. Můj šok nezpůsobil pohled na fešáka s blond vlasy, který mi barvou očí a nepřeslechnutelným tichem v hrudním koši někoho připomínal. Byla to ta vůně. Můj bolestí ochromený mozek dokázal okamžitě identifikovat jednu její součást. A tak se Donovan najednou ocitl namáčknutý na mých zádech, protože jsem se nohama zapřela o práh a začala couvat. Dokonce jsem se rychle chytila futer, kdyby někoho náhodou napadlo zkoušet mě tahat dovnitř násilím. Chyba. Moje chromá ruka vyslala do mozku velmi naštvaný signál a já se skácela k zemi. Vůbec jsem jim nestihla říct, že do toho baráku nevlezu ani za stříbrný Volvo.

 

+++++

 

Otevřela jsem oči. První myšlenka patřila kručícímu žaludku a chuťovým pohárkům, které mi vyhrožovaly sebevraždou, pokud okamžitě nedostanou pár kapek krve. Ale přeci jen jsem zaznamenala něco pozitivního. Bolest v ruce se z levelu „Je mi na umření“ přesunula na o něco snesitelnější „Ještě stihnu sepsat závěť“. Nejspíš to bylo tím ledovým obkladem, do kterého byla zabalená.

Ležela jsem v nějaké místnosti. Díky znalostem z televizních seriálů jsem poznala, že je to lékařská ordinace. Pach dezinfekce smíchaný s nějakou příjemnou vůní. Tentokrát ani stopy po té jeho.

Zaměřila jsem se na tichý hovor ve vedlejší místnosti. Donovanův skřípavý hlas střídal melodický baryton. Asi si všimli, že hekám o něco rychleji, než před chvílí, a přišli se na mě podívat.

Zabodla jsem do svého zaměstnance rozhořčený pohled.

„Kolik vám za tu zradu zaplatili? Ten šílenec, co mi udělal tohle…“ chtěla jsem významně zvednout ruku, ale pouhý pokus mi vehnal slzy do očí, „bydlí v tomhle baráku!“

Donovan nehnul brvou a blonďák se zatvářil překvapeně.

„Víte to určitě, slečno?“ zeptal se.

Kreje ho, určitě!

„Tak co bude? Čekáme na něj? Nebo mě máte oddělat vy? Jen doufám, že se vám nezapomněl zmínit, že to auto jsem mu ukradla v sebeobraně.“

Doktor byl čím dál vyjevenější.

„Tenhle tón znám,“ prohlásil Donovan a v jeho tváři se objevil skutečný soucit. „Je jí opravdu zle.“

„Jen nevím, jak vyřešit otázku narkózy,“ dumal blonďák. „Její tkáň je příliš odolná, než aby jí prošla jehla.“

Připadala jsem si jako v divadle při sledování absurdního dramatu. Oni mě ignorovali!

Donovan se pak beze slova otočil na patě, aby se o pár vteřin později vrátil s flaškou bílého rumu. Vytřeštila jsem oči.

Doktor se rozzářil. „Aha, rozumím. No, asi je to lepší než nic. Ale funguje na ni vůbec alkohol jako na člověka? Netuším, co je zač.“

„Myslím, že to bude v pořádku,“ odpověděl majordomus.

Postavil mi na noční stolek láhev i skleničku. Rychlostí, která v mém stavu překvapila i mě, jsem ho čapla za ruku.

„Vy ho znáte? Věříte mu?!“

Nalil mi dvě deci a sklenku mi podal.

„Buďte bez obav, slečno Kriegová. Je to jeden z mých předchozích zaměstnavatelů. Známe se dlouhá léta. Ale teď už to vypijte. Pokud tedy nechcete, aby vám pan doktor Cullen tu ruku rovnal při plném vědomí.“

Připadala jsem si jako oběť spiknutí. Jenže ta věta o rovnání ruky mou pozornost soustředila jiným směrem. Teď jsem byla vděčná, že mám úplně prázdný žaludek, protože se povážlivě zhoupnul.

„Kolik toho mám vypít?“ hlesla jsem.

Donovan se zatvářil velmi zamyšleně.

