20.07.2011 [18:15], Amisha, ze série Vlčí srdce, komentováno 14×, zobrazeno 2600×
Jak se jenom Bella rozhodne?
Nechala se odvést domů. Hlavu jako pátrací balon. Marně se snažila přijít na to, jak se do tohohle maléru dostala. Jak jako přesvědčí Charlieho, aby ji nechal přestoupit na jinou školu půl roku před maturitou?
To prostě nemůže vyjít.
Stála před svým domem a koukala na policejní auto. Jako by jí ty majáky nějak mohly pomoct. Místo toho ji děsily.
Vešla do domu a zhluboka se nadechla.
„Ahoj, tati.“
Ani nezvedl pohled od televize. V ruce držel pivo a druhou měl v pěst. Připravenou buď k vítězství nebo k smrtelnému hrození. Sevřelo se jí hrdlo. Jak mu to má říct?
„Už jsi jedl?“
Nepatrné zakroucení hlavou. Bezva.
Otočila se ke kuchyni a přemýšlela, čím by mohla zaměstnat ruce. Pokud možno na příštích sto let.
Chtěla ten okamžik oddálit co nejdál.
„Udělám svíčkovou, jo?“
Dvojité hm hmm. Fajn, ještě, že je tak nenáročný.
Vařila už něco kolem hodiny, když slyšela šouravé kroky. Charlie se opřel o veřeje a chvilku ji zamyšleně pozoroval. Kmitala po kuchyni a vrstvila zeleninu do pánve. Vypadala roztržitě, vlastně dost i na Bellu.
„Stalo se něco?“ zeptal se po tom, co odložila nůž. Chvilinku strnula a pak se úplně sinalá otočila čelem k němu.
„Mělo by?“
Charlie se usmál.
„Vážně mě uráží, jak málo mi věříš.“
Stála s pusou dokořán. Jak to myslí?
„Než jsi přišla, volal Jake... ehm, no, víš, říkal, že jste se sblížili a že by ocenil, kdyby... Kruci, Bello, taky jsi mi mohla něco říct! Připadám si jako idiot.“
„Promiň, tati,“ sklopila zahanbeně hlavu.
„Nelíbí se mi to, ale je to lepší, než když za sebou budete utíkat. Navíc mi Billy slíbil, že na vás dohlédne.“
Zírala na něho, jako kdyby na ni mluvil cizí řečí.
„Zítra si dojdeš pro papíry do školy a odvezeš je do školy v rezervaci.“
Šla do kanceláře. Buclatá paní za pultem - kterou znala celý život – se na ni usmívala zpoza svého ohmataného pultu.
„No, že vám to trvalo, děvenko!“
Zdálo se, že všichni v tom měli jasno dřív než ona sama. Převzala si od ní stoh papírů a lékařskou dokumentaci. Všimla si, že tam, kde stála její karta, se teď pohodlně vyjímá ibišek střední velikosti.
„Budeš nám moc chybět.“
Nakonec jí vnutila čokoládový mufin a vystrčila ji zpět do deštivého rána. Bella se snažila všechno donést neporušeně do auta, a tak moc nekoukala na cestu. Všimla si ho, teprve až když mu vběhla do náruče.
Zabořil jí hlavu do vlasů a pevněji si ji přitiskl k tělu.
„Neopouštěj mě,“ zašeptal.
Zvedla hlavu, aby mu viděla do očí. Byly černé, jako vždycky, když ho viděla. Díval se na ni, jako by byl tonoucí a ona jeho stéblo.
„Měl bys ji pustit, brácho.“ Za ním se objevila usměvavá tvář Emmetta. Položil mu tu obří tlapu na paži a nutil ho, aby ji pustil. Edwardovi se ale nechtělo, malinko zvýšil stisk. Z jeho hrudi se ozývalo nepatrné vrčení.
Najednou se začal tvářit apaticky, jeho ruce z ní sklouzly a jenom panika v jeho pohledu prozrazovala, že to nebylo dobrovolně.
„Děkuju, Jazzi.“ Emmett poplácal Edwarda po rameni a jemně ho popostrkoval před sebou. Belle se sevřelo hrdlo. Blázniví upíři. Než zahnuli za roh, tak se Emmett na ni otočil a zamával jí.
Do rezervace dorazila rekordní rychlostí i přesto, že Emmovi věřila. Už tolikrát jim utekl.
Oddechla si, až když ji před tamní školou z auta vytáhl Jake. Zadíval se jí do tváře a pak ji skoro hrubě políbil. Milovala to, jak hřál. Natiskla se na něho a skoro zapomněla, kde jsou.
