14.08.2010 [09:00], anamor, ze série Učitel i lásky, komentováno 19×, zobrazeno 3713×

Tak je tu Itálie. Co se bude dít první dny, co nečekaného se Bella dozví při cestě do Říma? Odchytí naše hrdiny postavy v černých hábitech? Bude Boj?

Vysvědčení dopadlo dobře. A tak jsem se nemohla dočkat večera druhého dne. Do té doby jsem totiž musela být jen s Charliem a ani večer Edward nepřišel. Prý mu to zakázala Alice, vysvětloval, když mi zavolal. Ten malý skřet byl kolikrát horší jak dozorce ve vězení, s Charliem by dělali skvělý tým.

Blížil se večer dalšího dne a já se už nemohla dočkat.

„Bell, jedem, ale kde máš kufr?“ ptal se mě zmateně Charlie v chodbě.

„Říkala jsem ti přeci, že jsem byla s Alice na nákupech a tak mi zabalila, kufr mi přivezou. Jen mám strach, že se nevejde do letadla, jak je velký,“ povzdechla jsem si. Charlie přikývl a my se vydali do auta a hurá na letiště, kde bude Edward. Nemohla jsem se dočkat a v mysli nadávala Charliemu, že jede moc pomalu. Vím, že je policista, ale mohl by na to jednou v životě šlápnout, takhle se Edwarda nedočkám.

Když jsme konečně po takové době dojeli na letiště, vážně jsem byla šťastná. Myslela jsem, že umřu, jak to trvalo.

Charlie byl ale jako šnek. On snad věděl, jak moc se těším na Edwarda, a naschvál to prodlužoval. Tohle mu jednoho dne vrátím.

Když jsme došli konečně do letištní haly, ale mám pocit, že i stařenka o holích je rychlejší, byli tam skoro všichni. Rozhlížela jsem se okolo, ale ty, co jsem hledala, tu nebyli. Povzdechla jsem si a šla si sednout, Charlie mě následoval.

Když konečně po delší době do haly vešlo sedm lidí, tedy pardon, upírů a všichni se na ně podívali. Viděla jsem, jak Edward táhne dva kufry - jeden malý a jeden obří. Jo, ten byl můj. Jako první se šli všichni zbavit kufrů. Alice poté přitančila ke mně a objala mě.

„To máš u mě, Alice, žes ho ke mně nepustila,“ pošeptala jsem jí do ucha. Jen se zasmála a odtáhla. To mě objala Esme.

Ta se poté otočila ke svým dětem spolu s Carlislem jim šli dát kázání. Musela jsem se usmívat, jak ji všichni najednou vždy přikývli. Poté se rozloučili, po nich i Charlie.

„Dávej na sebe pozor, Bells. A nezapomeň, že ještě nechci být dědou,“ usmál se na mě. Já zrudla a Emmett vybuchl smíchy na celou letištní halu.

Charlie mě ještě jednou objal, poté se významně podíval na Edwarda a odešel.

Jen co se za ním zavřely dveře, už mě Edward drtil v objetí. Nějak jsem se nebránila a víc se k němu přitiskla, i když myslím, že to bylo nemožné.

Pustil mě, až když musel jít na první válečnou poradu doprovodu. Když domluvili, profesorka Carstnerová chtěla rozdat letenky, ale Edward jí je sebral. Jeho vysvětlení bylo, že mě chtěla posadit s Mikem a sebe s Edwardem.

Konečně jsme mohli nasednou do letadla, ale to by nebylo ono, kdybych nezjistila, že dospělci sedí v první třídě, a samozřejmě i rodinka Cullenových. Tím pádem i já. Edward mě pustil k okénku, ale když se na něj pořád otáčely profesorky, donutila jsem ho si to vyměnit a to bylo ještě, než jsme vzlétli.