„To nedokážu odhadnout. Naposledy jsem tento druh medicíny ordinoval devadesátikilovému muži. Důležité je, aby vám bylo jedno, co se děje.“ Pak jsem zahlédla něco, co se úplně nejvíc blížilo pobavenému úsměvu. „Prostě pod vobraz, smím-li to tak říct.“

Tak jsem se do toho dala. Nechutnalo to špatně. Nejdřív jsem cítila pálení, ale postupně jsem si zvykla. Zvláštní pocit, ožírat se na objednávku, zatímco nade mnou stál viktoriánský sluha a fascinovaně se tvářící model. Díky dlouhému hladovění začal rum působit docela rychle.

„Nedáte si se mnou, Donovane?“ zeptala jsem se, když mi naléval druhou dvojdecku.

„To je od vás laskavé, slečno, ale já ve službě nikdy nepiji.“

Uchichtla jsem se. „Vy ale přece pracujete nepřetržitě.“

Přikývl. „Přesně tak.“

Zafuněla jsem a tu druhou skleničku vypila na tři hlty.

„Ale neškodilo by vám občas se trochu odvázat,“ poučovala jsem ho a natáhla se, aby mi zase nalil. Všimla jsem si, že se mi nějak hůř mluví. Pak jsem se zadívala na doktora. Jestli jsem něco nepřehlédla, celou dobu tam stál úplně nehybně.

„Vy taky asi nebudete zrovna estrádní typ, jak tak na vás koukám. Ale nabízet vám nebudu. Nerada bych od vás odjížděla jako Střihoruký Edward.“ Dostala jsem záchvat smíchu.

Pousmál se a pak přišel ke mně. „Podívám se na to. Zdá se, že už jste mnohem uvolněnější.“

Jemně odstranil ledové obklady. Raději jsem se dívala jinam.

„Možná byste se chtěla do něčeho zakousnout. Bude to bolet,“ řekl po chvíli.

V tu chvíli se rozletěly dveře a dovnitř vběhl můj únosce. Vrčel a z očí mu sršely blesky. Díky flašce rumu, která vyřadila z provozu mé běžné uvažování, mě ten pohled rozveselil.

„Hihi, už vím, do čeho se zakousnu.“

„Ty jedna malá… !“ houknul, ale pak se zarazil. Jednak se na něj doktor Cullen dost zle podíval a taky si všiml mé ruky.

„Jak to vypadá?!“ zeptal se. Sice se pořád strašně mračil, ale zdálo se, že vraždu odložil na později.

„Musím tě zklamat, ale zdá se, že to přežiju,“ odpověděla jsem a vyplázla na něj jazyk. Pak jsem si vzpomněla na tu šílenou jízdu do Seattlu v autě s ječícím autoalarmem. Vyprskla jsem smíchy. Takhle s odstupem mi to přišlo děsně legrační. V tu chvíli mi vlastně připadalo legrační úplně všechno. „Měl ses vidět…hihíííííííí… To byl pohled…“

Ozvalo se vzteklé zavrčení.

„Edwarde, ovládej se a nebo odejdi!“ přikázal autoritativně blonďák.

„Jo, Edwarde,“ přisadila jsem si a zašermovala zdravou rukou. „Běž si třeba koupit nový auto.“

„Hned jak jí spravíš tu ruku, Carlisle, utrhnu jí hlavu!“ zavrčel Edward a prásknul za sebou dveřmi.

„Ups!“ škytla jsem. Nějak mi to zkazilo náladu. Z nějakého nevysvětlitelného důvodu mě mrzelo, že se zdroj té krásné vůně přesunul někam jinam. Mezitím mi asi unikla nějaká zásadní komunikace mezi doktorem Cullenem a Donovanem, protože se z ničeho nic ozvalo:

„Tak teď!“ a v tu chvíli mě majordomus doslova zalehl a držel jako v kleštích. Instinktivně jsem se mu chtěla vytrhnout, ale zjistila jsem, že to vůbec není snadné. Měl sílu jako zápasník. Vykřikla jsem a znovu zabrala. Mozek mi sice nefungoval, ale pudy ano.

