Velmi křehké vztahy - 5. kapitola | Stmívání FF

Sekce

Galerie

Breaking Dawn, Part I.
Breaking Dawn, Part II.
Eclipse

Non-twilight tvorba

Nenechte si ujít!

Sponzoři

Naše ikonka

Přidejte se k nám!

Affiliates

Návštěvnost

26.04.2010 [18:00], Ajjinka, ze série Velmi křehké vztahy, komentováno 6×, zobrazeno 2996×

PS: Povídka je psaná převážně nevážně =D

5. kapitola

Cullenovi? Vážně povedená famílie!

Bohužel o sobě ta zatracená převodovka stále dávala vědět. Sem tam se z provizorního, mechem porostlého výfuku vydrala masa černého kouře, doprovázená klasickým prdícím zvukem kategorie B – těžké poškození. Navíc jsme s Edwardem byli moc těžcí. Budeme si muset promluvit o dietě.

Krouhla jsem ostrou zatáčku a pochválila se, že jsem ji tak skvěle ukočírovala. Konečně prskolet zrychlil a mně se na tváři usídlil potěšený úsměv. Užívala jsem si větru, který mě šlehal do tváře a skoro si ani nevšimla sípavého volání svého jména kdesi za mnou.

„Bello!“ křičel bezmocně Edward a já prudce zastavila. Motor hlasitě zasténal a chcípl.

Otočila jsem se a viděla Edwarda s větvičkami ve vlasech. Proboha! Co zase dělal?

Vzala jsem do ruky svého porouchaného miláčka a nasupeně došla k Edwardovi. Změřila jsem si ho pohledem a všimla si jeho prošoupaných džínů v kolenou. Tázavě jsem nadzvedla jedno obočí.

„S tebou už nikdy nejedu! Nikdy! Ničím!“ lamentoval a oprašoval si bordel z ramenou.

„Já tě už nikdy nesvezu. Podívej se, co jsi udělal mému miminku,“ ukázala jsem vedle sebe. Ale když můj pohled následoval mojí ruku, byla tam jen řídítka a zbytek byl rozsypaný na zemi. Padla jsem na kolena a hlavu schovala do dlaní.

„Byl jsi tak mladý,“ skuhrala jsem.

„Bello, kdyby jsi byla na starší,“ začal Edward a laškovně na mě zamrkal. Teda… on si myslel, že to bylo laškovně. „Já jsem teď tak trochu volný,“ usmál se.

„Zato kalhoty máš těsné,“ odpověděla jsem mu. I když, jak jsem nad tím teď přemýšlela… Dělat s ním něco rovnou teď a tady, aby nás jehličí píchalo do zadků, no… není to špatná představa.

„Já si tančím, já si létám, nadzvukovou rychlostí…“ ozvalo se z lesa a přitančila k nám nějaká brunetka. Měla na sobě letní batikované šaty s kytičkami, ve vlasech izolepu místo čelenky a bílý prášek pod nosem. Zřejmě se nadýchala mouky, když pekla.

„Edíčku, čumáčku můj malý,“ hystericky se zasmála a vrhla se k Edwardovi. „Upíříčku, upířatý,“ řekla a sama se svému vtipu zasmála. Nevěděla jsem, že má mouka takové účinky…

„Ma… Mami?“ vysoukal ze sebe Edward přiškrceně. „Co tu děláš?“ teď zněl trochu nabručeně. I já byla naštvaná, když si jen vzpomenu na sebe a Jacoba… a jehličí. Při té vzpomínce mě bodlo u mého bolavého zadku.

Ta divná ženská skočila Edwardovi kolem krku. A asi měla docela těsné sevření, protože Edwardovy oči v tu chvíli vypadaly jako golfové míčky. Jedno vykulené oko se stočilo ke mně, a když jsem si odmyslela popraskané žilky, viděla jsem tam prosbu o pomoc.

„Echm,“ odkašlala jsem si. Žádná reakce.

„Hej ty!“ zamávala jsem rukou před jejím obličejem. Nic se nestalo.

„Haló! Osobo!“ šťouchal jsem jí ukazováčkem do čela. Trochu zvrátila hlavu a od nosu jí spadal poprašek té mouky. No fuj.

„No tak! Ženská bláznivá!“ zakřičela jsem už opravdu nepříčetná. Udělala jsem dva kroky vzad a rozběhla se. Ve vzduchu jsem udělala tři působivé piruetky a aikido kopem jsem tu divnou ženskou odkopla o pár metrů dál.

Edward si mnul krk. Měl na něm vidět hluboké rýhy po nehtech. Když jsem se podívala blíž, měly docela hezký tvar. Možná bych se jí mohla zeptat, kde si je nechává dělat.

Nohu jsem měla stále nataženou dopředu. Ujetina začichala a ustoupila o pár kroků dozadu. ‚No jo, moje uzrálé ponožky,´ usmála jsem se v duchu a děkovala Charliemu, že nenechal opravit naši starou valchu. Ženská znovu začichala a vdechla trochu mouky. Znovu se rozesmála, roztáhla ruce a začala s nimi mávat. Vběhla do lesa a ztratila se mezi stromy.

„Jsem duhová víla…“ ozývalo se za ní. Opravdu vypadala trochu duhově.

„Máš khůl máti,“ otočila jsem se na bejka.

