18.01.2011 [19:15], Karolka, ze série ZOOM, komentováno 89×, zobrazeno 12986×

8) Voňavý polibek aneb Po kom touží Nahuel Herrero

Před chvílí jsem úplně zapomněla, že někdo zvonil. Teď jsem ale vyskočila tak prudce, že moje židle s odporným skřípáním odjela přes půl kuchyně.

„Je… já… co mám…?!“ koktala jsem a střídavě se dotýkala svých neučesaných vlasů a uzlu na županu. Pokud bych se chtěla dostat do svého pokoje, musela bych jít přes halu.

Nahuel mě pobaveně sledoval.

„Mám mu vyřídit, aby přišel později, slečno?“ zeptal se Donovan.

„Ano. Ne!“ vyhrkla jsem. „Sakra!“

Nahuel si usrknul mléka a pomalu vstal.

„Jestli tě ten muž obtěžuje, můžu to vyřídit.“

Zavrtěla jsem hlavou.

„Neobtěžuje. Vlastně chtěl by… Do háje, copak já vím, co by chtěl? A asi bys to s ním nevyřídil. Je to upír. Nic ho nebolí.“ Pak jsem se ušklíbla. „Leda bys ho nakopal do Volva.“

Tázavě zvedl obočí. Jak tam tak stál, napadla mě ještě jiná možnost.

„Ale… bylo by fajn, kdybys asi tak za tři minuty přišel za mnou a choval se ke mně…“ odkašlala jsem si.

Usmál se. „Důvěrně?“

Vděčně jsem přikývla. „Tak nějak.“

„To nebude problém.“ Zdálo se, že ho můj plán pobavil.

Povzdychla jsem si a zadívala se na svůj župan a bosé nohy. Na válečné střetnutí jsem si nepřipadala zrovna dvakrát připravená.

„Myslím, že lépe ani vypadat nemůžeš,“ nadhodil Nahuel a obešel stůl až ke mně. Jemně se dotkl límce mého županu a upravil ho. Rozbušilo se mi srdce.

„Vážně?“ špitla jsem.

„První, co ho napadne, až tě uvidí, bude postel. Věř mi,“ zasmál se.

Zrudla jsem. To mě při pohledu na Edwarda napadá taky a nemusí mít na sobě župan.

„Fajn,“ vydechla jsem a vydala se do haly.

Stál u okna, jednou rukou opřený o jeho rám a díval se ven. Mračil se. V hale se vznášela jeho vůně a rychle otupovala zbytky mého vzteku.

„Edwarde?“ oslovila jsem ho. Vlastně poprvé, napadlo mě.

Otočil se a na chvíli se jeho výraz změnil. Objevilo se v něm překvapení. Jeho pohled získal na pronikavosti, to když očima bleskově sklouzl z mých vlasů až k prstům na nohou a zase zpátky. Připadal jsem si úplně nahá. Ale Nahuel měl pravdu. Pár vteřin to vypadalo, že ztratil svůj neotřesitelný klid. Na to, že upíři údajně nepotřebují dýchat, se mu tričko na břiše napínalo docela rychle. Zahleděl se někam k datlovníkové palmě pod oknem. Usmál se.

„Vzbudil jsem tě?“ Pak teprve se na mě zase podíval.

„Ne. Snídala jsem,“ odpověděla jsem stroze. „Přinesl jsi mi účet z autoservisu?“

Zamračil se.

„Přišel jsem jménem své rodiny. Myslíme si, že by bylo dobré, abys… ukončila ty své noční výpravy. Nemáme čas tě pokaždý držet stranou, aby se ti něco nestalo.“

Zafuněla jsem.

„Já vám komplikuju akce? Dovol, abych se zasmála! Vy ničíte moji práci!“

Ušklíbnul se.

„Nenaštvi se, ale naše metody jsou mnohem účinnější.“

Nenaštvala jsem se. Já zuřila!