„No, děcka, jestli to trošku nezklidníte, nejenom že nám chytí škola, ale ještě Bella dostane hned dvojku z chování,“ chechtal se Paul.
O měsíc později:
„Bello, nevíš, kde mám ty poslední slušný boty?“ hulákal Jacob na celý dům. Vyběhl do kuchyně, kde na sporáku byl ještě horký hrnec guláše. Nasál a pak si povzdychl, napřed ji musí najít.
„Bello?“
Vrazil do jejího pokoje a krom křečka běhajícího do kolečka ve svém akvárku tu bylo pusto.
„Jako by těch zvířat měla málo. Bacha, ať nedostaneš infarkt, brácho.“ Zaťukal na sklo a už se chtěl otočit, že půjde zkusit svoje štěstí jinam. Všiml si malého lístečku v zelené barvě. Stálo tam:
Přestaň mu klepat na sklo, jenom ho děsíš, Jacobe Blacku!
Šla jsem do lesa na borůvky.
Neboj, budu se držet na naší straně hranice...
Ta tvoje práce se nedá totiž přehlédnout.
Mlt Bella
Borůvky. Měl pocit, že ji přetrhne. Kolikrát o tom mluvili, aby tam nechodila sama. V lese nejsou jenom Cullenovi. Třásl se, už když vybíhal ze dveří, a než stihl seběhnout schody, dopadl na zem pod verandu na čtyři. Rychle svolával ostatní a modlil se, aby alespoň někdo z nich byl na příjmu.
Zanedlouho se k němu přidali Jared a Paul.
Bude koláč? Plech nebo dva? Pro každýho?
Pitomci, co kdyby se jí něco stalo? Kdo by pak krmil ty vaše nenažraný držky, co?
Rozhostilo se ticho. Ti dva hrábli do podrostu o něco rychleji a zarazili čumáky do mechu, aby ji našli co nejdříve.
Její stopa byla dost jasná a našli by ji i bez svých super nosů. Bella za sebou nechávala výsek polámaných větviček a místy zválená místa v trávě.
Zatím žádná krev...
Jejich trasu proťala jedna sladká stopa, ale už dokázali poznat, že to byl Carlisle. Ten měl přístup povolen i do rezervace. Léčil totiž jejich zranění, bylo to jednodušší, než doma trpět a čekat, jestli to dobře dopadne.
Proto taky dovolili Cullenům, aby tu zůstali, navzdory tý praštěný rezavý pijavici. Jacob by raději trpěl se zubama zahryznutýma do toho shnilýho trámu, ale přehlasovali ho. Vidina pohodlí je naprosto změkčila. Pche.
Už se skoro blížili k hranici. Jake začal být velmi netrpělivý. Její pach sice mírně sílil, ale nebylo to ani zdaleka tolik, jak by si přál.
Rozdělíme se?
Jo. Každý na jednu stranu a já jdu prostředkem.
Rozhodl a oni se ani neodvažovali protestovat. Mezitím se proměnilo pár dalších a už k nim běželi, aby pomohli.
A pak jako jeden muž ztuhli děsem. Jacob ji našel.
Ležela na mechu a vlasy měla rozhozené kolem hlavy. Zavřená víčka měla levandulovou barvu. Rty měla úplně modré...
Necítil pach krve, ale měl obavu, že v tom stavu totálního děsu by necítil nic. V chůzi se přeměnil a pomalu kráčel k ní. Celá smečka mu byla v patách. Našlapovali tak potichu.
Klekl si vedle ní a jemně ji pohladil po líčku. Byla studená. Tlumeně vzlykl.
„Ach, Bello.“
Ozvalo se plesknutí a celá smečka do jednoho nadskočila.
Jacob se držel za postižené místo na tváři a zmateně zíral na mžourající Bellu.
„Ech, to jsi ty?“ Zeptala se inteligentně a pak zamávala na ostatní.
„Jsem tu asi usnula. Bože, mně je taková zima.“ Zuby se jí rozjektaly. Jacob, ač byl vzteky bez sebe, ji honem objal. Ještě aby mu tak nastydla.
Přitulila se k němu a hned jí bylo líp.
„Už to nedělej! Bál jsem se o tebe.“
„Ale já potkala Carlislea a on říkal, že ostatní jsou na lovu, a tak mi nic nehrozí,“ bránila se honem.
„To jsem ale já nemohl vědět.“
Zvedl ji a chtěl ji odnést, ale vyskočila mu z náruče. Na Bellu dost odvážný manévr.
„Ještě košík.“
Zpoza stromu vytáhla 15ti litrový koš, plný borůvek.
