18.01.2011 [19:15], Karolka, ze série ZOOM, komentováno 89×, zobrazeno 12987×

8) Voňavý polibek aneb Po kom touží Nahuel Herrero

Před chvílí jsem úplně zapomněla, že někdo zvonil. Teď jsem ale vyskočila tak prudce, že moje židle s odporným skřípáním odjela přes půl kuchyně.

„Je… já… co mám…?!“ koktala jsem a střídavě se dotýkala svých neučesaných vlasů a uzlu na županu. Pokud bych se chtěla dostat do svého pokoje, musela bych jít přes halu.

Nahuel mě pobaveně sledoval.

„Mám mu vyřídit, aby přišel později, slečno?“ zeptal se Donovan.

„Ano. Ne!“ vyhrkla jsem. „Sakra!“

Nahuel si usrknul mléka a pomalu vstal.

„Jestli tě ten muž obtěžuje, můžu to vyřídit.“

Zavrtěla jsem hlavou.

„Neobtěžuje. Vlastně chtěl by… Do háje, copak já vím, co by chtěl? A asi bys to s ním nevyřídil. Je to upír. Nic ho nebolí.“ Pak jsem se ušklíbla. „Leda bys ho nakopal do Volva.“

Tázavě zvedl obočí. Jak tam tak stál, napadla mě ještě jiná možnost.

„Ale… bylo by fajn, kdybys asi tak za tři minuty přišel za mnou a choval se ke mně…“ odkašlala jsem si.

Usmál se. „Důvěrně?“

Vděčně jsem přikývla. „Tak nějak.“

„To nebude problém.“ Zdálo se, že ho můj plán pobavil.

Povzdychla jsem si a zadívala se na svůj župan a bosé nohy. Na válečné střetnutí jsem si nepřipadala zrovna dvakrát připravená.

„Myslím, že lépe ani vypadat nemůžeš,“ nadhodil Nahuel a obešel stůl až ke mně. Jemně se dotkl límce mého županu a upravil ho. Rozbušilo se mi srdce.

„Vážně?“ špitla jsem.

„První, co ho napadne, až tě uvidí, bude postel. Věř mi,“ zasmál se.

Zrudla jsem. To mě při pohledu na Edwarda napadá taky a nemusí mít na sobě župan.

„Fajn,“ vydechla jsem a vydala se do haly.

Stál u okna, jednou rukou opřený o jeho rám a díval se ven. Mračil se. V hale se vznášela jeho vůně a rychle otupovala zbytky mého vzteku.

„Edwarde?“ oslovila jsem ho. Vlastně poprvé, napadlo mě.

Otočil se a na chvíli se jeho výraz změnil. Objevilo se v něm překvapení. Jeho pohled získal na pronikavosti, to když očima bleskově sklouzl z mých vlasů až k prstům na nohou a zase zpátky. Připadal jsem si úplně nahá. Ale Nahuel měl pravdu. Pár vteřin to vypadalo, že ztratil svůj neotřesitelný klid. Na to, že upíři údajně nepotřebují dýchat, se mu tričko na břiše napínalo docela rychle. Zahleděl se někam k datlovníkové palmě pod oknem. Usmál se.

„Vzbudil jsem tě?“ Pak teprve se na mě zase podíval.

„Ne. Snídala jsem,“ odpověděla jsem stroze. „Přinesl jsi mi účet z autoservisu?“

Zamračil se.

„Přišel jsem jménem své rodiny. Myslíme si, že by bylo dobré, abys… ukončila ty své noční výpravy. Nemáme čas tě pokaždý držet stranou, aby se ti něco nestalo.“

Zafuněla jsem.

„Já vám komplikuju akce? Dovol, abych se zasmála! Vy ničíte moji práci!“

Ušklíbnul se.

„Nenaštvi se, ale naše metody jsou mnohem účinnější.“

Nenaštvala jsem se. Já zuřila!

„Trvalo mi to tři roky, ale získala jsem si respekt! Kriminalita se snížila skoro o polovinu. Ty si sem teď nakráčíš a řekneš: fajn zlato, pohrála sis, ale teď jsou tady profíci?! Na to zapomeň! Lidem moje fotky dávají pocit bezpečí!“

„Nikdo nepopírá tvoje zásluhy. Ale jestli sis nevšimla, teď zrovna není nejvhodnější doba, aby ses ukazovala venku. Pokud vím, jde po tobě Dagross a to je pro tebe příliš velká ryba.“ Mračil se a tvářil se neústupně. Jenže v téhle disciplíně jsem byla taky hodně dobrá.

