07.08.2010 [16:00], Linfe, ze série Ugly, komentováno 34×, zobrazeno 6997×

Seznamte se, prosím...

1. kapitola

Byl už pozdní podzimní večer a tady ve Forks jako obvykle pršelo. Seděl jsem v parku vedle radnice na lavičce a kolem mě hrůzně poblikávaly pouliční lampy. Svěsil jsem hlavu mezi ramena a nechal ty otravné dešťové kapky, aby mi smáčely tělo. Za okamžik jsem byl promočený doslova až na kůži. Deštník pro mě nepřipadal v úvahu a dneska jsem ani neměl snahu najít si nějaký úkryt. Stejně mě vždycky odevšad vyhodili. Byl jsem nechtěné dítě svých rodičů a velmi brzy jsem se musel naučit o sebe starat sám. Kolem mě bylo pusto a prázdno. Před hodinou se parkem potulovaly ještě hloučky lidí, ale déšť postupně všechny zahnal do tepla svých domovů. Přemýšlel jsem o tom, jak je svět krutý a nespravedlivý. Svýma zelenýma očima, které si na rozdíl od jiných celkem dobře poradily i v přítmí noci, jsem se občas rozhlédl kolem sebe.

A najednou se odkudsi zpoza rohu vynořila ona. Pospíchala a snažila se schovat pod velkým růžovým deštníkem. Já jsem ale přes její spěch měl dost času si ji prohlédnout, než kolem mne prošla. Měla vysokou štíhlou postavu, kterou momentálně skrývala pod tmavým vypasovaným kabátkem. Mohl jsem prozkoumat jenom její bílá lýtka a krásně klenuté nárty v tmavých lodičkách. A pak jsem spatřil její tvář a okamžitě jsem věděl, že už nikdy nic krásnějšího neuvidím. Měla ostře řezané rysy, a přesto působila tak něžně a křehce. Pleť měla jako z alabastru a koukala na svět zlatýma očima. Červené plné rty už jen umně doplňovaly toto mistrovské dílo. Když už procházela kolem mě, mohl jsem cítit konečně i její vůni. Připomínala mi to nejšťavnatější letní ovoce.

Věděl jsem, že jsem se zamiloval na první pohled, ale stejně mi to bylo málo platné. Vždycky mě všichni minou, ani okem nezavadí, a pokračují dál ve svých každodenních starostech. Na to jsem nebyl dost krásný ani okouzlující. Nikdy jsem nikoho nedokázal zaujmout pohledem a nikdo se nikdy nenamáhal poznat to, co se skrývá uvnitř mě. Podle mých předpokladů slečna prošla kolem mne, a tak jsem dál seděl sám na té opuštěné lavičce a nechal déšť, aby mi dával najevo, jak bezvýznamný vlastně jsem.

Najednou se po pár krocích zastavila a otočila se zpátky na mě. Chvilinku tam postávala, jako by se k něčemu odhodlávala. Nakonec vykročila. Když už stála kousíček ode mne naše pohledy se spojily. Stálo mě veškeré odhodlání, abych neuhnul očima, ale nechtěl jsem se obrat o jedinou chvíli, kdy jsem se mohl utápět v jejím pohledu. Nakonec promluvila.

„Ty se mě nebojíš? Tvůj instinkt by ti přece měl velet utíkat ode mě co nejdál. Všichni to tak dělají,“ podivila se.

Zůstal jsem sedět tam, kde jsem byl a rozhodně jsem neměl v plánu někam utíkat.

„Utíkat od tebe? Pryč? Vždyť bych za tebou šel třeba až na konec světa.“

Nemohl jsem a stejně bych neměl odvahu jí to říci nahlas.

Nakonec se pokusila ke mně vztáhnout ruku. Zatajil se mi dech, ale nechal jsem ji. Ani jsem se nenadál a ona si mě přivinula do náručí.

„Pojď, tady nemůžeš zůstat v tomhle nečase. Půjdeme domů. Esmé se určitě budeš líbit a Alici s Rose taky.“

Neměl jsem ponětí, kdo je Esmé, Alice ani Rose, ale bezmezně jsem věřil jejím slovům. Když už nic jiného, našel jsem teplou postel a příjemnou společnost na dnešní noc, a to se taky počítá. Nikdy jsem se nevyhýbal románkům na jednu noc, ale zoufale jsem si přál, aby to v tomhle případě dopadlo trochu jinak. Aby se na mě konečně už jednou usmálo štěstí.