„Asi ji neudržím,“ prohlásil Donovan.

„Počkejte, pomůžu vám,“ ozvalo se najednou. Vrátil se. Místo majordoma mě teď držel Edward a já neměla šanci se ani pohnout.

Začala jsem na něj syčet, prskala jsem a nadávala mu. On se mi jen upřeně díval do očí.

Hlavou mi prošla zbloudilá myšlenka, že ten pocit, který ve mně vyvolává jeho tělo, je vlastně příjemný.

Pak se ozval neskutečně příšerný zvuk. Ta bolest byla nesnesitelná. Vykřikla jsem. Z očí se mi valily slzy. Instinktivně jsem zabrala ještě víc, ale nepustil mě.

„Vydržte slečno, už to máte skoro za sebou,“ slyšela jsem Donovana, ale jako by na mě mluvil odněkud z dálky. Teď už jsem jen lapala po dechu a vpíjela se do Edwardových očí. Nutila jsem se myslet jen na ně, vytěsnit ten pocit, že od zápěstí dolů nic nemám.

„Teď to srovnáme, už to bude.“ To byl doktor.

Několikeré lupání a já si začala přát smrt. Znovu jsem křičela.

Edwardova tvář se najednou ocitla těsně nade mnou. Ta vůně fungovala trochu jako anestetikum. Vytvářela iluzi, že jsem teď někde jinde, že se to neděje.

„Dobrý, jsi moc statečná. Ještě chviličku,“ šeptal. A já jako malá holčička zuřivě přikyvovala a při tom hlasitě brečela.

„Tak, hotovo. Zafixujeme to a zchladíme.“ Doktora Cullena jsem skoro nevnímala. Jen jsem hleděla na tu úžasnou tvář. Edwardův dech se srovnal s tím mým. Nebo můj s tím jeho? Sledovala jsem jeho pootevřené rty a soustředila se. Jen dech a oči a vůně.

„Myslím, že ztrácí vědomí!“ zvolal Edward, aniž ze mě spustil oči.

Jo, nějak se mi ztrácel zvuk i obraz. Všechno mizelo v milosrdné temnotě. I ta proklatá bolest.

 

+++++

 

Moje sny nikdy nestály za nic, ale tenhle mě děsil víc, než kterýkoli jiný. A přitom se v něm nic nedělo. Neobjevil se v něm žádný zabiják s motorovou pilou ani houf  klopýtajících zombií. Jen tvář. Byla to spíš dívka než žena. Pohublá, popelavě šedou pleť místy obarvily cákance čerstvé krve. Ta dívka se docela určitě dívala na mě. Její oči jako by vyhasínaly. Nikdy jsem nedokázala přijít na to, jestli v tom jejím pohledu bylo zděšení, lítost nebo láska. Docela určitě jsem v něm ale viděla smrt.

Povídky od Karolky

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

«   1 2 3 4 5   »

nikolka

44)  nikolka (13.01.2011 18:28)

Karolka, toto bol rozhodne najlepší liek, ktorý som dnes dostala...
Väčšiu radosť si mi nemohla spraviť, než stretnutím zoom a prekvapivo milého Edwarda. Však jej potom neodtrhne hlavu, keď jej tak ochotne pomohol a bol pre ňu oveľa lepšie anestetikum, ako bielu rum...
A Donovan... asi moja najväčšia láska.. samozrejme nemohol chýbať a samozrejme si nemohol odpustiť, že ma opäť prekvapil

Pospeta

43)  Pospeta (13.01.2011 17:58)

Karolko, když dovolíš, trošku poupravím Tvoje varování.
Dneska to chtělo hlavně Pampersky. Zčásti na vedlejší reakci na Tvoje úžasné hlášky, zčásti na Zoominu bolest. Chudinka malá. :(

Přznej se, Ty umíš číst moje myšlenky!
Mně bylo minule tak líto, že nakonec nedojeli ke Cullenovým.
Tak si mi to dneska v plné míře vynahradila. Děkuju moc.
Bude prostor na seznámení i se zbytkem rodinky?

