25.04.2010 [20:00], Ree, ze série Velmi křehké vztahy, komentováno 5×, zobrazeno 3028×

Povídka je psaná převážně nevážně :D

4. kapitola

Nymfomanka Jess

Naštěstí mě dříve, než jsem stihla dopadnout na tvrdou, poflusanou dlažbu, zachytily silné, ale dočista ledové ruce. Polekaně jsem s sebou škubla, až mi křuplo za krkem, který jsem měla už od rána přeležený. Zatracený Mike, problesklo mi hlavou, ještě se kvůli němu zabiju.

Ani nevím jak, najednou jsem stála na nohou, ty studené ruce mě však stále nepouštěli. Vzhlédla jsem a uviděla...

Toho kluka, co jede na steroidech... jak že se jmenuje? Jasně, je to brácha Alice! Emmett... Přejela jsem ho zkoumavým pohledem, pod jeho růžovým tílkem se rýsovaly vypracované svaly, div jeho švy nepraskly. Paže měl silné a žíly mu z nich nechutně vystupovaly... Pobaveně se na mě culil a ukazoval tak svých všech 6 zubů, dokonale čistých.

„Šeš v pohodě?" zašišlal a pustil mě. Čuměla jsem na něj jak péro z gauče a jen jsem přikývla.

„Letělaš teda šlušně, holjka" smál se. Bože, proč mluví jak teplouš?! Aha, asi kvůli těm zubům. Stále jsem na něho zírala, ale to jsem neměla dělat. Během chvíle k němu napochodovala ta peroxidová anorektička Rosalie. Zavěsila se mu za rameno a sjela mě pohoršeným pohledem.

„Co tak vejráš?!" vyjela na mě. Otřepala jsem si ruce a mastnota z Mikových vlasů z nich skapala přímo na Rosaliiny kanady.

„Ach…ach bože!“ vykřikla a málem omdlela. Okamžitě se vytrhla z Emmettova sevření a utíkala na dívčí záchodky.

„Šeš doblá,“ zasmál se Emmett. „Mám plo tebe skvěloooou nabídku.“ Tak to by mě zajímalo, co chce. Vzal si mě bokem a otevřel svůj kufr.

„Mám tady pál plášečků. Budeš mít švaly jako jáááááá,“ zasmál se a poslední slovo protáhnul. Než jsem stihla odpovědět, naklusala k němu ta bulimička.

„Jdeme, méďo!“ zvolala a i s Emmettem odkráčela pryč. Dívala jsem se za nimi, než mi výhled zastínily rovnátka.

„Co chceš?“ zeptala jsem se znechuceně a podívala se na Mika a za ním uviděla Jessicu s Edou. V ten samý moment mi došlo, jakou hru hraju.

„Tak kde jsme to skončili?“ usmála jsem se a vrhla se mu kolem krku. Pozorovala jsem, jak bude reagovat Edward, ale bohužel kolem nás prošel bez povšimnutí. Rychle jsem se od Mika odtrhla.

„Ty máš žvýkačku?“ zeptala jsem se.

„Ne, rýmu,“ odpověděl okamžitě.

V tu chvíli se mi zvedl kufr a ranní porce plesnivého sýru byla na Mikově bundě. Ani jsem se mu neomluvila a utekla na dívčí záchody, nehorázně to tam smrdělo. To se nejspíš Rosalie při čistění bot rovnou vyprázdnila.

Došla jsem k umyvadlu, kterému chyběl jeden kohoutek, a pustila vodu. Tekla lehce rezavá voda, protože ve Forks probíhala oprava kanalizace. Opláchla jsem si obličej a podívala se do zrcadla.

„Uáááá!!“ zařvala jsem, když jsem viděla odraz v zrcadle. Hned jsem se však uklidila, protože černý flek byl přímo na skle a ne na mé bradě, jak to zpočátku vypadalo.

Ten šílenej smrad už se tam nedal vydržet a tak jsem vypochodovala ven. Na chodbách byla už skoro prázdno a tak jsem se rozeběhla do tělocvičny, kde jsem právě měla hodinu.

V šatně jsem se převlékla do hoperských tepláků a volného trička. Nasadila jsem si kšilt na hlavu a vytáhla pevné botasky. Cítila jsem se pohodlně a tak jsem vyrazila vstříc hodině.

Dnes byl na programu hod medicinbalem… Edward s Jessicou si zabrali velkou žíněnku a muckali se. Bylo to vážně nechutné. Zanedlouho jsem přišla na řadu já. Vzala jsem si balon, který vážil snad tunu – možná si vážně od Emmetta koupím nějaký plášeček, a připravila se k hodu. Ještě před tím, než jsem medicinbal stihla hodit, ozvalo se ze žíněnky chichotání. Jessica už mi lezla na nervy, a tak není divu, že jsem medicinbal odhodila na Jessicu. Ozval se jekot a potom hlasitý smích celé třídy.

