01.05.2014 [11:30], maryblack, ze série Změny mého života, komentováno 6×, zobrazeno 2204×

Jacob Black postřehl ve škole nový přírůstek. Zjistí, kdo je ta hezká brunetka, která Setha Cleawatera obdarovává úsměvy?

Příjemné počteníčko přeji... :)

1. Kapitola

Bella

Drnčení budíku mě probralo z krásného snu. S nevolí jsem na tu necitlivou obludu zavrčela a zaklapla ho stylem „kladivo na tebe". Skopla jsem ze sebe přikrývku a se zalepenýma očima jsem odťapkala do koupelny.

„No ty vypadáš, Swanová!" pomyslela jsem si při pohledu do zrcadla.

Neměla jsem náladu poslouchat ani sama sebe, ani svůj vnitřní hlas, a tak jsem je prostě ignorovala. Umyla jsem se, pak jsem udělala i další potřebné věci, aby se mě zbytek lidské civilizace nepolekal, a vydala jsem se do kuchyně. Čerstvá káva v konvici bylo to jediné, co mě zajímalo. Charlie už byl dávno pryč a na stole ležel vzkaz s přáním hezkého dne a hodně štěstí v nové škole.

Jak milé…

S hrnkem horkého černého nápoje v jedné ruce a s opečenou topinkou v druhé jsem se posadila za kuchyňský stůl a užívala si poslední chvilky o samotě. Když už jsem do pusy hodila i poslední drobeček, nezbylo mi nic jiného, než se zvednout, popadnout své věci a nasednout do auta.

Vrtěla jsem se na sedadle ve svém Chevym, zaparkovaném na parkovišti před školou, a sledovala ty davy „nadšených" studentů. Zřejmě byli stejně nadšení jako já. Vtom se ozvalo klepání na okénko a já se tak lekla, že jsem málem vylítla z kůže.

„Ahoj, Bello!“ pozdravil mě Seth a zaculil se jak měsíček na hnoji.

„Ahoj,“ odpověděla jsem. Pak jsem otevřela dveře a vystoupila. Bylo fajn vidět známý obličej.

„Vypadáš, jako by ses bála jít dovnitř,“ neodpustil si.

„Myslím, že mám docela nahnáno," řekla jsem popravdě. „Nikoho neznám a nevím, jak mě mezi sebe přijmou.“

„Tohle neřeš," uklidňoval mě Seth. „Pár dní ti budu dělat společnost, aby si na tebe nikdo nedovoloval. Souhlasíš?“

Zasmála jsem se a přikývla. „Chceš mi tím naznačit, že mi budeš dělat bodyguarda? Fajn, teď se cítím jak Whitney Houston!“

„No, já ti nevím,“ začal kolem mě kroužit a prohlížet si mě.

„Co to děláš?“

„Hledám něco, co by mi připomínalo Whitney,“ zasmál se.

„Blbče, taky nevypadáš jak Costner!“ řekla jsem mu popravdě a praštila ho do ramene.

Ještě chvilku jsme se dohadovali o tom, kdo jak vypadá, a pak jsme se vydali do budovy školy. Seth mi pomohl najít ředitelnu a taky moji skříňku. Pak mě nechal na pospas osudu a odkráčel na hodinu biologie.

No tak, Bello, seber se a nebuď taková srábotka! To dáš! Povzbuzovala jsem se.

Nervozita zatím vyhrávala nad mojí nebojácností, ale já ji nakonec přemohla. Otevřela jsem dveře učebny a se vztyčenou hlavou jsem vešla.

Učitel mě představil ostatním žákům a já se šla rychle posadit. Nepoznávala jsem se. Byla jsem zaražená jak prdy. Tohle přece nejsem já!

Rozhlédla jsem se po třídě. Převažovala tam děvčata, což mi rozhodně nevadilo. Doufala jsem, že mezi nimi najdu nějakou kamarádku. Ale když jsem viděla ty jejich otrávený ksichty, když jsem se snažila některou pozdravit kývnutím hlavy, moc velkou naději jsem tomu nedávala.

„Tak nic, Bello. Tyhle nány rozhodně nebudou tvoje krevní skupina!“ pomyslela jsem si jízlivě.