Opilá Zoom byla prostě sladká.
Ve chvíly, kdy Edward navrhl svou asistenci, jsem se trošku bála, že se jí chce pomstít za zničení svého miláška.
Ale projevil se nám drsňák jako pravý "džentlas" a nejvhodnější anestetikum pro Zoom.

A konec patří, jako již tradičně, Donovanovi.
Ten vitální stařík by si zasloužil vlastní povídku.
Tak Cullenovi, nebo přímo Carlisle byli jeho předchozí zaměstnavatelé? A jak je to dávno? Po malinkých krůčcích nám jeho minulost poodhaluješ, nemůžu se dočkat až se o něm všechno dozvíme.

Při přemýšlením právě nad Donovanem jsem si uvědomila, že to je vlastně jedna z věcí, které na Tvých povídkách tak miluji.
Prakticky ve všech vdechneš život úplně nové postavě, která nejenže je více než důstojným sparingpartnerem notoricky známých hrdinů, ale většinou nás tak okouzlí, že si navždy přivlastní místo v našich srdcích.
Jen namátkou mí favorité, David, Selena a Karin ze všech řad SvE, May ze Šach-Matu, paní Malloryová z mé srdeční záležitosti Bestiášky, milovaná Grace z LIT a v neposlední řadě ten sexy profesor z Harvardu Jack Daniels od Poslední vlčice. A teď Donovan, bez jehož suchého anglického humoru, bych si tuto povídku už ani neuměla představit. Miluju je všechny do jednoho.

Klaním se a děkuji paní SPISOVATELKO.

To jsem se zas rozepsala, omlouvám se.

Karolka

42)  Karolka (13.01.2011 17:48)

Vděčné děkuji potřetí:
Texie: Jo, koleduje si.
Scherry: Děkuju.
Baruu: Jj, ta ruka. Jak tam píšu o zhoupnutí žaludku, tak to se přesně při té myšlence stalo mně… :/ A do toho? Tak teda jo. Díky.
Ivanka: Chytrá! Ale! Hihi… no jo. Dělám tajemnou. Ono to řešení není zase tak složité, jen ne tak obvyklé. A ty výtlemy mě moc těší. Děkuju!
MisaBells: Omlouvám se za poněkud křivící díl. Jsem ráda, že ti to Eda trochu vynahradil. Díky!
P.S. Nic neřeknu!
P.P.S. Ten tvůj avatar!!! Áááááááááááá
Silvaren: Prozradím. A příště? Něco o mléku, knírku a možná i výhodách make-upu.
Gassie: Děkuju. Jsem ráda, že se líbilo. S tím koncem máš pravdu.
sakraprace: Jejda, já se vždycky tak zděsím, když píšeš, že jsi málem porodila. Nestraš ubohou Karolku! Děkuju.
Monelien: Jasně, mám plnej špajz Edwardů a ve sklepě není k hnutí kvůli Donovanům! A křesílko! Jupí!!! Děkuju.
Iwka: Další snad bude zítra. Budu se snažit. Díky!

41)  Ashley (13.01.2011 17:34)

Páni, Donovan se nám čím dál tím víc vybarvuje! Ovšem opilá Bella... bezkonkurenčně nejlepší byla ta část s tím, že se do Edwarda zakousne
Chudinka, takhle drasticky jí rovnat ruku, ovšem Eda překvapil, byl na ní překvapivě hodný
Jsem zvědavá, jak přijde na to, co je a jak se to celé bude vyvíjet!
Donovan! Donovan! Donovan! Donovan! Donovan! Donovan! Donovan! Donovan!

