25.12.2010 [20:00], ambra, ze série Ten druhý, ta druhá, komentováno 39×, zobrazeno 6609×

Bella. Ta nová ve městě. A dva podivní bratři. Hodný a zlý? Anebo nic není ani černé ani bílé?

Bella, Jasper, Edward. A možná ještě... Ne, to stačí.

Zatím.

Dopoledne se neskutečně vleklo. Samozřejmě jsem se stala absolutní atrakcí – šerifova dcera mezi námi! Kolem oběda ta nežádoucí pozornost vrcholila. Jessica, ta děsivě zvědavá a upovídaná holka, mě očividně využívala jako reflektor, v jehož záři se může chvilku producírovat. Přesto jsem ji nedokázala poslat do háje. Představa, že bych teď v jídelně seděla sama, byla ještě horší než její nekonečné plácání o nesmyslech. Brzy jsem ji dokázala vypnout, zaregistrovala jsem, až když nečekaně zmlkla. Zvědavě jsem zvedla oči od hot dogu.

S pootevřenou pusou zírala na dveře jídelny. Automaticky jsem se přes rameno obrátila směrem, kde se nacházel důvod jejího úžasu. Ještě než jsem je uviděla, stihla jsem si všimnout, že stejně omámeně vypadá v tu chvíli polovina osazenstva jídelny, vesměs holky. Dokonce i ty, které se ještě před vteřinou objímaly nebo líbaly se svými kluky.

Ti dva nějak patřili k sobě. Ne, nemluvili spolu, ani se na sebe nedívali, ale nějaký neviditelný signál způsoboval, že jsem to věděla dřív, než Jess zašeptala:

„Edward a Jasper Cullenovi. Dvojčata. Zas tak podobný si nejsou, ale rozhodně jsou oba nádherný,“ vzdychla nešťastně. To mě zarazilo.

„Ty… tobě se některý z nich… líbí?“ pokusila jsem se být taktní. Samotnou mě ta otázka překvapila, na tohle jsem se nikdy nezeptala ani holek ve Phoenixu, které jsem znala mnohem dýl. Jessica se nespokojeně zavrtěla a nervózně si začala okusovat nehet na prostředníčku pravé ruky. Měla jsem chuť ji přes ni plácnout.

„Strašně moc,“ zasténala. „A který?“ nesmyslně jsem se dožadovala upřesnění.

„To je jedno, oba,“ šokovala mě. Jen jsem překvapeně zvedla obočí.

„Copak ty by sis dokázala vybrat?“ dodala tónem, jako by mluvila s retardovaným dítětem. Znovu jsem se k nim otočila. Nabrali si jídlo, posadili se ke stolu pro dva v rohu jídelny a s nepřítomným výrazem se přehrabovali v podivné směsici, kterou si navršili na podnosy. Ano, kdybych byla agentka a hledala takový ten úžasný typ do reklamy na něco voňavého nebo krásného, tak bych mezi nimi váhala. Dokonalé rysy, bezchybné postavy, překrásné vlasy. Přesto z nich vyzařovalo něco, co mi způsobovalo pocit stísněnosti. Ale možná to byla jen obyčejná tréma. Znala jsem to. Příliš dokonalí kluci mi prostě připomínali, že patřím do jiné ligy. Mezi mimoně, kteří čtou, a roztřepené konečky vlasů si pižlají doma před zrcadlem.

„Který je který?“ uvědomila jsem si, že zatím neznám základní rozlišující faktor.

„Jasper je ten blonďák, Edward vlastně taky není úplně tmavý, ale je malinko nazrzlý, což je divný, já byla vždycky jasně na tmavý typy, tihle dva mi úplně zbourali moje žebříčky, například takový…“

Znovu jsem ji vypnula. Jídelna se probrala z chvilkového strnutí, vrátila se k původnímu šumu, z kterého až trapně často zaznívalo jméno nové studentky. Moje jméno. Bella Swanová.