„Udělám lívance.“ Usmála se, jak se okamžitě všechny vlčí obličeje rozzářily.
„Já jsem už chtěla domů, ale nějak jsem to neunesla. A pak jsem si chtěla chvilku odpočinout a...“
Mávla rukou do prostoru, kde ji našli.
Nakonec se ještě vlci poprali, kdo ponese koš a kdo Bellu. S těžkým srdcem ho dala do tlamy Paulovi, který vyhrál nad Jaredem.
„Jestli to oslintáš nebo sežereš, tak si mě nepřej!“
13) Paja (31.08.2011 14:16)
Edward prostě oslňuje a je vždy poblíž
To byl Belle čert dlužnej, takovou smečku nenažranejch dorostenců, co má hlad 24 hodin denně 7 dní v týdnu
Chudák, chodit na borůvky pomalu s krosnou, to by mi mohly být lívance s borůvkama u pr****
Ležící Bella s fialovou pusou a bledou lící mi přišla jak Sněhurka a vlčáci jak trpaslíci co ji střeží, ale před zlou čarodějnicí ji stejně neuhlídali, doufejme, že kluci budou úspěšnější..
Amishko, děkuju, užívám si to
12) Karolka (26.07.2011 14:14)
Ten ibišek mě zabil! V kombinaci s větou: "Budeš nám chybět..."
Pak jsem ale zmrzla. Stačilo pár řádků. Edward prostě vábí... Teda aspoň mě. Na Bellu to zjevně moc nezabírá.
A Maruška nám šla na jaho... teda na borůvky? Seřezat!
11) Twilly (22.07.2011 23:11)
Amiš, já se z tebe zblázním
normálně jsi mi nahnala strach... nejdřív necháš zešílet Éďu, pak necháš Bellu zmodrat (borůvkami a zimou)... hotová šmoulinka
10) HMR (21.07.2011 17:05)
Zatím žádná krev
rty modré od ochutnávání???
A pro příště Bellu upozorni, že na borůvky je lepší kýbl, protože, než ten "košíček" donese Paul domů, potečou.
9) Amisha (21.07.2011 12:18)
Holky děkuju za komentíky. Právě píšu další dílek. Bojím se co mi pak uděláte
8) Bye (21.07.2011 10:23)
Jako Ami, já vím, že toho Jacoba ty umíš. Je to zlatíčko!
Ale tentokrát Ti výjimečně dobře jde i Edward. Myslím, že už jsem se o tom jednou zmiňovala. Kolik prostoru v téhle kapitole dostal? Dvě minuty? Jednu větu? A bylo to... uááááááááááááááááááááááá
Jsem rozhodně team Tvůj Edward. I když bůhví, jaké běsy ho pronásledují. Zatím to vypadá, že s nimi bojuje ze všech sil.
Ty jedna, já se tu klepala o Bellin život a tys z toho udělala takovou parodii
No nic, co bude dál?
7) MisaBells (21.07.2011 01:07)
Já se z tebe picnu, osobo! Ta facka Jacobovi mi vynahradila veškeré příkoří vykonané na MÉM Edwardovi... Jen mu dej! Prskla jsem si na monitor, jak to se mnou trhlo a zubila jsem se tak moc, až mi tonic tekl po bradě... Díky ti za snížení IQ, fakt!
Naprosto jsem si to užila!
5) SarkaS (20.07.2011 20:35)
Takovou jobbovku, chudák Jake
On se div nestrhne aby ji našel a ona mu da takovou ranu za odmenu. Jeste ze si nezlomila ruku
Ale Paul a borůvky? Tomu bych je teda nesvěřila
Krásný díl
4) sfinga (20.07.2011 19:40)
Romanko ty moje milá,
zase jsi mě pobavila.
Jakoubek je k zulíbání,
svoji Bellu vždycky chrání.
Edward posedlý je moc,
oči černé má jako noc.
Vlčí vytí ozývá se,
celým lesem zas a zase.
Upíři jsou varování,
že už Bella není k mání.
Jako Hanetka to neumím, promiň
3) sakraprace (20.07.2011 19:29)
Vida, vida. Jake je tak šikovnej. Takhle pěkně to zařídit u Charlieho.
Ibišek místo zdravotní karty mě dostal.
Pak zlato Emmett. Chudák Edward.
Ovšem Bellin výlet do lesa byla třešnička na výborném dortu.
1) Anna43474 (20.07.2011 19:11)
Bože můj Nejdřív si jen tak... usne
A pak mu ještě vrazí facku
Edward... Edward??? Chystá něco, že jo???
TKSATVO
14) maryblack (15.03.2012 02:34)
MOC POVEDENÝ