19.08.2010 [22:00], Kamikadze, ze série Znovu nalezená, komentováno 11×, zobrazeno 3004×

Kdo je to Asmodeus?

Chtěla jsem se k Jasperovi přitulit, ale nahmatala jsem jen polštář. V tu ránu jsem seděla a rozhlížela se kolem. V hlavě mi vyvstala otázka, proč jsem nahá. Pak mi hlavou probleskly vzpomínky na včerejší večer. Ou, on to nebyl sen? Se zakňučením jsem spadla zpátky do polštářů.

Na konci chodby se ozvaly kroky a já zase seděla. Vzala jsem na sebe upíří podobu a začichala. Jasper. Jídlo. Oboje dohromady. Ani jsem nestihla předstírat spánek, jen jsem držela peřinu u krku. Jasper vešel oblečený a s podnosem v ruce.

„Ty nespíš?“ zeptal se zklamaně. Mrkla jsem na něj, padla do peřin a dělala, že spím. Odpovědí mi byl tichý melodický smích. Přišel až ke mně a zlehka mě políbil na čelo.

„Ale takhle se spící panny nebudí,“ zaskuhrala jsem mu a očekávala líbnutí na rty. Místo toho jsem se dočkala smíchu. Už zase. Položil podnos na noční stolek a vlezl si ke mně.

„Lásko, ale ty už nejsi panna. A nespíš,“ oznámil mi a políbil mě pro změnu na nos. Já se snad nedočkám.

„A já říkala až po svatbě,“ povzdechla jsem si teatrálně.

„Tak změníme pořadí, co říkáš? Já měl totiž úplně stejnou zásadu,“ navrhnul a posadil si mě na svůj klín. Táhla jsem s sebou i deku. Nesouhlasil.

„Camellie Ellen McCarty, ty se nemáš za co stydět, a navíc, včera jsem tě viděl,“ řekl mi něžně a konečně spojil naše rty.

„Večer byla tma,“ broukla jsem omámeně. S lehce zastřeným pohledem jsem na něj koukala. On na mě taky, ale se zvednutým obočím.

„No dobře, pro tvoje oči ne,“ dodala jsem po chvilce nervózně. Pak jsem koutkem oka zavadila o podnos na nočním stolku.

„Jé, snídaně!“ vypískla jsem nadšeně. Deka nedeka, vyskočila jsem z postele a spadla na zem. Druhý pokus vyšel, a deka stále zakrývala to, co měla.

„Kus žvance je ti přednější než já?“ řekl naoko smutně, ale stejně se rozesmál. Ani jsem se mu nedivila. Rozcuchaná, nahá a v každé ruce dlabanec. Muselo to vypadat groteskně.

„Dovol, abych tě upozornila, že jsem nejedla od, ehm, kolik je vlastně hodin?“ chtěla jsem mu vysvětlit, ale nějak to neklaplo.

„Půl jedenácté,“ odpověděl a mě zaskočilo. Tolik? Jasper okamžitě vyskočil z postele a chtěl nejspíš vyzkoušet, jako dobře zná Gordonův úder, ale zastavila jsem ho rukou. Přeražená páteř se hojí dlouho.

Konečně jsem vykuckala to potvorný sousto a mohla se pořádně nadechnout.

„Tolik?“ zopakovala jsem nahlas. Jen se rozesmál. Sedl si ke mně a chytil mě kolem pasu.

„Šla jsi spát někdy kolem čtyř ráno. A předtím jsi byla čtyři dny v bezvědomí. Na trochu spánku máš plné právo,“ vysvětlil mi a políbil mě do vlasů. Aha.

Dojedla jsem výbornou snídani a snažila se vymotat z jeho objetí i se svou věrnou kámoškou dekou. Nepustil mě. Jak myslíš, řekla jsem v duchu. Nervózní, jak sáně v létě, jsem se vymotala aspoň z deky a s jizvami po celém těle šla pomalu do koupelny. Uslyšela jsem jen zavrčení.

Zavřela jsem dveře od koupelny a s rozechvělýma nohama přešla do šatny.  Doufala jsem, že má Jasper s sebou dost oblečení, protože tímhle tempem pojede domů s prázdnými kufry.

Vytáhla jsem svoje tréninkové kalhoty, černou lambádku a vlasy zapletla do afro copánků. Upíří rychlostí to trvalo pár minut. Jasper seděl v křesle a čekal na mě.

„Jdu se trochu uklidnit,“ broukla jsem mu do ucha.

„Co?“ zeptal se nechápavě. Usmála jsem se a prohrábla mu vlasy.