Otočila jsem se ke svému vystydlému jídlu, ale nedokázala jsem si pomoct, každou chvilku jsem se obracela jejich směrem.

Jasper působil trochu živěji, občas se rozhlédl kolem sebe, Edward se tvářil, jako by mu měli trhat zub.

Přesto mě nakonec nachytal. Na tu dálku jsem nedokázala rozeznat barvu jeho očí, bez sebemenšího zaváhání jsem ale zvládla pojmenovat výraz, s jakým se na mě díval.

Znechucení.

Rychle jsem ucukla. To je teda vážně sympaťák.

Když jsem o pár minut později sypala zbytky ze svého tácu do odpadků a samozřejmě mi krabička od džusu spadla vedle, seznámila jsem se s Jasperem. Stál nade mnou ve chvíli, kdy jsem se zvedla i s krabičkou z podřepu. Díval se na mě – drze? Levý koutek úst zdvihl v trochu škodolibém úsměvu. Pak se zhluboka nadechl, jako by se chystal něco říct, ale nakonec jen se spokojeným výrazem přivřel oči.

Už jsem věděla, koho bych si vybrala já. Na kratinký moment se mi podlomila kolena. Blesklo mi hlavou, že kdybychom tam teď byli sami, asi bych se na něj vrhla.

Teď už se tvářil neutrálně, pravou ruku měl zastrčenou v kapse kalhot a v levé držel podnos se zbytky. Naklonil hlavu k rameni.

„Dovolíš?“ zeptal se tónem, jako by mě požádal o kus mého spodního prádla. Polilo mě horko a vzápětí jsem ucukla.   Uvědomila jsem si, že před ním už pár minut stojím jako blázen, krabičku pořád v ruce a zírám na něj. Beze slova jsem se vydala pryč.

„Hej!“ zavolal za mnou polohlasem. Chtěla jsem se k němu otočit, ale už stál vedle mě. „Nechtěla jsi to vyhodit?“ zeptal se znovu s tím úsměvem – neúsměvem. A já na něj zase jen zírala, zase naprosto sevřená vědomím, že když ho hned teď neobejmu nebo něco, tak se zcvoknu. Natáhl ruku a opatrně mi vzal tu pitomou krabičku. Dotkl se mě přitom. Velmi jemně a velmi pomalu mi přejel prstem střed dlaně.

Nepamatovala jsem si, jak jsem se dostala na další hodinu.

xxx

V následujících dnech se můj život dostával do vyjetých kolejí. Přesně, jak jsem to měla ráda. Nebo spíš – jak mi to až doteď život servíroval. Táta mi až příliš rychle předal domácnost, učitelé pochopili, že je nebudu otravovat, ale taky je nijak neomráčím, Jessica se mnou u oběda sedávala čím dál míň. Moje atraktivita klesala každým dnem, a tím mizelo i kouzlo, kterým jsem ji u sebe mohla udržet.

Překvapivě jsem se sblížila s Angelou Weberovou. Nenápadnou tichou dívkou, která nevypadala, že hledá nové přátele. Že hledá vůbec nějaké přátele. Měly jsme společnou americkou literaturu, pro obě nejoblíbenější předmět, a to možná rozhodlo. U oběda jsme si často vystačily s pěti větami, přesto jsem si vedle ní připadala uvolněně, bez nutkavé potřeby udržovat společenskou konverzaci.

Nachytala mě asi po týdnu. Znovu jsem neovládla kradmý pohled k jejich stolu. Hledala jsem už jen Jasperovy oči – a nebylo to vůbec těžké, někdy se dokonce zdálo, že na mě čeká.

S Edwardem jsem seděla na biologii. Ne dobrovolně – když jsem tam dorazila poprvé, místo vedle něj bylo poslední volné. Původní znechucení v jeho očích se často kdovíproč měnilo v odpor a nenávist. Když jsem to zachytila poprvé, vyděsilo mě to.

