22.05.2011 [12:00], Carlie, Povídky jednorázové, komentováno 22×, zobrazeno 5702×

songfic - vypráví Bella, dále hrají: Edward, Emmett, Jasper... a jedno rádio

Půl jedné,
a já se dívám na pozdní show ve svém bytě úplně sama.
Jak já nesnáším trávit večery takhle sama!

Zvláštní, dřív jsem byla sama ráda, ale od té doby, co… Zatřásla jsem hlavou.
Charlie má noční směnu, na Větrné hůrce se neděje nic nového, a tak jsem se vrátila k osvědčené klasice, prázdnému pohledu do světélkujícího monitoru svého stařičkého počítače. Mail pro mamku mě ale dokázal zabavit jen na chvíli.
Spánek by mi s tím zabíjením času pomohl líp, kdybych ovšem dokázala usnout, že. Věnovala jsem vyčítavý pohled hrnku s horkým mlékem a medem a přitáhla si k tělu těsněji svetr.
Jak se náhle, nezvykle na léto, ochladilo. Možná to bylo tím bláznivým termostatem v mém srdci.

Podzimní větry
vanou za okny a já se rozhlížím po pokoji.
Takováhle nálada mě přivádí do deprese.
Venku není živá duše.

Přešla jsem k oknu a opřela si čelo o studené sklo. Venku není živá duše, jen pár neživých studených… Zachvěla jsem se, tentokrát však ne zimou, ale směsicí obav, obav z neznáma, z toho, co přinese zítřek a dny po něm, a také jsem se zatřásla pod náporem směsice nohy mi podlamujících emocí. Nešlo o metaforu, nyní jsem to doslova cítila a musela jsem si sednout na parapet.

Venku není živá duše.
Nikdo, kdo by slyšel moji modlitbu.

Hodila jsem sebou na postel a rukou nedbale ťukla do vypínače hi-fi věže. Místnost zalily decibely, jako by mi ony mohly pomoci zaplnit mou zmatenou osamělost. V tomhle čase hrála místní rozhlasová stanice hudbu sedmdesátých a osmdesátých let.

Dej mi, dej mi, dej mi muže po půlnoci,
pomohl by mi někdo odehnat tyhle chmury.
Dej mi, dej mi, dej mi muže po půlnoci,
proveď mě tmou k rozbřesku.

Přitiskla jsem si polštář na obličej, to aby slzy nemohly stéct až na postel.
Zaslechla jsem šramot? Prudce jsem se posadila a střelila pohledem k oknu. Okenní tabule se chvěla pod nárazy větru, jak jsem ji nedovřela. Nabrala jsem zhluboka vzduch do plic a nespokojená s jejich nedostatečnou vitální kapacitou, která mě donutila příliš brzy vydechnout a zase vstát a jít se věnovat lidským povinnostem, jsem znechuceně vyhlásila pátrání po svém pyžamu.

Filmové hvězdy
najdou konec duhy, se štěstím zvítězí.
Je to rozdíl proti světu, ve kterém žiju já.
Unavená televizí
otevřu okno a zírám do noci.
Ale není nic vidět, nikdo v dohledu.

ABBA mi mluvila z duše, proto jsem si, zatímco jsem regulovala teplotu vody ve sprše na maximální únosnou horkou, začala zpívat s nimi.

Venku není živá duše.
Nikdo, kdo by slyšel moji modlitbu.
Dej mi, dej mi, dej mi muže po půlnoci,
pomohl by mi někdo odehnat tyhle chmury.
Dej mi, dej mi, dej mi muže po půlnoci,
proveď mě tmou k rozbřesku.

„A mně se bude říkat, že mám nemoderní hudební vkus,“ přerušil můj pokus o zpěv hlas, který, i když jen mluvil, zpíval, a jako bonus sametově hladil.
Vyjekla jsem a ten hlas se pobaveně zeptal: „Copak, opařila ses?“
Opatrně jsem vykoukla ze sprchového koutu a zalapala po dechu. Za kouřovou clonou páry linoucí se z mé koupele se jako přízrak filmové hvězdy nenuceně opíral o futra on.
Můj… Skousla jsem si ret a honem překvapeně vykoktala: „Já za tu písničku nemůžu, to hrajou v rádiu, asi mají hodinu vykopávek.“

Přimhouřil oči a založil si ruce na prsou: „Dobře, dobře, já myslel, že ten song je podprahový signál… ale jestli je řeč o vykopávkách, tak to radši půjdu dřív sám…“
Schovala jsem hlavu opět za dveře sprchového koutu, zhluboka se nadechla a s vážnou tváří se zase vyklonila ven, abych kývla: „Zavři za sebou dveře.“
Konečně vypadl z role, ztratil tu svou neochvějnou fasádu a smutně kývl. Sáhl po klice.
Cukaly mi koutky úst, když jsem zachraptěla: „Zevnitř.“

Pohled mu překvapeně vyletěl k tomu mému a jeho oči nabraly odstín nejtemnější noci, nešel z nich však strach, tu a tam v nich probleskovaly jako hvězdy na letní obloze drobné hravé jiskřičky plné citu jako přes kopírák totožného s tím mým.

Dej mi, dej mi, dej mi muže po půlnoci.
Pomohl by mi někdo odehnat tyhle chmury.
Dej mi, dej mi, dej mi muže po půlnoci.
Proveď mě tmou k rozbřesku.

„Edwarde, z rozlučky se svobodou se nezdrhá, a val sem, okamžitě!“ zabušil na dveře koupelny dvojí pár pěstí.
„Jo, zdrhá se až ze svatby!“ doplnil ho druhý hlas.
Tlumila jsem smích v Edwardově mokré košili a vytláčela smáčenou siluetu směrem ke dveřím.