„Trvalo mi to tři roky, ale získala jsem si respekt! Kriminalita se snížila skoro o polovinu. Ty si sem teď nakráčíš a řekneš: fajn zlato, pohrála sis, ale teď jsou tady profíci?! Na to zapomeň! Lidem moje fotky dávají pocit bezpečí!“

„Nikdo nepopírá tvoje zásluhy. Ale jestli sis nevšimla, teď zrovna není nejvhodnější doba, aby ses ukazovala venku. Pokud vím, jde po tobě Dagross a to je pro tebe příliš velká ryba.“ Mračil se a tvářil se neústupně. Jenže v téhle disciplíně jsem byla taky hodně dobrá.

„Svou práci dělám skvěle. A pokud zrovna nenarazím na tvrdohlavýho upíra, nemám ani škrábnutí!“

„Ty to nechápeš! Jak blízko ses k němu už dostala? Copak jsi to nepoznala?“

Zaskočil mě.

„Co jsem měla poznat? Jasně, že jsem byla blízko! Mohlo to být patnáct metrů. Ty fotky by mohl klidně použít na řidičák!“

Rozhodil ruce, jako bych byla nechápavé dítě. Divila jsem se, že mi z uší nestoupají oblaka páry, jak se ve mně všechno vařilo.

„Je to upír! Rozmačkal by tě jako citrón!“ vyštěkl.

Věděla jsem, že vlastně jen dělám ramena, protože ta informace mi ve skutečnosti vyrazila dech. Ale nemohla jsem dopustit, aby mi nějaká parta kožených kalhot bránila dělat mou práci.

„Nehodlám se s ním prát. Jen ho fotím!“

Odfrknul si.

„Jenže on na tebe nevypsal odměnu deset melounů, protože by od tebe chtěl portrét na předvolební plakát! Nejsi nezranitelná.“

Možná, kdyby se mnou nemluvil tak panovačně. Nebo kdyby všechna naše setkání nekončila hádkou, tak bych v tu chvíli dokázala uznat, že má možná pravdu. Ale on se mnou od začátku zametal a já mu nehodlala odkývat něco tak zásadního.

„Bejt tebou tak tohle téma radši nevytahuju! To ty jsi mi ukázal, jak mám křehký kosti!“

Přimhouřil oči a velmi zvláštně se usmál. Když se ke mně blížil, měla jsem pocit, že jsem kuře a on liška.

„A jaký téma by ti vyhovovalo?“

Po páteři mi přeběhl mráz. Stačila vteřina a o metr menší vzdálenost mezi námi, a už se mi nedostávalo vzduchu. Pak stál až u mě a natáhl ruku, aby se dotkl širokého rukávu mého županu.V tu chvíli do místnosti vniklo bubnování Nahuelova srdce.

„Děje se něco, lásko?“ Znělo to jako když přede kocour. Kocour, co jedním okem sleduje nezvanou návštěvu a během protahování tlapek jen tak mimochodem předvede sadu drápů.

Edward zkameněl. Jeho pohled zamířil za mé rameno.

„A tohle je kdo?!“ Druhá kočkovitá šelma. Tahle se ale neprotahovala. Syčela a cenila zuby.

Cítila jsem zvláštní opojení. Zdálo se, že to zabírá. Zároveň se do toho všeho ale přimíchala nespokojenost, protože jedna moje část byla ochotná za jeho objetí zahodit hrdost.

„To je v pořádku, miláčku, pan Cullen už je stejně na odchodu,“ odpověděla jsem Nahuelovi a couvla o dva kroky. Na zádech jsem ucítila hřejivý dotyk jeho hrudi. Objal mě kolem pasu.

Edwardovi poprvé došla řeč. V ten moment vypadal jako socha. Nádherná mohutná nehybná socha. S vražedným výrazem ve tváři. Trvalo to ale jen chvíli.

„Zřejmě tě nepřesvědčím,“ řekl a zadíval se mi do očí.

Nedokázala jsem ani mrknout. Jen jsem zavrtěla hlavou. Pak jsem ucítila Nahuelův polibek na temeni. Edward se odvrátil. Oči mu plály. Čekala jsem, že ten mramorový sloup, na který se zahleděl, co nevidět pukne.

„Dobře. V tom případě nám aspoň dávej vědět, kam se chystáš, aby se naše cesty už nezkřížily.“ Zase se na mě podíval a v jeho hlase zazněl jízlivý podtón. „To si přece ani jeden z nás dvou nepřeje.“

Podařil se mi jeden krátký mělký nádech.