Nepatřila jsem nikdy mezi školní oblíbence, ale mělo to tu zásadní výhodu, že jsem ani nikdy neměla skutečné nepřátele. Nikoho, komu bych opravdu vadila. Tenhle kluk měl zřejmě pocit, že člověk by měl mít kompletní životní zkušenost. Jinak jsem si jeho reakci na sebe neuměla vysvětlit.

Ten den u oběda Angela postřehla, kam pokukuju. „Vyhýbej se jim,“ řekla tónem, který jsem u ní ještě nezažila. Ledový, nepřátelský.

„Znáš je?“ zkusila jsem znít ledabyle. Ukousla si pizzy a pomalu žvýkala. Jako by váhala, jestli mi má odpovědět. Rozhodla jsem se předstírat, že mi na tom nezáleží, a zabořila jsem zuby do jablka.

„Jasper zabil mou nejlepší kamarádku,“ řekla potom Angela. Nahlas. Hodně nahlas. Několik lidí od vedlejších stolků se k nám otočilo. Šokovaně jsem se zajíkla. Vdechla jsem kousek jabka a rozkašlala se. Angela se postavila a jemně, přesto pevně, mě dvakrát udeřila mezi lopatky. Uslzenýma očima jsem na ni zírala.

„Stalo se to před rokem,“ pokračovala. Došlo mi, že ten chladný tón má obalit jiné emoce. Nechtěla plakat. Nechtěla nebo nemohla křičet a zuřit. Ale přesto jsem záblesk všech těch dalších pocitů zahlídla v jejích očích.

„Chodila s Jasperem. Jen pár týdnů, on to dost střídal,“ ušklíbla se. „Byla do něj blázen, rozmlouvala jsem jí to. Znáš to, taková středoškolská klasika. Jenže kdo by mu odolal. A pak zmizela. A on se pár dnů neukázal ve škole. Nikdy ji nenašli. Nic mu nedokázali. Řekli, že utekla z domova. Že k tomu měla sklony.“ Dívala jsem se na ni. Přestože se tvářila pořád stejně – naprosto vyrovnaně a klidně – po tvářích jí začaly stékat slzy. Vypadalo to, že o nich ani neví. Zírala do zdi před sebou. Najednou se ke mně prudce otočila.

„Jasně, jednou už předtím utekla. Jenže to jí bylo jedenáct a bála se, že dostane výprask, protože ukradla mámě peníze a utratila je. A utekla k babičce!“ dodala s bolestí v hlase.

Vyschlo mi v krku. Roztřesenou rukou jsem se natáhla pro kolu.

„Angelo, to je hrozně vážné obvinění. Měl nějaký… motiv?“ zaváhala jsem, jestli to slovo použít. Příliš to připomínalo špatnou detektivku. „Hádali se? Choval se předtím nějak… násilnicky?“ Bodlo mě u srdce, když jsem si vybavila jeho úsměv. Jeho oči… Ten dotek…

Angela si vzdychla. „Většina vrahů vypadá celkem v pohodě. Četla jsem o tom spoustu knížek. Ti nejlepší dokážou neodejít z místa činu a chovají se, jako by se nic nestalo. Ale on zas tak dobrej není. Proto několik dnů chyběl. Myslím, že ji chtěl nechat. Asi začala jančit. Možná to byla nehoda…“ Teď už vzlykla. „Její rodiče sami sebe přesvědčujou, že fakt utekla. S její mámou nemůžu mluvit. Mám chuť jí vrazit, zatřást s ní, zařvat na ni, ať se probere, že její dcera hnije někde v lese.“

Zachvěla jsem se. Věřila jsem Angele. Podle všeho byly s Lauren skutečné kamarádky. A ty ví o sobě všechno. Lauren by neutekla, aniž by Angele nejdřív neřekla, že to plánuje. Anebo by utekla a při nejbližší příležitosti by jí zavolala. Jako by mi četla myšlenky, Angela se ke mně obrátila a řekla toho dne poslední větu:

„Ona by mi zavolala!“

Nedokázala jsem už jíst. Dávala jsem si pozor, abych se k jejich stolu nepodívala. Bylo to zbytečné.