Zbytek hodiny jsem se už nepokoušela navázat kontakt s nikým jiným, než se svojí propiskou. Byla jsem tak zahloubaná do sebe, že jsem si nevšimla kluka, který mi chtěl svým pohledem nejspíš vypálit díru do zad. Jak na mě civí, jsem postřehla až na konci hodiny.

První, co mě na něm upoutalo, byly vlasy.

To myslí vážně? Opravdu teď tohle kluci považují za sexy, nebo tak něco?

Vlasy mu trčely, jako by dostal ránu proudem. To byla první věc, která mě pobavila. Ta druhá byl jeho pohled. Díval se na mě jak pes na kost… to mi ani srandovní nepřipadalo, ale proč u toho proboha špulil rty?

Musela jsem zmizet dřív, než bych se mu začala smát.

Seth na mě čekal před třídou, opřený o zeď, a hrál si s mobilem. Jakmile mě zaregistroval, schoval ho do kapsy.

„Tak co?“ vyzvídal.

„V pohodě,“ odpověděla jsem, zatímco jsme šli k mé skříňce.

„Hele, kdo je ten kluk, co má vlasy jak dikobraz a myslí si, že když špulí rty, vypadá smyslně?“ ptala jsem se ho s pusou roztaženou od ucha k uchu. Kývla jsem hlavou na dotyčného, kterému se na krk zavěsila nějaká holka.

„To je Edward Cullen, lamač dívčích srdcí,“ vysvětlil mi Seth a přitom se zašklebil.

„Jestli je tohle lamač dívčích srdcí, tak já jsem Pamela Anderson!“ Dloubla jsem do něj a rozesmála se.

Pak jsem si vzala věci na další hodinu a znova se podívala směrem, kde stál ten školní donchuan. Už na sobě neměl pověšenou tu holku, ale mluvil s nějakým klukem. Hezkým klukem, abych pravdu řekla. A ten kluk se díval přímo na mě! Nešlo mi do hlavy, proč se na mě tak dívá. Že by mě znal?

Jak by mohl, huso! okřikla jsem se.

Začala jsem si ho prohlížet stejně přidrzle jako on mě a na chvíli se naše pohledy setkaly. Měl uhrančivé oči a od takových se Bella Swanová bude raději držet dál.

„Nebo taky ne!“ vysmíval se mi můj vnitřní hlas. „Kušuj!" pokusila jsem se ho umlčet.

Snažila jsem se tvářit lhostejně a znovu jsem svoji pozornost zaměřila na Setha. „Mám algebru, co ty?“

„Já taky," oznámil mi nadšeně. „Co takhle kdybys byla moje sousedka? Sedím sám a tvoje společnost by mi vůbec nevadila.“

„Souhlasím!“ Usmála jsem se a společně se Sethem se vydala do třídy. Krasavce s uhrančivým pohledem jsem se pokoušela přehlížet.

Jacob

„Jdeš s Jess na rande?“ smál jsem se Cullenovi. Neměl nejmenší tušení, do čeho se pouští.

„Jo, jdu," řekl nepřítomně. „Hele, viděl jsi tu novou holku?“ vyptával se. Očividně nevěnoval pozornost tomu, co jsem říkal.

„Ne, neviděl." Kroutil jsem hlavou. „To seš celej ty, sotva Jess zmizne za rohem, tak očumuješ novou kořist?“

„Jo, chlape, ale tahle je taková… jiná.“

Podíval jsem se stejným směrem, kterým on. Vůbec ničím se od ostatních nelišila, snad jen tím, že se bavila se Sethem. To moc holek nedělalo a to bylo to, co mě na ní zaujalo. Naše pohledy se setkaly a něco ve mně se pohnulo. Nejspíš snídaně.

„Co takhle uzavřít sázku, Blacku?“ vyrušil mě Cullen z rozjímání a práskl skříňkou. I když jsem ho bral na vědomí, nemohl jsem přestat civět na Sethovu společnici. Prošli kolem mě a Seth mi pokynul. Jenže ona se na mě ani nepodívala.

„Jakou sázku?“ zeptal jsem se ho a podíval se na něj akorát ve chvíli, když čuměl novému přírůstku na zadek.

„Mluvím na tebe, Cullene! Tak si utři sliny a odpověz!“ dobíral jsem si ho a pěstí ho praštil do ramene. Zasmál se a podíval se na mě.