„A to jsi ještě neviděla tátu,“ zasmál se a z koutku mu ukápla slina. Píchlo mě u srdce… Tohle vždycky dělal Jacob, akorát v jeho vlčí podobě. Jak se mi po něm stýskalo. Chybělo mi vykrádání La Pushských hrobů, milování v jehličí nebo česání EMO patek. Dokonce mi chybělo i vybírání blech z jeho huňatého kožichu. Říkala jsem mu, ať se ostříhá, ale on měl rád přírodní porost… A to všude.

„Co teď budeme dělat?“ vytrhl mě z mého fantazírování hlas vedle mě.

Podívala jsem se na hromádku, která zbyla z mého broučka a povzdechla si. Tohle už asi vážně nerozlítá.

„Musíme pěšky,“ konstatovala jsem a podívala se na vozovku před námi. Nikde nic, jen les. Proč musí bydlet zrovna v takové pr… takovém pralese? Asi si všiml mého pohledu, protože se najednou objevil přede mnou a přiblble se usmíval.

„Znám zkratku lesem,“ řekl lišácky a hlavou škubl doleva. Vyjeveně jsem na něj zírala a on protočil oči v sloup. Znovu škubl hlavou doleva. Má snad tiky? Zaúpěl a znova škub. Začínala jsem mít o něj strach, protože se začal i nějak divně tvářit.

„Ty, Ede, není ti něco?“

„Bože, ženská!“ Položil mi ruku na záda a otočil mě směrem k lesu. „Prostě půjdeme tudy!“

„Tos mohl říct rovnou! Nemáme čas na tvoje pošahaný hádanky!“

Vydali jsme se cestou, kterou ukazoval Edwardův tik. Všude dokola byly vysázeny fialky a lemovaly cestu až někde na vrcholky hory.

„Když se dívám na sebe, tak se musím pochválit. Nevypadám já věru zle, zkrátka chlapec, jak má být…“ ozvalo se vedle mě. Ach bože, to pochytil po té pošahané ženské. Bůh se mnou a Jacob pode mnou. Jestli se z toho vymotám živá, tak si vyperu všechny svoje ponožky. Ušklíbla jsem se nad tou představou a snažila se ignorovat Edwardův falešný ‚zpěv´.

„Hele,“ otočil se na mě. „nechceš se mnou jezdit?“ zeptal se.

„Jezdit?“ podivila jsem se. Myslím, že až dojdeme k jeho domu, bude to ústav pro mentálně choré.

„Máš jednadvacáté století, teď už se neříká ‚chodit´, to je nemoderní,“ zasmál se a odraz od jeho chrupu mi vypálil díru do mikiny.

„Víš, ne že by si s tebou nechtěla vrz… vrhat kuličky, ale já už s někým chodím,“ řekla jsem a snažila jsem se na něj nepodívat. Co kdyby se odraz přesunul někde k mému obličeji?

Povzdychl si a jeho dech mi zježil všechny chlupy na těle – opravdu všechny.

Když jsme konečně došli k jeho domovu, podivila jsem se. Přede mnou stálo opravdu nádherné… iglú.

Zůstala jsem zaraženě stát a nejdřív si ani nevšimla, že mě Edward o pár kroků předešel. Došel až k té hroudě ledu a u provizorních dveří stiskl tlačítko. Z iglú se najednou ozvala melodie z Pretty Woman.

Bylo slyšet zdmi tlumené zanadávání a pak se přední kostka ledu s rámusem odsunula. Z otvoru vykoukla chlupatá hlava. Byl to muž. S dalšími nadávkami se namáhavě postavil. Na hlavě měl naraženou čepici z mývala, jehož chundelatý ocásek mu visel podél ucha. Na nohou měl chlupaté myší bačkůrky a podivně roztrhaná kožená kaťata. Přes to vše měl přes sebe přehozený šát, nebo spíše deku. Udiveně se na mě podíval. Potom však střelil pohledem na Edwarda a jeho oči najednou metaly blesky.

Zdálo se mi to nebo vážně zavrčel? „Kolikrát ti to mám říkat?“ lamentoval a rozhazoval při tom rukama. Edward se na místě přikrčil.

„Kolikrát ti mám říkat, aby sis bral klíče?!“

„Promiňte, ó velký, promiňte,“ dušoval se Edward a začal se tomu ala indiánskému vybledlínovi klanět.

Okýnkem mu prostrčil motorovou pilu a kvádr dal zpátky na své místo.

„Na co to je?“ zeptala jsem se.

„To jsou klíče,“ odpověděl, jako bych byla úplně blbá. Já za to nemůžu, že žijeme jen ve vojenském bunkru. Jediné, co mě čeká u vchodu do domu, je nástražná mina. To abych se procvičila v jejím odstraňování.

Edward nastartoval pilu a vyřezal nám dveře. Musím říct, že se mu povedly. Takhle křivé je snad ještě nikdo neměl.

„Tohle je můj dům, Bello,“ usmál se a rozhlédl se kolem. Všude byly vysekané ledové sochy – Bláznivá ženská čichající k mouce, bulimička objímající záchodovou mísu, dealer jak čte Čtyřlístek, emocák honící mouchu. Moment, dealer čte Čtyřlístek? Ten chlap nebude zas tak vymazaný, jak jsem si myslela.

Potom tady byla ještě vědma sbírajíc kytičky, zarostlý chlap se sekáčkem v ruce a bejk s jeho dokonalým chrupem. Prostě rodinná idylka.

Ree ♥ Ajjinka