Když jsem se obrátila k východu, stáli vedle něj. Každý se opíral na jedné straně. Edward měl ruce založené na prsou, Jasper, jako obvykle, zastrčené v kapsách.

Oba na mě nepokrytě zírali.

povídky od ambry

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

«   1 2

19)  Bye (27.12.2010 01:24)

No... tak... to... je... něco... jinýho...
ambra se právě převtělila do středoškolačky - věc, která se mi už asi nikdy nepovede
A navíc tu roztáčí nějaký děsivý trojúhelník.
Dokud se o zmíněné pány zajímala jen Bella, a dokud jí Angela nevypověděla svou "strašidelnou historku", bylo to oká. Ale když jsem pak "viděla" Lorenin příběh a "dvojčata" Cullenovic jak na Bellu nepokrytě zíraj... Pocit, jak při Eddie Crugrovi!

17)  Carlie (26.12.2010 09:36)

Ambři , tak tady se zdržím , dokonale sis mě chytla! Je to taaak, jéé... a nic není takové, jako se zdá, že? Vidím to před sebou normálka jako detektivní seriál ze středoškolského prostředí s prvky romantiky A nemůžu se dočkat další kapitoly

16)  Lenka326 (26.12.2010 09:22)

Wow! Bombastický úvod, který mě dostal, hodně temný až skoro hororový, dva Cullenovic kluci, co nahánějí smrtelný strach. Dumám nad tím, o co tady vlastně půjde, ale nakonec jsem si řekla, že nebudu spekulovat a nechám se překvapit, protože čekám nečekané a moc se na to těším.

Přeju ti, ať jste doma brzo všichni zdraví!

15)  Marketa (26.12.2010 01:50)

14)  Yasmini (26.12.2010 00:33)

Ať na to koukám jak na to koukám chybí mi tam holky. Co třeba taková Alice. Co asi dělá?
No necháme ji u ledu či jinde. Je to krásné Ambro. Když jí Jasper odchytil u toho koše zdálo se mi to dokonalé. Ale když tam na ni čekali na konci oba u východu nevím, nevím. (Na kterého bych se vrhla)
Tak su zvědavá co dál
Y.

13)  gucci (26.12.2010 00:23)

.....detektivka ?!? ...nebereš inspiraci od své nejstarší dcery,že?! ....nechci aby mi po Bells koukal Jasper, ta je přece jen pro Edíka...musím konstatovat, že je to velmi příjemné čtení po přeslazených vánočních dnech...už mám zase brouka v hlavě... p.s. jdu se juknout na program kin...

12)  Karolka (26.12.2010 00:17)

Myslím na tebe i na to tvoje zlatíčko. My máme za sebou střevní chřipku. Ať už vám ty choroby dají pokoj!

11)  ambra (26.12.2010 00:13)

Hanetko, mně se snad poprvé v životě povede, že neuhodneš, co bude (no, i když u třetí mě prokoukneš a bude to v háji ). Díky
Karolko, já jsem strašně zvědavá, co na to řekneš Děkuju. Moc.
A jdu dávat zábaly, chjo...

10)  Karolka (26.12.2010 00:09)

Nemůžu se rozhodnout, jestli se mám naladit na horor nebo na velikou vášeň. Nebo třeba na oboje? Je to neproniknutelné a záhadné, stejně jako bratři Cullenovi. Atmosféra prvního dne ve školní jídelně byla stejně silná jako v originále, cítila jsem to s ní. Potom už ale bylo všechno jinak. Takové zvláštní napětí a mrazení.
Teď mi to došlo! TAKHLE by měli na lidi působit upíři. Erotika a strach - padesát na padesát. A nikdy si nikdo nemůže být jistý, na kterou stranu se to zvrhne. Jsem strašně zvědavá.