Edward mě objímal pažemi a já měla opřenou hlavu na jeho rameni. Byla jsem konečně ráda, že jsem s ním. On očividně taky, protože měl pořád svůj obličej v mých vlasech a pořád mě do nich líbal. Po nějaké době jsem to už nevydržela a zvedla jsem svůj obličej k jeho, protože jsem si uvědomila, že mě ještě nepolíbil.

Asi si uvědomil to samé a hned se vrhl hladově na moje rty, musela jsem se usmát a s radostí mu polibky oplácet. Přitáhl si mě těsně k sobě a rukou hladil mou tvář. Odtáhl se, až když jsem vážně musela popadnou dech. Šťastně se usmíval a já se zase v klidu opřela o jeho rameno, nemohla jsem si nevšimnout naštvaných pohledů mých profesorek. Ale bylo mi to jedno. Docela dlouho jsme si povídali, všichni okolo usnuli, jen my si povídali, nechtělo se mi spát, když jsem s ním byla po dlouhé době. Po nějaké době jsem přeci jen usnula.

Probral mě až sametový hlas s tím, že jsme ve Florencii. Když jsem se probrala, vstali jsme a vydali se ven. Všichni si vzali svoje věci a nastoupili do autobusu, co venku čekal a měl nás odvézt do Livorna. Města, kde jsme měli bydlet. V autobuse jsem seděla opět s Edwardem a tady na mě vražedně koukaly ještě spolužačky.

Byla jsem vážně ráda, když jsme dorazili na místo. Překvapilo mě, v jak v luxusním hotelu se bude bydlet. Samo, že jsem měla pokoj s Alice a Rose, přesněji apartmán, co platila rodinka Cullenových. A kluci měli spolu hned vedle. Pro dnešek jsme měli volno, abychom se vzpamatovali z cesty.

Edward mi nesl kufr. S námi samozřejmě šli i ostatní Cullenovi. Emmett s Jasperem se zastavili u jedněch dveří a já čekala, jak budeme rozděleni, když se Edward postavil ke třetím a ty otevřel. Mlčela jsem a šla za ním. Do obrovského apartmánu. Bylo to pomalu velké jako celý náš dům. Ohromeně jsem stála u dveří a koukala se okolo, zatímco Edward šel dál i s našimi kufry.

Po chvíli se vrátil, došel až ke mně s úsměvem a políbil mě.

„Jak se ti tu líbí?“

„Je to nádhera,“ usmála jsem se na něj a postavila se na špičky, abych dosáhla na jeho rty. Usmál se a jeho paže mě zvedly, abych se nemusela tak natahovat.

„Bell, měla bys ještě spát, moc jsi toho v letadle nenaspala,“ připomněl mi, když se odtáhl. Poraženě jsem si povzdechla, měl pravdu. Ukázal mi, kde máme pokoj a koupelnu, a pak mě nechal o samotě. Otevřela jsem ten obrovský kufr, protože jsem potřebovala pyžamo.

Samozřejmě, že na mě vykoukly krajky, pokoušela jsem se najít něco jiného, ale nic tam nebylo. Jen jsem si povzdechla a vzala si jednu hedvábnou košilku, která nebyla tak hrozná. Vlastně jako jediná něco zahalovala.

Zalezla jsem si pod teplou sprchu a když jsem začala zívat, potvrdilo se to, že jsem v letadle moc nespala. Vylezla jsem tedy rychle ven, osušila se a oblékla si tu košilku. Byla mi do půli stehen, to byla snad nejdelší košilka, co mi kdy Alice dovolila nosit, uvědomila jsem si, ale poté jsem už šla zpět do pokoje. Edward už ležel připravený v posteli, usmála jsem se a rychle k němu zaplula pod peřinu. Položila jsem si hlavu na jeho hruď a v klidu usnula.

Protože pak nás opravdu čekaly perné dny.