„Svou práci dělám skvěle. A pokud zrovna nenarazím na tvrdohlavýho upíra, nemám ani škrábnutí!“

„Ty to nechápeš! Jak blízko ses k němu už dostala? Copak jsi to nepoznala?“

Zaskočil mě.

„Co jsem měla poznat? Jasně, že jsem byla blízko! Mohlo to být patnáct metrů. Ty fotky by mohl klidně použít na řidičák!“

Rozhodil ruce, jako bych byla nechápavé dítě. Divila jsem se, že mi z uší nestoupají oblaka páry, jak se ve mně všechno vařilo.

„Je to upír! Rozmačkal by tě jako citrón!“ vyštěkl.

Věděla jsem, že vlastně jen dělám ramena, protože ta informace mi ve skutečnosti vyrazila dech. Ale nemohla jsem dopustit, aby mi nějaká parta kožených kalhot bránila dělat mou práci.

„Nehodlám se s ním prát. Jen ho fotím!“

Odfrknul si.

„Jenže on na tebe nevypsal odměnu deset melounů, protože by od tebe chtěl portrét na předvolební plakát! Nejsi nezranitelná.“

Možná, kdyby se mnou nemluvil tak panovačně. Nebo kdyby všechna naše setkání nekončila hádkou, tak bych v tu chvíli dokázala uznat, že má možná pravdu. Ale on se mnou od začátku zametal a já mu nehodlala odkývat něco tak zásadního.

„Bejt tebou tak tohle téma radši nevytahuju! To ty jsi mi ukázal, jak mám křehký kosti!“

Přimhouřil oči a velmi zvláštně se usmál. Když se ke mně blížil, měla jsem pocit, že jsem kuře a on liška.

„A jaký téma by ti vyhovovalo?“

Po páteři mi přeběhl mráz. Stačila vteřina a o metr menší vzdálenost mezi námi, a už se mi nedostávalo vzduchu. Pak stál až u mě a natáhl ruku, aby se dotkl širokého rukávu mého županu.V tu chvíli do místnosti vniklo bubnování Nahuelova srdce.

„Děje se něco, lásko?“ Znělo to jako když přede kocour. Kocour, co jedním okem sleduje nezvanou návštěvu a během protahování tlapek jen tak mimochodem předvede sadu drápů.

Edward zkameněl. Jeho pohled zamířil za mé rameno.

„A tohle je kdo?!“ Druhá kočkovitá šelma. Tahle se ale neprotahovala. Syčela a cenila zuby.

Cítila jsem zvláštní opojení. Zdálo se, že to zabírá. Zároveň se do toho všeho ale přimíchala nespokojenost, protože jedna moje část byla ochotná za jeho objetí zahodit hrdost.

„To je v pořádku, miláčku, pan Cullen už je stejně na odchodu,“ odpověděla jsem Nahuelovi a couvla o dva kroky. Na zádech jsem ucítila hřejivý dotyk jeho hrudi. Objal mě kolem pasu.

Edwardovi poprvé došla řeč. V ten moment vypadal jako socha. Nádherná mohutná nehybná socha. S vražedným výrazem ve tváři. Trvalo to ale jen chvíli.

„Zřejmě tě nepřesvědčím,“ řekl a zadíval se mi do očí.

Nedokázala jsem ani mrknout. Jen jsem zavrtěla hlavou. Pak jsem ucítila Nahuelův polibek na temeni. Edward se odvrátil. Oči mu plály. Čekala jsem, že ten mramorový sloup, na který se zahleděl, co nevidět pukne.

„Dobře. V tom případě nám aspoň dávej vědět, kam se chystáš, aby se naše cesty už nezkřížily.“ Zase se na mě podíval a v jeho hlase zazněl jízlivý podtón. „To si přece ani jeden z nás dvou nepřeje.“

Podařil se mi jeden krátký mělký nádech.

„Jistě,“ vypravila jsem ze sebe. „Nepřeje.“

Nahuel mi položil ruce na ramena. Pomalu sjížděly dolů, dokud nenašly moje dlaně. Naše prsty se propletly.

„Leda by ses mi chtěl omluvit,“ dodala jsem a konečně se mi povedlo promluvit tak rozhodně, jak jsem potřebovala.

Popuzeně zasyčel. Pak se ironicky usmál.

„Promiň, že sis o mě zlomila ruku, když ses mě pokoušela praštit!“

V tu chvíli jsem měla chuť mu hodně ublížit, jenže o další úraz jsem nestála. Takže jsem se otočila k Nahuelovi a věnovala mu zářivý úsměv.