40)  bb (13.01.2011 17:21)

Karolko ani nevíš, jak moc jsem se na večer a tím pádem na nový dílek těšila, nejen že mi dokážeš úžasně zvednout náladu, ale vždycky alespoň na chvíli zapomenu na běžné starosti a to mi včera opravdu moc chybělo už aby ta zima skončila, chybí mi sluníčko a leze na mě pochmurná nálada, ale tahle tvoje povídka je spolehlivý lék
Donovan mě překvapil, chudák malej ani netušil, že jí veze přímo do jámy lvové :D pracoval u Cullenů? páni, on je čím dál tím víc tajemnější, co je vůbec zač? ať je kdo je, stejně je úžasnej
rum místo narkózy... brrrrr, opít se ale zvládla na jedničku a pak byla prostě sladká a ty její hlášky chudinka, muselo jí to strašně bolet, bylo mi jí moc líto
Edward byl nádherně nas.. ehm naštvaný, ale stejně zvítězila jeho starostlivost ;) a pak jí zalehl a omámil ááááááách, víš ty vůbec, co se mnou děláš
a teď k těm jejím snům hádám, že jde o její vzpomínky, v minulé kapitolce to byl porod a dneska viděla umírající maminku, moc smutné :'-(
skvělé, úžasné, nádherné, famózní, báječné

PeTi

39)  PeTi (13.01.2011 17:15)

Karolko, to byla zase jízda... Je až neskutečné, jak skvěle dokážeš popsat situaci a tím se nám v našich hlavinká zjeví přesný obrázek. Hrozně se mi líbí tahle Bella, má svou hlavu a nenechá se jen tak schodit jo a jde si za svým, ať to stojí, co to stojí. Prostě je to opět jiný pohled.

A to kočkování mezi Edikem a Bell je taky suprácký, prostě to má grády a to je to, co každý příběh potřebuje... Nápad a zpracování v tvé podobě , protože ty do toho dáváš své osobní kouzlo a celý ten dojem je tím podtržen. Takže znovu ti tu píšu chválu, což je slabé slovo a nenacházím nějaké, které by to celé objasnilo.

38)  Lucie (13.01.2011 17:01)

MaiQa

37)  MaiQa (13.01.2011 16:46)

Tak jsem se na čtení vrhla jako oddychovkuod učení a mám takový dojem, že jsem raději měla zůstat u toho učení. Připadám si jako by tam nebyla ZOOM ale já. A to, když beru na vědomí to lámání ruky, moc příjemné není. Ale zase, být zasednutá Edwardem a ještě takovým jako v tvé povídce, klidně bych to brala. To vše.
Já se jdu zase rozplívat na svým obláčku.

dorianna

36)  dorianna (13.01.2011 16:41)

Jáááj tak tahle slečna prostě nemá chybu, dává mu to pěkně sežrat. Já jí zcela nepokrytě fandím ať jí to hodně dlouho vydrží, on sice Edward taky není žádný ořezávátko, ale oproti Belle je jen tááákhle maličkej Tahle Bella je průbojná, nenechá si nic líbit a vyřeší to po svém. Má správnou dávku sarkasmu a ironie, a to se mi moc líbí. Hodně mi připomíná Bellu z Texiiné Romíškovské, škoda, že ji nedokončila)))

Hanetka

35)  Hanetka (13.01.2011 16:39)

Karolko, já vím... Bella s Edwardem ať se ještě klidně štěkají, čte se to úžasně a stejně to mezi nima jiskří, že by mohli zrušit místní elektrárnu - já myslela spolupráci mezi teamem Donovan - Kriegová a Cullenovic klanem... A co se těch dvou týče, možná spolu nakonec vytvoří Molotovův koktejl! Výbuch bude v pět!
P.S. Hláška "Ani za stříbrný Volvo!" mě nejspíš bude provázet zbytkem života!

Carlie

34)  Carlie (13.01.2011 16:27)

Přiznám se, že jsem konzumovala , ale PŘED čtením, nutno dodat, že jsem si ale toho nanuka měla sníst pěkně až PO čtení, veškeré zchlazení, které mi poskytl, totiž přišlo pěkně vniveč , mno nic :D
Haha :D, všechny cesty vedou do Cullenovic rezidence :D , Donovan má další body
Jasně, že se mi nejvíc líbilo přikurtování značky Edward a i ta jeho něžnost, s jakou ji utěšoval
Nesmím zapomenout zmínit ten vtip na každém kroku, parádní jízda! Konverzace s Donovanem :D, přestřelka s Edwardem, když vzduch ztěžkl alkoholovými výpary :D , tohle byla nášlapná mina :D: „Jo, Edwarde,“ přisadila jsem si a zašermovala zdravou rukou. „Běž si třeba koupit nový auto.“
Omdlela... chůďátko... kdepak se asi probudí
A ten závěr, ten flashback? :'-( Doufám, že to nebyla její sváča?
Karolko, jsi dokonalá! Nádherný příběh v luxusním balení
EDIT: pročítám komenty ostatních a koukám, že jsem trubice :D, maminka... jo :( a já tu myslím zase akorát na ten žvanec... Pardooon...:D A přitom mám v popisu práce být sociální , nepráskni mě zaměstnavateli :D