Věnoval mi poslední horoucí polibek.

Rádio spustilo další song a já si povzdechla, přesně tak, ach jo a… Mamma Mia!

Carlie

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1 2   »

21)  Carlie (27.05.2011 19:19)

Twilly: Jé, zelená karta? Komu se nelení, tomu se zelení? A holka prťatá? Jojo, jsem o 3 cm menší jak Ty, že jo?
ambruško: nějak nevím, co říct, je mi ctí, žes tu byla

20)  ambra (26.05.2011 22:04)

Edward a Bella by Carlie Usmívám se, ale moje tepová frekvence tak nějak blbne Skvělá píseň a výborá šlehačka k ní.

19)  Twilly (24.05.2011 12:54)

Ty jo, fakt Janičko hezký svátek

18)  Janeba (24.05.2011 12:50)

Oloušku , děkuji!!!

17)  Twilly (24.05.2011 09:55)

Já ti dám, že turistický víza, holka prťatá!!! To, že tady otravuju vzduch ještě neznamená, že mám patent na songfics ... a kdyby, tak za tohle dostáváš nafleku "zelenou kartu"

16)  Carlie (24.05.2011 08:58)

Janebko, díky To se tak nějak samo
Přeju hodně pohody, spokojenosti k Tvému svátku, Jaňulko!

15)  Janeba (24.05.2011 07:28)

Tak Carlíšku, tohle jsem ti slupla i s navijákem! Říkám si, copak se to Bellince stalo, v jaký jsme době, a hups, ono před svatbou!!!! Děkuji za krásné ráno!!!!
Děkuji!!!

14)  Carlie (24.05.2011 00:10)

Díky za vaši společnost zde

Ree: Kdo ví, třeba příště už to vážný bude. Díky
MaiQo: To jsem ráda, že jsem se trefila songem (i když ne verzí, ale poradila sis Díky
Fanny: Večeři jsem nestihla, pardon. Díky
HMR: To jsem ráda, žes byla statečná a vydržela až do konce, nějak to... samo, opravdu to původně nemělo být takové tahání za nos, jen... nemohla jsem hned prozradit, o jakou noc šlo, tak... Díky
Kristy: Název povídky je to, co mě v překladu písničky (v originále to nevyzní) nejvíc nadchlo, protože to je symbolické Díky, jsem ráda, že ses bavila
ŠáriS: Snažila jsem se to cestou odlehčovat, nechtěla jsem tak děsit, i když Bells je vyděšená dost, svatbou samo Díky moc
Anýzku: Snad mi někdo donese pilník v chlebu, až budu sedět za tu vraždu Díky moooc
Semiško: Tak a nevím, co napsat , díky, dojalas mě, vážím si toho
Květinko: Díky, jsem ráda, že Tě tu mám
Sfinguško: Totéž, jsem ráda, že jsi tu byla, Ty umíš pohladit ego! Jsem ráda, že se Ti líbilo
eMuško: Bojím se, že by se mi zvrhl Ale už jsem byla v pokušení udělat povídku, kde by místo dialogů byly jen názvy písniček, protože skoro v každé vidím stmívko Díky moooc
Joan: No vidíš, já ani nevěděla, že mají v Superstar tohle téma , a díky za stylové doplnění
Twillinko: Jsem tu jen na turistické vízum, to Ty jsi v tomhle žánru doma, takže jeeeď, holka! Díky, že jsi přišla

13)  Twilly (23.05.2011 06:59)

Carloušku, tak tomu se říká rozloučení se svobodou Édo u mě boduješ, chlape!!! Belli, ještě noc a... Jo a Olifku, bacha na mě, otevřelas Pandořinu skříňku, já se totiž držela řetězi. ABBU miluju, takže bacha na mě.

12)  Joana (22.05.2011 20:14)

Ten Edward má ale uši! Až si z toho jdu pustit superstar, když bude ta Abba! A Edwarde můžeš Lay all your love on Bella až zítra, vydrž!

11)  eMuska (22.05.2011 19:50)

Kočka, enchceš napísať muzikál?
Ja určite, ale tebe by to šlo lepšie... Je to perfektné, proste Tvoje...

10)  sfinga (22.05.2011 18:57)

Mamma mia, to bylo krásný, zpočátku tak zvláštně melancholický a konec tak nádherně odlehčený.
Díky, Carlie, jdu číst znovu

9)  kytka (22.05.2011 18:07)

Carlie, chvilinku jsem si myslela, že by něco vážného, ale ne a bylo to ....... úžasné.

8)  semiska (22.05.2011 14:22)

Carlie, ty....
Nejvíc mě dostalo asi tohle:
„Edwarde, z rozlučky se svobodou se nezdrhá, a val sem, okamžitě!“ zabušil na dveře koupelny dvojí pár pěstí.
„Jo, zdrhá se až ze svatby!“ doplnil ho druhý hlas. Já tě miluju za tyhle povídky.

6)  SarkaS (22.05.2011 13:21)

to bylo úžasné. já pořád čekala co z toho vyjde za depresi, ale to byla má chyba. Byla to klasicky úžasná švanda a ten konec. Božské

5)  Kristiana (22.05.2011 13:01)

Název povídky ve mě vyvolal chybný pocit, že pojedeme na vážné vlně. Jízda to byla pořádná a veselá! Myslím, že si teď budu celý den zpívat jednu "vykopávku"...

4)  HMR (22.05.2011 12:59)

Konec dobrý, všechno dobré, ale chvilku jsem smutnila

3)  Fanny (22.05.2011 12:52)

Tak teď pro změnu pobavení k obědu...

1 2   »