„Jistě,“ vypravila jsem ze sebe. „Nepřeje.“

Nahuel mi položil ruce na ramena. Pomalu sjížděly dolů, dokud nenašly moje dlaně. Naše prsty se propletly.

„Leda by ses mi chtěl omluvit,“ dodala jsem a konečně se mi povedlo promluvit tak rozhodně, jak jsem potřebovala.

Popuzeně zasyčel. Pak se ironicky usmál.

„Promiň, že sis o mě zlomila ruku, když ses mě pokoušela praštit!“

V tu chvíli jsem měla chuť mu hodně ublížit, jenže o další úraz jsem nestála. Takže jsem se otočila k Nahuelovi a věnovala mu zářivý úsměv.

„A co ten náš oběd, miláčku?“ zeptala jsem se a objala ho kolem krku. Sklonil se a přitáhl k sobě. Začala jsem ho líbat. Od včerejška už jsem to uměla.

Ráda bych řekla, že jsem z toho voňavého polibku něco měla, ale nebyla by to pravda. Napínala jsem uši, aby mi neušel sebemenší Edwardův pohyb. Slyšela jsem, že zadržel dech. Pak se zavlnil vzduch a vzápětí se ozvalo zvláštní cvaknutí. Nakonec klaply dveře.

Pustila jsem Nahuela a rychle se otočila. Edward byl pryč. Uvědomila jsem si, že se třesu.

„Představovala sis to nějak takhle?“ zeptal se tiše Nahuel.

Pomalu jsem došla až na místo, kde Edward ještě před chvílí stál.

„Jo, bezva,“ odpověděla jsem roztržitě. Můj pohled zůstal viset na dřevěném odkládacím stolku. Jeho hladký povrch narušovaly dvě malé kruhové prasklinky. Nemusela jsem se ani sklonit níž, abych poznala, co je způsobilo. Vězely v nich dva knoflíčky z košile od Armaniho.

„Bello?“

Ohlédla jsem se. Moje snaha o trochu normální výraz asi vyšla naprázdno. Zřejmě za to mohl ten zvláštní pocit kolem žaludku.

„Nebylo ti to nepříjemný?“ zeptala jsem se.

Založil si ruce na hrudi a přemýšlivě mě pozoroval.

„Mně ani ne,“ odpověděl nakonec a pousmál se. „Ale myslím, že v této místnosti jsem byl jediný.“

„Promiň. Neměla jsem to po tobě chtít,“ zasténala jsem a padla do jednoho z polstrovaných křesílek u stolku. Bylo mi nanic.

Zasmál se. „Nijak mi to neublížilo.“

Na moment jsem zavřela oči a snažila se trochu srovnat. Nemohla jsem se rozhodnout, jestli to byl dobrý tah nebo ne. Konec konců – kdo jsem, abych Edwarda převychovávala. Jeho matka? Co na tom záleží, jestli se mi omluví nebo ne? Zadívala jsem se na knoflíčky a přejela je konečky prstů. V tu chvíli se mi rozbušilo srdce, protože jsem měla neodbytný pocit, že odpověď znám.

„A co kdybychom si opravdu vyrazili ven?“ zeptal se.

Jo, to znělo dobře, jenže…

„Nemůžu jít ven. Sám jsi to slyšel. Jedině v přestrojení,“ řekla jsem a znechuceně si odfrkla. „Navíc, Donovan už vaří oběd, takže…“

„V tom případě se najíme tady. Ale stejně bych stál o tvou společnost, jestli nemáš nic jiného.“ Došel ke mně a natáhl ruku, aby mi pomohl vstát z křesla. Vždy galantní.

„Jo, a já tě konečně budu moct vyslýchat,“ pohrozila jsem s úsměvem. Výčitky svědomí jsem se rozhodla aspoň na chvíli hodit za hlavu. „A omlouvám se. Bylo to celý trapný. Neměla jsem tě do toho tahat. Kromě toho…“ Rozpačitě jsem si hrála s uzlem na županu.