Twilly

33)  Twilly (13.01.2011 16:23)

Když já si nemůžu pomoci, já nevím, ten můj sladký Donovan (je to silná duchovní konkurence sexi kalhotám, věř mi!!!), vypadá to tak, že máš dokonalou předlohu, tak se mi nediv, Hnědulinko, že jsem po něm celá žhavá

Karolka

32)  Karolka (13.01.2011 16:13)

Vděčně děkuji podruhé:
chaton: Děkuju!
Bye: Jo, zaklesnutý byli teda pořádně. Ten okamžik mi málem odpálil klávesnici. Taky si myslím, že bude koukat. A nejen ona. Děkuju!
I: Děkuju.
Hanetka: Já osobně si myslím, že to ještě chvilku potrvá, než přestanou blbnout. Ona je zvyklá dělat si, co chce a Edward, Edward má poněkud jinou historii, takže... Děkuju!
Lenka326: Vzhledem k tomu, kdo Zoom je, si to pamatovat může. To mám literárně podložené. K ostatním domněnkám se vyjadřovat nebudu, páč už by to nebylo žádný tajemství. A mám radost, že ti prodlužuju Vánoce. Děkuju mooooooc!
belko: No, všímám... Malinko už se mi ulevilo. Mám cukání si najít nějakýho Donovana na netu, ale bojím se, aby moje představa odpovídala té vaší. Děkuju!!!
Bosorka: Kdyby ses zranila někde jinde, tak bych ti to pofoukala, ale takhle... A prozradím. ;)
eMuska: Neskákeeeeeeeeeeeeeeeeeeej!!! Děkuju! Už o něm usilovně přemýšlím.
jeanine: Tak já jsem se teď ale opravdicky dojala. Fakt. Moc děkuju!
Dennniii: Geniálně a bravurně jsi tam našla úplně všechno. I o těch postupných změnách pocitů. Mám pocit dobře odvedené práce. A to je moc příjemný. Děkuju.

31)  Iwka (13.01.2011 16:12)

Karolko! No tohle... zalehnutá Edwardem i za všechnu bolest světa Vrtá mi hlavou Donovan, nemůže být jen tak obyčejný a nebo je prostě jen hoooodně zasvěcený člověk?? Ale ta jeho vitálnost atd....
Prosím karol, napiš rychle další!

Monelien

30)  Monelien (13.01.2011 15:56)

Potřebuju tvýho Edwarda a to nutně jinak sebou taky seknu Donovan je přesně takovej, jakej by měl tajemný majordom být Zbožňuju ho
Nikdy v životě jsem neměla nic zlomenýho, ale to, jak jsi to popsala způsobilo, že jsem si připadala, že tu ruku láme Carlisle mě a ne Zoom
Ale jakmile se objevil Edward s jeho konejšivým hlasem, tak jsem se začala rozpouštět jako bílý rum v Zoomině krvi Až tuhle povídku dopíšeš, pošli mi Edouše balíkem domů, prosím
A co se posledního odstavce týče tak si myslím, že jsou to Zoominy vzpomínky na porod její matky. Podle mě by to docela odpovídalo
By the way, za chvíli frčím na Olymp se zbrusu novým, extrémně pohodlným křeslem, ve kterém vznikaly ty nejlepší romány v historii ;)

sakraprace

29)  sakraprace (13.01.2011 15:52)

Chci vědět, co je Donovan zač. Zdá se, že má velice pestrou minulost a není žádné ořezávátko
To, že ji dovezl zrovna ke Cullenům bych fakt nečekala, ale že ji ještě musí ožrat, aby léčbu nějak snesla, mě odrovnalo. A do toho tam ještě vlítne Edward a ona si z něj dělá srandu. Výborně jsem se bavila. Co bavila! Málem jsem smíchy porodila. Opět geniální