Bylo to zvláštní, ale u nich doma ani v tuhle noční dobu nikdo nebyl. Došli jsme do jejího pokoje a já se posadil na postel. Asi ji trochu zamokřím, ale nevypadalo to, že by jí to vadilo. Nabídla mi ručník na utření a dokonce jsem měl za to, že mi s tím chce i trochu pomoci, ale s díky jsem odmítnul. Dával jsem přednost přirozenému osychání. Jen doufám, že jsem nebyl moc neurvalý. Nechci, aby si to vyložila špatně, jako že nemám zájem.

Posadila se naproti mně a zůstala na mě tedy jenom koukat. Moje srdce si běželo svůj vlastní maratónský závod. Nemohl jsem z ní opět spustit oči, tolik mě přitahovala. Ze všech sil jsem toužil se s ní začít mazlit a prozkoumávat její krásné tělo, které teď konečně vyniklo, když si odložila ten mokrý kabát. Zdálo se, že ani ona mi nemůže odolat. Napětí v pokoji by se dalo krájet. Nakonec to nevydržela a přistoupila k posteli. Přistoupila ke mně. Začala mě vískat na hlavě a prozkoumávat můj obličej. Slastně jsem zavřel svoje vykulené zelené oči. Tolik štěstí jsem přece nemohl mít, ale její doteky mě přesvědčovaly o opaku. Postupně se přesunula i na jiné části mého těla. Zprvu nesměle mi začala masírovat záda, ale velmi rychle v tom získávala jistotu. Cítil jsem, jak se mi mé ztuhlé šíjové svaly záhy uvolňují. Bylo to tak příjemné. Myslel jsem, že tohle bude naprostý vrchol všeho, ale to jsem se šeredně spletl. Ona očividně chtěla zajít ještě dál. Jemně mě přetočila na záda a začala mě hladit po hrudi a bříšku. Teď jsem děkoval bohu za nedostatek jídla a svůj útlý pas. Musel jsem uznat, že jsem měl celkem pěknou a vypracovanou postavu. To víte, když člověk opravdu nemá co do huby a je neustále na útěku před rukou zákona, tak se to musí někde projevit. Jemně mě laskala a moje tělo se jakoby samovolně napjalo a protáhlo. Stále ještě jsem dokázal ovládat svou touhu a zůstat zticha, ale k prolomení hranice už mnoho nezbývalo. Jemně si pohrávala s mým tělem a občas náhodou přejela prsty přes bradavku. To už ze mě vypadlo tiché zamručení.

„Jsem v nebi. Já prostě musím být v nebi, jinak tohle snad ani není možný.“

Bylo to možné a ještě jsme stále nebyli u konce. Velké finále mělo teprve přijít. Chtěl jsem se na ni také alespoň dívat, když mě nepustila k žádné činnosti, a tak jsem se alespoň překulil na bok. Ta podlá potvůrka ale začala rukou kopírovat siluetu mého těla. Hladila mě na bocích i přes slabiny až se dostala tam, kde to má každý… no prostě tam, kde to mám rád. Myslel jsem, že to neudělá, ale zase mě velmi rychle vyvedla z omylu. Prostě bez ostychu vzala do dlaně můj ocásek a nechala si ho doslova protékat mezi prsty. Tohle už jsem prostě nezvládnul, bylo to nad všechny moje síly a spokojeností jsem doslova vrněl a to hodně nahlas. Nedivil bych se, kdyby nás slyšeli i někde v přízemí a to jsem ještě ani netušil, že v tomhle baráku jsou na tom se sluchem o dost lépe než já. Doslova.

Ještě chvíli jsem si užíval jejích něžných dotyků, ale díky příjemné posteli, teplu a únavy z právě prožitého překvapení jsem se neubránil zívnutí.

Tak, jak jsem byl, jsem se na posteli stočil do klubíčka a nechal se unášet do říše snů. Budu pokračovat tam v mém dobrodružství s touhle nádhernou kráskou. Než jsem tvrdě usnul, stále se mi z hrdla ozývalo spokojené vrnění.

Naposledy mě pohladila po hlavě a vtiskla mi pusu na čelo.

„Tak spi, ty můj praštěnej chlupáčku,“ rozloučila se.