„Kromě toho?“ zeptal se a chytil mě kolem ramen. Vedl mě zpátky do kuchyně.

„No, pro chlapa asi není příjemný nechat se takhle… využít.“ Střelila jsem po něm zkoumavým pohledem, teď už nejspíš rudá jako rajče. On se ale usmíval. Ve dveřích mi dal přednost a zase mě usadil ke stolu, kde se mezitím místo cookies a mléka objevily talíře s nějakou exoticky vonící polévkou.

„Jak bych ti to řekl a nezpůsobil ti šok.“ Zazubil se. Teď už jsem byla opravdu zvědavá. Zadíval se na mě a přes stůl se natáhl pro moji ruku. Ty temné oči mě donutily zatajit dech.

„Nezastírám, že jsi jedna z nejkrásnější a nejzajímavějších žen, jaké jsem poznal. A to už jsem tady skoro půl tisíciletí.“

Zachytila jsem Donovanovo tiché brblání. Říkal něco o nemístném vychloubání.

„Jsi krásná, velmi chytrá a neobyčejně přitažlivá.“

Sklopila jsem oči.

„Jenže kdybych měl jít na skutečné rande,“ odmlčel se a já se na něj podívala. „Šel bych raději s mužem.“

Povídky od Karolky

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

«   1 2 3 4 5   »

69)  Pospeta (19.01.2011 10:24)

Ale no tak, vždyť Ty víš, že bych Ti odpustila snad i vraždu (tedy ne hlavní postavy).
S odstupem času musím uznat, že si vlastně vymyslela geniální řešení.
Pokud Nahuel zůstane takové zlatíčko, jako je doposud, může si je Zoom nechat oba.
I když bude asi hukot, až Edward zjistí, že z něj ti dva vlastně dělali pěknýho pitomce.
A jak to tak pročítám, statečná budu muset být asi ještě mnohem víc, viď? Bojím, bojím. A taky těším, těším. A teď jdu zase poctivě pracovat.

68)  Karolka (19.01.2011 10:18)

5) Díky!!!
AMO: Víš, co se říká: Konec dobrý, všechno dobré. Nebo taky: Všechno má svůj čas. Ještě se toho musí hodně stát. Ale určitě se dočkáš.
Yasmini: Děkuju!
Gassie: Nahuela mám taky moc ráda. Snad neupadne v nemilost… Děkuju.
anette: Geniální slogan! Děkuju!
AnneCullen: Je!
Lia: Ano, zuřivost je myslím jedna z věcí, kterou právě teď prožívá. Ale naštěstí ne jediná…
nikolka: Děkuju, jsem ráda, že souhlasíš s aplikovanou výchovnou metodou.
Michangela: Díky!
Bye: Zase! Zase jsi to udělala! Jasně, že ti tu teď nebudu nadávat, to bych musela být blázen. Ale nemáš ani tušení, co to se mnou dělá. Ovšem ty vytrčený vlasy mě málem zabily! Jsi úžasná a já jsem vděčná, že tě mám.
nathalia: Děkuju!

67)  Karolka (19.01.2011 10:00)

4) Díky!!!
Baruu: Krásné postřehy. O délce trvání onoho Edwardova nepohodlí si netroufám spekulovat. Uvidíme, jak se nám natáhnou komplikace. Děkuju.
Pospeta: Ajajaj! Mohla jsem tušit, že u tebe mi to jen tak neprojde. Ale mám radost, že jsi tak statečná a dokážeš to rozdýchat. (I když mám toho Nahuela u tebe schovaného).
Twilly: Pevně doufám, že máš pravdu, protože konzumaci boty bych ti opravdu nepřála. V Jižní Americe je horko!
bb: Taky si myslím, že mu to jenom prospěje. A mám radost, že ti ta fotka sedla. Děkuju!
Nosska: No, částečně se naplní to, co píšeš, ale jak už jsem naznačila, bude trochu přituhovat, tak se nejspíš máte (máme) na co těšit.
mary: Měla by, viď? No, uvidíme, co se bude dít.
eMuska: Ne, že bych přímo schvalovala její metodu, ale myslím, že by to Edwardovi mohlo prospět. A s těmi knoflíčky máš asi pravdu. Byl by to hezký perexový obrázek.
Jarusinka: Děkuju! Jsem ráda, že jsi spokojená. A nemusíš se bát, akce bude ještě dost a dost.
kytka: Děkuju za komentík a za to, že čteš!
Monelien: Jsi hodná, děkuju. A jestli můžu, tak myslím, že obrousí.