Jen co jsem se nasnídala, Alice přiběhla a připravila mi oblečení. Přesně jak říkala, bylo krásně teplo, ale zataženo. Na déšť to však nevypadalo. Spíš, že si ty mraky s sebou přivezli oni. A tak i přes moje protesty mě navlékla do šatů. Byly modré, obepínaly moji postavu a až pod boky se rozšiřovaly do sukně. Měly hluboký výstřih a vázání za krk. Vlasy jsem si nechala volně a do obličeje jako ve škole. Cullenům moje jizva nedělala problém, ale ostatním ano. Všechny nás spočítali, a pak se nasedlo do autobusů, jelo se totiž do Říma, kde strávíme celý den a až pozdě večer se budeme vracet. Mně to bylo jedno, protože jsem svůj osobní polštář měla u sebe. I když jsem se podívala, venku byla tma, měli jsme totiž stihnout prohlídku celého Říma, což bylo nemožné, tak Alice tvrdila, že nakonec skončíme na jeden večer v levnějším hotelu. Prý na to peníze jsou. Ano, ten výlet nebyl nejlevnější.

Nevím, jak se to Alici povedlo, ale vybojovala pro nás zadní sedačku, kde jsme všichni seděli vedle sebe krom Jaspera a Emmetta, ti museli sedět vepředu. To Edward se tomu vyhnul, když tu bylo tolik dospělých.

Seděla jsem mezi Alice a Edwardem, a to se ještě stihli s Rose pohádat, kdo vedle mě bude sedět. Ale já byla docela unavená a i Edward mi říkal, abych se prospala a já ho ráda poslechla.

Když jsem se probudila, seděla jsem Edwardovi na klíně a byla celá o něj přená a zabalená do deky. Zvedla jsem hlavu a podívala se do jeho smějícího se obličeje. Rozespale jsem se usmála a políbila ho.

Rozhlédla jsem se po autobuse a zjistila, že většina taky spí, ale pak jsem se zarazila a zírala před sebe, jako bych tam viděla ducha – byl tam Jacob. Podívala jsem se na Edwarda.

„Jak to, že tu je?“

„Amanda chtěla jet, ale on ji nechtěl pustit, když jedeme my, tak je tu taky jako doprovod,“ ušklíbl se.

„A proč to nevím?“

„Nechtěli jsme tě nervovat nebo tak. Vše bude v pořádku, budu pořád u tebe,“ šeptal mi do ucha.

To mě trochu uklidnilo. Za chvíli na to jsme byli v Římě a začalo se chodit po památkách. Vše to bylo krásné, nemohla jsem se vynadívat. A ke všemu ta romantika, když mě ještě Edward objímal kolem pasu a do ucha šeptal italská slůvka. Rozplývala jsem se blahem. Po půli dni jsem byla unavená, Edward se nabídl, že mě bude nosit, ale já nechtěla. Když jsem ho odmítla, tvářil se jako štěně ve výprodeji.

Stihli jsme jen koloseum, Staré město a jen větší památky. A vážně se večer šlo do hotelu. Tuhle noc jsem musela přežít s upírkami na pokoji, nakonec mě zachránil Edward, když přišel i s Jasperem a Emmettem. A já mohla v klidu usnout. Nohy mě neuvěřitelně bolely, ale vše to za to stálo.

Ráno nás čekalo muzeum, kde mi Edward vše překládal. A jelikož toho hodně věděl, tak i vysvětloval. On byl můj osobní průvodce.

Následovala pak Sixtinská kaple, kde jsem opravdu zírala na strop. Nemohla jsem se vynadívat na tu retuši, jak krásné to bylo. Edward mi k tomu zase něco řekl a já se dozvěděla zase něco nového.

Ještě pár míst a po nich následovalo už klidněji odpoledne. Šli jsme se podívat na některá náměstí a mě zase uchvacovalo, jak krásné to vše bylo.

Mě ale uchvátila Fontána di Trevi. Byla obrovská a nádherná. K té kráse ještě přispívalo to, že Edward stál za mnou a pevně mě objímal kolem pasu. Jeho hlava se opírala o moje rameno. V tuhle chvíli jsem byla opravdu šťastná a přála si, aby to tak zůstalo navždy, a to opravdu navždy.