Tu noc jsem spal klidným spánkem a měl jsem jenom pro sebe celou obrovskou postel s měkoučkými polštáři.

***

Zvedla jsem se z podlahy od postele a nevěřícně zakroutila hlavou. Nedokázala jsem pochopit, že na světe existoval kocour, který přede mnou jako před upírem dobrovolně neutekl, ale ještě se navíc nechal odnést do baráku plného stejných stvoření.

Musel být naprosto šílený, ale já jsem byla šťastná z tohohle neočekávaného zpestření.

Nebyl nijak závratně krásný, možná spíše trochu ošklivý, ale byl výjimečný. Mimořádně výjimečný. Měl rád upíry. A už byl prostě můj. Nepochybovala jsem o tom, že si ho ostatní taky zamilují. Vítáme každou změnu.

„Jsem zvědavá, jak si poradí s vlkodlaky,“ pomyslela jsem si a musela se usmát.

„Ugly, budeme ti říkat Ugly,“ zašeptala jsem a odešla dolů do přízemí za Edwardem, který se konečně vrátil z lovu.

„Já mám teď nárok taky na trochu pomazlení,“ ušklíbla jsem se pro sebe.

Jak asi zapadne náš trochu pomatený kocour do téhle upíří rodinky? Bude z něj nakonec první upíří domácí mazlíček? Brzy se těšte na další příhody kocoura Uglyho a naší oblíbené Cullenovic famílije.

Povídky od Linfe

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

«   1 2

14)  Wendy (07.08.2010 19:24)

Jo tak kocour, to je fakt dobrý a já se tu skoro červenám a představuju si bůh ví co.
Už se moc těším na pokračování

13)  Michangela (07.08.2010 19:11)

Krásný nápad! A moc dík, že to není napsáno natvrdo hned od začátku! Bylo to krásně záhadně tajemné. I když... chtěla bych vidět kocoura, co takto uvažuje!!!

12)  sakraprace (07.08.2010 19:11)

Tak jo, nejdřív jsem kulila oči a pak jsem se začala smát a ještě nemůžu přestat

11)  Karolka (07.08.2010 18:55)

Linfe, prosbička. Mohla by sis prosím zmenšit perexový obrázek na 100 px? Kuju.

10)  Popoles (07.08.2010 18:28)

Tak jo přznávám, dostala jsi mne na celé čáře. Vzít to tak, že kocour má lidské myšlenky a prohlíží si ženskou která se mu moc líbí...
Já se prostě nemůžu zbavit dojmu - románek na jednu noc, přitahovala mě...copak je asi ten kocourek zač?
Povedlo se ti dokonale mě navnadit!

9)  sfinga (07.08.2010 17:43)

Linfe, když jsi mi poslala jako ochutnávku svého Uglyho, smála jsem se tak, že jsem měla co dělat, abych se udržela na židli.
Tvůj nápad, napsat celou kapitolu tak, že až na konci čtenář přijde na to, že je to o KOCOUROVI, je k nezaplacení.
Já ti říkala, že to musíš pustit ven, protože se to bude líbít.
Vidíš, nemýlila jsem se - líbí se to a podle komentářů, to v lidech vyvolává přesně ty samé emoce, jako u mě.
Těším se na tvého *ošklivého* Uglyho. Jak se mu asi bude dařit dál?

8)  Linfe (07.08.2010 17:16)

Ten kdo je tak chytry a pozna to na zacatku se ochudi o pointu pribehu cimz nechci rict ze je to povidka jen pro blbe jen to ze doufam ze to moc lidem nedojde

7)  AliceBrandon (07.08.2010 16:45)

Hezké, skvělý nápad s tím kocourem. Bylo mi ho na tý lavičce v parku fakt líto. Ještě že má Bella tak měkké srdce.

5)  Kamikadze (07.08.2010 16:19)

to je dobrýýýýýýýýýýýýýýýýýýýýýý rychle pokračování

4)  Linfe (07.08.2010 14:54)

A ja malem dostala infarkt, že taky vidim kluka

2)  Linfe (07.08.2010 14:46)

A o tom to je

1)  Alicullen (07.08.2010 14:44)

Jéžiš.Já si myslela že je to nějaký kluk,a on je to kocour Měla jsi mně vidět jak jsem se tvářila když mi to došlo!!!!!!!! To by vážně stálo za pohled

«   1 2