64)  Lucie (19.01.2011 06:26)

63)  Karolka (19.01.2011 00:56)

Zbytek poděkování dopíšu zítra! Ale předběžně velké díky všem!!!

62)  semiska (19.01.2011 00:55)

Zlato, snažím se být optimistická zatím, ale tuším, že přijdou ještě horké chvilky, při kterých budu trnout hrůzou Jinak si to napsala skvěle
P.S. Teďka jsem koukala na tvé díky a hledala se. Po chvilce už mi začalo být smutno, žes na mě zapomněla, ale teďka jsem si oddychla, že ne

61)  Karolka (19.01.2011 00:03)

3) Díky!!!
semiska: "Edwardovi evidentně kleslo nejen jeho ego." Myslela jsi to tak, jak si myslím?! Děkuju. A moc se mi líbí tvůj optimismus.
Lenka326: Uvědomuješ si vůbec, jak úžasnou větu jsi napsala?! Já se smála skoro hodinu! "kolik je asi tak na světě poloupírů, aby jeden naplnil ony 4 % ???" Děkuju!!!
kamčí: Moc děkuju.
Ashley: Máš! Máš čmuch! Jasně! Jinak by nezarazil Armaniho chloubu do stolku. A potomci, to je snadné... potence nesouvisí s orientací. A moc moc moc děkuju!
Pajam: Já myslím, že bude stačit už jen maličko a pochopí... Děkuju.
kamčí: To samo. Děkuju!
Jesska: Děkuju. Jsem ráda, že se líbilo.
MaIQa: Mně je Edwarda taky strašně líto! Hrozně moc! Ale výchova někdy bolí a on to prostě potřeboval... Děkuju!
Silvaren: Děkuju. Někdy mě to až děsí. Nedávno jsem dala manželovy číst kus Bestie a on lapal po dechu a já mu říkám: Ale vždyť jí sáhnul jen na nárt! Ale smutné je, že sex jako takový mi napsat moc nejde. Proto se snažím zdokonalovat v přidružených disciplínách.
Fanny: Ano, Dagross. upřímně, ačkoli je to úžasnej kus, na část s ním se trošku třesu. To je asi pochopitelné...

60)  jeanine (18.01.2011 23:53)

Takhle nějak teď vypadám! On je gay pane Bože!!! Karolko nedalo mi to a asi bych bez tohohle dílku neusla a udělala jsem dobře. Knoflíčky zaryté ve skříňce a nakopání do Volva. No prostě paráda. A Dagross je tedy upír? No myslím, že to Belle ještě pěkně zavaří i když Edward ji vždy zachrání, protože proč jinak by chtěl vědět na jaké akce se ZOOM chystá.
Je to super!!!!!!!!

59)  Texie (18.01.2011 23:32)

Táááák a jsem spokojená.

58)  krista81 (18.01.2011 23:31)

Tak se zase jenom pitomě culím

Zase nemůžu
nakopat do Volva njn každej má nějakou slabinu

Edward v županu

A ta jeho žárlivost ta opravdů stála za to .

Dagross je upír ( a podle fotek docela pěknej chlap), takže mě napadá jestli náhodou nemá něco společnýho s tím že Bella je ??? Ale to je taková zbloudilá myšlenka

Knoflíčky hned si vzpomenu na to líbání a asi nejen já

A příznání Nahuela nakonec potvrzuje, že všichni hezcí a hodní chlapi jsou a) gayové nebo b) trvale zadaní.

Už se těším na další

56)  Texie (18.01.2011 23:21)

Že Bella byla na infarkt?! To já už ho musela řešit. Hluboké dýchání a povolování knoflíčlů u krkku bylo zcela nevyhnutelné!
Fantastická kapitola... Jestli mě ale omluvíš, tak rychle prchám... Zpátky na začátek kapitoly vychutnat si to ještě jednou.