„Na lana,“ řekla jsem. Chtěl si přitáhnout moje rty blíž, ale vyškubla jsem se mu a utekla z pokoje. Ze společenské místnosti se linuly tóny piana. Nakoukla jsem dovnitř. Edward. Byl sám a naprosto ponořený do toho, co hrál. Jo, každý relaxujeme jinak.

Potichu, abych ho nerušila, jsem zapnula věž, zapojila reproduktory z lanové místnosti a nastavila odposlech. On to neuslyší a já budu mít hudební doprovod.

Piano ztichlo. Otočila jsem se na Edwarda. Zíral na mou kůži. Ajaj, jizvy.

„Tohle všechno máš z bojů?“ zeptal se a ukázal na moje tělo.

„Něco, občas jsem se dostala do zajetí,“ odtušila jsem a lehce zavrtěla hlavou ve snaze vytřást ty vzpomínky z hlavy. Snaha byla.

„Hraj, prosím tě, dál, mám to přepojené dolů,“ poprosila jsem ho a šla do haly. Vyšla jsem na ochoz a přikurtovala se k lanům. Udělala jsem ze sebe člověka a skočila dolů. Pode mnou bylo deset metrů ničeho. Skvělý pocit. Volný pád, trhnutí, stoupání nahoru a zase dolů. Točila jsem se v saltech podle rytmu hudby a pomalu se uklidňovala.

Ani jsem si nevšimla, že hudba přestala hrát. Při jednom pádu dolů jsem odepnula pás a doskočila na špičky.

„Můžu to zkusit?“ škemral u dveří Emmett. Kde ten se tady vzal?

„Jo, proč ne. Mělo by tě to udržet,“ souhlasila jsem a dovedla ho na ochoz.

„Ou, je to vejška,“ poznamenal, když jsem mu zapínala pás.

„Zavři oči a skoč,“ řekla jsem mu a zkontrolovala dotáhnutí. Choval se jako dítě. Prostě můj malej velkej bráška.

Nakonec to zkusila i Bella. Nessie se přidala spolu s Jacobem. Jasper stál nahoře se mnou a pozorovali jsme je.

„Ty to nechceš zkusit?“ zeptala jsem se ho.

„Jedině s tebou,“ zamumlal mi do vlasů. Ve dvou?

„Zkusíme to,“ navrhla jsem a táhla ho na zábradlí. Nessie zrovna doskakovala na zem, tak jsem chytla pás a povolila ho na potřebnou délku. Jacob nás do něj zapnul. Jasper mě objal a převážili jsme se na stranu. Bylo to něco senzačního. Jazz mě držel kolem pasu a já korigovala pohyb. Dokonce se nám povedlo pár salt. Při posledním Jasper rozepnul pás, chytil mě do náruče a doskočil na zem.

„To bylo bomba,“ hlesla jsem. Postavil mě na zem a usmál se.

„Oběd!“ vtrhl do haly Tobias a zase zmizel.

„Jen běž, my půjdeme lovit,“ oznámil mi Emmett a odtáhl ostatní pryč. A to nemohli jít včera s námi?

„Kdo to vařil?“ zeptala jsem se Davida, když jsem s nedůvěrou hleděla na obsah talíře.

„Coreen, ale Esmé, ji to naučila,“ odpověděl mi a dál se věnoval kousku grilovaného kuřete. Já se s chutí pustila do toho svého.

Po jídle jsem na chvilku odběhla do stáje. Na ježdění jsem neměla náladu, jen jsem si sedla do Bobova žlabu. Zrovna jsem ho drbala na pleci, když do stáje vpadl Ben s nabídkou k tréninku. Souhlasila jsem.

„Dneska zkusíme skupinu proti jednotlivci,“ oznámil všem Ray a zařadil se k ostatním. Já zůstala sama.

„Pacholci jedni, vy jste se na mě domluvili!“ okřikla jsem je se smíchem a šla si pro meč.

„No jasně, uznej, potřebuješ se zase dostat do kondice,“ odvětil mi Alejandro.

Obklíčili mě a postavili se do útočných pozic. Výpad zprava, zleva a zezadu. První sadu jsem vykryla kompletně. Druhou už jen z poloviny a třetí téměř vůbec.

„Fakticky seš z formy,“ poznamenal Michael, když jsme uklízeli meče.

„A ty se jí divíš?“ zeptal se Jasper a zezadu mě objal. Zbytek rodiny došel vzápětí. Ehm, to už jsou zpět?

„Ne, nedivím,“ rozesmál se a mrknul na něj. Kdybych mohla, zrudla bych. Rychle jsem Jaspera odtáhla pryč, dřív, než to cvakne Emmettovi. Neprotestoval, takže jsme bleskově zapadli ke mně do pokoje.

„Vysvětlíš mi to?“ zeptal se a sedl si na zem. Já si sedla k němu.