Karolka

28)  Karolka (13.01.2011 15:51)

Vděčně děkuji poprvé:
Michangela:
Linfe: Ještě jednou moc děkuju. Mám radost, že si tak nadšená.
kamčí: Lámání muselo bejt hrozný. Bez pořádné anestézie, navíc nikdy necítila bolest. A ano, Eda je... Děkuju!
Tru: A jejda! Já doufala, že rozmotává. A jiskřeníčko taky miluju! Díky.
eElis: Děkuju! Donovan přivádí k úžasu i mě. Vznikl totiž úplně spontánně během psaní první kapitoly. Jako by tam prostě chtěl být. S každou kapitolou mi naskakuje kus jeho minulosti. Po té dnešní už o něm vím vše. Dokonce jsem i změnila plány a rozhodla se, že to odhalím. A nebude to trvat dlouho. Ty kousky minulosti jsi poznala správně.
semiska: Přiznám se, že u názvů kapitol se taky vždycky pobavím. A s těmi tvými náznaky, co ti to připomíná - jsem tedy zmatená. Teoreticky by ti to nemělo připomínat nic. Ou jé... že by někomu zanášela Múza a radila mi už použitý příběh? Děkuju!
Pája: Vůbec se nemusíš omlouvat. Jsem ráda, že ses zasmála. Já při psaní té minulé děsně, a i tahle se mnou pěkně mávala. Ale psala jsem ji v autobuse Student Agency a musela jsem se krotit. Děkuju!
Twilly: Hele, asi takhle. Já ho fakt nemám. Ta situace, jak oni stojí a čekají až se opije, mě taky dostala nejvíc. To jsem musela chvíli předstírat smrkání, jinak by si lidi mysleli, že jsem blázen. :D A Edward - on se prostě vyžívá v tom, když ji může znehybňovat vlastním tělem. Keřík se bude hodně snažit, aby další kapča byla zítra. Cestou z krámu mě napadla jedna scéna a málem jsem upustila tašku s pivem pro manžela. Děkuju.
Janeba: To vypadalo, jako bys to řekla na jedno nadechnutí. Děkuju, mám radost!
Amisha: Tobě ale není nic dost dlouhý. A moc děkuju za povzbuzení. Ty výkřiky na skypu jsou k nezaplacení.

Gassie

27)  Gassie (13.01.2011 15:43)

Opilá Bella je výborná... Co slovo to perla
Podobně jako ostatním mi vrtá v hlavě Donovan. Ale ať je, co je, je to jedno, protože je naprosto úžasný. A nevědomky ji dotáhl do jámy lvové
Plus by mě zajímalo, KDY sloužil u Carlisla
Moc se těším na další.
Ten konec, to byla vzpomínka na maminku, co? :(

Silvaren

26)  Silvaren (13.01.2011 15:41)

Au au au Popsala jsi to tak barvitě, že mě to zápěstí bolelo za ni. A zdá se, že Edovi na ní záleží Donovan je naprosto skvělý, jsem zvědavá, jestli nám o něm prozradíš něco víc. Jsem strašně napnutá, co pro ně chystáš dál. Že by šli příště kupovat nové auto?

MisaBells

25)  MisaBells (13.01.2011 15:36)

Moje první zkřivení přišlo při zmínce o bílém rumu - brr. Druhé při jeho pití - ještě větší brr a na závěr, když jí "lámali" ruku - do háje, jauvajs!
Celý ten škleb ředila jen Edwardova přítomnost. Asi bych to v jeho blízkosti taky skousla kdyby na mně ležel a konejšil mě. No, ale to mi pořád nevysvětluje ten finish. Jaká holka? Co se jí to jenom zdá? První mi asociovala Bella, ale to je doufám blbost. Řekni, že je to blbost. Že ji Edward (nebo jiný upír) nezabili. Karolínko, bylo to jako vždycky mňamózní

«   1 2 3 4 5   »

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek