


12.08.2010 [19:00], Linfe, ze série Ugly, komentováno 35×, zobrazeno 6799×
Jak dopadne první setkání s jedním čoklem, co se maskuje za indiána?
6. kapitola
Z toho indiána se mi instinktivně zježily všechny chlupy na těle, což jsem vážně nechtěl. Ale teď už bylo pozdě. Všichni se už zase třískali smíchy.
Dřív mi to tak nevadilo, jenže dneska, když můj kožíšek už nebyl to, co dřív, po pobytu na ulici, jsem vypadal spíš jako hodně olysalá veverka.
Grrr, nesnáším, když se tohle stane.
Indián se smál taky, nicméně velmi brzy se zdejchnul do kuchyně. Sednul jsem si mezi dveře a zpovzdálí ho sledoval, jak si nakládá pořádnou porci oběda.
Na jeho talíři voněl steak. Co voněl, přímo mě lákal, a já zatím smutně koukal do prázdný misky.
To není spravedlivý, odfrknul jsem si.
Když Edward před obědem vyhrožoval, že za trest do večeře nedostanu nic, když jsem zblafnul Nessiinu snídani, myslel jsem, že se nechá obměkčit. Zkusil jsem k němu dojít, otřít se mu o nohu a poslat myšlenku na plnou misku. Nedal mi, sketa jeden.
Jenže ten steak mě přiváděl doslova k šílenství. Sliny se mi sbíhaly, že jsem je málem nestihnul polykat. Zahodil jsem vlastní hrdost a zkusil to na toho indiána, co smrděl jako psí kšíry.
Déééj.
Jenže, co fungovalo na Nessii, nefungovalo na tohohle hamouna.
Samozřejmě, že si mě všimnul a ostentativně si narval do huby poslední sousto tak velký, že by se tím nakrmily minimálně tři děti v Somálsku.
Tak se tím třeba udav, pse.
„Ugly ti přeje dobrou chuť, Jacobe,“ ozval se z obýváku Edward.
Indián otevřel pusu, jakoby chtěl něco říct, jenže mu jaksi zaskočilo a on se začal dusit.
Ha, to máš za to ty… ty… čoklíku.
Smrděl vážně jako pes a já jsem to stále nechápal. Vždyť to byl obyčejnej chlap jako hora, větší než Emmett a to sem si myslel, že to ani nejde. No vážně, na moje krásný zelený oči.
Začal se svíjet na židli a chytil se za krk. Druhou rukou šátral na stole po sklenici vody. Vyskočil jsem nahoru a jakoby náhodou jsem ji mávnutím ocásku převrhnul.
Z obýváku jsem slyšel hurónský řev a Emmett se přihnal do kuchyně. Začal indiána mlátit do zad, a kdybych to neviděl, normálně bych řekl, že musel bejt na maděru, ale z něj akorát vylítnul rozžvejkanej kus mas a on mu ještě poděkoval.
Očuchal jsem to, co přistálo na stole.
Fuj, tohle by ani kocour nežral. Je to oslintaný, jak od nějakýho francouzskýho buldočka.
Hodil jsem zadkem, zamával mu ocasem přímo pod nosem a odkráčel do obýváku. Skočil jsem Edwardovi na klín a podíval se mu do obličeje.
Hej, Edwarde, k čemu bude jako indiánovi ta kost?
Celý jsem to pořád nechápal a vrtalo mi to hlavou.
„No, je evidentní, že sis všimnul, že Jacob prostě nevoní jako my, víš. On jeho táta má vlčí farmu a Jacob tím tak nějak načichnul za ta léta, co tam bydlel.“
A to je jako pěstuje na kožichy?
Tuhle myšlenku Edward asi taktně přešel, ale viděl jsem, jak se mu klepe brada. Pokračoval dál.
„Rose, si z něj proto dělá legraci a neřekne mu jinak, než čokle. Proto mu koupila tu kost. Z legrace.“
Šikovná holka.
„Počkej, jak ho to dožere, až mu ji dá.“
Tak jo, to bude bžunda. Na to si počkám.
Pohodlně jsem se uvelebil Edwardovi na klíně a chtěl jsem si dát dvacet, než to začne, ale sotva jsem ulehnul, cítil jsem štouchanec do žeber. Koukám, co se děje a nakonec vidím jenom Edwardovo zdvižené pravé obočí. Ani nemusel nic říkat.
Nakvašeně jsem se zvednul a odsunul se kousek vedle na pohovku.
Ach jo. Kdepak jsou teď moje obdivovatelky, který se můžou poprat o to, kdo mě bude chovat? Moje kráska Bella, Alice a Rose se svým balónkovým hrudníkem?
Jako na zavolanou scházela Rose dolů a něco držela za zády. A já jsem věděl, co to bylo.
„Kde je ten čokl?,“ zeptala se.
Edward se uchechtnul a zavolal na něj.
„Hej, Jacobe, někdo po tobě touží.“
Indián vylítnul z kuchyně jako namydlenej blesk, ale nadšenej výraz mu zmizel z tváře hned, jako spatřil Rose.
„Něco pro tebe mám, psisko,“ povídala sladce.
Jako mávnutím proutku se najednou zjevili v obýváku všichni upíři. Asi už tušili, že se tady něco chystá. Jako poslední dohopkala Nessie s očičkama navrch hlavy.
„Jacobe, všichni víme, jaký máš znamenitý apetit a kolik toho sežereš, tak jsme ti s Alicí koupily něco na přilepšenou,“ a hodila po něm tu kost ze Zverimexu.
Indián zavrčel. Vopravdicky zavrčel.
Hbitě ji chytil do ruky a mrsknul ji po ní zpátky, jenomže Rose uhnula a kost proletěla francouzským oknem. Zavřeným!
„To jsem zvědavá, co tomu řekne Esmé až se vrátí s Carlislem z dovolené,“ poznamenala nevzrušeně Bella.
„Jdu najít číslo na sklenáře.“
Chtěl jsem jít prozkoumat to okno, když v tom mě zase někdo bez varování čapnul zákeřně zezadu, takže jsem se leknul.
Hej, lidi, já vážně nejsem hadrová panenka.
„Tam nesmíš, číčo,“ povídá mi Nessie.
„Ještě by sis pořezal ťapinky a tekla by ti krev. Co kdyby měl strejda Emmett hlad?“ poučovala mě.
Hups. Krev. Zvířátka. A sakra, asi bych si měl dávat většího majzla.
A vůbec, kdo je Esmé a Carlisle? Taky upíři? Kolik vás proboha v tomhle baráku bydlí? Vždyť je vás víc, než blech v mým zbytku kožichu.
Otočil jsem se na Edwarda. Ten jenom protočil panenky a povzdechnul si.
***
Byl jsem šťastnej, když se konečně Nessie dostala přes to svoje proč období a začala chodit do školy. Ptala se mě doslova na každou prkotinu a ke všemu musela znát důvod, jinak mi nedala pokoj a ke všemu měla tisíc dalších připomínek.
A teď tady mám pomalu to samý, jenom v kočičí verzi.
„Carlisle a Esmé jsou něco jako naše máma s tátou a Nessiiny prarodiče. Teď tu nejsou, protože jsou na svatební cestě,“ odpověděl jsem mu.
Tak moment, moment. Máma s tátou? Vy jste všichni příbuzný a ještě máte děti? Není to trochu úchylný? A nejsem teda žádnej puritán, ale brát se, až když už máš vnoučata? No co je moc, to je moc.
Unaveně jsem si sednul na gauč. Ten kocour se mě vážně snaží zabít.
„Hele, jsi kočka. Já ti to tady nebudu vysvětlovat. Neměl by ses starat spíš o myši nebo tak něco?
Myši jo? Jestli sis teda nevšimnul, jako že já jo, tak v tomhle baráku nežije ani jeden podělanej brouk natož, aby tady byly myši. Za oknem není slyšet ani ptáčka. Z jakýho důvodu se asi zvířata vyhejbaj tomuhle baráku jako čert kříži, co?
Sakra, ten kocour mě dostal. Občas mu to pálí, to se musí nechat.
Teda, krom toho psa, co se tváří jako indián, podotknul ještě v myšlenkách.
Měl jsem pocit, že kdyby ten kocour mohl podupávat nohou, udělal by to.
14) hellokitty (13.08.2010 00:20)
13) sfinga (13.08.2010 00:07)
Karolko, moc ti děkujeme za chválu. Tahle kapitola vznikala tak trochu jako písnička Šimka a Grossmana - Onehdy jsem po ránu, točil klikou lanovky. Místo: já verš, ty verš - tady bylo: Já pár vět, Linfe pár vět a nakonec se vyloupla celá kapitolka. Konečná úprava je ovšem z paciček Linfe.
12) Karolka (13.08.2010 00:01)
Zase asi dvacet hlášek, který by se daly citovat. Ale nej... je ta atmosféra! To je taková pohoda! Dnes se mi bude moc krásně spát. Díky holky!
Som pochovaná hlboko pod lavínou Uglyho kecov
A že sa mi tam bezvadne leží
Zas ma zabil ten koniec :Teda, krom toho psa, co se tváří jako indián
Keď sa tú ich šialenú rodinu bude snažiť chápať, určite z toho, chudáčik, začne mať nervy na padrť
Uglhy výstup s Jacobom nemal chybu. Nenažrané psisko
Len tak ďalej.
TEAM UGLY
10) Lipi4 (12.08.2010 22:09)
Holky, zase jste mě totálně odrovnaly. Řechtala jsem se snad hůř než Emmett s Jacobem dohromady + jsem si vytřela podlahu pod počítačem.
....
........ Já to ho kouroura miluju
Už se nemůžu dočkat další kapitolky
8) semiska (12.08.2010 21:12)
Teda holky, vy mi dáváte. Tolik smíchu jsem ze sebe nevydala ani za celý rok
Nádhera a moc se těším na další ![]()
3) lied (12.08.2010 19:55)
ten kocourek se mi začíná líbit víc a víc jak mu shodil tu sklenici a ty jeho připomínky no prostě boží
2) sakraprace (12.08.2010 19:47)
Tedy touto povídkou se normálně prochechtávám.
Je dokonalá. Kdybych byla kočka, šla bych se vám motat pod nohy a loudila bych další
1) LostriS (12.08.2010 19:39)
HROZNĚ MOC bych chtěla vidět Jakobův výraz, když mu Rose dávala tu kost..
15) dorianna (13.08.2010 00:21)
jo, jo, od té doby co naše mrňata vylejzají z pelechu nemají jinej objekt zájmu, než psa)))Bude mít Jake stejnou trpělivost jako náš ??)))