„A co ten náš oběd, miláčku?“ zeptala jsem se a objala ho kolem krku. Sklonil se a přitáhl k sobě. Začala jsem ho líbat. Od včerejška už jsem to uměla.

Ráda bych řekla, že jsem z toho voňavého polibku něco měla, ale nebyla by to pravda. Napínala jsem uši, aby mi neušel sebemenší Edwardův pohyb. Slyšela jsem, že zadržel dech. Pak se zavlnil vzduch a vzápětí se ozvalo zvláštní cvaknutí. Nakonec klaply dveře.

Pustila jsem Nahuela a rychle se otočila. Edward byl pryč. Uvědomila jsem si, že se třesu.

„Představovala sis to nějak takhle?“ zeptal se tiše Nahuel.

Pomalu jsem došla až na místo, kde Edward ještě před chvílí stál.

„Jo, bezva,“ odpověděla jsem roztržitě. Můj pohled zůstal viset na dřevěném odkládacím stolku. Jeho hladký povrch narušovaly dvě malé kruhové prasklinky. Nemusela jsem se ani sklonit níž, abych poznala, co je způsobilo. Vězely v nich dva knoflíčky z košile od Armaniho.

„Bello?“

Ohlédla jsem se. Moje snaha o trochu normální výraz asi vyšla naprázdno. Zřejmě za to mohl ten zvláštní pocit kolem žaludku.

„Nebylo ti to nepříjemný?“ zeptala jsem se.

Založil si ruce na hrudi a přemýšlivě mě pozoroval.

„Mně ani ne,“ odpověděl nakonec a pousmál se. „Ale myslím, že v této místnosti jsem byl jediný.“

„Promiň. Neměla jsem to po tobě chtít,“ zasténala jsem a padla do jednoho z polstrovaných křesílek u stolku. Bylo mi nanic.

Zasmál se. „Nijak mi to neublížilo.“

Na moment jsem zavřela oči a snažila se trochu srovnat. Nemohla jsem se rozhodnout, jestli to byl dobrý tah nebo ne. Konec konců – kdo jsem, abych Edwarda převychovávala. Jeho matka? Co na tom záleží, jestli se mi omluví nebo ne? Zadívala jsem se na knoflíčky a přejela je konečky prstů. V tu chvíli se mi rozbušilo srdce, protože jsem měla neodbytný pocit, že odpověď znám.

„A co kdybychom si opravdu vyrazili ven?“ zeptal se.

Jo, to znělo dobře, jenže…

„Nemůžu jít ven. Sám jsi to slyšel. Jedině v přestrojení,“ řekla jsem a znechuceně si odfrkla. „Navíc, Donovan už vaří oběd, takže…“

„V tom případě se najíme tady. Ale stejně bych stál o tvou společnost, jestli nemáš nic jiného.“ Došel ke mně a natáhl ruku, aby mi pomohl vstát z křesla. Vždy galantní.

„Jo, a já tě konečně budu moct vyslýchat,“ pohrozila jsem s úsměvem. Výčitky svědomí jsem se rozhodla aspoň na chvíli hodit za hlavu. „A omlouvám se. Bylo to celý trapný. Neměla jsem tě do toho tahat. Kromě toho…“ Rozpačitě jsem si hrála s uzlem na županu.

„Kromě toho?“ zeptal se a chytil mě kolem ramen. Vedl mě zpátky do kuchyně.

„No, pro chlapa asi není příjemný nechat se takhle… využít.“ Střelila jsem po něm zkoumavým pohledem, teď už nejspíš rudá jako rajče. On se ale usmíval. Ve dveřích mi dal přednost a zase mě usadil ke stolu, kde se mezitím místo cookies a mléka objevily talíře s nějakou exoticky vonící polévkou.

„Jak bych ti to řekl a nezpůsobil ti šok.“ Zazubil se. Teď už jsem byla opravdu zvědavá. Zadíval se na mě a přes stůl se natáhl pro moji ruku. Ty temné oči mě donutily zatajit dech.

„Nezastírám, že jsi jedna z nejkrásnější a nejzajímavějších žen, jaké jsem poznal. A to už jsem tady skoro půl tisíciletí.“

Zachytila jsem Donovanovo tiché brblání. Říkal něco o nemístném vychloubání.

„Jsi krásná, velmi chytrá a neobyčejně přitažlivá.“

Sklopila jsem oči.

