13.11.2010 [17:15], Linfe, ze série Ugly, komentováno 29×, zobrazeno 6391×

Tak jo, už si moc lidí stěžovalo, že jim ten kocour chybí. A garantuju vám, že teď se s těch koček všichni zblázníme.

Užijte si to. Linfe a Sfinga

19. kapitola

Po tom fiasku jsem se sebral a šel domů. Cestou jsem přemejšlel, jak tohle vyžehlím, ale upřímně, neměl jsem s tím zkušenosti. Tohle bude chtít někoho povolanějšího. Někoho, kdo pořád něco žehlí.

No jasně. Nějakoho jako… Emmetta!

Ten kluk byl jako chodící katastrofa. Za tu dobu, co jsem byl u upírů, toho stihnul zpackat už tolik, že by z toho mohla být kniha.

Nejdřív zapomněl na výročí první svatby, za měsíc na to na výročí druhý svatby a dál jsem to přestal počítat. Občas jí zničil nějaký oblíbený oblečení nebo sežral večeři.

„U medvídků neznám manželku,“ byla jeho oblíbená věta. Jenže za ní následovalo prásknutí dveřma a jeho pomalej výstup do schodů se svěšenýma ramena. Pak se vám vždycky ozývaly takový podivný rány a druhej den jim přivezli novou postel. Občas sem nakouknul do pokoje, ale ten byl kupodivu celej.

Jednou se tam budu muset schovat a přijít na to, jak se udobřujou, pomyslel jsem si.

Mezi dveřma jsem si uvědomil, že jestli si chci promluvit s Emmettem, budu k tomu nutně potřebovat Edwarda. No, ono to vlastně nebude až tak od věci. Edward je taky pěknej průserář. Navíc je to i žárlivec, tak snad bude vědět, co s tím.

Edwarde, zavoval jsem na něj. Potřebuju tlumočníka.

„Cože?!“ ozvalo se kdesi shora.

Potřebuju pomoct. Musím hodit řeč s Emmettem, tak kdybys byl tak laskav.

Objevil se na schodech a zapínal si košili. Vrčel na mě.

„Jestli si myslíš, že ti budu dělat poskoka, tak to se pleteš.“

Wow, cos tam sakra dělal?

„Do toho ti, kocoure, vůbec nic není.“

Jenže pak se na schodech objevila Bella jenom v županu. Jo ahá, ups. Sorry. Vy jste jako to… no… taky kočkovali?

Edward už se k tomu dál nevyjadřoval. „Tak co potřebuješ,“ vyšteknul. Šlo mu to líp než Jacobovi.

Šel jsem se podívat, jestli nemám něco v misce a cestou jsem mu přehrál všechno od… no od tý inkriminovaný chvíle. Víte co myslím, že jo?

Vykouknul jsem z kuchyně a Edward seděl na schodech. Nevěřícně kroutil hlavou.

„Ugly, ty si vůl,“ pronesl na konec.

Jsem kocour. Příště dávej ve škole při biologii větší pozor.

„Myslel jsem to tak, že si to zpackal.“

Tak to vím i bez tebe. Proto potřebuju pomoct, Emmett taky vždycky něco zkazí. Mohl by vědět, co s tím, prosil jsem ho.

„Nejsem si úplně jistej, jestli Emmett je ten pravej,“ začal Edward.

Hele tohle nech na mě, jo? Tak pomůžeš mi.

Zvedl se ze schodů a povzdechl si: „Tohohle budeme litovat. Oba.“

A tak začala akce Usmíření. No ona vlastně začala Emmettovým výbuchem smíchu. Když se konečně po deseti minutách uklidnil, začal přemýšlet. Bylo jasný, že přemýšlí, protože takovýhle obličeje jsem ho ještě nikdy neviděl dělat a navíc vypadal, že ho to děsně bolí.

„Hm,“ mnul si bradu, „mám pocit, že tady moje osvědčený finty jako diamantovej náhrdelník nebo nový auto asi k ničemu nebudou.“

„To by jeden neřekl, když je to kočka, Emmette,“ nevydržel to Edward a vyprsknul.

„Možná bych zkusil nějakou myš, ne? Nech to tak den dva uležet a pak jí přines myš na usmířenou. Otázkou je, jestli mrtvou nebo živou.“

Emmett dál přemýšlel a slova se ujal Edward.