„Bello, jak jsi mohla?“ ozval se Edwardův hlas.

„Takhle,“ řekla jsem a hodila jeden medicinbal i po něm.

„Auuuuuu,“ zakvičel a vyběhl pryč z tělocvičny. Jess se posadila na žíněnku a rozhlédla se kolem. Do jejího zorného pole právě vstoupil Tyler, velmi opálený spolužák s úžasným Broukem a dredama na hlavě. Jessica po něm hmátla, stáhla ho k sobě na žíněnku a začala ho ocucávat – nechutné! A právě v tu chvíli vešel Edward zpátky do tělocvičny.

Stál ve dveřích jako opařený. Tupě zíral směrem k žíněnce. Celá tělocvična, kromě muckajícího se páru, ho sledovala.

Bylo na něm vidět, že se každou chvíli rozbrečí. Oči měl vlhké, nakonec se otočil a se zvykly utekl pryč.

Zůstala jsem stát a nevím proč, ale zmocnila se mě škodolibá nálada. Dobře mu tak, co si myslel, že mu bude Jess věrná?

Na druhou stranu mi ho bylo děsně líto, představila jsem si jeho sexy zadek a zasnila se. Hm… Rozeběhla jsem se za ním.

„Edwarde?“ zavolala jsem, jakmile jsem vyběhla z tělocvičny. Rozhlídla jsem se kolem a pak ho uviděla. Seděl na dětské houpačce, hned na hřišti naproti škole. Ruce měl v dlaních a zjevně plakal.

Došla jsem k němu a povzbudivě mu stiskla rameno. Musela jsem se trochu sehnout, protože houpačka byla zhruba metr a půl vysoká.

„Edwarde? Seš  OK?“ zeptala jsem se. Nereagoval.

„Hej vole,“ řekla jsem víc nahlas a šťouchla do něj. Nic, žádná odezva. „Teda! Bejku!“ opravila jsem se, jakoby si teprve teď uvědomil, že k němu mluvím, se vzpamatoval.

„Ne, ne, já to neukradl,“ začal a přikrčil se.

Co to mele?

„Ach, to jsi ty, Svině?“ uklidnil se a dál zabořil hlavu do rukou.

„Vyplakej se mi na ramínko,“ řekla jsem soucitně a on se mi vrhnul kolem krku. Cítila jsem, jak mi vlhne tričko, zřejmě brečí. Po chvíli se odtrhnul a já zjistila, že to, co zamočilo tričko, nebyly slzy, bohužel. Nechutně jsem se na to povídala a zvedal se mi žaludek. Lehla jsem si na trávu a rameno si o ni otírala. Edward se na mě zděšeně podíval a potom si lehnul na mě. Co to k sakru dělá?

„Slez ze mě!“ zařvala jsem.

„Já myslel, že to chceš,“ zesmutnil a dal se znovu do pláče. S ním bude ještě práce.

„Edwarde,“ řekla jsem něžně a pohladila ho po vlasech. Měl je celé ztvrdlé – to z toho laku a gelu. „Pojď, odvezu tě domů, jo?“

Podíval se na mě s ubrečenýma očima a přikývl. „Ty… ty máš auto?“ zeptal se a já se zamyslela.

„Vlastně ne,“ odpověděla jsem nakonec a usmála se. Jeho výraz byl nechápavý, trochu i vyděšený. „Ale mám tohle,“ zajásala jsem a vrhla se na parkoviště ke svému izolepou slepenému prskoletu.

Přitáhla jsem ho k němu a mezitím se ho snažila nakopnout. Po mé menší nehodě mu odešla převodovka a tak startovní už nebylo to, co dříve… Naštěstí mi Budha přál a prskolet na několikátý pokus naskočil.

Nasedla jsem na něj, nasadila si kosmickou helmu a kývla směrem k Edwardovi. Ten si mě podezřívavě prohlížel, ale pak rychlým skokem naskočil za mě a pak zakvílel.

Uh, chlapi, bůhví jestli teď bude moct mít děti. Šlápla jsem na plyn a rychle se vzdalovala, s Edwardem přitisknutým pevně na mě,  od té šílené školy.

Ajjinka ♥ Ree

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

5)  ireen (04.04.2012 11:36)

uplakanej Edík!!!!!!!!!!§

4)  Twilly (15.12.2011 16:34)

3)  eMuska (25.04.2011 10:40)

Ach joooooo Umretá odpadnutá sa smejem boľavo...

2)  SarkaS (21.10.2010 10:23)

tak ten konec byl skvělý,a le ta žvýkačka, ehh to bylo hodne hnusny

1)  AliceBrandon (06.05.2010 20:40)

Tfůůůj, žvýkačka!
Emmettovy plááášečky, taky dobrý!
A věta: Já myslel, že to chceš, bombová!
A pločkap náš chlapečet kšičel, když hópnul na prcka? Já myslela podle toho zpěvu, že už není proč křičet...

1