„Jenže kdybych měl jít na skutečné rande,“ odmlčel se a já se na něj podívala. „Šel bych raději s mužem.“

Povídky od Karolky

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

«   1 2 3 4 5   »

29)  Silvaren (18.01.2011 20:35)

Jak ty to děláš, že do jednoho rozhovoru v hale napěchuješ tolik sexuálního napětí, které by mnohým autorům stačilo na celou knížku a to ještě rozkouskovaně? Bylo to tam - úplně všecičko!
Před poslední větou jsem byla tak romanticky naladěná a možná jsem i držela Nahuelovi palce, vždyť byl tak galantní a smyslný - a TY TAKHLE!!!

28)  MaiQa (18.01.2011 20:34)

Já nemůžu. Ta poslední věta mě zabila. Nejdřív jsem se jen nechápavě dívala na monitor a pak jsem vybuchla smíchy. Tak tohle přiznání je opravdu nečekané. Ale hned za ní je v žebříčku oblíbenoti „Leda bys ho nakopal do Volva.“ Jediné štěstí pro moje okolí je, že se moc dobře nedá vymyslet, jak takto odpovídat na nějakou otázku. Ale myslím, že všem už stačí moje opakování "Ani za stříbrný Volvo." Edwarda mi je líto. Možná je to tím, že přesně dokážu vycítit (a nemyslím tím jako Jasper) jak se asi v té chvíli cítil. A navíc jeho ego dostalo trhlinu.

27)  Jesska (18.01.2011 20:31)

Ohohooo teda dědoušek se nezdá!
Krásně to Edwardovi natřeli, dobře mu tak. Úúú a to s Dagrossem začíná být zajímavý! Ale Bella mu určitě nakope zadek, ta to zvládne
A samozřejmě není nad dobrou radu, jak zneškodnit Edwarda
Skvělá kapitola, těším se na pokračování!

25)  Pajam (18.01.2011 20:21)

Pokud jsem tu poslední větu pochopila dobře, tak mi momentálně spadl balvan ze srdce.
U minulé kapitoly jsem si říkala, že by Edovi nevadila konkurence, ale pak ty dva knoflíčky... Bylo mi ho najednou tak líto!
Každopádně to byla opět skvělá kapitolka!

Ale Eďu už trápit nemusíš.

22)  Lenka326 (18.01.2011 20:14)

Karolko, ty jsi úžasná, tys to zas vymyslela Edík dostal kapky, ajajaj to muselo bolet. I když za vším tím "upozorňováním a uměrňováním" Belly cítím obavy . To je nemilé překvápko, že Dagross je upír, to se nám to tedy zkomplikovalo ještě víc než doteď.
No ale ten konec! Od začátku bylo jasné, že Bella litovala toho nápadu s Nahuelem ještě dřív, než ten tyátr v hale skončil. Ale že si to ani on nevychutnal stoprocentně, to bych nečekala. To jsou šoky , kolik je asi tak na světě poloupírů, aby jeden naplnil ony 4 % ???

Natěšeně čekám na pokračování
Díky za dílek i fotokolekci, skvělá volba!!!

21)  semiska (18.01.2011 20:05)

Hmmm, Nahuel a Bella ala pár? Sehráli to spolu opravdu bravurně. Edwardovi evidentně kleslo nejen jeho ego Nejdřív nerozdejchal ten župan a pak líbací scénu s Nahuelem. Měla bych ho litovat, ale... Nějak mi ho líto není Však oni se zase střetnou a vyjasní si konečně všechno. Jejich trefná konverzace je oba pěkně rozhodila
Dnešní název kapitolky je nejlepší ze všech On se Nahuel určitě poodhalí časem. Jinak moc hezky zábavná kapitolka.

20)  eElis (18.01.2011 20:04)

Karolko, tak ty mi teda dáváš. „Leda bys ho nakopal do Volva.“ je zajímavé, jak může na člověka zapůsobit jedna věta. Mě osobně tato věta dostala pod stůl.
Nejdřív se dozvím, že Dragos je ve skutečnosti upír. Takže se tu jen modlím, aby ZOOM nedostala nějaký "chytrý" nápad, že by mohla udělat nějakou tu jeho fotečku. A pak chudák Edward. Víš, že ji mi ho docela líto, hlavně ve chvíli, když jsi se zmínila o těch dvou knoflicích, kteří zůstali uvězněni v dřevěné desce stolku. Snad jen doufám, že neplánuješ, že se budou teď navzájem vyhýbat.
A ještě si mě decentně zmátla, tedy ta poslední věta. Takže buď je Nahuel gay, anebo tím myslel ZOOMIN převlek, ale kdyby byl gay, tak by přece neměl potomky, ale proč by je nemohl mít. Vždyť to jestli je gay neznamená, že je nepolodný. Tak doufám, že se brzo dovím odpověď na tuto otázku. Ale byla by ho škoda, takovej hezkej chlap.
Nádherná kapitolka jako vždy. A ani netušíš, jak moc se těším na pokračování.