„Pro Michaela je pobyt v Sídle noční můrou, proto přijíždí jen občas. Jako člověk při úrazu oslepl, díky tomu se mu podstatně zlepšil sluch. Po přeměně se mu zrak vrátil, ale slyší čtyřikrát líp, než normální kříženec. Jakoby tady žádná zvuková izolace nebyla,“ objasnila jsem mu důvod našeho úprku.

„Aha, a až Emmettovi dojde, jak to myslel a až zjistí, co se tady v noci dělo, bude mě chtít zabít,“ odtušil správně.

„Ano, ale Rose ho uklidní. Doufám,“ poznamenala jsem. Jasperův stisk zesílil.

„Spíš zařizuje, aby na to zapomněl,“ rozesmál se. Tak proto to pevnější sevření.

„Zlato, máš tady někde televizi? Vzal jsem pár pohádek o upírech,“ zeptal se mě po chvilce ticha.  Ještě abych neměla. Jen byla šikovně schovaná.

Zmáčkla jsem čudlík u postele. Ve stropě to zarachotilo a vytvořil se otvor. Dva metr a půl nad postelí se objevila obrovská plazma. Z útrob nočního stolku se vyklubalo celkem slušné domácí kino.

„Stačí to?“ Omámeně kývl. Chvilku jen tak zíral, než došel ke svému kufru a vytáhl odtamtud pět filmů. Underworld Evolution, Van Helsinga a kompletního Bladea. Viděla jsem jen ten první.

„Co tam pustíme?“ zeptal se a rozložil disky na postel.

„Underworld už jsem viděla, tam vypadají vlkodlaci příšerně. Takže hlasuju pro Blade Trinity a Helsinga,“ navrhla jsem. Souhlasil a zbytek odnesl zpět. Já zatím do přehrávače vložila první film.

„Hele, to je celkem podobný realitě,“ rozzářila jsem se, když ukázali prvního vlčáka. Ovšem u Drákuly jsme málem oba spadli smíchy z postele.

„Ten se mi líbí,“ poznamenala jsem při záběru proměněného Van Helsinga.

„A mě se líbí princezna Anna,“ ušklíbl se na oplátku. Překulila jsem se na něj a hraně zavrčela.

„Co se ti má co líbit cizí princezna?“ vyštěkla jsem a čekala odpověď. Místo toho mě přetočil na záda a políbil.

„A co se tobě mají co líbit cizí vlkodlaci,“ zašeptal mi do ucha a jemně kousl. Slastně jsem zapředla, jenže mou pozornost upoutal děj na obrazovce. Tak, a máš to, ty potvoro.

„Myslím, že tvoje princezna to má právě za sebou,“ poznamenala jsem, aniž bych se pokoušela skrývat svou radost.

„Škoda,“ povzdechl si a lehl si zpátky na záda. Zavrčela jsem a vytáhla disk z přehrávače.

„Žádný princezny,“ pronesla jsem a pustila Bladea. A smích mě přešel. Kdyby scénárista věděl to co já, už nikdy by nespal klidně.

„Cami, co se děje?“ zeptal se mě Jazz, když si všiml mé ztuhlosti. Stopla jsem film, vytáhla Jazze z postele a odvedla ho do knihovny. Někdy mezitím jsem ještě stihla vlézt Davidovi do hlavy a požádat ho, aby přišel za námi.

Už na nás čekal. A stačilo mu říct jediné slovo. Asmodeus. Vytáhl z poličky jednu knihu a položil ji před Jaspera. Já se postavila k oknu a pozorovala snášející se soumrak.

„On existuje,“ vydechl Jasper nevěřícně, když to přečetl.

„Existoval, jmenoval se Asmodeus, ale nechal si říkat Dagon,“ začal David vyprávět nejhorší část tehdejší šesté skupiny. V té době jsem byla jednou z nich.

„Stalo se to před dvěma lety. Jedna z větších akcí, takže jsem tam poslal celou tehdejší šestku. Byl tam a neuvěřitelně naštvaný. Nebyl to první upír. Syn Lilith a Samaela. Jím vytvoření upíři byli téměř neporazitelní. Nikomu bych nepřál vidět to, co jsme viděli při průchodu jeho hradem. Tehdy s námi byli i tři volterrští. Afton, Corin a Demetri. Aro se musel smířit s tím, že už nikdy nezabili člověka.

Po chodbách byla spousta mrtvých, spousta krve. Dagona jsme vyrušili při jídle. Větší hrůzu jsem v životě neviděl. V přímém boji s ním jsem přišel o tři nejlepší lidi a členy rodiny. Šestka tomu všemu musela přihlížet. K tomu testoval jejich odolnost. Stříbro, mučení, lidská krev. Z dvaceti přežili čtyři. Raymond, Ben, Damien,“

„A já,“ přerušila jsem ho. Stále jsem byla otočená k oknu.

