15.08.2010 [19:34], Linfe, ze série Ugly, komentováno 31×, zobrazeno 6515×

I kocouři mají své sny. A jak to dopadne, když jeden spí moc tvrdě a probudí se až když je barák prázdnej? Skoro. Pak je tu taky jeden nezdařenej koláč a osobní prohlídka.

8. kapitola

Zdál se mi krásný sen. Nejdřív jsem se toulal jako obyčejně někde po světě a prohlížel si pěkný kočky, ale pak jsem se z čista jasna najednou objevil na plovoucím obláčku. Trošku jsem měl pocit, jako kdybych se houpal na nafukovací matraci, jenže tenhle mráček jsem si nahrnul pěkně pod hlavu, aby se mi pohodlně leželo. Trochu zmateně jsem koukal kolem a viděl jsem jenom modrou oblohu a spoustu dalších obláčků. Najednou odněkud ze spodu přilítlo spoustu barevných balónků.

Jůůů, červený, modrý a hele, tenhle dokonce vypadá jako klaun.

Jeden zabloudil až ke mně, tak jsem z rozmaru vytáhl drápek a … prásk.

Haha.

Chvíli jsem se bavil ničením balónků, ale pak mě to přestalo bavit. Najednou, zrovna jsem pomyslel na drbání, se uprostřed mého mráčku objevila štíhlá dámská ručka a začala mě jemně drbat na bříšku.

Celej sem se našponoval a nechal se pěkně opečovávat. Takovýhle sny, to bych si dokázal představit častěji.

Ručka mě drbala i na zádech a za ušima. Začal jsem přesně podle předpokladu vrnět. Nevím, jak dlouho to trvalo, ale já jsem si to náramně užíval. Najednou do mě ta ručka ale začala tak divně šťouchat.

Hele, zlatíčko, tohle jsme si nedomluvili, jo?

„Teda, Ugly, já tě nechápu. Vrníš tady ze spaní jako motorová sekačka, ale nevzbudila by tě ani armáda čoklů za barákem“, povídá ta ruka.

Odkdy umí ruce mluvit?

Něco tady nehrálo. Otevřel jsem jedno oko a konečně mi docvaklo, že se mi to asi jenom zdálo. Teda jenom něco. Ta ruka mně fakt drbala, ale patřila Rose. Pootočil jsem hlavu, abych na ní dobře viděl a …

Páááni. Teda to je výhled jak na Himaláje.

Už jsem pochopil, proč se mi zdálo, že se houpu na obláčku. Ležel jsem rozcapenej Rose na břiše a hlavu jsem měl položenou mezi jejíma balónkama!

Ups, ještě že se kočky nemůžou červenat. Vybavilo se mi, o čem se mi zdálo.

Sakra, že já jsem jí ze spaní otlapkával?

Rose ale nevypadala naštvaně. Usmívala se na mě.

„Víš, Edward, mi všechno pověděl. Tak jsem jenom chtěla, abys věděl, že se na tebe nezlobím. Ten dárek byl sice trochu… no… překvapení, ale myslel si to dobře. Jenom to už příště nedělej, jo? Nemám ráda myši.“

„Raději se přijď nechat podrbat a poznáš,“ dodala ještě.

„Ale stejně nás máš už dokonale pod palcem, ty jedna malá potvůrko. Na tebe se prostě nejde zlobit,“ a znova mě podrbala pod bradou.

Tak to jóóó. Jsem v nebi.

No, to nebe netrvalo moc dlouho. Otevřely se dveře a do pokoje nakouknul Emmett. Nahodil výraz ztraceného štěněte a povídá.

„Rosinko, mazlíš se s tím kocourem už půl noci a za chvíli jdeme do práce. Já chci taky chvilků“

Rozzářila se jako sluníčko.

Ok, chápu. Myslím, že je čas, abych šel konečně vyzkoušet některý z těch nových pelíšků.

Jen, co jsem prošel dveřma, někdo je za mnou s prásknutím zabouchnul.

Došel jsem zpátky k Nessie do pokoje, ale ta ležela natažená naštorc přes celou postýlku. Tak jsem si vážně zalezl do pelechu a hodlal dospat to nečekané probuzení.

***

Probudil jsem se dorůžova vyspinkanej. Chvilku jsem se ještě povaloval, ale pak jsem s nadšením seskočil z kocouřího hrádku dolů na zem. Jenže koukám a Nessie nikde, poslouchám a v domě nebývalý klid. Kouknul jsem na chodbu a nikde nikdo. A to jsem pečlivě zkontroloval každé dveře.