„Na co myslíš, lásko?“ pošeptal mi po chvíli Edward do ucha.

„Na to, jak jsem šťastná a chci, aby to tak zůstalo,“ přiznala jsem mu.

„Tak to jsme mysleli na to samé,“ zasmál se. Otočila jsem k němu hlavu a políbila ho. Asi to bylo tím místem, že jsme se do toho polibku tak opřeli. Dravě ochutnával moje rty a já nebyla po zadu. Přetočila jsem se k němu čelem a ruce mu zapletla do vlasů, zatímco jeho pevně svíraly moje boky.

Odtáhnout se od sebe nás donutilo až několikáté odkašlání. Vážně ti lidi umějí rušit v pravou chvíli. Když jsme se odtáhli a já si uvědomila, že na nás všichni zírají, zrudla jsem. Tomu se zase začal smát Emmett a tak strhnul pozornost na sebe, za což jsem mu byla vděčná.

Po chvíli, když se vše uklidnilo, mi Edward podal minci, překvapeně jsem se na něj podívala se zvednutým obočím, protože jsem nechápala.

„Je zvykem, že lidé do fontány hází mince, aby se jim splnilo jejich přání,“ vysvětlil mi.

„Ale já si nemám co přát. Mně stačí, že mám tebe,“ usmála jsem se na něj.

„Tak co kdybychom si přáli něco společně jako před chvíli?“ navrhl mi a mně se to líbilo. Edward mi vložil minci do ruky, a poté mě zase políbil, při tom držel moji ruku, ve které jsem měla minci, a společně jsme ji hodili do fontány.

Když jsme se od sebe odtáhli, zahlídla jsem šklebícího se Jacoba, ale ani ten mi nemohl zkazit to štěstí, co jsem cítila.

Tohle byl jen první z opravdu krásných dalších dnů. První týden bylo samé cestování po Itálii a zkoumání památek. Každou noc jsem se utahaná skácela do postele k Edwardovi a nevěděla o světě. Navštívili jsme veškeré památky v okolí.

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

18)  Linfe (17.08.2010 16:44)

Idylka ale naštval mě ten prašivej pes, co tam sakra dělá!!!

17)  Evelyn (16.08.2010 17:30)

Žádné postavy v černých hábitech. Hezky italská romantika, prosím Krásná kapitola

15)  Abera (15.08.2010 16:26)

Dokonalý

13)  Mili (14.08.2010 17:34)

Fantastická kapitola

12)  Michangela (14.08.2010 15:45)

9)  Monelien (14.08.2010 13:01)

Tohle mi připomnělo moji dovolenou v Itálii na začátku prázdnin, která ovšem narozdíl od tvojí skvělé povídky byla katastrofální Dílek skvělý, taky bych si nechala líbit ten komfort a veškeré služby zahrnující přítomnost Edwarda
Jen doufám, že Jacob nebude prudit

8)  sakraprace (14.08.2010 12:55)

Zatím idylka, uf Jsem moc zvědavá, jakto, že jim to Jake ještě nepohnojil a kdy se objeví dalš upíři a nastane ten správný průšvih?!
Krásná kapitolka, jsem stále napnutější.

7)  Alice521 (14.08.2010 12:43)

supééér!!!

6)  Ewik (14.08.2010 10:31)

Nádherné

5)  MejBi (14.08.2010 10:20)

4)  lied (14.08.2010 10:18)

Edwarda jako osobního průvodce bych si nechala líbit to bych si snad i něco zapamatovala doufám že tam Jaacob něco neprovede

2)  semiska (14.08.2010 09:33)

Takové romantiky, já se úplně rozplývám... Jacob mě překvapil. Snad jí dá konečně pokoj. Moc se těším na další pokračování...

1)  Elizabeth (14.08.2010 09:29)

Nádhera
Miluju tu romantiku tam

1