„Po návratu do Sídla na sebe byli fixovaní. Měsíc spali v jednom pokoji. Nechtěj vědět, jak vypadali, když jsme je našli. Báli se každého šustnutí, téměř nevycházeli z pokoje. Rok a půl trvalo, než se dali jakžtakž dohromady,“ dokončil David tenhle příběh. Pomalu přešel ke mně a položil mi ruku na rameno. Pak nás nechal o samotě. Viděla jsem Jasperův odraz v okně. Šel pomalu ke mně a zlehka mě objal. Otočila jsem se a pevně se k němu přitiskla. Přesně tohle jsem v tu chvíli potřebovala.

„Moje malá,“ zašeptal, vzal mě do náruče a odnesl do pokoje. Nasměrovala jsem ho do koupelny. Celou tu dobu jsem cítila jeho ruce. I do postele jsem došla v jeho objetí. Schoulila jsem se mu v náručí a nechala téct slzy. Stýskalo se mi po všech, kteří tam zůstali.

„To od něj mám ty jizvy na břiše a na nohou,“ prozradila jsem mu.

„Už je to pryč,“ uklidňoval mě. Byla jsem mu neskonale vděčná. A asi jsem usnula. Když jsem totiž znovu otevřela oči. Byla jsem ve sklepení Dagonova hradu. V kobkách, kterým říkal cely. Přes zeď jsem slyšela jeho a taky Damienův křik. Sama jsem taky křičela. Na něj, ať ho nechá. A taky jsem se třásla strachy. Počkat, něco třáslo se mnou. Konečně jsem se probudila. To Jasper třásl se mnou. Když jsem si uvědomila, že to byl sen, rozbrečela jsem se. Jazz nic neříkal. Jen mě držel v náručí a konejšivě hladil po zádech. Seděli jsme jako sousoší, i když mé slzy vyschly.

„Myslím, že potřebuju kafe,“ zamumlala jsem ochraptěle a zavrtěla se. Jazz mě pustil, ale neodpustil si nesouhlasný pohled.

„Neusneš,“ protestoval, když jsem si k jeho košili oblékala kraťásky.

„Já vím,“ odvětila jsem a zmizela do kuchyně. Byl tam Ray i Ben. Taky zlý sny?

„Co je? Že by postelový problémy?“ uchechtl se Ray, zatímco Ben stavěl vodu na kafe.

„Asmodeus,“ broukla jsem tiše. Tohle jediné slovo způsobilo absolutní ztuhlost obou. Vzápětí se ke mně lisovali každý z jedné strany.

„Hele, kluci, jdu na lana,“ oznámila jsem jim svou variantu uklidnění, po několika litrech kávy.

Chvilku jsem uvažovala nad muzikou, nakonec zvítězili Blackmore’s night. Pustila jsem do opakování Under violet moon a vyšla na ochoz.

Točila jsem se a padala. Opravdu jsem si to užívala. Najednou mě dole něco chytilo. Jasper. Otevřela jsem oči a výkřik hrůzy mi uvízl v hrdle.



předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

11)  DjKasicka (22.10.2011 17:20)

Souhlas s Ambrou, naprosto nádherně napsaný, jsem napnutá, takže jdu číst dál.

10)  Alicejazz (23.08.2010 10:34)

nádhera!! Teď po návratu z tábora jsem přečetla čtyři nejnovější kapitolky a jsem nadšená. Takže rychle pokračování

9)  Kamikadze (22.08.2010 15:59)

am já opakuji, že prostě NEDÁM! je můj a doufejme, že mi tady ještě dlouho zůstane, ale prý tě mám pozdravit, zrovna mi to šeptá do ouška

8)  ambra (21.08.2010 21:06)

Kami!!! Budu dělat, že tu poslední větu jsem neviděla!!! Jinak: JÁ CHCI TOHOHLE JASPERA!!! Popisuješ všechno naprosto úžasně, čtivě, romanticky i dramaticky... Jenta představa toho zajetí, mučení a to všechno kolem... To je na mě skoro moc... . Těším se, že bude brzy další dílek!!!

6)  mima19974 (20.08.2010 14:31)

Pokračovanie a rýchlo!!

4)  sfinga (20.08.2010 09:01)

Tak si myslím, že neškodné kočkování právě skončilo, že?
Asmodeus, brr.
Chudák Cam, právě, když prožívala nejkrásnější chvíle svého života, když má vedle sebe konečně milujícího muže a milující rodinu. Bojím se o ně

3)  TerezC (19.08.2010 23:39)

super kapitola, jen tak dál, prosím rychle další

1)  Abera (19.08.2010 22:56)

1