„No je jasný, že dneska už asi nemá cenu nic podnikat, v tom má Emmett pravdu. Ale zítra bys měl za ní zajít a zkusit se jí omluvit. Když sebou vezmeš nějakej… hm… dárek, mohlo by to pomoct.“

Tak jo, souhlasil sem. Šel jsem se uklidit z dohledu. Čím víc jsem o tom přemýšlel, tím víc se mi svíral žaludek. A tím víc mi Katie chyběla.

Následující tři týdny byly jako noční můra. Ta ženská je paličatá, to by jeden nevěřil. Nejdřív jsem to zkusil jenom s omluvou. Hnala mě od jejich baráku takovým fofrem, že sem to ještě neviděl. Rozzuřená čistokrevná kočka to je teda věc. Pak jsem vyzkoušel tu omluvu a myš. Vypadala, že se jí celkem líbí, když si s ní tak po zahradě hrála. Jenomže pak si jí omylem zabila, zafňukala a zase zmizela v ordinaci bez jedinýho slova.

Chodil jsem za ní každej den. Někdy na mě prskala, jindy se mnou nemluvila a jenom seděla naproti mně. Nejhorší to bylo, když brečela. Vidět ženskou natož kočku brečet to teda zamává s každým a pořádně. Pak se zas naprosto nepochopitelně začala lísat. A jednou dokonce došlo i na tamto. Myslel jsem si, že už je to konečně v suchu. Chyba, hnedka po tom mě zase hnala za plot.

Byl jsem z jejích nálad totálně mimo. Ani Edward s Emmettem už si nevěděli rady. Jednou večer, když jsme si zase všichni lámali hlavy, co s tím, to Emmett rozseknul.

„Tady už vážně nepomůže nic jinýho než diamanty. Měli bysme poslat Alici na nákup a ty se jí pokus nějak dostat sem k nám.“

Naprosto bezradnej jsem přistoupil i na tenhle nápad. Zkusit se má všechno. Bylo to přesně tři týdny od naší hádky.

Druhej den přivezla odpoledne Alice z města můj dárek pro Katie. Červenej obojek s diamantovým srdíčkem. Vážně pěknej.

„Jestli někdo zjistí, že ta kočka nosí na obojku diamant za třista tisíc, skončí tak akorát na pekáči,“ konstatoval Jacob, který se právě v tu dobu vynořil z ledničky.

Cože!!!! Hlas mi poskočil o oktávu výš.

„Klid, Ugly, nic si z toho nedělej. Jenom žárlí,“ uklidňovala mě Rose.

V sobotu ráno jsem se vydal pro Katie. Byl jsem pěkně nervózní. Vůbec jsem netušil, jak jí donutím jít se mnou k nám domů. Naštěstí to vypadalo, že nade mnou stáli všichni kočičí bohové, protože měla jednu ze svých lepších nálad. Vypadalo to, že jí zajímá, co pro ni mám.

Cestou k nám jsme oba mlčeli. Já už neměl nic, co bych jí mohl říct. Všechno už jsem jí to zopakoval nejmíň tisíckrát. A ona se zase evidentně nechtěla bavit se mnou. Pomyslel jsem si, že kdybych tenkrát věděl, jaký je to peklo tenhle ten rodinnej život, možná bych se na to vykašlal.

Jenže pak jsem otočil hlavou a kouknul na ní a bylo jasno. Ne, nevykašlal.

V obýváku byl klid. Domluvili jsme se, že ostatní zůstanou zalezlí, až dokud nebude jasný, jak to dopadlo. Obojek ležel na sametovém polštářku na pohovce.

Zůstali jsme zatím dole tak, aby na něj nemohla vidět.

Víš, Katie, začal jsem. Lezlo to ze mě jako z chlupatý deky.

Vážně jsem se choval jako blbec, ale já to tak nechtěl. Nemyslel jsem to zle. Jenomže, víš, já nikdy neměl žádnou kočku. Vlastně jsem ti jenom chtěl říct, jak si úžasná a krásná a že mi s tebou je dobře.

Zvoral jsem to, já vím. Něco pro tebe mám. Vlastně to koupila Alice a nasadit ti to asi taky bude muset někdo jinej, ale myslel jsem, že by ti to udělalo radost a konečně bys mi mohla odpustit.

Vyskočil jsem na gauč a otřel se o ten polštářek. Katie vyskočila za mnou a zůstala zírat na ten obojek.

