31.08.2010 [08:00], Texie, ze série TA z La Push, komentováno 24×, zobrazeno 5957×

Tak už vás nebudu trápit. Děj téhle kapitoly nás zavede o půl roku zpět, do doby, kdy to vše vlastně začalo. Kdy se Bella ocitla ve světě, odkud už není návratu - ve světě, kde se pro ni legendy stanou skutečností - světě upírů a měničů.

8.

O půl roku dříve...

Opřela jsem se ramenem o zeď a zahleděla chodbou. Okolo pasu se mi náhle omotaly paže a strhly mě do náruče.

„Dirku,” zaprosila jsem, když mi jeho rty přejely zlehka po krku.

„Ano?” zeptal se laškovně a v jeho hlase jsem slyšela, že se usmívá.

„Prosím.”

„A o co, miláčku, vždyť víš, že ti splním, co ti na očích uvidím,” zapředl a zuby mi sevřel ušní lalůček.

„Chci tě mít blíž,” zaškemrala jsem a hlas se mi třásl.

„Vždyť jsem blízko,” nepřestával mě dráždit.

„Dirku!”

Zasmál se a jeho sevření okolo mě povolilo. Okamžitě jsem se v něm stočila čelem k němu, než si mě zase k sobě pevně přivinul. Naučeně jsem se vytáhla na špičky a přisála se k jeho rtům. Byl pryč dva týdny. Dva nekonečné týdny a já ho potřebovala mít teď celého pro sebe.

Jeho ruce mu sklouzly po mých zádech až na zadek. Přitiskl si mě k sobě a já jsem na nic nečekala. Objala jsem jeho boky nohama. Za jeho zády jsem si z nohou skopla boty a nechala ho, aby mě donesl až do jeho pokoje. Opřel mě o zeď, a tak mohla rukama bloudit po mém těle. Stáhl mi tričko a přejel rty v mém výstřihu. Blaženě jsem mu zajela prsty do vlasů. Pramínky mě lechtaly po kůži, až mi naskočila husina.

Já však nechtěla zůstat pozadu. Začala jsem prsty neohrabaně rozepínat jeden knoflíček jeho košile po druhém. Jeden se mi dokonce podařilo utrhnout. Nemohla jsem se dočkat, až zase budu moci dlaněmi přejet po jeho břiše, svalech na zádech.

Z hrdla se mi ozval zadýchaný smích.

Rty mi přejel vzhůru z výstřihu a zvedl hlavu.

„Cítím, že se ti taky moc stýskalo,” zasmála jsme se znovu a zhodnotila tak pohyb v jeho kalhotech, který mě nyní začínal tlačit pod zadkem.

Po rtech mu přejel úsměv.

„To si piš.”

Než jsem stačila cokoliv udělat, jeho paže mě znovu zachytily a on se se mnou protočil. Dopadla jsem na postel a on se mnou.

„A hodlám ti ukázat jak moc se mi stýskalo,” zašeptal výhružně.

Během chvíle skončil na zemi i zbytek našeho oblečení. Jeho ruce i ústa mi zručně přejížděly po těle. Přesně věděl, co má dělat, abych se v jeho náručí svíjela touhou. Cítila jsem, jak mi po těle proudí vlny horka a točí se mi hlava.

Přetočila jsem se, aby on byl dole. Už jsem se nedokázala déle ovládat. Potřebovala jsem ho. Zvedla jsem se a dosedla na něj. Hlavu jsem zvrátila když jsem ho konečně ucítila zase uvnitř sebe. Ta doba bez něj byla příšerná a všechna na touha po něm se ve mně stále hromadila a já nyní prožívala to, co nikdy předtím. Dirk mi přejížděl dlaněmi po prsou a břiše. Dýchal zrychleně a já na tom nebyla o mnoho lépe.

Žilami mi proudila horkost do každého kousku mého těla a svaly se napínaly...

Bylo to jen drobné rudé světélko, které pronikalo přes mlhu mého vzrušení, které mi signalizovalo, že něco není v pořádku. Pomalu jsem si začínala uvědomovat, že tohle není způsobeno jen přicházejícím orgasmem. Něco se se mnou dělo. Strnula jsem a zahleděla se na své ruce. Rýsovala se na nich každá šlacha a žíly začaly hrozně vystupovat. Tohle se dělo na celém mém těle.

Mou mysl ovládl na místo vzrušení děs.

Dirk se na mě zahleděl.

„Bello, co se...” v jeho hlase zazníval strach o mě.

Jeho tvář se mi však v příštím okamžiku ztratila v mlze. Netušila jsem, co se to děje, ale byla jsem k smrti vyděšená. Trvalo to jen vteřinku, která mi připadala nekonečná, než se mlha opět rozplynula. Znovu jsem uviděla pokoj... A Dirka.

Vyděšeně sebou cukal, jak se snažil ode mě dostat co nejdál. Zděšeně jsem zahlédla krvácejíci ránu na jeho noze. Byla hluboká, ale on jí nevěnoval skoro žádnou pozornost. Zíral jen na mě. Chtěla jsem k němu. Udělala jsem jediný krůček a on zařval.

To však nebylo to co mě přikovalo na místě. Byla to ta věc, co se mi dostala do zorného úhlu. Byla chlupatá a...

Začala jsem se otáčet a prohýbat. Shazovala jsem věci okolo sebe, ale to mi bylo teď naprosto ukradený. Byla jsem vyděšená. Mnohem více než Dirk a mnohem více, než jsem si myslela, že je vůbec možné.

Tohle nebylo moje tělo. Místo něj jsem hleděla na něco hlupatého. Neohrabaně jsem se snažila najít pod tím kousek sebe, ale pomaličku a neodbytně se mi začínalo dobývat do vědomí, že tohle jsem já.

Nakonec mi to docvaklo úplně. Sesunula jsem se na zem mezi střepy rozbitého pokoje a zhrouceně hleděla na vyděšeného Dirka. Mé obrovské vlčí tělo zabíralo téměř třetinu jeho pokoje.

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

«   1 2

1)  DeSs (30.08.2010 21:24)

Panečku! Já bych spíš čekala, že ho tou přeměnou roztrhá, ale tohle je taky dobrý... Lol, Dirk na zádech a obrovskej vlk na něm a on v něm...
Z toho fakt nemůžu...
(Promiň, moc krásně a vtipně napsané... ) I když chudák Bella. I Dirk...
(Aspoň jednou jsem první...)

«   1 2