„Musíš uznat, že je to docela kočka!" Ukázal na ni prstem. Náhle dostal vnuknutí. Poznal jsem to podle toho, jak mu zasvítily oči. „Co takhle se vsadit, kterej z nás dvou jí sbalí jako první?“ navrhl a zamával mi před nosem stodolarovkou.

„Seš nechutný prase, Cullene… a proto tě mám rád." Šťouchl jsem ho. „Těch sto babek je už teď mejch!“ promluvil jsem sebejistě a bankovku mu chtěl vytrhnout z ruky, ale on cukl.

„To se ještě uvidí,“ zašklebil se pochybovačně, peníze schoval zpět do kapsy a se smíchem odešel.

Já se taky vypařil na hodinu a nemohl jsem se dočkat, až narazím na Setha a zjistím, kdo je ta nová kočička.

Ke své smůle jsem na něj neměl štěstí. Hodinu jsme spolu neměli a v jídelně jsem ho taky neviděl.

První den jsem nakonec měl úspěšně za sebou. Vylezl jsem z budovy a pomaličku si to štrádoval k mašině, když jsem na kraji parkoviště uviděl Setha, který stál u Chevyho.

„Takže mu ho táta přeci jen vnutil,“ zamrmlal jsem si pod nos a vzápětí se zpod palubovky vynořil rozesmátý obličej se záplavou hustých hnědých vlasů.

Co ta holka dělá v jeho autě? Zastavil jsem se a pozoroval je. Ještě chvíli si povídali a Seth pak odešel. Nato brunetka nastartovala a odjela.

Měl jsem v plánu zeptat se táty, kdo vlastně koupil Chevyho. S tím autem jsem měl tolik práce, až mi z toho bylo zle a chtěl jsem vědět, komu ho vlastně táta prodal. Poslední měsíc prázdnin jsem nebyl doma, takže mě sžírala zvědavost.

Když jsem se však vrátil domů, tátu jsem nikde nenašel. Na lednici byl od něj připevněný vzkaz, že se pro něj stavila Rachel a na dva dny ho odvezla k sobě. To se mi celkem hodilo, protože jsem potřeboval hodně přemýšlet. Hlavně o taktice, jak dostat tu holku.

Celý den jsem se poflakoval po pláži a rezervaci a nemohl jsem ji vypudit z hlavy. Uvažoval jsem, jak se k ní dostat a vyhrát tak sázku s Cullenem. Pro Cullena bylo sto babek jen pár drobných, ale pro mě to byla dost velká částka a já se nemínil jen tak nechat porazit.

Setha se mi nakonec podařilo odchytit druhý den brzy ráno před školou. Tajemná slečna měla ještě na růžích ustláno, zatím co my chodili trénovat do tělocvičny.

„Poslouchej, Sethe, co je to za holku, se kterou jsem tě včera viděl?“ vyzvídal jsem. Seděli jsme v šatně a chystali se na trénink.

„Co tě to zajímá?“ Mrkl na mě, zatím co se převlékal.

„Já jen tak." Snažil jsem se tvářit lhostejně. „Koupila od tebe Chevyho?“

„Ne, dostala ho od tvýho táty!“ Práskl dvířky a odešel.

Zůstal jsem stát na místě. Z hlavy se mi kouřilo, jak moc jsem přemýšlel nad tím, proč by táta té holce dával auto, na kterém jsem dobrého půl roku dřel jak kůň.

Během tréninku jsem už neměl čas dostat ze Setha víc a po něm se vypařil jak pára nad hrncem, takže jsem zase nic nezjistil.

„Tak co, Blacku, už o ní něco víš?“ tahal ze mě Cullen, když se objevil u mé skřínky. Tlemil se na mě, jak kdyby byl pod vlivem, a já jsem najednou dostal chuť mu jednu ubalit.

„Jen to, že jí můj táta dal auto,“ řekl jsem suše a hodil jsem si batoh přes rameno.

„Cože?“ Cullen na mě vyvalil oči, až jsem se lekl, že mu vypadnou z důlků.

„Jak slyšíš, táta jí dal auto a já musím zjistit proč, takže mi nelez do cesty, Cullene! Tahle kočička bude moje a je mi jedno, kolik úsilí mě to bude stát, abych se k ní dostal!“ varoval jsem ho a prohrábl si vlasy.

„No, jen jestli tvůj tatík nezaskóroval už dávno,“ smál se.