Najednou jsem uslyšel zezdola nějaký cinkot. Zavrtěl jsem ocáskem a hnal se dolů se schodů. Sice jsem to na posledním trochu nezvládnul, ale vybral jsem to. Přihnal jsem se do kuchyně a i v tý rychlosti jsem poznal, že tam stojí někdo cizí. Chtěl jsem na fleku zabrzdit a zařadit zpátečku, ale trochu jsem se přepočítal. Zastavil jsem až o nohy nějaký další krásný paní.

Zatracený dlaždičky. Mrchy jedny klouzavý.

Paní se ke mně sehnula a koukala na mě. Uvědomil jsem si, že měla zlatý oči, jako všichni tady.

Tak jo, to nebude tak zlý. Třeba mi dá i něco k snídani.

Pohladila mě pěkně od hlavy až k ocasu tak, jak to mám rád a nakonec povídá.

„Tak ty budeš Ugly, viď? Edward mi o tobě povídal. No vlastně mi dal přesný instrukce. Prý ti mám dát nejdřív najíst, jinak budeš celý den protivný.“

„Jak může být tak krásný kocourek jako ty protivný? Určitě se musel splést a mluvil o někom jiném.“

Chceš to vidět?

K mému štěstí, ale vážně sáhla do ledničky a vytáhla misku s papáníčkem. Vrhnul jsem se na to jako hladový vlk.

Když jsem to všechno spořádal, olízal si fousky a pořádně se upravil po tom nočním dobrodružství, všimnul jsem si, že ta milá paní stojí u kuchyňský linky a něco tam vyrábí.

Vyskočil jsem nahoru a sednul si pěkně na roh, abych měl lepší výhled. Nejdřív se na mě trošku zamračila, ale pak pokrčila rameny a povzdychla si.

„No, když už můžeme mít všude psí chlupy, tak proč ne i kočičí.“

Co to mají všichni pořád s tím psem? Nebo že by indiánovi padaly vlasy?

Vypadalo to, že připravuje nějaký koláč. Vytáhla z lednice smetanu s tvarohem a rozmíchala je s cukříkem.

Mňamky.

Pomazala s tím to v tý formě a špinavou mističku odložila vedle sebe.

Takový plejtvání.

Nenápadně jsem se začal sunout blíž. Když už jsem byl dost blízko, pacičkou jsem si přitáhnul mističku a vrhnul se na tu dobrotu. Strčil jsem tam celou hlavu a chvilku nebylo slyšet nic než moje mlaskání.

Konzervy jsou fajn, ale sladký je sladký.

Strašně brzo už tam nic nebylo. Vyndal jsem hlavu a v tu chvíli se ta paní začala smát.

Proč se mi každej hned smějě? Ach jo.

„Ugly ty máš tu smetanu doslova až ušima.“

Vážně? No jo, hurááá ještě zbylo.

Bleskově jsem se olízal a naposledy si pochutnal.

Paní pokračovala ve výrobě koláče, jenomže už se to nevyvíjelo tím správným směrem. Snažil jsem se jí poradit, ale nedala si říct. Začala tam cpát, nějaký ovoce a nakonec to polila něčím červeným, co smrdělo hůř než tejden starý spodky.

Fůůj. Blééé. No mělas na to dát raději sardinky nebo šunku. Takhle si to celý zkazila.

Strčila to do lednice a začala připravovat nějaký masíčko.

No, to už je lepší.

Občas mi přihodila nějaký malý kousek.

Tebe budu mít, paní, taky moc rád.

Nakonec to zase celý zazdila tím, že to dala do trouby. Smutně jsem se na ten pekáček šel podívat. Bylo to trošku vysoko, tak jsem se natáhl a packama se opřel o to sklo.

Aaaaau.

Mňáááááuf.

Pááálí.

Rychle mě popadla do náruče a chytila mi tlapky do dlaní.

Ááách. To chladí.

„Carisle, Carlisle,“ volala.

A to je zase co?

V kuchyni se najednou zhmotnil pán. Byl vysoký, měl upravené blonďaté vlasy a autorita z něj jenom čišela.

Ta paní mě strkala k němu do rukou.

Ne, já nechci, začal jsem prskat.

„Pšt, pšt,“ uklidňovala mě.

„Manžel se ti jenom podívá na to bebí.“

Hele, tak oni to budou asi ti dva, co byli na těch líbánkách. Babička s dědou.

Odnesl mě kamsi nahoru, do dveří, které pro mě byly zatím vždycky zavřené. Uvnitř byla spoustu knih, ale taky stolek a skříň se spoustou lékařského vybavení. Pán se na chvíli zamyslel a pak vytáhl nějakou mastičku a namazal mi s ní tlapky.

Byla to docela úleva, to musím uznat.

Rád bych už šel pryč, ale ten pán mě začal tak všelijak ochmatávat.