18)  Kristiana (18.01.2011 20:00)

"Leda bys ho nakopal do volva" ona je naprosto úžasná, vlastně ty jsi úžasná
No do prd*** ! Nahuel mě svou představou skutečného rande dostal do kolen . Chudák Zoom, asi se nakonec bude muset spokojin s Edem .
Šikovná holka, pěkně Edwardovi srazila hřebínek .
Kapitolka byla jako vždycky skvělá, úžasná, dokonalá...těším se na další

17)  dorianna (18.01.2011 19:58)

Tedy, Edward se pravděpodobně právě podobá papiňáku, jsem zvědavá na chvíli, kdy bude mít přetlakováno... to bude šupa. Dagross, to se dalo čekat. Tímhle směrem to pro Bellu kapku zavání minimálně chirurgií, pokud ne krchovem. A bonbónek na konci v podobě Nahuelova přiznání orientace, no to nemělo jedinou chybu, živě vidím nic netušící a nezkušenou Bellu jak na něj zírá Výborný díl, opět netrpělivě podupávám na schůdku u tvého wordu, těše se na další díl.

16)  Ewik (18.01.2011 19:53)

Hihihi... Co k tomu dodat. Moc hezký díl, strašně jsem se nasmála i když u těch knoflíčků mi už do smíchu nebylo.
Krásné

Ps: s tou postelí mám stejný problém, když si na něm představím ty kožený kalhoty, vidím ji úplně všude.

15)  Luciana (18.01.2011 19:49)

Jsem dobrááá, vydržela jsem a dala dvě kapitoly najednou . Sice jsem se potýkala s abstinenčními příznaky, ale stálo to za to. Ony ty kapitoly jsou pak krásně dlouhý .
Hluboce se klaním před tvým pisatelským uměním, co slovo, to perla (parta kožený kalhot ).
DĚKUJU!!!!

14)  Lenka (18.01.2011 19:48)

Tak teď nevím, kdo je víc vytrestaný.
U Edy je jasné sražení hřebínku, ale co Bella? Tu to taky pěkně vzalo.
Ovšem ta jejich kočičí konverzace byla dokonalá.
Já říkala, že je Nahuel zlatíčko, i když jsem to až tak dalece netušila.
Jen jsem zvědavá, kdy zase Bella do něčeho spadne. S Dagrossem to fakt nebude legrace a doufám, že Eda spolkne
hrdost a dá na ní pozor.
Nádherná kapitola.

13)  Alaska (18.01.2011 19:46)

Ještě jednou podobnou kapitolu a doma mě za ty výlevy šoupnou rovnou do blázince.
Nevim jestli mám litovat Edwardovo ego, protože scéna to byla prvotřídní a Nahuel je skvělý herec. Ale popravdě jsem si trochu oddychla, že je, čím je. Mě by stačilo se jen na něj koukat a byla bych vedle, kdyby tam ještě byla určitá možnost... Chudák ZOOM, co teď bude dělat, aby neztratila svou hrdost?

12)  Dennniii (18.01.2011 19:43)

Normálně Karolko teď jsi měla vidět můj výraz, to bylo jak . V průběhu celé kapitoly jsem si řikala Edwarde ty mu prostě musíš natrhnout prdel. Už jsem normálně čekala bitku a ono tohle. A pak ten šok na konci, bože já nemůžu. Aby nám ještě nevystartovl po Edovi.
A Edward ... on o ni má určitě starost a ty knoflíčky . No ale na druhou stranu třeba se mu trochu to ego posunulo směrem dolů. Aspoň se bude snažit chlapec. A další šok Dagross je upír . Pane jo to bude ještě pořádná akcička.
Nádherná kapitolka, už se těším na další

10)  sakraprace (18.01.2011 19:40)

Sakrapráce, tomu říkám jiskření, když se ti dva hádali Moc jsem si tu hádku užila. A Nahuel, tak tos mě fakt dostala A Dagross je upír, tak to je další překvápko
Jsem strašně zvědavá, jak toto bude pokračovat a hluboce se ti klaním k opětovnému nádhernému výkonu

«   1 2 3 4 5   »