„Jsi nechutný prase, Cullene!“

„Díky za kompliment, Blacku, ale tím prasetem jsem až po tvým fotříkovi.“

Nelíbilo se mi, že si otřel hubu o mého otce, a tak jsem mu pohrozil pěstí. „Zavři klapačku!“

„Hej, hej, klídek, kámo, dělám si srandu.“ Zvedl ruce ve smířlivém gestu a s potřesením hlavy odešel.

V tu chvíli můj pohled postřehl záplavu dlouhých hnědých vlasů. Kráčela chodbou s úsměvem na tváři a její oči sledovaly Setha. Měl jsem čím dál větší chuť zakroutit mu krkem. Nemohl jsem to mezi nimi nechat zajít daleko, nebylo by hezký, dělat kámošovi do holky.

Musel jsem se k ní dostat blíž bez toho, abych použil Setha nebo někoho jiného. Měl jsem celý den na to, abych našel způsob, jak to udělat. Otočil jsem se na patě a odešel jsem.

Bella

Kráčela jsem k autu a psala zprávu mámě, když jsem narazila do něčeho tvrdého, ale živého. Když jsem zvedla oči, stál naproti mně ten tmavovlasý hezoun. Očima mě sjel od hlavy až k patě a mnou projel vztek.

„Copak jsem uzený, že na mě čumí, jako by mě chtěl sežrat?“ pomyslela jsem si rozčileně.

„Promiň, nedívala jsem se,“ omluvila jsem se, i když jsem spíš cítila zlost.

„Všimnul jsem si,“ odpověděl.

„Tak proč jsi neuhnul a nechal mě, abych do tebe narazila?“ Zamračila jsem se.

„Chtěl jsem nějak navázat kontakt?“

„On se mě ptá? To myslí vážně? Tohle jsou nějaký nový balící metody, nebo co?“ pomyslela jsem si, ale nahlas jsem řekla něco jiného: „Fajn, tak jsi ho navázal a teď by bylo fajn, kdybys mi uhnul z cesty.“

Jenže on si mě nepřestal prohlížet. Rozhlédla jsem se po parkovišti, nikde ani noha, jen já a on. Ani jsem nevěděla, jak se jmenuje.

„Co kdybychom se seznámili?“ Nahrál mi do karet. „Nebylo by špatný znát svoje jména, když chodíme do stejné školy,“ nedal se odbýt. Ruce měl zkřížené na prsou a já si všimla, jak se mu pod tričkem rýsují svaly.

Výborně! Měla jsem pusu otevřenou údivem, slina se válela na krajíčku a už se chystala na světlo boží. Rychle jsem ji teda zavřela a snažila se nevypadat jak bernardýn.

„Fajn, tak začni!“ vybídla jsem ho a prošla kolem něj k autu.

„Jsem Jacob, Jacob Black!“

Zrádná slina mi zaskočila v krku a já se rozkašlala. „To nemůže být pravda?! Tohle nemůže být zubatej Jake! Bože, slintala jsem nad Jacobem!“

„Jsi v pohodě?“ vyptával se. On mě vážně nepoznal?

„Jo jsem,“ ujistila jsem ho a přitom se snažila zachovat klid. Zalovila jsem v batohu a vyhrabala jsem odtamtud láhev vody.

„Řekneš mi svoje jméno?“ ozval se opět po chvíli.

„Co mu mám říct? Jakmile mu prozradím svoje jméno, začne válka. Ale když ne, bude se mě snažit sbalit? Kdyby jo, nebyla by to pak krásná pomsta říct mu pravé jméno, až to bude nejmíň čekat?!“

„Ella.“ Usmála jsem se. „Ella Donowanová." Jenom počkej, ty donchuane!

A tak jsem se po několika letech znovu setkala s Jacobem Blackem.

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

6)  Empress (05.05.2014 09:22)

Áno, Jake, „Ella" a ešte aká
Páči sa mi to o to viac, že si hneď neskočili do náruče a nevyznali si lásku až na veky vekov
„Fajn, tak jsi ho navázal a teď by bylo fajn, kdybys mi uhnul z cesty.“

5)  wuzinka (03.05.2014 17:23)

4)  Kamikadze (02.05.2014 09:00)

Teda nechtěla bych být zaražená jak prdy zajímavé slovní spojení a nakonec budeme ještě hrát maškarádu, jo inu, doufám, že zítra bude další

2)  maryblack (01.05.2014 16:46)

No nech se překvapit

1