„No, když už tě tu mám, alespoň se kouknu, jestli jsi zdravý.“

Prohrabával se mi kožíškem, šťoural se v uších a strčil mi dokonce i prst do tlamy.

No fuj.

Myslel jsem, že už to mám za sebou, ale to nejhorší mělo teprve přijít. Popadnul mě za ocásek a koukal mi…

Ježíši, copak tohle se dělá? Koukat někomu do zadku?

Proboha on si bere gumovou rukavici!!!

Chtěl jsem vzít dráhu, ale držel mě za ocas fakticky pevně a všechny čtyři nohy se mi na tom stole rozjely.

To je snad ještě horší než koupání.

Naštěstí nakonec neudělal to, co jsem si myslel, ale otočil mě na záda a zkoumal mě zespodu.

Prosím, prosím ať už to skončí, naříkal jsem.

A sakra!

Hele kámo, to jsou moje kuličky. Nemáš snad svoje?

Najednou byl konec. Ale tyhle vzpomínky mi z paměti nikdy nezmizí. Tak strašně jsem se styděl.

„No vypadá to jenom na zubní kámen, ale stejně řeknu někomu, aby tě zítra vzali k veterináři. Nějaký vitamíny na ten vypelichanej kožich by se asi hodily.“

Veterinář?!

U toho řezníka jsem byl jenom jednou, když jsem se omylem nechal chytit odchytovou četou a opravdu už nikdy více. Zdrhnul jsem, jenom jsem tu ordinaci viděl. Jeden starej kocour mi jednou vyprávěl, co se to tam děje za zvěrstva.

Začínal jsem přemýšlet o tom, jestli to tady za všechny ty útrapy stojí.

Ten pán konečně otevřel dvěře a já bleskově zaplul k Nessie pod postel, kde jsem strávil zbytek odpoledne, dokud nepřišel domů někdo, koho jsem znal.

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

«   1 2

11)  sfinga (15.08.2010 21:03)

Lin: nestraš předem lidi

10)  Linfe (15.08.2010 20:58)

nene možná se uspořádá jedna velká párty

8)  Kamikadze (15.08.2010 20:40)

ugly je prostě kabrňák, ale ze se z Carlilea vyhrabe i vetík, kdo by to řekl...

6)  Elizabeth (15.08.2010 20:24)

Ugly je vážně perfektní a samozřejmě má úžasný řeči

5)  Michangela (15.08.2010 20:12)

Na počátku byly Tým Edward a Tým Jacob, upíři a měniči(nebo vlci, čoklové a jiná psovitá havěť). Teď přichází kočkománie!
Ps: Ale mé srdce je dost široké pro všechny!

4)  sakraprace (15.08.2010 20:06)

Holky, holky, vy mě chcete uchechtat k smrti Ale zase by se to mohlo přenést na mimčo a bude mít veselou povahu
Nápadité, neskutečně vtipné a stále čím dál lepší. Jste machři.

3)  Bosorka (15.08.2010 19:45)

Ugly jsi prostě pán koucour! A já tě miluji, i když nejsi vlkodlak ani upír..... Musím pochválit autorky že se o tebe tak hezky starají, ale radši jim to neříkej, viš, že by mohly spychnout

2)  Mili (15.08.2010 19:43)

Fantastická kapitola jako vždy, opět jsem se skvěle bavila Užijte si dovolenou a pěkně si odpočinte

1)  Linfe (15.08.2010 18:29)

Naše milé věrné krásky (a krasavci).

No nejsem teplej, ale zase byste mě hnali.

Chtěl bych Vám jenom oznámit, že si teď minimálně do soboty dám pořádnýho šlofíka.

Jedna panička jede na dovču a ta druhá bez ní odmítá psát.

No chápete to, nány jedny zhejčkaný. A já abych se tejden někde flákal.

Ale počkejte, však já si pak na Vás vymyslím něco ééééxtra.

Jo a taky se musím psychicky připravit na toho blbýho doktora, co mě tam potáhnou. Jestli jim do tý doby nevemu kramle. Ještě si to musím pořádně rozmyslet.

Takže lovu zdar a snad se tady ve zdráví sejdeme.

No, já v to pevně doufám i když někdy mám pocit, že by si mě ten indián dal nejradši k večeři.

P.S. Uf, probojovala sem se ke klávesnici. Ugly je vážně někdy na ránu. Za nás, autorky, bych Vám chtěla poděkovat všem za přízeň a úžasně komentáře, třeba jenom ty smajlíkové. Někdy vypadáme jako feťačky, když si každý nový komentář oznamujeme majlem nebo sms typu. Hele už si četla ten novej?

Takže díky a o víkendu naschle. A možná bude i další překvapení

«   1 2