Co je?! Nelíbí se ti? No, možná by ho mohla Alice ještě vyměnit? Byl jsem vyděšenej, zas tam jenom tak seděla a nic.

Neee, zaúpěla. Je krásnej. Líbí se mi. A pak začala zase brečet. Stál jsem tam jak solnej sloup.

Taky… taky… tě… miluju, víš. A už zase brečíííííííím.

Najednou se ze shora ozval Emmettův řev. „Jo, já věděl, že diamanty zabíraj na každou ženskou.“

Pak už se jenom hnal k nám dolů a ostatní za ním. Jenže kousek před gaučem se prudce zastavil.

„Co je to tady za kravál? Zní to, jako když někdo rachtá s krabičkou plnou lentilek.“ Ostatní se taky začali rozhlížet a něco si mumlali.

Emmett došel ke Katie, zvednul si ji o obličeji a položil jí ucho na břicho.

Hej, ty blbečku, co to děláš? Ta je moje!!! Řval jsem na něj.

„No to mě poser,“ vydechnul a v tu stejnou chvíli na něj Katie hodila celej svůj oběd.

Bella rychle přiskočila a vzala si Katie, protože Emmett se zrovna zuřivě snažil vyčistit si košili, až zvrhnul vázu ze stolu.

Taky jí přitiskla ucho na břicho a pak se začala smát. Otočila se na Carlisla a povídá: „Máš nahoře ultrazvuk?“ Ten jenom přikývnul a než jsem se nadál, odnesl ji někam pryč.

Řekne mi tu konečně někdo, co se děje? Podíval jsem se na Edwarda. Ten jenom mávnul rukou směrem k ostatním a skácel se do křesla.

„No, Ugly, vypadá to, že bude mít koťátka,“ řekla sladce Rose.

Ko…co? A kde by se tam jako vzali? Jen co jsem to plácnul, tak mi to došlo. Vždyť doktorka jí ten prášek musela objednat a ona ho dostala až tři dny po tý jejich návštěvě. Ups.

„Jo, ups,“ řekl Edward. „No, alespoň už nebudu jedinej, komu se to napoprvé trochu nepovedlo.“

„Tati?“ ozvala se vzadu Nessie. „Jaks to myslel?“

Vypadalo to, že má Edward na večer o zábavu postaráno. Mě už tuhle historku jednou vyprávěl Emmett.

To už usměvavý Carlisle scházel z patra i s Katie. Podrbal mě na hlavě a pak se otočil k ostatní a slavnostně řekl: „Je jich tam šest.“

Šest koťátek. Šest. Já budu táta šesti dětí?

Vždyť Edwardovi se nepovedlo jenom jedno!

A pak jsem sebou seknul.

Povíky od Linfe

Povídky od Sfingy

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

«   1 2

9)  Kamikadze (13.11.2010 19:28)

kocour s sebou švihnul

8)  semiska (13.11.2010 18:55)

Teda Lin, právě si mě rozsekala smíchy Nápady na žehlení k nezaplacení. KOukám, i kočky mají své těhotenské výkyvy nálad. Ale nejvíc mě dostalo tohle:
Jo, ups,“ řekl Edward. „No, alespoň už nebudu jedinej, komu se to napoprvé trochu nepovedlo.“

„Tati?“ ozvala se vzadu Nessie. „Jaks to myslel?“
Snad Uglyho vzkřísí a on bude pyšný otec šesti koťátek.
Opravdu mistrovské dílo.

7)  sakraprace (13.11.2010 18:44)

Emmettovi nápady Krabička lentilek A z Uglyho bude otec šesterčat
Luxusní díl

6)  sfinga (13.11.2010 18:21)

Linfe, Týnko, Týnečko, tohle je absolutně nej nej nej kapitola Uglyho!
Jsi prostě mistryně humorných situací
Vytrhnout Edwarda od... kočkování
Nechat si radit od Emmetta
Ale co mě nejvíc dostalo - rachtá tu krabička lentilek
A Edwardovi se nepovedlo jen jedno, že? Nebo spíš povedlo?

Tobě se rozhodně Ugly povedl, bravo

5)  Hanetka (13.11.2010 18:16)

Pro pána krále ušatýho! Šest koček a všechny po Uglym praštěný! No, to se mají Cullenovi na co těšit. Už teď mi je jich líto.

1)  Michangela (13.11.2010 17:47)

«   1 2