55)  Abera (18.01.2011 22:57)

Dobře ty

53)  Bye (18.01.2011 22:46)

Karolko, kdybys měla možnost mě při čtení vidět, nepotřebovala bys tady ode mě vůbec žádnej komentář. Moje škubání a grimasy by Ti řekly všechno!!!
Nejdřív se mý koutky úst dotkly ušních lalůčků:
„Leda bys ho nakopal do Volva.“ Kate!
Nebo Edward v županu, žejo...
Úplně mi rozpraskaly rty! Zejtra si je musím před čtením namazat!
A víš jak to bolelo, když se ty prasklinky stahovaly? Jo směšný to bylo pořád, jen už takovým tím mrazivým způsobem. Dagross upír?! To už jsem svými krvavými rty kroužila pěkný "Ó"...
Edward si teď myslí, že ona s Nahuelem (mmch "V tu chvíli do místnosti vniklo bubnování Nahuelova srdce." ) a bude se jí chtít vyhýbat, protože je zatraceně chycenej!! A zároveň ji bude chtít chránit, žejo, řekni, žejo!!!!
Uf, s Nahuelem jsi to nakonec vyřešila na jedničku! Pochvala
Jízda, zase jízda, v kabrioletu, vlasy mi trčej na všechny strany, jdu se někam uklidnit. Jsi génius. Howgh.

52)  Karolka (18.01.2011 22:34)

2) Díky!!!
hellokitty: Díky!
Dennniii: Abych pravdu řekla, ta hláška, která měla padnout na konci, a kterou jsem v hlavě nosila už tři dny (a řehtala se pětkrát denně), byla: "Kdybych měl jít s někým na rande, byl by to spíš Edward." Jenže až dnes mi došlo, že byste ho podezíraly, že se do něj vyloženě zamiloval, tak jsem to přepsala. A ano, knoflíčky... a ano akcička... No, už mě máš prokouknutou. Děkuju!
Alaska: Perfektně jsi to vystihla. Co bude Zoom dělat, aby neztratila hrdost. Jsou jen dvě věci důležitější než hrdost: láska a život. Myslím, že dojde na lámání chleba. Děkuju. Moc si vážím tvých postřehů a komentářů.
Lenka: Děkuju! Zbytek příběhu je jako klubko zauzlovaných nití. Vím, co chci, ale nejsem si jistá pořadím. Jsem sama zvědavá. S tím vytrestáním máš pravdu, bolí je to oba.
Luciana: JO! Jsi dobrá! Já děkuju!
Ewik: Mám velkou radost. Ze smíchu, i z těch chvil, kdy ti zatrnulo. Jsem vděčná. Děkuju!
dori: Juch! Jo! Děkuju, mám radost! Stejně ale hele... jak se při krádeži aut prohlubujou vztahy
Kristiana: Děkuju, jsem ráda. Ale počítáte s tím, že bude trochu přituhovat, jo?
LostriS: Teď jsem se málem počůrala já! Děkuju!
eElis: Úžasně sis sama položila otázku a zároveň si na ni odpověděla. Ale pro upřesnění - podrobnosti z Nahuelova života by se měly objevit v příštím díle. Děkuju!

51)  Michangela (18.01.2011 22:25)

50)  nikolka (18.01.2011 22:21)

ehm,ehm, ehm, ja nemám, čo povedať!!!
Dagross a upír??? moment, skrsla vo mne jedna myšlienka, lenže ... nie nie to bude asi omyl... ale predsa.. náhodou nebude on tatíček našej zoom??? ale nie, nie, určite to je omyl a mňa popadla bláznivá myšlienka,,
OK!!! prevýchova Edwarda... nádhera.. jeho žiarlivosť, ale tak mu treba, ak mám povedať... nemá sa správať ako stred vesmíru (čo on samozrejme je ) ale rozhodne si to nemá až tak uvedomovať... prevýchova v tomto ohľade je rozhodne dovolená
a Nahuel, no nevadí, stále je mojím snovým princom

«   1 2 3 4 5   »