9)  Hanetka (25.12.2010 23:34)

A já taky nepokrytě zírám! Ambro!!! To je... to je... to není... to je? Okouzlená Jasperem? Jasper vrah? Neudržel se? A ve škole nebyl, dokud mu zase nezezlátly oči? Hernajs, střílíš vostrejma! A jaké mě v duchu napadají scénáře, to radši nechtěj slyšet! No panečku... A už se mám zase na co těšit!!!

8)  ambra (25.12.2010 23:16)

Berunky, děkuju! Nic není a nebude tak úplně, jak se zdá. V plánu je nejedno překvapení. A ano, Lio, potřebovala jsem trochu "odlehčit pero". Ale ono se mi to zase zvrhne, já se znám . Nicméně ještě jednou veliké a upřímné díky!

7)  Lioness (25.12.2010 22:44)

Další kapitolovka? Nemohla jsem odolat, i když jsi mě jejím zjevením vážně překvapila.
Nějak mi připadá, prostě to cítím, že je to trochu jiné než Tvoje ostatní tvorba. Ani nevím proč. Snad tím, že na mně z těhlech řádků dýchla jiná atmosféra. Temnější a... zlější (hloupé slovo!). Jasper totiž z první kapitoly vychází jako bídák - je to sukničkář a ještě k tomu možná vrah! A vůbec popisem neodpovídá knižnímu Jasperovi.
Edward mu naopak odpovídá stoprocentně a i když z jistého úhlu pohledu vypadá jako ten zlý, myslím, že budou dobří oba, ale on bude lepší.
I Bella podle popisu vypadá maličko jinak. Ještě obyčejněji a jako větší šprt.
Nemluvě o Lauren, která byla popisována jako mrcha...
Že by ji Jasper vážně zabil? Že by se Edward pomalu ale jistě zamiloval do Belly, stejně jako by ona přehodnotila svůj vkus? Teorie... bojím se, jak moc bláhové jsou.
A kde jsou ostatní Cullenovi? Existují vůbec? Jak by bez nich Edward vznikl? Hodil by se tenhle Jasper vůbec k té Alici? Nebo budou všichni trošku jiní?

6)  Janeba (25.12.2010 21:34)

Ach, to asi bude ještě velmi zajímavé! Ambřičko, napínáš a pořádně! Děkuji!!

5)  Rosalie7 (25.12.2010 21:19)

Mami, chtěla jsem ochutnat taky něco od tebe, a vidím, že jsem si vybrala skvěle. V období svátků a přeslazeného cukroví takováhle drsňárna... Bomba! Nevím, jestli máš ve zvyku vtáhnout čtenáře do děje hned v první kapitolce a hned jim naservírovat takovouhle krutou... pravdu?, ale rozhodně se mi to líbí. A hodně!

Navíc, Jasper jako předmět zájmu Isabelly Swanové? Takové věci obyčejně nečtu, ale tohle... to je jiný kafe! Kór, když se k Belle Edward moc nemá - což taky nemusí být dobrý pro ni, protože tady vypadá Edward opravdu jako menší zlo - a nemysli si, že dělám ukvapené závěry. To jen, že to říkala Angela. Kdyby takhle drbala třeba Jess, bylo by to něco úplně jiného. Ale tohle... Uááá!
Prosím další, maminečko

3)  Bosorka (25.12.2010 21:08)

Ambro jakou hru tu zase s námi rozehráváš? Takže Kain a Abel alias Edward a Jasper? To bude zase propocených triček......

2)  eMuska (25.12.2010 20:38)

Hm, tak aby som si z toho vyvodila nejaký záver... Myslím, že Edward je ten dobrák a Jazz je zlý - pretože on má moc ovplyvňovať pocity a už to použil aj na Bellu.
Začiatok je to úžasný. Dúfam, že pokračovanie bdue čo najskôr...
Bolo to krásne...

1)  sakraprace (25.12.2010 20:22)

Ale, ale, takže Jasper??? A sukničkář??? A ujely mu nervy a Lauren zakousl nebo přeměnil????
Zajímavý a velice poutavý začátek.

«   1 2